Nové No.1 pálily nohy i skrz podrážky

UDÁLOST Česko má znovu světovou jedničku v basketbalu 3x3. Na Sáru Krumpholcovou, která loni vládla žebříčku žen i kategorii do 23 let, a Daniela Kačera, který byl loni jedničkou v juniorech, navázala letos Alžběta Levínská. Osmnáctiletá hráčka je v tuto chvíli na špici žebříčku mezi juniorkami, v kategorii U23 je osmá a mezi ženami desátá. K posunu na pozici jedničky jí pomohla i úspěšná kvalifikace českého týmu na letošní evropský šampionát U18.

„Jsem hrozně ráda, že se mi podařil takový úspěch, na druhou stranu se to dá brát taky jako břemeno odpovědnosti, že bych měla být tahounem týmu. Chci to potvrdit už na mistrovství Evropy,“ říká Alžběta.

Levínská je ústřední postavou týmu, který o víkendu v italském Bari postoupil na ME, které se uskuteční na konci srpna v Maďarsku. Spolu s ní místenku na šampionát vybojovaly Anna Rosecká, Natálie Černohorská a Anna Paťorková.

„Kurt v Bari byl krásný, přímo u moře, ale bylo opravdu velké vedro. První hrací den jsme nastoupily k zápasům relativně brzo ráno a pak večer, takže to celkem šlo, ale proti Slovinkám jsme hrály v pravé poledne, což bylo hodně náročné. Na slunci se teplota vyšplhala ke čtyřiceti stupňům, pálily nás nohy skrz podrážky od bot a člověk se rychle unavil,“ popisuje podmínky Levínská.



Češky ve skupině přehrály postupně Turecko (19-13), Slovensko (16-13) i Slovinsko (14-11) a vyhnuly se tak nutnosti odehrání dalších zápasů pro potvrzení postupu.

„Nejvíc se nám povedl první zápas s Tureckem. Tam jsme měly výhodu, že soupeřky měly nově složený tým a byl to jejich první turnaj. Ukázaly se naše větší zkušenosti, trefovaly jsme se z dálky a celkem v pohodě vyhrály. Druhý zápas proti Slovenkám už byl z naší strany horší. Nedokázaly jsme se srovnat s tím, že soupeřky hrály hodně tvrdě, neproměňovaly jsme jasné šance a měly spíš štěstí, že jsme urvaly výhru. V tvrdosti máme velké rezervy, protože tak začíná hrát čím dál tím víc týmů a musíme se s tím naučit srovnat. Úplně nejhorší ale bylo poslední utkání se Slovinskem. Už jsme měly jistý postup, takže jsme zřejmě podlehly uspokojení a hrály hodně nekoncentrovaně. Pomohlo nám, že se v předchozích zápasech Slovinkám zranila jedna hráčka a musely hrát ve třech, takže jim v závěru došly síly. Podařilo se nám vyhrát, ale byly jsme se sebou hodně nespokojené.“

Brzy po turnaji Alžběta zjistila, že se stane světovou jedničkou mezi juniorkami, projevilo se to ale velmi zvláštním způsobem. „Žebříček sleduju a docela dost lidí mi gratulovalo, takže jsem o tom věděla skoro hned. Nejvíc jsem si toho všimla v počtu sledujících na Instagramu,“ směje se.

Jako světové jedničky si české basketbalistky možná budou víc všímat obrany soupeřek, Levínská však chce hrát pořád stejně. „Zatím nevnímám, že by si mě obrany nějak víc hlídaly. Na mě hrály soupeřky vždycky tvrdě, tak si myslím, že rozdíl nijak zvlášť nepocítím,“ myslí si.

Ani vysoká pozice v žebříčku však pro šikovnou křídelnici neznamená, že bude zanedbávat klasický basketbal. „Pětkový basket mám ráda, takže se ho opustit zatím rozhodně nechystám. Když bych měla porovnávat, tak mě basket 3x3 asi baví víc, ale myslím, že zatím můžu zvládat oboje. Beru to tak, že mám šanci se zábavnou formu udržovat i přes léto ve formě. Pomáhá mi i to, že trojkový basket je o dost tvrdší a člověk se musí naučit lépe vstřebávat kontakty. 3x3 je podle mě i náročnější na fyzičku, protože člověk je neustále v pohybu. Já jsem hodně silová hráčka, takže mi 3x3 vyhovuje,“ říká Levínská.

Pro následující měsíc bude mít přednost 3x3, po evropském šampionátu se však okamžitě zařadí do přípravy svého klubu Studánka Pardubice, za který loni válčila jak v extralize juniorek, tak v první lize žen.

„Čekají nás před začátkem ME nějaká soustředění, takže jsem domluvená s trenéry v Pardubicích, že má přednost trojkový basket a zpátky k týmu se připojím po ME. V Pardubicích mi vycházejí skvěle vstříc, za což jsem moc ráda,“ pochvaluje si nastupující hvězda trojkové hry.