VESELÝ PRO BASKETMAG: "Furt mi to nedochází"

03.04.2010 - Redakce
počet přečtení: 2416
vytvořeno 03.04.2010, upraveno 03.04.2010

3.4. Tucet dlouhých let čekala někdejší jugoslávská legenda na postup do euroligového Final Four. Teď ho Partizan dobyl v nejnepravděpodobnější moment, s nejneuvěřitelnější sestavou. Pod čtvrtfinálové vyřazení nabitého Maccabi Tel Aviv 3-1 na zápasy se nejmocněji podepsal mág Duško Vujoševič, zřejmě nejlepší trenér aktuální evropské scény. Významný byl ovšem i podpis 19letého křídelníka ze základní sestavy - Jana Veselého. Teenagera, který by mohl sebevědomí prodávat po sobotách na tržištích. Jeho vyprávění o postupu na bál evropské elity zní jako pohádka. Pohádka, která je od čtvrteční noci skutečností.

Tucet dlouhých let čekala někdejší jugoslávská legenda na postup do euroligového Final Four. Teď ho Partizan dobyl v nejnepravděpodobnější moment, s nejneuvěřitelnější sestavou. Pod čtvrtfinálové vyřazení nabitého Maccabi Tel Aviv 3-1 na zápasy se nejmocněji podepsal mág Duško Vujoševič, zřejmě nejlepší trenér aktuální evropské scény. Významný byl ovšem i podpis 19letého křídelníka ze základní sestavy - Jana Veselého. Teenagera, který by mohl sebevědomí prodávat po sobotách na tržištích. Jeho vyprávění o postupu na bál evropské elity zní jako pohádka. Pohádka, která je od čtvrteční noci skutečností.

Honzo, kdy jste v noci ze čtvrtka na pátek usnul? Nebo spíš: kdy jste se po třetí výhře nad Maccabi v Belgrade areně dostal do postele?
No, hodně pozdě. Šli jsme to oslavit, takže...

Kam jste vyrazili?
Celý tým jsme si šli někam sednout a pak jsme se přesunuli do klubu. Oslavili jsme to pořádně. Nejdřív s fanoušky a pak i sami.

Až do rána?
Jo, do rána.

Co se dělo po poslední siréně? Už na hřišti to vypadalo na velkolepou oslavu, kdy jste se pak dostali z haly?
Na palubovce jsme se radovali hodně dlouho, zpívali jsme s fanoušky... Ze hřiště jsme se dostali asi za půl hodiny po siréně. Další etapa následovala v šatně, do toho spousta rozhovorů. Kolem půlnoci jsme vyrazili ven.

Pro vás to bylo skoro jako vyhrát titul. Byla šatna postříkaná od šampaňského?

Ne, ne, ne, tohle ne. To vůbec. Šampaňské rozhodně proudem neteklo.

Co se dělo v noci ve městě? Podle YouTube to vypadalo na pořádnou smršť.

Ve městě byl velký chaos. Všichni jezdili v autech, rozsvícené blinkry, každý troubil, v autech jezdili i po deseti. Seděli v otevřených kufrech, čouhali z oken. Slavilo se a zpívalo mohutně. I tohle trvalo až do rána.

Na stanici Eurosport váš dunk z první čtvrtiny zápasu 4 chodil celou noc. To jste si asi nestihl všimnout, že?
To tedy ne.

Cestou do koše jste se ještě ohlížel za sebe. To máte tolik času? A nejde při tom ztratit míč?
Já jsem vlastně udělal jen dva tři driblingy, protáhl krok a už jsem tam byl. Tyhle smeče jsem trénoval i se Satym v "repre". Jedna na nula to není problém. A to ohlídnutí? Chtěl jsem vědět, jestli za mnou náhodou někdo neběží a jestli nemám čekat nějaký kontakt.

Vy se snad ale nebojíte, že by vás při tom monstrvýskoku někdo ještě zastavil?

To se nebojím. Kdyby za mnou někdo byl, tak bych zasmečoval i s ním na zádech. A i kdyby byl přede mnou, zarval bych přes něho. (směje se)

Před Final Four máte měsíc na to všechny ty nové vjemy vstřebat. Vy byste vlastně v Paříži věkem spíš zapadal do souběžně pořádaného juniorského turnaje. Místo toho ale máte jednu z hlavních rolí v základní sestavě jednoho z účastníků Final Four dospělých. Už jste si to stačil říct: "Je mi 19 a jsem v základu týmu, co je ve Final Four"...? Jak to zní?
(usměje se) Když nad tím hodně zapřemejšlím, tak mi to furt nedochází. Prostě je to pěkný. Nedochází mi to. A myslím, že celýmu týmu to nedochází, že tam jsme.

Otec teď prý s vámi nemohl v Bělehradě být. To ho asi dost mrzelo, že?

Jel s juniorkou do Francie, takže o to přišel. Ale byla tu za mnou máma, přítelkyně, sestra, babička, takže jinak celá rodina.

Podcenilo vás Maccabi?

V tom prvním zápase, který rozhodl, ano. Do Bělehradu jsme se vraceli za stavu 1-1 a za sebou měli 20tisícový kotel. Maccabi se u nás muselo hrát hodně špatně.

Ten první zápas v Tel Avivu všechno rozhodl. Řekněte ale laikovi, jak jste mohli otočit skore z minus 21 bodů, v aréně, která je možná druhá nejbouřlivější hned po té vaší?
Oni nás podcenili už při nástupu. Bylo vidět, že mají nosy nahoru. Jakoby to byla taková NBA show. Na nich se dalo poznat, že si věří, že to bude jednoduchá záležitost. My jsme navíc zápas začali špatně a oni vedli o dvacet, takže se ukazovalo, že to bude tak, jak mysleli. Jenže my jsme druhý poločas zapnuli a otočili to!

Kouč Vujoševič spustil v šatně velký bengál?
Jo, spustil. My do té doby dělali hloupé chyby. Řekli jsme si, že jestli chceme o Final Four snít dál, musíme do toho dát všechno.

Mimochodem, co změní účast ve Final Four na vašem rozhodování o budoucnosti? Jiří Zídek prohlásil, že je na 90 procent jasno o tom, že jdete do NBA...

To není moje starost, mám na to agenta, co to řeší. My teď máme měsíc do Final Four Euroligy, 14 dní do Final Four Adriatické ligy. Začíná nám srbská liga, kde je skupina s 8 týmy, takže máme před sebou ještě hodně zápasů. Teď jsme dostali dva dny volna a já mám hlavu někde úplně jinde - mám ji v oblacích. A pak zase musím dát všechnu koncentraci na tohle, co je před námi. Není čas přemýšlet nad tím, co bude v létě.

Když jste zmínil Adriatickou ligu, jaký ohlas v šatně vzbudil nyní už jistý "výlet" do Pardubic v příští sezoně?
Tady se to nějak moc neřeší. Všichni si dělají různě srandu, že pojedeme do Česka. My ale poletíme jen jednou, těžké to bude mít hlavně Nymburk, že bude muset strašně moc cestovat. Na druhou stranu díky tomu získají mnohem víc zkušeností než v české lize.

Tušíte, že pokud byste zůstal, bude domácí zápas Nymburka s Partizanem vyprodaný za pár hodin?
Partizan je dnes i sám o sobě v Evropě hit, takže i beze mě by bylo vyprodáno.

Teď k Final Four. Je váš soupeř pro semifinále, tedy Olympiacos (vzájemné zápasy v základní skupině této sezony: doma 86-80, venku 60-81), přijatelnější než CSKA a Barcelona?
Už si nejde vybírat. Olympiacos i Barcelonu jsme v téhle sezoně porazili doma, teď to bude na neutrálním hřišti. Určitě to nepojedeme do Paříže vzdát.

Pokud jde o jednotlivé match-upy, tedy dvojice, které na sebe budou vycházet při osobní obraně, vyhovuje vám Olympiacos, nebo vám spíš nesedí?

Třeba u CSKA letos nevím, ani jsem je moc nesledoval. Když ale vezmu Olympiacos a Barcelonu, tak Olympiacos je přijatelnější.

Kdo na vás vychází?
Childress.

A jak jste si v soubojích s nejlépe placeným borcem v Evropě v sezoně vedl?
On má rychlý únik, takže se od něj musí ustoupit. Bylo to, myslím, vyrovnané.

A přes něho dunkovat půjde?
(směje se) To jde přes všechny, ale přes něj je to o něco těžší. On vyskočí asi víc než já.

Kolik fanoušků s vámi do Paříže vyrazí?
Doufám, že co nejvíc. Už jsem se s lidmi bavil, že pojedou i auty, autobusy. Myslím, že i nějaký tisíc by to mohl být.

Co vám po postupu řekl v šatně kouč a co klubový prezident Predrag Danilovič, mimochodem s pětadvaceti body hlavní strůjce jednobodové finálové výhry nad Badalonou z roku 1992, dirigované trenérem Željkem Obradovičem (dosud jediný euroligový titul Partizanu)?

Trenér řekl, že jsme udělali strašně velký úspěch, který na začátku nikdo nečekal, a že jsme ukázali, že dokážeme hrát i na takovémhle levelu. Danilovič nám pogratuloval a byl moc rád. (podle Vujoševiče je Partizan první tým v éře Euroligy pod organizací ULEB, který se do Final Four dostal s tak malým rozpočtem)

Věřili jste si hodně, že doma postup dotáhnete?

Nevím, jak ostatní, ale já jsem tomu věřil. Prostě, že doma nás nemůže porazit skoro nikdo.

Minimálně podle čísel vás v obou domácích zápasech nejvíc táhl rozehrávač McCalebb. Souhlasíte?

Je pravda, že ten toho má naběháno tolik, že my bychom po takové porci druhý den nikdo nemohli ani vstát. Je navíc strašně rychlý a přehrál ten pres Maccabi. Ani ho nemohli zdvojovat.

Tím jsme u taktiky. Co jste změnili po prvních dvou zápasech? Kouč řekl, že jste risknuli nechávat volnějšího pivota Fischera a soustředili se hlavně na Andersona, Eidsona a Bluthenthala.

Od Bluthenthala jsme se určitě snažili nepomáhat. A Andersona (v zápase 4 bez bodu) jsme chtěli zastavit hned od začátku, což se nám nepovedlo v zápase 2. Na to jsme dbali. On potřebuje dát prvních osm bodů a pak rozehrává celý tým. Takže když mine čtyři střely, už se to s ním veze celý zápas. Fischer se ale v zápase 4 rozstřílel a potom jsme u něj museli být blízko a odstupovali jsme spíš od Lasmeho.

Jak se vám povedlo doma zastavit rychlou hru Maccabi?
Koncentrací v obraně. V Tel Avivu jsme dali koš a oni byli hned u nás. Tohle jsme museli zastavit. Zároveň hrát co nejdelší postupný útok a chodit hodně na útočný doskok.

Po zápase 3 kouč Vujoševič prohlásil, že nebyl spokojený s doskokem. Jenže vy jste jich v kolonce měli zapsaných 40. Myslel to vážně?
Měli jsme 19 útočných a 21 obranných. Nevím, co mu na tom nestačilo, ale on nás spíš chtěl nahecovat na čtvrtý zápas.

I z televizní obrazovky fyzická náročnost a tvrdost soubojů v celé sérii doslova tekla. Kolikrát se hráči v útoku uvolňovali pro míč i po čtyřech. Bylo to maximum, co jde na téhle úrovni v Evropě zažít?

Je fakt, že s Maccabi to všechny čtyři zápasy byla hrozná bitka. Oni nás druhý zápas v Tel Avivu dost řezali a my na to nedokázali odpovědět. Pak ale přijeli do Bělehradu a u nás jsme jim to vrátili i s úrokama.

Jak vůbec duněla Belgrade arena?

Jak říkám, Pionir je Pionir. Tam je strašně blízko hřiště, a když všichni lidi skáčou, třese se i palubovka (slovo vyslovuje se srbským přízvukem), což není pro soupeře nic příjemného. Když se ale naplní Belgrade arena 21 tisíci lidí, má to taky svoje. Pro mě ale je pořád lepší atmosféra v Pioniru.

Do arény se pouštělo skoro 4 hodiny před zápasem, takže už dlouho před úvodním rozskokem byli všichni na svých místech?

Když jsem přijel do haly dvě hodiny před zápasem, stálo venku strašně moc lidí. Za půl hodiny jsem přišel na hřiště si zastřílet a fanoušci už v hledišti zpívali, kotel byl plný a vlastně skoro všechna místa zaplněná.

Dnes v noci začíná jiné Final Four, to v NCAA. Budete sledovat? Sám jste o NCAA jako mladík nikdy nepřemýšlel?

Nějak to ani nesleduju. Jen kluci z týmu, McCalebb, Roberts a Marič o tom pořád mluví. Sám jsem o NCAA, ještě když jsem byl mladší, vůbec neuvažoval. Tehdy jsem basket tak nežral. Až když jsem odešel z Čech...

Petr Hamták

Foto: Partizan Bělehrad