Horáková o horácích v lese, lítosti nad nevyzkoušenou WNBA, i o Iron Women a varování slovenské turistky

 

Mistryni Evropy, euroligovou vítězku a jednu z hlavních postav reprezentace Hanu Horákovou basketmag.cz zastihl po soustředění na Štrbském plese, už zase na domácí půdě v Trutnově. Barvitě vyprávěla nejen o turistce varující před infarktem, ale také o oddychu při karaoke a řeč přišla i na ženskou NBA a "železných lady" národního týmu.

 

Hanko, předpokládám, že na začátku druhé fáze přípravy na MS jste už na Štrbském plese řádně šlápnuly do kondičních pedálů. Do jakých kopců jste tedy až běhaly?
Kopečky jsme nějak moc neběhaly. Aleš Kaplan nám jako atletický trenér dával spíš cvičení na rychlost a rychlostní vytrvalost, nebo delší úseky na výskoky. Bylo to docela pestrobarevné. Ona už ta nadmořská výška sama o sobě dost stačí.

 

Kde se na plese vůbec dá běhat?
Když někam vypustíte atletické trenéry, oni si tu trať vždycky najdou. Mimo jiné jsme běhaly i kolem plesa, kde když chodilo hodně turistů, bylo docela vtipné poslouchat jejich komentáře. Nevtipnější byla jedna slovenská paní, která nás varovala, že si zaděláváme na infarkt, když takhle běháme. A hodně jsme běhaly i na takovém přípravném hřišti na fotbal.

Jaký největší extrém jste zažily?
Nebyly žádné velké. Alešek to má všechno tak dobře připravené, že když se dostaneme do fáze, kdy už opravdu nemůžeme, tak to utne. Má to nastavené tak, že když se ho třeba zeptáme, jestli to tak má být, že druhý den jsme totálně v útlumu, tak řekne, že má. Nedostává nás do situací, že bychom druhý den nemohly vstát z postele. Prostě cítíme únavu, každý má všechno namožené, ale to prostě jedeme trénink na sto procent, ne že bychom nemohly.

 

Kdo je po stránce kondice železnou ženou týmu?
Myslím, že Veronika Bortelová a Marky Mokrošová (nyní již Bednářová). To jsou takové rakety, které jen tak něco nezabrzdí.

 

Vy sama ráda šlapete hlavně na kole, že?

No, když mám volno a mám si vybrat mezi kolem a běháním, tak rozhodně beru kolo. Je to strašně příjemné a jezdit na horácích lesem a krajinou je fakt krásné.

Co jste stihly jinak, vedle běhání?
Jeden den jsme se jely podívat na reprezentaci U18, které hrály na ME na Slovensku asi hodinu od nás. Hrály moc hezky, jen je škoda, že jim před tím nevyšly dva zápasy a bojovaly jen o záchranu. Jinak jsme toho moc nestíhaly, ale super bylo, že jsme tam měly dvě sauny a bazének s úplně ledovou vodou. Pak už přišla jen večeře a spát - takové mrtvoly jsme byly.

 

Doufám, že jste to v sauně moc nepřeháněly, jako nedávno finalisté MS v saunování.
Ne, to ne. Máme pud sebezáchovy, to oni neměli.

Míč jste v Tatrách ani nezahlédly?
Nezahlédly jsme nic. Hlavně jsme posilovaly, hraní tady nebylo. Tělocvičnu tam sice měli, ale asi tak pro gymnastky, podlaha strašně pružila, že se nedalo ani pořádně střílet. Takže jsme zase jen posilovaly.

Tmelení na kolibě neproběhlo?
Na kolibě ne, ale jeden večer jsme měly karaoke a to bylo docela vtipné. Zpívaly jsme hromadně.

Ještě k turistům na Štrbském plese. Pokřikovali hodně a kteří nejvíc?
Překvapilo mě, že tam byla hromada Čechů. A hromada turistů celkově, samozřejmě včetně Slováků. Když jsme někoho míjely už potřetí, měli na nás už nějaké poznámky, že tohle by v životě neuběhli. Pak tam byla mladá dvojička, co venčila yorkšíra a aby za námi neběhal, musel ho ten klučina brát do náručí. Ale ubezpečil nás, že se nemusíme bát.

 

Kdo vás tam poznal?
Vůbec nikdo. Viděly jen tlupu velkých holek. Na sportovkyně tam musejí být zvyklí. S námi tam byly i volejbalistky, které taky běhaly. Ví se, že se sem sportovci jezdí připravovat.

 

To bych vám ráda řekla, ale výsledky moc nevíme. To bylo hlavně pro kondičního trenéra, aby věděl, jaké dávky nám má dávat. Měří nás častěji a asi je to i kvůli tomu, co se teď stalo jedné mladé dívce v Rusku (pivotka Jakovlevová zkolabovala po tréninku a vzápětí zemřela).

Kolik jste toho v červenci měly v rámci "osobního volna" předepsaného splnit?
Každá jsme měly plán na dopoledne i odpoledne. A záleželo na každé, jak to plnila. Bylo tam hodně posilovny, běhání, švihadel, plavání. Všechny jsme to měly stejné.

Cítíte, že vám loňské vynechání mistrovství Evropy pomohlo?
Mně rozhodně.

 

Ježíšmarjá, víte, my když jsme spolu, tak to je nejlepší, co může být! Takže určitě. A já jsem to ocenila taky, že jsme byli spolu.

Přesto jste si ze sezony odnesla potíže s achilovku, jak vám tedy je teď?
Je to o moc lepší a děláme pro to všechno, takže doufám, že se to ještě vylepší.

 

Co říkáte skladbě soupeřů v přípravě?
Trenéři to takhle určitě nevybrali náhodně. Měli hodně týmů na výběr a každý byl asi volený podle stylu hry. Máme ještě Polky, Řekyně, na závěr Američanky. To je super skladba.

 

Nemohou vám Američanky v té finální fázi srazit sebevědomí?
Naopak si myslím, že to je lepší. Máte to proti ním už odehrané, nejste pak tak vyjukaní ve stylu -"Jéé, my hrajem proti Američankám". Bere se to jako normální zápas a přistupuje se k nim jako k soupeři, kterého můžete porazit. Pro mě osobně i většinu družstva je lepší si na takovém soupeři vyzkoušet, co nám jde a nejde, a i když se prohraje o hodně, je to přínosnější, než s někým vyhrát o třicet.

Jaký dojem z týmu jste měla v prvním přípravném bloku v červnu?

Celkově ten dojem je příjemný, protože vidím, že tomu všichni dávají sto procent, a to se někde ukázat prostě musí.

 

Kolik už jste do konce července zajistily pro rodiny a známé lístků?
Orientačně jsme si něco nahlásily, a třeba když jsme z Brna, jsme si řekly víc lístků než do Varů. Bylo nám řečeno, že se pokusí nám je zajistit, ale že se neví, jaký bude zájem, kolik se prodá. Uvidíme. Na sto procent ještě nemáme žádný lístek.

 

Když jsem se různě bavila s lidmi, tak skupina je sice v Brně jen na týden, ale na to dát každý den tři kila za lístek mít moc lidí nebude. Přesto doufám, že se to nějak prostřídá a plno mít budeme. Protože hrát před plnou halou je maximálně super.

 

Koukáte se na televizi, když běží spot, který jste s kolegyněmi točily?
Jednou jsem ho viděla během MS ve fotbale, jinak na televizi moc nekoukáme. Ale když někdy poběží, tak se zase ráda podívám.

 

Že vám to sluší, z USA podotkla i kolegyně Jana Veselá. Mimochodem, jsou zatím její výkony v WNBA pro vás v něčem překvapivé, nebo jste je takové čekala?
Jsem strašně ráda, že "Vesi" hraje. Mnohdy, když tam člověk přijde jako nováček z Evropy, tak hodně záleží na tom, jakého má trenéra, a takové hráčky na začátku většinou moc nehrajou. Vesi je ale prostě taková šikulka a já jsem strašně ráda, že se prosadila už první sezonu. Na jednu stranu mě to sice nepřekvapuje, protože vím, že na to má, ale na druhou mě to přece jen překvapuje v tom, že ten trenér měl odvahu jí dát šanci už první rok.

 

Já jsem byla vždycky spokojená v Brně a v létě bývala repre, takže jsem si neuměla představit, že bych tam ještě našla tři měsíce na NBA. Když se ale zpětně dívám, že bylo tolik možností a viděla jsem i pořad s Evkou Němcovou (nyní Horákovou), že člověk z té Ameriky má prostě jiné zážitky, je mi to možná malinko líto, že jsem to nezkusila. Zase ale myslím, že moje tělo je rádo.

 

Ptalo se na vás víc týmů?
Tak to není, že by si mě někdo vyžádal. Když do Ameriky chcete, musíte si najít agenta, nebo si to tam nějak domluvit. Když ale zájem nemáte, tak vás nikdo moc nekontaktuje.

 

Petr Hamták
Foto: ČBF