S KOUČEM LVIC U18 VIKTOREM PRUŠOU Oddanost Jana Bobrovského hře pod bezednými koši zřejmě nemá žádných hranic. Jak jinak si vysvětlit, že 73letý legendární muž i v minulé sezoně plnil na lavičce brněnských Žabin roli asistenta o 40 roků mladšímu kolegovi a k tomu jej následoval jako „hledišťový konzultant “ i do 600 kilometrů vzdáleného Udine, aby svého „žáka“ podpořil i na mistrovství Evropy osmnáctiletých mladých dam, kde Viktor Pruša debutoval na pozici reprezentačního head coache u českých lvic. Tenhle vousatý chlapík v Kristových letech má vůbec ty nejlepší učitele. Minulé dva roky u stejného týmu asistoval nyní 61letému Kenu Scalabronimu, od nějž pochytil mnohé z jeho až otcovského přístupu. Teď už je však řada na něm. Při své premiéře si nevedl vůbec zle – mladé Češky dovedl k šestému místu v divizi A, když je jediná výhra na závěr s Belgií dělila od účasti na světovém šampionátu U19. Nyní už ovšem předejme slovo kormidelníkovi, s nímž zabrousíme do mnoha zákrutů a komnat letošní léto veleúspěšného ženského basketbalu „Made in Czech Republic“.

SE LVICÍ U16 KATEŘINOU ZEITHAMMEROVOU Bylo to úchvatné zakončení mládežnického reprezentačního léta, které jen podtrhlo úspěchy dívčích národních týmů. Ženy U20 dokázaly postoupit do divize A, juniorky U18 skončily jediné místo od postupu na MS a vše dokonaly ty nejmladší - kadetky přivezly z evropského šampionátu stříbro. Ústřední postavou jinak týmového úspěchu byla rozehrávačka pražského USK Kateřina Zeithammerová.

SVĚTOVÁ KVALIFIKACE Všechno nasvědčuje tomu, že by se ve čtvrtek 13. září mohl v Pardubicích odehrát jeden z nejatraktivnějších basketbalových zápasů na českém území posledních let. Češi v dobře rozehrané kvalifikaci Světového poháru 2019 hostí silné Rusko a jejich soupiska se začíná zajímavě rýsovat, neboť po Tomáši Satoranském ve dvou zářijových kvalifikačních bojích pomůže týmu i člen nejlepší pětky Euroligy Jan Veselý, který se tak v reprezentaci objeví poprvé od olympijské kvalifikace 2016.

S NOVÝM LVEM MATĚJEM SVOBODOU I v případě basketbalového křídla Matěje Svobody se ukázalo, že vše zlé může být k něčemu dobré. Jeho mise na prestižní americké univerzitě Dayton skončila na jaře z řady důvodů už po jediném roce, na druhé straně se mu nyní naskytla šance naskočit do stále stoupajícího týmu svitavských Turů v Kooperativa NBL a jako bonus byl i vůbec poprvé pozván na soustředění reprezentace. Ta je už od kadetů, s nimiž v roce 2011 získal stříbro na mistrovství Evropy, takříkajíc jeho „domovem“, když i v dalších mládežnických kategoriích býval nejlepším střelcem týmu a třeba před dvěma lety stíhal jako druhý skórer A-divizního mistrovství Evropy U20 Lauriho Markkanena, nyní vycházející hvězdu Chicago Bulls v NBA. Ovšem teď už pro dvoumetrového křídelníka přišel čas i v tom nejsledovanějším národním celku - mezi dospělými.  
 

S TRENÉREM LVŮ U18 LUBOŠEM BARTONĚM Jeden by možná řekl, že ho tam nahoře někdo nemá rád. Po polovině mistrovství Evropy přišel o dvě křídla ze základní pětky, včetně lídra týmu. A jeho první dlouhý musel těsně před turnajem na operaci se „slepákem“. Takovou kariérní premiéru v roli hlavního trenéra, navíc u reprezentace, by nejspíš nechtěl zažít nikdo. Euroligový vítěz a bývalý kapitán dospělých lvů Luboš Bartoň se ale k moři překážek postavil čelem. Jako k mnohdy nevyhnutelné součásti trenérského řemesla, které letos - po několika letech asistování u barcelonské mládeže - začal poznávat se vším všudy i z velícího můstku. Od podzimu už i jako hlavní kouč prvního týmu kadetů v katalánském velkoklubu. Nyní už se ale veškerá pozornost stočí na nedávný B-divizní šampionát U18 v makedonském Skopje, kam mladí lvové cestovali s cílem probít se do divize A, ale po řadě problémů se museli spokojit s 5. příčkou. Jejich trenér nyní bude vyprávět nejen o složitých turnajových peripetiích, ale i o svém přístupu a až nečekaném klidu na lavičce, svých zraněných a nemocných mužích, „velké nizozemské pasece“, zásadním zlomu v polovině turnaje, bolesti trestných hodů, nakonec až nečekaně solidním útoku, jednotlivých ročnících, nejkomplexnějším Patrickovi, první větší zkušenosti s nejlepší českou mládeží a také o tom, co musí zlepšit.

S KENEM SCALABRONIM Jako jediný zatím v letošním létě dokázal vyvést některou z mládežnických reprezentací z evropského podpalubí na hlavní scénu. A mělo to parametry amerických snímků nastavujících zrcadlo prostředí zpod bezedných košů. V přípravě dívčí tým do 20 let prohrál všechna utkání, těsně před turnajem ztratil zásadní součásti své podkošové vozby a na B-divizní eurošampionát dokonce odcestoval v jedenácti. Přesto ze své výpravy do rumunské Oradey odmítl udělat „mission impossible“ a s nepravděpodobnou hrdinkou Lucií Hoškovou, nouzově přesunutou z křídla do podkošové vřavy, vyhrál z prvních šesti duelů plných pět nejvýš o 7 bodů. Finále, které už hrál hlavně za odměnu, si pak mohl užít a završil jím sedmizápasovou vítěznou jízdu. Tenhle rodák z Bostonu, který by si s vizáží Dennise Hoppera a nůší barvitých metafor mohl takový scénář s přehledem naťukat sám, tak dopsal i vlastní osobitou story. Ač před více než třemi dekádami v Německu u žen začínal, při oslovení od České federace byl před třemi lety překvapen, když měl převzít 18leté lvice. Ovšem nezaváhal – loni je dovedl ke 4. příčce na kontinentu, letos s kostrou stejného celku vytáhl do divize A kategorii U20. Teď o tomhle povedeném kousku (a nejen o něm) bude v detailech hovořit. Tedy i o Lucii, která na každý svěřený úkol odpoví „ano“, o neuvěřitelně nesobecké Veronice a výsadě opravdu dobrých hráčů, o simultánní tlumočnici Julii, o pravidlu zasloužených odměn, o negativních koučích, hráčích, co na něj křičí, (ne)jinakosti žen i driblingu jako trefování kartáčkem do pusy. Ken Scalabroni si nejednou vypomůže výrazy jako „velitel“ nebo „voják“, protože duši bývalého mariňáka jednoduše nezapře. Mariňáka, který si vystačí se dvěma pravidly. A i v 61 letech je stále hladový, tak, jak to žádá i po svých svěřencích. Proto nyní hledá další výzvu pro klubovou sezonu. Jestli u mužů, nebo u žen, na tom prý nesejde. Pro něj je basketbal jen jeden. I s tím kartáčkem do pusy…

SVĚTOVÁ KVALIFIKACE Pět rozehrávačů, pět křídel a tři podkošoví hráči se příští středu sejdou na prvním soustředění národního týmu před startem druhé fáze světové kvalifikace, v níž 13. září čeká lvy v Pardubicích hitový souboj s Rusy (vstupenky už jsou v prodeji přes web CBF.cz) a o tři dny později i nelehká šichta na bosenské půdě.

UDÁLOST Česko má znovu světovou jedničku v basketbalu 3x3. Na Sáru Krumpholcovou, která loni vládla žebříčku žen i kategorii do 23 let, a Daniela Kačera, který byl loni jedničkou v juniorech, navázala letos Alžběta Levínská. Osmnáctiletá hráčka je v tuto chvíli na špici žebříčku mezi juniorkami, v kategorii U23 je osmá a mezi ženami desátá. K posunu na pozici jedničky jí pomohla i úspěšná kvalifikace českého týmu na letošní evropský šampionát U18.

S KOUČEM LVŮ U20 LADISLAVEM SOKOLOVSKÝM „Mise Sofie“ - nesplněna. Tak zní to nejstručnější resumé k vystoupení reprezentace lvů do 20 let na nedávném B-divizním ME v Bulharsku. Návrat mezi elitu hned po roce od loňského sestupu, následujícího po několika letech hojnosti, se nezdařil, když tým uvízl po 21bodové porážce od Poláků už ve čtvrtfinále. O příčinách neúspěchu, zákulisí celku i možné budoucnosti některých hráčů v „áčku“ dospělých bude nyní hovořit letos debutující head coach Ladislav Sokolovský. Pro Basketmag rozebral i české zlepšování ve hře jeden na jednoho, slabší fyzično, ošemetné téma dorosteneckého posilování, tuzemské působení italského experta z NBA, důsledky „nížky“ letošního výběru, strašně hodného Jakuba Tůmu, zásadní důležitost minut v NBL a bezpodmínečnou nutnost minut v první lize, klíčový rozdíl mezi vedením repre a týmu v klubu, to, co jej hodně mrzí, a také konec éry svěšených českých hlav.  

ECHO PRAŽSKÉ WORLD TOUR 3x3 Třetí podnik letošní série World Tour 3x3 se v Praze stal kořistí Noviho Sadu Al-Wahda, který v sobotu musel nejdřív postoupit ze dvou zápasů kvalifikace, aby v neděli obhájil loňské prvenství a v Praze zvítězil celkem už počtvrté. Lehce pozměněný kvartet v sestavě Bulut, Savič, Majstorovič, Ivosev navíc vítězství dobyl - jako vůbec první v historii na turnaji Masters - z role kvalifikanta. Lídr týmu, dvaatřicetiletý Dušan Bulut, byl vyhlášen MVP turnaje.