Museli bychom se zabít, zaznělo z tábora Argentiny. Na nejhorší nedošlo, olympiáda čeká. A na Brazilce taky

Přestože ten zápas už rozhodoval jen o polovině důležitých věcí, náboj měl takový, jako by šlo o bytí a nebytí. Argentina v něm porazila 80:75 Brazílii a stala se americkým šampionem. Oba celky splnily stejný postupný cíl už v semifinále - kvalifikovaly se na olympijské hry.

"Cítím něco mezi absolutním vyčerpáním a nesmírným blahem," komentoval titul Manu Ginóbili, jedna z posil vítězného týmu hrajících v NBA. Rodák z předměstí Buenos Aires obléká už od roku 2002 dres týmu San Antonio Spurs.

K němu v době výluky momentální závazky nemá, a tak se rád zúčastnil důkladné přípravy na domácí turnaj. "Byli jsme spolu pětačtyřicet dní, tak se to vyplatilo," pokračoval v líčení pocitů. Finále označil za těžký zápas, ačkoli moc velké drama se v něm nekonalo. Vítězové vedli minutu před koncem o jedenáct bodů a soupeř jich při nejlepší vůli nedokázal stáhnout víc než šest.

Město Mar del Plata se zmítalo v emocích dva dny. Mnohem vypjatější utkání totiž sehráli Argentinci v sobotu proti Portoriku. Ambiciózní protivník vzdoroval do posledních okamžiků a konečný výsledek 81:79 je tak těsný, jak tuhý to byl boj.

"Bývali bychom se museli zabít, kdybychom si v domácím prostředí nechali utéct olympiádu," prohlásil Ginóbili. "A že jsme byli na hraně!" přiznal. V poločase totiž celek z karibského ostrova vedl 48:40, pak domácí skóre otočili na 77:66, ale neuvěřitelně se sesypali, a krátce před koncem to bylo 79:79.

Pak Ginóbili proměnil jen jeden trestný hod, jenže Portoričané nedokázali dotáhnout do konce svůj útok, po ztrátě míče faulovali a další jeden bod přidal proměněnou šestkou Pablo Prigioni. Po zbylých šest sekund si Argentinci výsledek ohlídali. "Bylo to jako všechno, nebo nic, ulevil si úspěšný kouč Julio Lamas.

Na turnaji osmi celků, v jehož základní části se utkal každý s každým, Argentina v šestém kole s Brazílií prohrála a v tabulce následně obsadila druhou příčku právě vinou nezdaru ve vzájemném zápase. Brazilci měli v konečné tabulce rovněž 13 bodů, protože podlehli ve třetím kole Dominikánské republice.

A právě jí v semifinále (hrálo se systémem 1. - 4., 2. - 3.) porážku oplatili v pravý čas. Přes semifinálovou výhru 83:76 dovedl Brazilce od finále a hlavně na olympijský turnaj v Londýně 2012 cizinec.

I proto měl zápas o zlato onen náboj. Pro delikátní úkol, nyní splněný, se nechal v zemi sousedního rivala angažovat argentinský trenér Rubén Magnano. Ve vlasti se cítil napůl dobře a napůl nepříjemně, protože jeho pozice rozdělovala publikum na okruhy sympatizantů i odpůrců.

Byl to on, kdo dovedl Argentinu ke zlatu v Aténách 2004. Jeho nástupce Sergio Hernández má na kontě čtvrté místo na mistrovství světa 2006, bronz z pekingské olympiády v roce 2008, předloni byl na světovém šampionátu pátý. Poté ho vystřídal Lamas, strůjce čerstvého úspěchu na celoamerickém kontinentálním mistrovství.

Je teď stejně oblíben, jako je nyní v Brazílii oslavován Magnano. Vždyť tamní basketbalisté se na hry vracejí poprvé od roku 1996, kdy hráli v Atlantě. Země trojnásobných bronzových medailistů touží po dalším úspěchu pod pěti spojenými kruhy.

"Je to jako sen," rozplýval se Marcelo Machado, jenž si napřesrok v sedmatřiceti bude chtít splnit další: na sklonku kariéry se dočkat olympijského startu. "Ale stálo to za tu strašnou dřinu," shodl se s Ginóbilim v tom, že jinak se ve špičkovém sportu uspět nedá.