Jak starostlivý Michal "Oba" Křemen řeší nebývalou náročnost sezony a její dopad na partnerské vztahy

EXKLUZIVNĚ Z ISTANBULU  Když se v závěru minulého roku blížily k pražskému cíli jisté lety ČSA z Balkánu, ještě před zahájením sestupových manévrů vzdušného stroje jeden z cestujících pravidelně pokládal letuškám stejnou otázku na ozdobný šperk. A pak, hned po opuštění letadla, tento dvoumetrový starostlivý táta vytočil číslo domů a okamžitě se zajímal novinky z rodinného hnízda. Už to byl svého druhu rituál, který Michal Křemen v této sezoně podstupoval nesčíslněkrát.

Nymburský křídelník svou ženu i synka opouštěl na podzim i v lednu častěji než obchodní cestující. Výjezdy za zápasy NLB ligy a Eurocupu (do konce fáze Last 16) obnášejí celkem 19 štací do zahraničí.

"Pryč jsme vlastně pořád, hlavně listopad a prosinec byly hodně náročné. Z měsíce a půl jsme byli doma asi pět dní. Sešlo se to tak, že jsme skoro všechny zápasy hráli venku," říká.

"Když pak přijedeme domů, na ženu a děti se hodně těšíme. A snažíme se to užít co nejvíc."

Bývají frekventované absence častým předmětem domácích diskusí?
"No, pak už se doma moc nebavíme. Manželky jsou naštvaný, takže je tichá domácnost," směje se Michal, ale hned dodá: "Zase se to ale snažíme vynahrazovat nějakými dárečky a podobně."



Křídlo si všimlo i jednoho rozdílu. "Když to vezmu u sebe, tak mně žena na konci minulé sezony nebo ještě na začátku téhle říkala, že je dobře, že se bude hrát a že si aspoň tu Adriatickou ligu zkusíme. V té době ještě byla v pohodě, ale v poslední době už to tak dobře nesnáší. Doma je s malým pořád sama."

I její choť přiznává, že před sezonou si nikdo nedokázal plně představit, jaká šichta tým čeká. "Takhle náročný jsme to nečekali. Každý byl nejdřív ovíněný tím, že se bude hrát Adriatická liga, ale nemyslelo se na to, že budeme pořád na cestách."

A jak na neustálé tátovo odjíždění reaguje čtyřletý Sebastian?
"Zeptá se: "Přivezeš dáreček?" A když přijedeme, tak ani nepozdraví a hned se ptá, jestli už dostane dáreček, a když ho dostane, jestli to už je všechno," směje se otec.

Otázky, jako "Kam zase jedeš?" prý rodák z Mariánských Lázní neslýchá. "Vždycky jen řeknu, že jedu pryč a něco přivezu a malý je spokojený. Určitě mu ale chybím."

Alespoň malou výhodou je, že spoustu přenosů ze zápasů venku, i když pravda spíš ve večerních hodinách, vysílá televize. Potomci tak mají příležitost spatřit své otce na obrazovce, jak zrovna leží po tvrdém zákroku soupeře na podlaze, nebo se diví výroku arbitra.

"Určitě se koukají, malý u telky i fandí," přizvukuje Michal.

Patří mezi hráče, jejichž partnerky si nenechávají ujít ani domácí zápasy. Je blízká pravdě úvaha, že družky hráčů chodí s dětmi na domácí duely i proto, aby své partnery a táty viděly častěji?

"To zase ne. Moje žena chodí na každý zápas pravidelně a (v NBL) jezdí i ven. Je to věrná fanynka. Malýho to baví, jen když jsem na hřišti. Jinak tam dělá blbosti nebo hraje Nintendo."

Jak vykompenzovat domácí nepřítomnost, na to existuje několik receptů. "Vždycky se snažíme nějakou maličkost z cest dovézt, a když jsme doma, snažíme se být pořád spolu, jezdit i na výlety, i když toho cestování máme z basketu plné zuby. Takže těch výletů není zase tolik," říká Michal, jeden z pěti otců v týmu, vedle Sokolovského, Nečase, Bendy a Simmonse.

Před Vánocemi se několikrát pokoušel získat dárek i na palubě letounu, kdy se personálu vyptával na dostupnost některých šperků.

"Něco jsem chtěl, ale vždycky mi říkali jenom: "Nemáme." Tak jsem koupil něco jiného jinde," popisuje křídelník, přezdívaný Oba.


Petr Hamták, Istanbul
Foto: archiv