Stříbrný All-Star kapitán o strachu, startéru turnaje, Draženovi II., sobě samém a zážitku do konce bytí

Až když vidíte více jeho zápasů v řadě, až když sledujete jeho hru opakovaně a v různých situacích, až když ho o ní slyšíte víckrát mluvit. Pak teprve se dostáváte do jeho náctiletého, přesto nebývale dospělého světa. Sotva však do jeho pohraničí. Dál bez kompatibilního nastavení hard disku neproniknete. Ne s myšlenkovým softwarem, že s bilancí 10/1 z pole byste měli přestat střílet. To je software pochybností o sobě samém, software strachu, který nepatří do výbavy lídra. A tím on je. Bez ohledu na nepadající střelbu a chyby, jichž se při snaze o naplnění své role a svých i týmových cílů dopouští.

Kouč Treml tohle všechno ví a jako někdejší vynikající hráč a dálkový snajpr ho proto odmítl spoutávat okovy střeleckých restrikcí. I o tom Basketmag hovořil s kapitánem vicemistrů Evropy a i podle jeho vlastních slov překvapivým členem All-Star turnaje. V ranku U16 nicméně absolutní rozehrávačskou špičkou starého kontinentu. Ostravákem, který na ME vyhrál lvům několik velkých bitev. Radovanem Kouřilem.

Předmluva
Než začnete číst tento rozhovor, je možná dobré vědět, že Radek je narozen ve znamení Berana, jež má mimo jiné tyto rysy: pevnou vůli, ctižádost, víru ve vlastní schopnosti a usilování o co nejrychlejší dosažení cíle, který si Beran stanovil. Berani jsou si vědomi své síly a průbojnosti. Nebojí se žádných překážek a nedají se odradit neúspěchem. Nevyhýbají se boji. A mají vlohy pro vojenství. Snaží se věci prosazovat svou vůlí, rádi "prorážejí zeď hlavou".  

Mají tvůrčí schopnosti. Dokážou se dobře zorientovat a rychle rozhodovat. Vyhovuje jim řídící pozice, naopak omezování v nich probouzí rebelantský postoj. Jejich šťastná léta jsou třeba 15.-18. rok, což by aktuálně sedělo. A stejně sedí i čtvrtek jako šťastný den. Proč? Češi právě ve čtvrtek zdolali na úvod ME Španělsko a tenhle Beran v něm vysázel 24 bodů, nejvíc na turnaji...  



Radku, povězte, co je vaším hlavním zážitkem z těch 11 neuvěřitelných dní korunovaných pětitisícovou návštěvou na finále?
Z mistrovství si jako největší zážitek odnesu absolutně všechno! Atmosféra finále byla nezapomenutelná, hrát o titul na mistrovství Evropy před domácím publikem se jen tak někomu nepovede. Pro všechny z nás to je neskutečný zážitek a budeme si to pamatovat do konce života.

Je nějaký moment, který ční nade všechny?
Z turnaje bych vyzdvihl dva - konečný obrat po tom, co jsme celý zápas prohrávali s Lotyši ve čtvrtfinále a pak semifinále proti Francouzům - měli jsme z nich docela respekt, kvůli tomu, jak jsou fyzicky vyspělí, ale i přesto jsme je dokázali porazit. A finále jsme si už pak šli užít.

Tipnete si, kdy na jakýkoliv váš tým zase přijde pět tisíc lidí?
(směje se) Doufám, že to bude co nejdřív.

Je Česko specialistou na tuhle kategorii? Dvě finále za 4 roky asi jen tak nějaká země v mládeži nemá (mimochodem, Radkův bratr David byl členem stříbrné sestavy z roku 2008).
Nám se to povedlo určitou shodou okolností. Šli jsme do ME hlavně s tím udržet divizi A, ale krůček po krůčku to šlo dál. Začalo to už výhrou nad Španělskem, kdy jsme si začali hodně věřit. To byl náš nejdůležitější zápas. Nevyhrát, měli bychom problémy porážet i ostatní. Ta výhra nám pak dala chladnou hlavu i do zápasů, kde jsme prohrávali. Nezabalili jsme to, hráli pořád dál a pomocí fanoušků se nám většinu utkání (7 z 9) podařilo dovést k vítězství.      

Pojďme k finále. S Chorvatskem to už přesto, jak moc jste chtěli, nešlo urvat? Byl soupeř tak dobrý, že se na něj nedalo vyzrát?
Dali jsme do toho všechno! Už se na nás ale podepsala dost velká únava. Vůbec se nám nedařilo v útoku (zhruba o dvacet bodů pod průměrem týmu) a to nám trochu srazilo hlavy dolů. I tak jsme se ale snažili bojovat, co nejdýl to šlo. Bohužel to nestačilo.



Co je na Chorvatech nejmíň příjemné, když se s nimi hraje?
Oni hrají hodně skvělý basketbal. Je to basketbalová země. Je krásné se na ně dívat, jak si dokážou poslat balon, jak hledají volné pozice a spoluhráče. My se ale nemáme za co stydět. Snažili jsme se, co to šlo, ale oni prostě byli dobří.

Vyhráli, i když z loňské vítězné sestavy tu měli jediného hráče. Jsou momentálně absolutní špičkou v téhle kategorii?
Jsou teď prakticky nejlepší tým v Evropě. Neprohráli tu s nikým. Myslím, že jsme na ně měli, ale zápas nám nevyšel. Štěstíčko jsme si vybrali v semifinále a ve finále už to tak nefungovalo.

Poprvé vám skore ulétlo po několika přihrávkových ztrátách ve druhé čtvrtce. Snažili se vás Chorvati hodně bránit od míče?
Hráči z toho měli v zápase trochu respekt, byl tam určitý strach tam na sebe brát zodpovědnost. Z toho vyplývaly i ty ztráty a jednoduché koše Chorvatů, které nám trochu srážely sebevědomí.

Vy jste to měl v půlce z pole 10/1, ale zvedal jste to i dál. Při dotahování v druhé půlce vám tam něco spadlo, pak zase ne. Ten vysoký nástřel s nižší úspěšností se v posledních zápasech opakoval. I od trenérů jsem slyšel, jak moc si to berete osobně, jak cítíte zodpovědnost za výsledek. A jak se to snažíte v zápase na sebe brát. Co všechno se ve vás v těchto utkáních mlelo za pocity?
Chci hlavně dát co nejvíc tomu týmu. Když vidím, že to týmu nejde, snažím se brát zodpovědnost na sebe. Bohužel když mi to nejde, tak to prostě nejde, ale já jsem takový hráč, že do toho prostě furt chci jít a dotáhnout tým k vítězství.

Takže nepadalo v úvahu, že by vás někdy trenér omezoval ve střelbě.
Ne, to určitě ne.



I když to nedopadlo, vzal jste to ve finále na sebe i v momentě, kdy jste se v závěru dostali až na šest bodů. Hodně se tam do věci vložili fanoušci, věřili jste, že to ještě nějak půjde?
Rozhodně jsme věřili. Bohužel jsme pak dostali trojku, která nás zase položila dolů. A shodou všech okolností už to pak Chorvati dotáhli.

Jak jste viděl výkon jejich hvězdy Hezonji? Jiří Dedek se proti němu snažil, jak to šlo, ale on stejně proměňoval neskutečné střely.
Je to skvělý hráč, a když se mu daří, tak je prakticky nezastavitelný. Je hodně vysoký, rychlý, má ruku. Podle mě je to ale typ hráče, kterému když se nedaří, může tým spíš srážet než mu pomáhat. Bohužel proti nám mu to šlo.  

Jak moc vás překvapila nominace do All-Star, když leckteré vaše výkony na ME přece jen nebyly top?
Určitě to pro mě je velké překvapení. Moc jsem to nečekal. Ale můžu být jenom rád, že jsem se do nejlepší pětky dostal.

A ještě pohled do budoucna - tenhle tým si vybojoval fantastickou účast na MS U17 příští rok v Litvě. To je možná ještě větší výzva, než bylo tohle ME?
Pro nás je to rozhodně veliká výzva! O tom jsme ani nesnili. A pojedeme i tam podávat co nejlepší výkony.


Petr Hamták
Foto: ČBF