S křídelníkem Jiřím Welschem pod povrchem další neúspěšné sezony Nymburka v nadupané VTB lize

Už opět na starém dobrém křídle zažil křídelník Nymburka Jiří Welsch ve VTB lize na pohled efektivnější sezonu než loni. Ač hrával o šest minut méně (místo 29,5 to bylo 23,5), udržel si rating vyšší než 7, málem měl stejný počet asistencí (3,2 oproti loňským 4,1) a jen drobně šel níž s doskoky (z 3,5 na 2,2) a body (ze 7,2 na 5,2). Osobní statistiky však nebyly předmětem následujícího rozhovoru Basketmagu. V něm padaly otázky téměř výhradně na týmové výkony, které skončily stejně neslavným osmým místem a stejnou bilancí 5-13 jako v minulé sezoně. Po stopách té letošní se nyní se zkušeným reprezentantem vydáme.

Jiří, kdy jste se před závěrečným domácím utkáním s Petrohradem dozvěděli, že ještě máte šanci na osmé místo a tím i prize money ve výši tří milionů rublů? A co říkáte na to, že takto nadupaná soutěž je nedlouho před koncem donucena změnit počítání úspěšnosti celků z procent na body?
Tak to já ani nevím, že se počítání změnilo. To je pro mě nová informace. Jinak o situaci, že by Doněck mohl odstoupit ze soutěže, se poprvé začalo mluvit při našem týdenním výjezdu do Kazaně, kde jsme získali první neoficiální informace. A o naší šanci na osmé místo jsem se dozvěděl až dopoledne před zápasem s Petrohradem, kdy k týmu přišel promluvit generální manažer pan Šimeček, a řekl nám, že při výhře máme ještě možnost skončit osmí, což by znamenalo nějaké prize money pro klub... Jinak si ale dokážu představit, že taková změna na poslední chvíli není snadná k vyřešení, protože jde o dost atypickou situaci. Na začátku soutěže asi nikdo nepočítal s tím, že na Ukrajině dojde k politickému převratu. Předpokládám tedy, že se po odstoupení Doněcku musela hledat nejlepší ze špatných variant, aby se to v tabulce skupiny vyřešilo.

Petrohrad zahájil soutěž bilancí 1-5 a i včetně zápasů v Eurocupu vypadal, že je na tom dost zle. Teď je v play-off a vy ne. Jak smutně vám to zní?
Taková je realita. Nevím, jestli to je smutné. Oni se zlepšovali, my ne. Hodně jsme si situaci zkomplikovali v první části soutěže, kdy jsme v tabulce zůstali pozadu. Prohráli jsme tam několik zápasů venku, co se teoreticky daly vyhrát. O bod prohra v Krasnojarsku, šestibodová prohra v Doněcku a vlastně i v Petrohradu jsme těsně před Vánocemi věděli, že na konci první půlky soutěže to je hodně významný zápas. Do poslední chvíle jsme bojovali o vítězství, ale prohráli o pět. Tyhle zápasy nás srazily dolů a dopadnout jinak, mohlo se vše vyvíjet mnohem líp. Bohužel jsme ta utkání ve VTB lize moc nezvládali a pak už to bylo jen počítání teoretických postupových šancí.



Letošní kádr je vůbec nejdražší v klubových dějinách, nicméně bilance ve VTB lize je stejná jako loni (5-13). Přitlačili v rozpočtech i soupeři, nebo je problém i jinde, když před vámi skončil třeba i Zhořelec (podle polských zdrojů má letos rozpočet v přepočtu nějakých 43 milionů korun, podle kouče Rajkoviče je to dokonce pod milion eur, klub nicméně nehrál žádnou třetí soutěž)?
Bezpochyby i při navýšení rozpočtu to ve srovnání s těmi top týmy naší skupiny, tedy s Kazaní, Lietuvos Rytas, Kubání nebo Nižným Novgorodem, pořád není dost. V našem případě to bylo hodně ovlivněné i tím, že i přes navýšený rozpočet šlo o nejnáročnější sezonu Nymburka v Eurocupu. Změna formátu soutěže a navýšení počtu týmů znamenalo i mnohem víc zápasů, které byly i docela dost náročné. Na to, že se Eurocup rozšiřoval, byli soupeři už v základní skupině mnohem silnější než ti, na které jsme narazili loni. A proč to říkám? Je těžké hrát dvě takto těžké soutěže a my jsme to i přes ten navýšený rozpočet nezvládli. Podle mě play-off v silách týmu bylo, ale bohužel v klíčových zápasech jsme prohrávali a nepovedlo se to.

Které z těch těsných porážek vás štvou nejvíc?
Určitě ty s Krasnojarskem. To nebyl lepší tým než my a my tam prohráli o bod a doma o dva, a to jsme ten domácí zápas měli ve vlastních rukách a několikrát ho školáckými chybami odevzdali. A pak mě mrzí ještě zápas ve Zhořelci. Po Vánocích jsme věděli, že ve VTB lize přijdou klíčové zápasy, podařilo se nám vyhrát doma s Tallinem a pak i s Doněckem a věděli jsme, že ve Zhořelci to bude rozhodující. Bohužel jsme ale nevyhráli.
(Dlužno podotknout, že zápas ve Zhořelci z 19. ledna byl tehdy devátým za 22 dní od vánoční pauzy, z toho pátým z ranku Eurocup/VTB liga, a navíc tři dny po něm následovalo doma Chimki, které přitom Nymburk i po této zápasové smršti málem skolil)

Utkání ve Zhořelci následovalo po výborném domácím vystoupení v Eurocupu se Sienou a právě tohle se v sezoně stalo několikrát - že jste po kvalitním výkonu v Eurocupu nenavázali podobnou kvalitou ve VTB lize. Byly už někdy ty dva zápasy blízko po sobě spolu s cestováním příliš? Nechyběla pak v tom druhém potřebná koncentrace?
Není určitě jednoduché hrát dva těžké zápasy v týdnu a do toho ještě přidávat českou ligu. Hlavně z hlediska té mentality - je třeba si udržet stejnou lajnu. Vždy když jsme zahráli dobře, přišlo - nechci říct uspokojení, ale úpadek a po tom úpadku zase následovala reakce. A nebylo to tím, že bychom se soustředili na jednu, nebo druhou soutěž. Zkrátka to vykrystalizovalo tak, že dobré výkony jsme předváděli v Eurocupu a vzápětí reagovali poklesem ve VTB lize. Nezvládli jsme prostě udržovat neustále tu samou mentalitu ve všech zápasech.

Byl tohle ten hlavní důvod, proč se nepodařilo skolit ani jeden z těch silných týmů?
Když vezmu Lietuvos Rytas, Kubáň, Kazaň a Novgorod, tak tyhle celky byla nad naše síly. Rytas a Kubáň jsou dva euroligové týmy a Kazaň je s tou letošní sestavou na euroligové úrovni taky. Porazit je, museli bychom odehrát výjimečný zápas, což se nám proti nim ani jednou nepodařilo.



Jako červená niť se celou sezonou táhla nevyrovnanost výkonů, jak při srovnání různých zápasů, tak v rámci průběhu některých utkání. Byl hlavní důvod ten, o kterém jste už mluvil, nebo i něco jiného?
Ne, bylo to tohle. Nevidím další důvody. Celkem se nám i vyhýbala vážnější zranění, tedy až na Petra Bendu, který sezonu zraněný už začal. 

Když se v evropských zápasech hra nedařila, zdálo se, že se hra koncentruje především do rukou dvou opěrných skórerů Simmonse s Rančíkem. A když to nešlo ani jim, vypadalo to, že pak není odkud brát. Cítil jste i vy, že by k nim bylo třeba někoho přidat?
Já si myslím, že jsme měli i další hráče schopné dávat body, viz Dylan Page nebo Rašo Mahalbašič. Tohle je spíš otázka toho, že když šlo do tuhého, trenérovy pokyny nebo tendence byla svěřovat všechny míče do rukou Treho nebo Rada. Když to vycházelo, vypadalo to dobře, když ne, tak naopak špatně. Nebylo to ale tím, že bychom neměli další hráče schopné dát koš, ale spíš to bylo dané způsobem naší hry.

Jako tým jste byli poslední na doskoku (průměr 30,4, první Minsk s 35,8) a právě tato disciplína byla v některých zápasech poměrně významným faktorem. Kde byl problém, že jste právě na doskoku nedokázali být silnější a nechodili si třeba i pro víc odražených míčů v útoku (průměr 8,2, soupeři Nymburka v zápasech s ním v průměru 9,6)?
Doskok jsem jako problém necítil. Tohle jsou navíc statistiky, které já ani neznám. Konkrétně otázka útočného doskoku ale souvisí především s mentalitou hráče. Ten musí být zvyklý za útočným doskokem chodit pořád. Není to věc jednoho doskočení, ale musí se tam chodit po každé střele. My jsme na to asi neměli hráče. A když to vezmu od dlouhých hráčů, tak Dylan Page (sdíleně nejlepší doskakovač týmu s průměrem 4,9) je spíš střelec než doskakovač, totéž Rado Rančík (průměr 4,7). Rašo Mahalbašič (sdíleně nejlepší doskakovač týmu s průměrem 4,9) na to možná má fyzické dispozice, ale hrál proti stejně fyzicky vybaveným hráčům. A Petr Benda nebo Pavel Houška tolik šancí ve VTB lize nedostávali. Na křídlech jsme takové typy taky neměli - Tre Simmons je technik, hráč s míčem, já taky nejsem ten fyzický typ, takže spíš nám chyběli typově vhodní hráči. Jestli to je ale klíč k tomu, proč jsme nevyhráli dostatek zápasů, to si vůbec netroufám hodnotit.      

Tohle je pro klub už čtvrtá sezona v řadě s obrovským počtem zápasů a třemi dlouhodobými soutěžemi hranými simultánně. Vy už máte po loňsku co srovnávat, otázka tedy zní - cítil jste zejméně v lednu a únoru, kdy obvykle únava z náročného programu doléhá na hráče nejvíc, že to v tomhle období přišlo i letos?
Po další takové sezoně můžu zopakovat to, co už jsem asi říkal loni: je to extrém. Ten zápasový rytmus lze srovnat s NBA, nicméně podmínky kolem srovnatelné nejsou vůbec. Tři zápasy týdně znamenají vražedné tempo, k tomu cestovat na východ, na západ, časové posuny - to všechno vůbec není jednoduché. Nejen z hlediska hraní, ale i proto, že při třech zápasech týdně prostě není šance trénovat nebo regenerovat. Za sebe můžu říct, že na mě krize dolehla na přelomu ledna a února (právě v tomto období přišly zlomové porážky ve Zhořelci a doma s Krasnojarskem). Pokud bych tu byl i příští rok, musel bych si na to dávat nějakým způsobem pozor.


-trh-