Kapitán lvů o českém prototypu bez brzd, nejlepším sloganu, cestě z pekla a klíčových "srdcominutách"

 

Jen před pár dny jsem se vrátil ze Slovinska a rád bych napsal několik řádek o našem vystoupení na mistrovství Evropy. Kdybych na to měl jít chronologicky od začátku, musel bych se vrátit zpátky do roku 2010. Kouč Pavel Budínský právě dostal do svých rukou tým, který nešťastně spadl do evropské divize B, a bylo naprosto jedno, jestli se bude vyhrávat, nebo ne. Náš úděl byl nemilosrdný - dva roky ve sklepě evropského basketbalu.

Právě já jsem chyběl na předchozích dvou akcích repre v roce 2008 a 2009 (nejprve rozvod v USA, podruhé přetržená achilovka) a cítil jsem naprostou povinnost reprezentovat naši republiku i za těchto podmínek. Vize nově vytvořeného týmu byla vcelku jednoduchá: přečkat dva roky v divizi B a využít tento čas k budování týmové filozofie, která by nám pomohla vrátit mužský basket zpět na ME.

 

Hned na prvním soustředění jsme byli požádáni, abychom dali hlavy dohromady a přišli s originálním bojovým pokřikem. Mělo se jednat o symbol, o ztělesnění identity tohoto týmu. Během desetiminutové diskuse jsme to měli: RVI SE JAKO LEV.

V průběhu své kariéry jsem zažil spoustu pokřiků. V USA, Itálii nebo Španělsku ale většina pokřiků byla neoriginálních, slabých, nevýrazných nebo i trochu vulgárních. Náš nový pokřik byl zdaleka tím nejlepším, který jsem kdy zažil. Za 4 roky se nikdy nestal nudným, nikdy se nezměnil v klišé.

 

 

Tři roky uběhly, my jsme splnili svůj cíl (postup na ME) a letos byl náš tým konečně postaven před ten opravdový test: těžká skupina složená z dvojnásobných šampionů ze Španělska, hostitelů ze Slovinska, talentovaných Chorvatů i Poláků a nevyzpytatelných Gruzínců. Rozhodně šlo o jednu z těch těžších skupin na mistrovství.

Naší jedinou šancí na úspěch bylo složit tým opravdu z toho nejlepšího, co momentálně máme, a pak se rvát jako lvi. Doslova! Všechny své nedostatky jsme museli nahrazovat někde jinde. Kde chyběla přesnost zakončení, tam musela přijít naše vůle jít na útočný doskok nebo sprint zpět do obrany. Tam, kde chyběla herní vyspělost ve hře 5 na 5, jsme museli rychle vybíhat do protiútoků a hledat co nejrychlejší a nejjednodušší způsob zakončení.

 

I přes místy katastrofální střelbu jsme se drželi i těch nejlepších soupeřů a za to musím před svým týmem smeknout pomyslný klobouk. Charakter mužstva se vždy tvoří a utužuje právě v zápasech, kdy se mu moc nedaří, a musí k úspěchu vynaložit větší úsilí. Přesně takový byl průběh naší přípravy (pouze 2 vítězství ze 7 zápasů a všechny zápasy mimo republiku) a taky samotné mistrovství Evropy.
 

Hned první zápas proti Slovincům jsme se prezentovali rychlou dynamickou hrou a nepřestali makat celých 40 minut. Hluché střelecké úseky (a bylo jich několik, nebo spíš až moc) jsme přečkali díky tvrdé a důrazné obraně a soupeře jsme nepustili do trháku.

I přes nešťastný konec utkání, kde jsme prohráli o 2 body a měli tři šance na opačný výsledek, právě tento zápas sloužil k vybudování týmového charakteru, naší identity a stylu hry, který jsme předváděli po celou dobu šampionátu. RVALI JSME SE JAKO LVI!

 

Saty (Tomáš Satoranský) byl motorem celého týmu, Veselka (Honza Veselý) a Pampi (Pavel Pumprla) byli našimi křídly, Jirka Welsch a já spojkami. Ostatní kluci a realizační tým tvořili zbývající součást tohoto českého prototypu bez brzdového pedálu.

Nerad bych tady komentoval jednotlivé zápasy, naše výkony nebo výkony jednotlivců. Myslím, že pro fanoušky, co viděli naše utkání, by to bylo zbytečné. Chybělo opravdu málo a mohli jsme slavit postup ze skupiny, o kterém jsme všichni do jednoho před mistrovstvím jenom snili.

Naprosto souhlasím, že naší Achillovou patou byla střelba trestných hodů a taky střelba z dálky. V těchto statistikách jsme byli jasně nejhorší ze všech 24 účastníků. Vyhráli jsme však dva zápasy a mohli vyhrát klidně ještě jeden. V neoficiální statistice "počet minut odehraných srdcem" jsme totiž byli naprosto nejlepší!!!

 

Jsem rád, že česká basketbalová veřejnost konečně viděla, že náš mužský basket je při plné sestavě konkurenceschopný. Na větší výsledky si však budeme ještě muset počkat.

 

Díky všem fanouškům u televizních obrazovek a všem nadšencům, co přijeli do Slovinska nás povzbudit!

 

Rvi se jako lev!!! 

#11 Luboš Bartoň
 

P.S.: Navrhuji, abychom příští rok nazývali trestné hody doslovně tak, jak se jim říká po anglicku, tedy volné hody.