S KOUČEM LVŮ U16 JANEM SLOWIAKEM Možná se to od nich letošní léto čekalo nejmíň, přesto se dostali nejdál. Jako jediní z chlapeckých mládežnických reprezentací překonali kritické čtvrtfinálové síto na „béčkovém“ evropském šampionátu a měli dvě šance na kýžený postup do divize A. Nakonec však ani lví kadeti - stejně jako kolegové z U18 a U20 - na elitní evropskou scénu nevystoupali a neproměnili tak v návrat už šestý pokus v řadě. Jak ale zdůraznil kouč této národní čety, postup není vždy to nejklíčovější. Ve hře je vždy i něco víc – budoucnost hráčů, národního týmu, posouvání těch, které je třeba udržet, a kteří ještě dnes nemusejí umět to, co jednou umět mohou. Míň je prostě někdy víc. A letošní parta kadetů to v sarajevském Hollywoodu poznala se vším všudy. Ač patřila k nejmenším, porážela i mnohem vyšší. Nevyšlo to vždycky, ale tým stále válčil jako jeden muž. Za burácivého zpěvu v autobuse i při společném přednesu hymny před zápasy. Jako jeden tihle kluci prohrávali a stejně také vítězili, i po vykopání z nepravděpodobných situací. Dali vše, co měli, a i když to nakonec těsně nestačilo, odešli s hlavami vztyčenými. A jejich výrazně vyšší následovníci už za rok mohou jít o štok výš. O mnohých z nich nyní poslyšte v příběhu z jednoho „multikulti nádraží“, na něž ten tucet mladých pušek nejspíš nikdy nezapomene. Roli vypravěče přijal jejich velitel a příležitostný hotelový dozorce Jan Slowiak.

INTERVIEW S DUEM SATORANSKÝ – VESELÝ Národní tým má za sebou první tréninky v téměř nejsilnějším složení, kdy už čeká jen na euroligového centra Ondřeje Balvína. Do akce se po víkendu poprvé zapojil i Jan Veselý, který se chystá na svůj první soutěžní zápas reprezentace na české půdě od roku 2009, kdy tehdy coby 19letý zelenáč nabízel fanouškům na pražské Folimance první letecké kousky v součinnosti s tehdy ještě ne 18letým Tomášem Satoranským. Před oněmi devíti lety český celek sestoupil do divize B, nyní se už bude na oba hvězdné muže spoléhat jako na hlavní trumfy v domácím kvalifikačním souboji proti Rusům (13. září od 18 hodin v Pardubicích) a tři dny nato v duelu v Bosně, po němž se už lvi mohou ocitnout na dosah bran světového šampionátu. Playmaker Washingtonu Satoranský, který letos 25 body utvořil český rekord v nejlepší lize, nedávno i vzhledem k dějinným okolnostem začal centrovat své myšlenky na vyprodané pardubické hlediště proti Rusům, což by znamenalo na míle rekordní návštěvu na zápasech české reprezentace (bez rozdílu pohlaví) hraných v tuzemsku. Sám se činí, jak může, a pro „svůj okruh“ už poptává nějakých 50 vstupenek. Kdyby totéž zvládl každý ze lvů v sestavě, hned by přibylo nějakých šest stovek příznivců. A právě i možnost plného domu v městě perníku přijde na přetřes v následujícím dvojrozhovoru se čtvrtým Čechem v NBA Satoranským a členem letošní první pětky Euroligy Veselým z Fenerbahce Istanbul.

SE ČTYŘNÁSOBNÝM ČESKÝM HRÁČEM ROKU Dva nejlepší čeští muži současnosti dorazili na ceremoniál spolu, ale vyhrát mohl jen jeden. Sněhobílý sporťák Tomáše Satoranského řídil jako pilot Jan Veselý, a tak bylo zaručeno, že start ceremoniálu v Mariánských Lázních posádka vozu stihne, byť na poslední chvíli. A pak už oba bok po boku za občasného špitání sledovali ceremoniál výroční slavnosti Basketbalista roku, než nadešla její závěrečná kategorie – nejlepší hráč sezony. A tím se už počtvrté stal 26letý rozehrávač, shooting guard i small forward Washington Wizards Tomáš Satoranský, který se vzápětí svěřil novinářům i s tím, že pro něj stále něco znamená odkaz roku 1968, a proto duel světové kvalifikace 13. září v pardubické aréně proti Rusku bude mít větší než jen sportovní náboj. V roce 50. výročí okupace plným právem.  

S KOUČEM LVIC U18 VIKTOREM PRUŠOU Oddanost Jana Bobrovského hře pod bezednými koši zřejmě nemá žádných hranic. Jak jinak si vysvětlit, že 73letý legendární muž i v minulé sezoně plnil na lavičce brněnských Žabin roli asistenta o 40 roků mladšímu kolegovi a k tomu jej následoval jako „hledišťový konzultant “ i do 600 kilometrů vzdáleného Udine, aby svého „žáka“ podpořil i na mistrovství Evropy osmnáctiletých mladých dam, kde Viktor Pruša debutoval na pozici reprezentačního head coache u českých lvic. Tenhle vousatý chlapík v Kristových letech má vůbec ty nejlepší učitele. Minulé dva roky u stejného týmu asistoval nyní 61letému Kenu Scalabronimu, od nějž pochytil mnohé z jeho až otcovského přístupu. Teď už je však řada na něm. Při své premiéře si nevedl vůbec zle – mladé Češky dovedl k šestému místu v divizi A, když je jediná výhra na závěr s Belgií dělila od účasti na světovém šampionátu U19. Nyní už ovšem předejme slovo kormidelníkovi, s nímž zabrousíme do mnoha zákrutů a komnat letošní léto veleúspěšného ženského basketbalu „Made in Czech Republic“.

SE LVICÍ U16 KATEŘINOU ZEITHAMMEROVOU Bylo to úchvatné zakončení mládežnického reprezentačního léta, které jen podtrhlo úspěchy dívčích národních týmů. Ženy U20 dokázaly postoupit do divize A, juniorky U18 skončily jediné místo od postupu na MS a vše dokonaly ty nejmladší - kadetky přivezly z evropského šampionátu stříbro. Ústřední postavou jinak týmového úspěchu byla rozehrávačka pražského USK Kateřina Zeithammerová.

S NOVÝM LVEM MATĚJEM SVOBODOU I v případě basketbalového křídla Matěje Svobody se ukázalo, že vše zlé může být k něčemu dobré. Jeho mise na prestižní americké univerzitě Dayton skončila na jaře z řady důvodů už po jediném roce, na druhé straně se mu nyní naskytla šance naskočit do stále stoupajícího týmu svitavských Turů v Kooperativa NBL a jako bonus byl i vůbec poprvé pozván na soustředění reprezentace. Ta je už od kadetů, s nimiž v roce 2011 získal stříbro na mistrovství Evropy, takříkajíc jeho „domovem“, když i v dalších mládežnických kategoriích býval nejlepším střelcem týmu a třeba před dvěma lety stíhal jako druhý skórer A-divizního mistrovství Evropy U20 Lauriho Markkanena, nyní vycházející hvězdu Chicago Bulls v NBA. Ovšem teď už pro dvoumetrového křídelníka přišel čas i v tom nejsledovanějším národním celku - mezi dospělými.  
 

S TRENÉREM LVŮ U18 LUBOŠEM BARTONĚM Jeden by možná řekl, že ho tam nahoře někdo nemá rád. Po polovině mistrovství Evropy přišel o dvě křídla ze základní pětky, včetně lídra týmu. A jeho první dlouhý musel těsně před turnajem na operaci se „slepákem“. Takovou kariérní premiéru v roli hlavního trenéra, navíc u reprezentace, by nejspíš nechtěl zažít nikdo. Euroligový vítěz a bývalý kapitán dospělých lvů Luboš Bartoň se ale k moři překážek postavil čelem. Jako k mnohdy nevyhnutelné součásti trenérského řemesla, které letos - po několika letech asistování u barcelonské mládeže - začal poznávat se vším všudy i z velícího můstku. Od podzimu už i jako hlavní kouč prvního týmu kadetů v katalánském velkoklubu. Nyní už se ale veškerá pozornost stočí na nedávný B-divizní šampionát U18 v makedonském Skopje, kam mladí lvové cestovali s cílem probít se do divize A, ale po řadě problémů se museli spokojit s 5. příčkou. Jejich trenér nyní bude vyprávět nejen o složitých turnajových peripetiích, ale i o svém přístupu a až nečekaném klidu na lavičce, svých zraněných a nemocných mužích, „velké nizozemské pasece“, zásadním zlomu v polovině turnaje, bolesti trestných hodů, nakonec až nečekaně solidním útoku, jednotlivých ročnících, nejkomplexnějším Patrickovi, první větší zkušenosti s nejlepší českou mládeží a také o tom, co musí zlepšit.

S KENEM SCALABRONIM Jako jediný zatím v letošním létě dokázal vyvést některou z mládežnických reprezentací z evropského podpalubí na hlavní scénu. A mělo to parametry amerických snímků nastavujících zrcadlo prostředí zpod bezedných košů. V přípravě dívčí tým do 20 let prohrál všechna utkání, těsně před turnajem ztratil zásadní součásti své podkošové vozby a na B-divizní eurošampionát dokonce odcestoval v jedenácti. Přesto ze své výpravy do rumunské Oradey odmítl udělat „mission impossible“ a s nepravděpodobnou hrdinkou Lucií Hoškovou, nouzově přesunutou z křídla do podkošové vřavy, vyhrál z prvních šesti duelů plných pět nejvýš o 7 bodů. Finále, které už hrál hlavně za odměnu, si pak mohl užít a završil jím sedmizápasovou vítěznou jízdu. Tenhle rodák z Bostonu, který by si s vizáží Dennise Hoppera a nůší barvitých metafor mohl takový scénář s přehledem naťukat sám, tak dopsal i vlastní osobitou story. Ač před více než třemi dekádami v Německu u žen začínal, při oslovení od České federace byl před třemi lety překvapen, když měl převzít 18leté lvice. Ovšem nezaváhal – loni je dovedl ke 4. příčce na kontinentu, letos s kostrou stejného celku vytáhl do divize A kategorii U20. Teď o tomhle povedeném kousku (a nejen o něm) bude v detailech hovořit. Tedy i o Lucii, která na každý svěřený úkol odpoví „ano“, o neuvěřitelně nesobecké Veronice a výsadě opravdu dobrých hráčů, o simultánní tlumočnici Julii, o pravidlu zasloužených odměn, o negativních koučích, hráčích, co na něj křičí, (ne)jinakosti žen i driblingu jako trefování kartáčkem do pusy. Ken Scalabroni si nejednou vypomůže výrazy jako „velitel“ nebo „voják“, protože duši bývalého mariňáka jednoduše nezapře. Mariňáka, který si vystačí se dvěma pravidly. A i v 61 letech je stále hladový, tak, jak to žádá i po svých svěřencích. Proto nyní hledá další výzvu pro klubovou sezonu. Jestli u mužů, nebo u žen, na tom prý nesejde. Pro něj je basketbal jen jeden. I s tím kartáčkem do pusy…

S KOUČEM LVŮ U20 LADISLAVEM SOKOLOVSKÝM „Mise Sofie“ - nesplněna. Tak zní to nejstručnější resumé k vystoupení reprezentace lvů do 20 let na nedávném B-divizním ME v Bulharsku. Návrat mezi elitu hned po roce od loňského sestupu, následujícího po několika letech hojnosti, se nezdařil, když tým uvízl po 21bodové porážce od Poláků už ve čtvrtfinále. O příčinách neúspěchu, zákulisí celku i možné budoucnosti některých hráčů v „áčku“ dospělých bude nyní hovořit letos debutující head coach Ladislav Sokolovský. Pro Basketmag rozebral i české zlepšování ve hře jeden na jednoho, slabší fyzično, ošemetné téma dorosteneckého posilování, tuzemské působení italského experta z NBA, důsledky „nížky“ letošního výběru, strašně hodného Jakuba Tůmu, zásadní důležitost minut v NBL a bezpodmínečnou nutnost minut v první lize, klíčový rozdíl mezi vedením repre a týmu v klubu, to, co jej hodně mrzí, a také konec éry svěšených českých hlav.  

ECHO PRAŽSKÉ WORLD TOUR 3x3 Třetí podnik letošní série World Tour 3x3 se v Praze stal kořistí Noviho Sadu Al-Wahda, který v sobotu musel nejdřív postoupit ze dvou zápasů kvalifikace, aby v neděli obhájil loňské prvenství a v Praze zvítězil celkem už počtvrté. Lehce pozměněný kvartet v sestavě Bulut, Savič, Majstorovič, Ivosev navíc vítězství dobyl - jako vůbec první v historii na turnaji Masters - z role kvalifikanta. Lídr týmu, dvaatřicetiletý Dušan Bulut, byl vyhlášen MVP turnaje.