Jan Slowiak po svém konci v Pardubicích říká: Všichni v klubu si ode mne zasloužili aspoň jedno ligové finále

Téměř čtyři sezony si odkroutil na lavičce pardubické Beksy kouč Jan Slowiak. Pro klub ulovil dvě bronzové medaile, letošní finále domácího poháru a loni i postup do Last 16 při premiérové účasti Pardubic v Eurochallenge Cupu. I přes výsledkový propad v letošní nadstavbě doufal, že svůj čtvrtý rok korunuje průnikem do ligového finále, o kterém však před sezonou ani náznakem nemluvil. Rok stará zkušenost s vyslovenou touhou po titulovém boji a následným krachem ve čtvrtfinále byla stále v živé paměti. Než se ovšem do bitev o finále mohl pustit, byl odvolán. Těsně před play-off. Jak se s tím srovnal, to poznáte v následujícím rozhovoru.

Pane Slowiaku, Pardubice v posledních týdnech zaznamenaly několik proher, i tak bylo ale vaše odvolání poměrně překvapivé. Bylo stejně nečekané i pro vás osobně, nebo jste o něm dopředu měl ze strany vedení nějaké signály?
Náznaky šlo vypozorovat po prohře v Kolíně, kdy byl celý tým vystaven zvýšenému tlaku po výkonu, který nebyl zdaleka optimální. Snaha mužstva o nápravu v domácí odvetě s Kolínem byla zřejmá, ale rychlá ztráta vedení po skvělém úvodu a navíc ztráta Muirheada tým poznamenaly. Bojovali jsme až do konce, ale otevřené střely nám nepadly. Kolín je naopak proměnit dokázal. Tento moment pravděpodobně rozhodl o mém odvolání. Po tomto zápase jsem dostal informaci, že vedení bude jednat o mém odvolání a že situace je vážná.

Pokud budete upřímný, nezdá se vám rozhodnutí vedení, učiněné těsně před play-off, unáhlené?
Na tohle rozhodnutí má vedení jakéhokoli klubu plné právo a každý trenér s tím musí počítat. V pardubickém angažmá jsem takových krizí zažil víc, vedení mě vždycky podrželo a myslím, že jsem mu to vrátil. Tentokrát se rozhodlo pro změnu, kterou musím respektovat. Mrzí mne to, protože jsem u téhle medaile chtěl být. A tenhle tým na ni dosáhne, o tom nepochybuju. Hráčům dál plně věřím. Ztracená forma je zpět.



Můžete říct, zda svou roli mohly hrát i jiné důvody, než ty uvedené v oficiálním zdůvodnění vašeho odvolání?
Nechci spekulovat, zeptejte se vedení. Já přemýšlím o tom, co jsem měl udělat lépe já. Před sezonou byly stanoveny cíle - postup do A1, hrát co nejatraktivnější basketbal, dát dostatek prostoru mladým hráčům, vybojovat co nejlepší pozici před play-off, dobře reprezentovat v Českém poháru. To ať každý posoudí sám, jak se to podařilo splnit. (v den odvolání byl tým na 3. místě - pozn.) Já za sebe vím, že se mi nepodařilo tým naučit stabilně zodpovědně bránit, což je u trenéra mého založení určitě zvláštní. Obranné výpadky jsme určitě měli, tým se daleko víc dokázal opřít o svůj útok. Dalším mým neúspěchem je neudržení sportovní formy v dlouhé pauze po finále Českého poháru. Jako bychom se vrátili na začátek sezony, kdy jsme měli pozitivní úseky, ale také krátkodobé výpadky, které kazily jak dojem, tak někdy i výsledky. Nicméně si myslím, že tým v zápasovém rytmu postupně opět nacházel svou tvář.

Vaším posledním zápasem v roli trenéra Pardubic byl duel v Nymburce, který jste navzdory oslabení o čtyři hráče prohráli až v naprostém závěru. Došlo by podle vás k ukončení angažmá i v případě, že byste v Nymburce zvítězili?
Právě tento zápas potvrdil návrat herní pohody. Pravděpodobně o mém odvolání již bylo rozhodnuto před ním. Přesto jsem rád, že jsem se s Pardubicemi rozloučil zápasem, kdy jsem na svůj tým byl hrdý.

Je pro vás konec u týmu v této fázi sezony a při zranění klíčových hráčů pochopitelný? Zachoval byste se v pozici manažera stejně?
To nemohu posoudit, vedení určitě zažívá svůj tlak od okolí a partnerů a odvolání trenéra je výsledkem snahy něco změnit a ukázat všem, že výsledek sezony vedení není lhostejný. Možná by pro něj bylo jednodušší nechat mě u týmu do konce sezony, pak by ten úspěch - neúspěch byl naprosto zřetelný.

Pardubice disponují při plném zdraví poměrně širokým a kvalitním kádrem. Podobně tomu bylo i v minulé sezoně, ve které jste se stejně jako letos dostali do problémů se zdravotním stavem většího počtu hráčů. Minulý rok vás tato situace (spolu)stála vyřazení od Kolína, letos přispěla ke ztrátě postu hlavního trenéra. Necítíte se z tohoto pohledu trochu jako smolař?
Snažil jsem se tu najít souvislosti s náročností svého tréninkového programu, hodně jsem i ubral, ale faktem zůstává, že většina zranění se stala v zápasových situacích, kdy došlo k nezaviněnému kontaktu. Za dva roky čtyři artroskopie kolena, další úrazy kolen, tři ukončené kariéry ze zdravotních důvodů. Doufám, že mám vybráno na hodně dlouho dopředu.



Váš asistent Dušan Bohunický, který přišel před sezonou z Liberce, se nyní stal hlavním trenérem týmu. Vždy jste působili jako přátelé, váš vztah připomínal vztah učitele a žáka. Nemluvili jste spolu o vašem společném odchodu? Budete s trenérem Bohunickým stále v kontaktu?
Sám jsem Dušana vyzval, aby výzvu na hlavního trenéra přijal. Bude to výborný hlavní trenér. A naše vztahy budou i nadále přátelské.

Jaké jsou vaše současné plány? Už se rýsují signály o dalším angažmá?
Zatím jsem nic neřešil. Uvidíme, co se naskytne. Určitě bych rád jako trenér pokračoval i nadále.

Mohou vaše kroky vést zpět do "vašeho" Liberce, který jste v minulosti vytáhl do Mattoni NBL? Nemohlo by se to povést znovu?
Teď u Liberce jsem, protože u něj bydlím. Trénovat Kondory je skvělá představa, ale pro návrat týmu do nejvyššího patra chybí partner a ten se bude velmi těžko hledat. Nicméně dále zde funguje slušná mládež, což mi dělá radost.

Až třeba povedete jiný ligový tým, budete v budoucnu v zápasech s Pardubicemi motivován víc? Nebo spíš budete nostalgicky vzpomínat?
Takhle to nevnímám. Já naopak děkuju touto cestou Pavlu Starovi a Mirkovi Havlíčkovi, že mi tu šanci dali, že za mnou stáli. Také děkuju za podporu náročným pardubickým fanouškům. Všichni tito si ode mne zasloužili k výčtu úspěchů přidat alespoň jednu ligovou finálovou účast, to se mi nepovedlo. Ale tahle sezona ještě není u konce... Pokud přijedu do Pardubic v roli trenéra jiného týmu, budu bojovat za úspěch svého týmu, stejně jako jsem vždycky bojoval za Beksu.

Jakub Bureš