Final Four NCAA: Zbývá poslední bitva. Překvapí Kansas zdánlivě neporazitelnou armádu Kentucky?

40 minut. Předpokládáme-li, že se nebude prodlužovat, pak přesně takový čistý hrací čas dělí basketbalový svět od korunovace nového univerzitního šampiona USA. Vše může nasvědčovat, že jím bude dosud až strojově bezchybné Kentucky. Ale projeďme si několik otřepaných sportovních frází: "Míč je kulatý", "Začíná se za stavu 0:0", "Ve finále není slabých soupeřů" ... a mohli bychom pokračovat dále. Tím se může utěšovat Kansas. Všem fanouškům nejkrásnější hry na světě by ale prospělo, kdyby se Jayhawks hlavně pořádně vyhecovali a předvedli basketbal, který donutí lidi zvednout zadky ze sedaček a soupeře 40 minut proháněli. Tak, jako to předvedli v semifinále ...

V tom semifinále proti Ohiu, v němž Kansas vedl dohromady jen necelé 4 minuty. V němž byl pozadu až o 13 bodů. Nic z toho nedovedli hráči Ohio State Buckeyes využít. Jayhawks dokončili svůj velký comeback zhruba tři minuty do konce, kdy je dvěma šestkami posunul dopředu Travis Releford. Ohio pak nezvládlo úplný závěr i když jim Kansas (toho času ve vedení o tři body) dal ještě tři vteřiny do konce hloupou ztrátou malinkatou šanci.

Samozřejmě přišel faul na Aarona Crafta, který první šestku dal a druhou si zkoušel nahodit a doskočit. Počínal si ale tak vehementně, že mu byl odpískán přešlap šestkové lajny a vlastně tím byly odpískány i všechny finálové naděje Buckeyes. Výsledek 64-62. Vítězům střelecky vévodil jeden z nejlepších univerzitních hráčů v USA Thomas Robinson s 19 body.

Kansas si letos z nějakého důvodu masochisticky libuje v dramatických návratech do zápasů a právě Robinson si je toho dobře vědom. "Prostě je to letos náš osud, útočit zezadu. Nemá z toho sice radost, ale z nějakého důvodu je můj tým poměrně dobrý v situacích, kdy prohráváme," řekl po zápase. A neodpustil si poznámku, že se Jayhawks prostě snaží, "aby to byla pro všechny diváky zábava".

To se jim dosud sice daří, ale ve finále by se jim to mohlo krutě nevyplatit. Kentucky letos chyby neodpouští. V semifinále proti Louisville zvítězili Wildcats 69-61 a to byl navíc ještě takový zadržený výkon. Jenže kdykoliv potřebovali, zařadili vyšší rychlostní stupeň a hned ukázali soupeři záda. Naprosto patrné to bylo, když Lousville ve druhé půli trojkou naposledy srovnalo na 49-49. To zpustilo dočasnou euforii, kterou Wildcats raketově utnuli a za stavu 58-51 bylo vše jasné.

Letošní Kentucky možná opravdu nemá slabinu. Na soupisce, kde se pyšně vyjímá až pět vysokých picků letošního draftu, aby jeden nějaké kulhavé místo pohledal. Asi by ho nenašel. Mají výbornou obranu, umí hrát agresivně do koše, umí skvěle střílet - v semifinále přes 57 procent z pole. Takhle o nich po zápase mluvil kouč poražených Rick Pitino: "Když nedovedete jasně říct, jestli je váš soupeř lepší v útoku nebo v obraně, je jasné, že máte co do činění se skvělým týmem. A Anthony Davis je prostě neuvěřitelný".

Pitino mluvil o hráči s číslem 23, který po skončení zápasu uprostřed hřiště sebevědomě křičel "This is my stage!" (pro slabší angličtináře doplňme, že Davis všechny okolo upozorňoval, že tohle místo v tenhle okamžik patří právě jemu). Nikdo si nemohl klepat na čelo. Davis byl s 18 body nejlepším střelcem a taky doskočil 14 míčů. Navíc všichni dobře vědí, že mají tu čest s budoucí jedničkou draftu do NBA.

V pondělí to vyvrcholí. Mohla by to být hra kočky s myší, zvlášť, když se jednoznačný favorit honosí jménem Wildcats. Ale my můžeme jen doufat, že Jayhawks se do téhle kočky zakousnou s chutí a vydrží až do konce. Ať to má trochu šťávu.

Ondra Motejlek