Lídr Peterka: Rozlučková medaile by byla neuvěřitelná!

INTERVIEW S HVĚZDOU ME U20 MARTINEM PETERKOU    Má za sebou zápas s koncovkou, jakou ještě nezažil. Zápas oražený nejsladší porážkou kariéry. Tou, která jeho skvadru nasměrovala k uhájení třetího místa v osmifinálové skupině ME U20. Český tým se v dějinách šampionátů této kategorie teprve podruhé prokousal do čtvrtfinálové bitvy a vůbec poprvé i přes úskalí osmifinálové fáze. Ve zpovědnici už proto nyní sedí lídr druhé nejlepší ofenzivy na turnaji Martin Peterka, s 28 minutami aktuálně druhý nejvytíženější lev a také čtvrtý střelec (16,4), a pátý rebounder (8,7) ME, aby vás provedl nejen bouřlivou koncovkou středečního duelu s Německem (71-74), ale také pocity svého vavříny opředeného ročníku na jeho poslední mládežnické repre "párty", z níž může vzejít i ten vůbec největší úspěch.

Martine, po tom průběhu a výsledku zápasu s Německem nelze začít jinak: Byla to i pro vás ta nejsladší porážka kariéry?
(usměje se) Dá se to tak říct, i když jsme samozřejmě chtěli vyhrát, a porážka nás mrzela. Nakonec nám ale i prohra o tři stačila. My jsme v tom konci měli míč a mohli hrát na prodloužení, ale radši už jsme to nechali na porážku o tři, protože při případném rozdílu o deset bychom spadli na čtvrté místo.

Bylo to skoro až absurdní, když kouč Czudek ze všech sil křičel na Viktora Půlpána, aby v posledních vteřinách už s míčem nic nedělal a náhodou tak nevyrovnal. Vy jste si byl vědom, že prodloužení by pro vás bylo nechtěnou variantou?
Když Němci předtím házeli šestky, na lavičce jsme si to říkali a snažili se pak na hřišti dát všem znamení, ať už se o nic nepokoušejí. Je samozřejmě blbý nemoct hrát na výhru, ale v tu chvíli to bylo lepší.

Viktor Půlpán nicméně trochu vypadal, že by se o něco pokusit chtěl...
No to určitě. Ještě před ním měl míč, myslím, Rosťa Dragoun, a když jsme se ho po zápase ptali, jestli nám rozuměl, když jsme na něj řvali, tak odpověděl, že o tom vůbec nevěděl. Naštěstí Viktor už to pak pochytil včas.



Už jste někdy podobnou situaci zažil?
Asi ješně ne, bylo to poprvé, takhle hrát na porážku.

Jaké nervy to tedy byly, vybojovat "teprve" druhé české čtvrtfinále na A-divizním ME U20?
Docela velké. Byl to těžký zápas a nám se v něm vůbec nedařilo. Prohrávali jsme už o 11, ale nakonec jsme to dokázali dostat na ty tři body, což bylo super.

Už za stavu 40-49 si 14 minut do konce Radovan Kouřil jako váš hlavní rozehrávač udělal 4. faul. A tři minuty do konce byl stav už 62-73. Co se vám tam honilo hlavou? Nezačal už jste trochu podléhat skepsi?
Samozřejmě to byla těžká situace, přijít o prvního rozehrávače. Podíval jsem se tam na tabuli, kolik zbývá času, ale nemyslel jsem si, že by to ještě nešlo otočit. Pořád jsme si věřili, měli jsme další dva point guardy, nějakou dobu jsme pak hráli s nimi a zvládli to.

Kdo vás v kritických chvílích nejvíc zachránil?
Ke konci tam Jirka Dedek s Matějem Svobodou trefili dvě důležité trojky a to nám pomohlo. Plus Adam Pecháček měl body i důležité doskoky. A hlavně nám pomohla obrana, kdy jsme to udrželi na těch třech bodech (Němci minuli posledních pět trojek).

Kolega Pecháček získal svůj první double-double za 14+10 doskoků. Bylo pro něj hodně těžké naplnit poměrně velká očekávání, když se k vám připojil až v samém závěru přípravy, bez jediného odehraného zápasu?
Složité to pro něj asi bylo, ale on už je takový hráč, který se s tím dokáže vypořádat. My ani v útoku nemáme moc akcí, takže dostat to do sebe pro Adama nebyl problém. Od trenérů k tomu dostal informací dost. Jen s námi neodehrál nic v té přípravě. Na Evropě jsme začínali se Španělskem, kde se to nepovedlo nikomu, a dál už se s tím Adam vypořádával dobře. Už se s ním taky známe dlouho a jsme na něj zvyklí.



Sedí slova asistenta Sokolovského, že po stránce útoku k vám trenéři ani tolik pokynů nemají a spoléhají na vaši vyzrálost? Opravdu si útok až tak šéfujete sami?
To je pravda. Máme jen systémy pro případ, že se nám nedaří, ale převážně je to hra 1 na 1 nebo pick and rolly. A tam už je to o naší kreativitě, co z toho dokážeme vymyslet. Soustředíme se hlavně na obranu, na kterou trenéři hodně dbají. V útoku se nám zatím dost daří, tak jen ať to vydrží.

Platí i to, že hodně hrajete opavskou hru, tedy včetně spousty trojek?
To určitě platí. Hrajeme i opavské akce a tedy i hodně podobnou hru. Zatím to mnoha hráčům vyhovuje, a i když je fakt, že těch trojek někdy střílíme možná až moc, je to naše hra, která nám zatím vychází, takže proč se jí nedržet.

S Němci jste hráli třetí zápas ve třech dnech, bylo už to tedy hlavně na morál? V defenzivě jste už nešlapali tak jako v prvních utkáních, aktivity ubylo i v útoku a na útočném doskoku...
Už to bylo hodně těžké. V tomhle směru šlo o vůbec nejtěžší zápas. Většina hráčů byla unavená, což se na hře projevilo, ale je to mistrovství Evropy, pro všechny týmy je formát turnaje stejný a teď si musíme hlavně co nejvíc odpočinout, protože nás čekají další tři zápasy, které bychom chtěli odehrát co nejlíp. Myslím, že máme velkou šanci udělat nějaký dobrý výsledek a doufám, že nám to vyjde.

V pátek od 14:15 máte před sebou čtvrtfinále s Francií. Ta sice v některých případech nevítězila závratně, disponuje ale aktuálně nejlepší defenzivou ME (54). Na co si budete muset dát největší pozor a jak vidíte své šance?
Podle pozorování jde o klasický francouzský tým, který bude hodně silový a atletický, a jejich největší předností bude útočný doskok a hra pro pivoty. Tomu budeme muset zamezit nejvíc. My je snad budeme schopní přehrát rychlostí a chytrostí, což se nám s Francií už párkrát povedlo. A je to čtvrtfinále, kde se už může stát cokoli. Půjdeme do toho s vidinou výhry a uvidíme.

Už sníte i o medailovém boji?
Jasně. Stačí vlastně jenom jedna výhra a můžeme se prát o medaile. To je super, a kdyby se to povedlo, bylo by to něco neuvěřitelného, co by býval před turnajem nikdo nečekal.



Přijdou už na play-off konečně i nějací diváci, nebo budou stále zůstávat na lignanských plážích?
Těžko říct. Na nás zatím chodí jen někteří rodinní členové plus pár fanoušků, co přijelo, jako pan Slowiak (ústřední trenér chlapecké mládeže). Neviděl jsem zápasy domácích Italů, ale celkově se tu moc nechodí. Takže už by jednou víc lidí přijít mohlo.

Mimochodem, vy máte moře povolené?
Určitě to zakázané nemáme, z hotelu nám tam trvá dojít jen deset minut. Už jsme to i párkrát stihli.

Prvním rokem má tým ve správě opavské duo Czudek - Sokolovský. Museli jste si na jeho požadavky v přípravě zvykat trochu déle?
Celou dobu nám trenéři říkali, že sestavu budou chtít hodně točit a že si musíme zvyknout na kratší minuty, než jsme byli zvyklí. A tohle všichni zvládli. Celkově jsou trenéři dobří a parta je tu super. Je znát, že oba hráli na nejvyšší úrovni a vymýšlejí hodně různých řešení, jak krýt akce soupeřů. Mluvíme s nimi i o tom, co si myslíme, že je dobré, oni nám k tomu řeknou svůj názor a pak vybereme, co je nejlepší. V tom jsou dobří.

Uvědomili jste si před turnajem vy z výjimečného českého ročníku ´95, že je to už poslední šance přidat na své konto ještě jeden pořádný úspěch?
Jo, jo, to si uvědomujeme dobře. Už jsme se o tom i párkrát bavili s Radkem Kouřilem. Snažíme se, aby to bylo důstojné zakončení naší mládežnické reprezentační kariéry. Hrajeme spolu od nějakých 15 let a bylo to super období. Teď doufám, že to dobře zakončíme a pak to lehce oslavíme.

Nemůžeme pominout ani vaše "šestadevadesátky", mezi nimiž je rovněž několik poměrně zajímavých hráčů. Kdo z nich podle vás letos nejvíc vylétl a překvapil?
Asi budu souhlasit s těmi, o kterých jste mluvili v rozhovoru se "Sokym" (asistentem Sokolovským), tedy s Davidem Škrancem a Rosťou Dragounem. Ten, tuším, dosud nebyl ještě v žádné repre a tady hraje dost dobře. Dává body, skvěle brání, je tvrdý a agresivní. Příští rok by mohl být jedním ze základních kamenů dvacítky. A Davidovi se taky daří. Je znát, že už víc hrál v lize za Pardubice a nechybí mu sebevědomí. Dokáže se trefit v útoku a už nám taky hodně pomohl. A jsou tu i další, třeba Matěj Svoboda bude oporou, Viktor Půlpán se poslední sezonu taky zlepšil, nebo Filip Kroutil... Bude to dobrý tým.