Tomáš o nepotkatelném Messim, Welschovi do Vánoc, těšení Veselého, milánské obrnervóze a masu Euroligy

ZPOVĚĎ ČESKÉHO KRÁLE, TOHO ČASU V BARCELONSKÉM EXILU   Ve španělské lize točí 17 minut s 6 body, 2 doskoky a 2 asistencemi. Čtyřikrát ze sedmi zápasů se dokonce objevil v základní pětce. Pokud bychom stále mluvili o Seville, byla by tato čísla podezřele nízká. Když se však zasadí do barcelonských kulis, hned získají jinou dimenzi. A to ještě větší parády zapisuje Tomáš Satoranský za svých více než 15 minut v Eurolize: 6,1 bodu, 4 asistence, 2,6 doskoku, přes 3F+, 1 zisk a jen necelou ztrátu. Co tahle numera přesně znamenají, se ovšem lépe ukáže až po přepočtu na 40 minut hry. Tam je Čech třetí v asistencích s 10,26, jen za malými velikány Milošem Teodosičem a Sergiem Rodriguezem, a dokonce 9. ve validitě! Ze všech 350 hráčů v soutěži. Jako bonus pak přidává 4. nej číslo v poměru asistencí a ztrát, to už bez přepočtu na 40 minut. Tento úvodní výčet je právě tak dost před ponořením se do kompletní zpovědi Tomáše Satoranského, jež vznikla před nemnoha dny na výsostném barcelonském území. Co všechno v ní úřadující český král odhalil?

O tom, zda už potkal Lionela Messiho
"Ještě ne. S fotbalisty se vůbec nepotkáváme, protože trénují v Centro deportivo mimo Barcelonu. Jediné místo, kde jsem ho viděl, byl Nou Camp, když jsem vyrazil na ligový zápas. Ten navíc skončil porážkou, takže si příště budu muset dávat pozor při výběru utkání." (senzační porážka s Vigem byla dosud jedinou domácí ztrátou FCB v této sezoně ve španělské lize nebo v Lize mistrů)

O tom, zda je správný dojem, že Barca díky přítomnosti mnoha sportů působí jako velká rodina
"Trochu to rodinný dojem dělá, i tady v Palau Blaugrana (hala Barcelony) se střídají čtyři různé sportovní týmy: kromě basketu ještě házená, futsal a pozemní hokej. Dost se tu tedy navzájem potkáváme a někdy se kvůli vytíženosti haly musí měnit i časy tréninků."



O svém zapojení do týmu a průběhu sezony
"Sezona je už rozjetá, každý týden se hrají dva zápasy a není moc času na nějaké sehrávání. Poslední dobou jsme se každý zápas zlepšovali (řečeno ještě před porážkou v Seville) a dostáváme se už k detailům, které chceme v naší hře praktikovat. Zatím jsme prohráli jen jednou, doma s Badalonou, takže vstup do sezony byl velmi úspěšný. O své minutáži jsem nedávno mluvil s (bývalým hráčem Barcelony) Lubošem Bartoněm. Říkal, že je super, že tolik hraju. Možná je to dané tím, že máme jen dva rozehrávače a to se mi právě od začátku sezony líbilo. Už od prvního soustředění v Andoře bylo vidět, že budu dostávat větší počet minut. Bývá jich až ke dvaceti, což je velice příjemné překvapení. Doufám, že Xavi Pascual ve mně má docela velkou důvěru. Vždycky po mně chce, abych byl při své hře dost agresivní..."

O dopadech tréninkového manka kvůli srdeční arytmii z úvodu sezony
"Bál jsem se, že se to nějak projeví, ale naštěstí týden před zapojením do samotné hry jsem dost trénoval jak samostatně, tak i s týmem, takže fyzičku jsem nabral zpátky a byl jsem i celkem ve formě. Nikdy ale nevíte, jak se zapojíte při zápasech. Barcelona je klub, který chce, aby vše bylo absolutně v pořádku, takže mě nenechali hrát dřív. A ten týden tréninku navíc byl poznat."

O nervozitě před prvním euroligovým zápasem v Miláně
"Nervozita byla tehdy celkem velká. Byl to můj první zápas (po zdravotní pauze) a hned Euroliga v Miláně. Okamžitě po nástupu na hřiště to ze mě ale spadlo. Dostal jsem se do tempa a docela se nám dařilo, což mi při tom prvním vstupu pomohlo. Byl to pro mě obrovský zápas a byl jsem rád, že jsme ho vyhráli o 15 bodů."



O přechodu do Euroligy
"Hrát za Barcelonu ACB je pro mě mnohem jednodušší než hrát Euroligu, která je pro mě nová. Jde o druhou nejlepší soutěž na světě, která je fyzicky mnohem náročnější než španělská liga. Musím si na ni ještě trochu zvyknout. Zatím jsem měl některé dobré zápasy, v jiných se mi zase moc nedařilo. Ale protože hrát Euroligu byl můj sen, je to teď pro mě neuvěřitelná motivace. Každý zápas si užívám naplno, fanoušky i atmosféru kolem. A jelikož jsme ještě neprohráli, nemám si na co stěžovat."

O rozdílech mezi ACB a Euroligou
"Hlavní rozdíl je v posuzování fyzických kontaktů. V Eurolize se spousta faulů nechává být, hra se pouští daleko tvrdší. Týká se to obrany i útoku, třeba při uvolňování v low postu. V ACB se naopak píská každý kontakt, navíc španělští hráči mají od rozhodčích menší protekci. Oproti tomu je Euroliga opravdu hodně tvrdá, navíc hrajete proti nejlepším týmům Evropy a pokaždé tedy i proti velmi kvalitním hráčům."

O šancích Barcelony na triumf v Eurolize
"Ambice jsou tu největší možné. Barcelona se snaží Euroligu vyhrát každý rok a ty ambice se ještě zvyšují tím, že se skoro každou sezonu dostává do Final-4. Bude se tak snažit zopakovat titul z roku 2010. V ACB je Barcelona taky pravidelně ve finále a tím se ten tlak na nás ještě zvětšuje."



O rádcích v týmu
"Není tu přímo jeden hráč, který by se mnou pořád komunikoval. Vzhledem ke zkušenosti celého týmu záleží spíš na konkrétních situacích, kdy mi něco může říct centr Ante Tomič, shooting guard JC Navarro nebo rozehrávač Marcelinho Huertas, kterého se jako staršího a zkušeného borce na trénincích snažím trochu sledovat. Tohle je právě velká výhoda klubu, jako je Barcelona, že tady může něco poradit prakticky kdokoliv. Proto se snažím poslouchat každého, kdo má co říct."

O změně své hry a nových požadavcích
"První změnou je daleko složitější a organizovanější útok, díky kterému máme mnohem více možností. Používáme skoro 90 systémů, co pravidelně měníme. V Seville jsme jich měli třeba deset. Hra je pak mnohem kompaktnější. I po stránce skautingu je trenér Pascual rád na všechno dokonale připravený a pro hráče je zásadní, aby byl v každý moment zápasu stoprocentně koncentrovaný. Na druhé straně bych nechtěl říct, že kvůli tomuhle přístupu nemám tolik prostoru k improvizaci nebo exhibičním kouskům. V těch systémech jsou možnosti, kdy ho můžeme zrušit a hrát 1 na 1, pokud vidíme šanci na atakování koše. Po mém příchodu se trenér taky snaží hrát o něco rychleji, protože ví, že rád chodím do protiútoků a obecně rád hraju rychle. Máme k tomu navíc i hráče, kteří to jsou schopní aplikovat."

O snazším sběru asistencí s hráči jako Navarro, Tomič a Co.
"(smích) Tohle je pravda. Třeba v Mnichově jen jsem přišel na hřiště a měl jsem za tři minuty asi čtyři asistence, aniž jsem věděl, jak jsem k nim přišel. V tomhle je velká výhoda hrát s hráči, co jsou chytří, výborně si umějí najít pozici a hlavně ji ihned dokážou proměnit. Tímhle se mi tedy čísla hodně zlepšila a naskakují rychleji."



O tom, zda se hecují s Janem Veselým, kdo bude výš v TOP 10 akcí kola Euroligy
"Zatím ne. Je ale hezký, že v šestém kole jsme byli oba vysoko (druhý a třetí), což je jen dobře. Myslím tím, že se Euroliga nebo celý evropský basket mohl přesvědčit, že máme hráče, co hrají i takhle efektně."

O těšení na ME a Janu Veselém
"Na turnaj se těším moc, už jen kvůli průběhu kvalifikace, kdy jsme si to museli vydřít až v posledních vteřinách posledního zápasu. ME si tak musíme užít, včetně nového systému turnaje. Pokud jde o Honzu, při zápase v Istanbulu jsme o ME mluvili a myslím, že on má pozitivní přístup k reprezentaci a těší se hodně, jak bylo poznat i z jeho rozhovorů pro české novináře v polském Lubinu. Doufám, že budeme co nejkompletnější a že dáme dohromady nejsilnější možný tým, jako tomu bylo na ME 2013."

O dalším posunu hry národního týmu a vytížení Welsche
"U Jirky Welsche se trochu bojím. Viděl jsem, že hrává kolem 35 minut na zápas a nevím, co mu ještě tělo dovolí, myslím už teď do Vánoc. Jinak každý hráč za ty dva roky víc vyzrál, trochu si i polepšil, buď pozicí v týmu, nebo se jako Honza vrátil k evropskému stylu basketbalu. Budeme ještě zkušenější a budeme se prát o ještě lepší výsledky. Doufejme, že budeme kompletní."



O tom, jestli už mu barcelonské prostředí přirostlo k srdci
"Barcelonu jsem už dřív měl rád i jako město a zůstával tu často o den déle, když jsme tu hráli. Ve fotbale jsem samozřejmě fandil Realu, ale Barcelona jako organizace nebo už její proslulé logo se mi líbilo. Stejně tak oceňuju, jak se chovají lidi z klubu k hráčům, k sobě navzájem. Přistupují k sobě s velkým respektem a jsou mi sympatičtí. Dá se říct, že už mi trochu přirostli k srdci a jsem tu naprosto spokojený."

O tom, zda už jej fanoušci poznávají na ulici
"Není to takové jako u fotbalistů. Kdyby někdo z nich vyrazil do města, tak se nepohne z místa, protože ho ihned obklopí banda fanoušků. Takové to s námi není. Lidi nás samozřejmě poznávají, i víc než v Seville, ale v ničem nás to neomezuje."



O rozdílnostech života v Seville a Barceloně
"Jelikož je Barcelona velkoměsto a já pocházím z Prahy, už jsem na to zvyklý. Život je tu rychlejší i méně klidný, protože se tu pohybuje hodně turistů. Taky se tu ale dá každý den dělat prakticky cokoliv. Je super, že když máme trénink ráno, může se odpoledne vyrazit do historického centra nebo na pláž. Nicméně Sevilla měla taky své kouzlo a po pěti letech se stala mým druhým domovem."