Facebook "zaútočil" na Bodirogovy letní kempy!

   

Jenže loňský rok, vyhlášený mimo jiné rokem Facebooku, vynesl tuto aktivitu bývalého vynikajícího hráče, přezdívaného mimo jiné "Mr. MVP", do středu pozornosti. "Máme tolik zájemců jako nikdy dřív. Budeme se muset zamyslet nad tím, co dál," uvedl ředitel kempu Milivoje Karalejič.

 

Kemp zaštítěný jménem jednoho z nejslavnějších srbských hráčů se za šest let existence rozrostl. Na letošek jsou naplánovány opět tři turnusy v prvních červencových týdnech. Pořadatelé vycházejí zájemcům vstříc přijatelnou cenou 330 eur i možností posílat peníze ve splátkách.

 

"Míváme tam až 400 dětí z celého světa, jsme velice internacionální," uvedl Bodiroga, jenž se nevěnuje basketbalu v jiné profesionální roli, protože chce své rodině vrátit čas strávený mimo, když ještě putoval po evropských štacích jako hráč.

 

 

Díky svému jménu a kontaktům dokáže získat dostatek sponzorů, aby mohl účastníkům platit dopravu mezi Bělehradem a Trebinje, kde se kemp koná, a také jednodenní výlet k moři, jímž je program odlehčen, aby to nebylo všechno jen o basketbalovém drilu.

 

Zanedlouho osmatřicetiletý muž ukončil kariéru už v roce 2007 a pak dva roky působil ve funkci generálního manažera ve Virtusu Řím, kde se loučil s palubovkami. Tam pochopil, že jeho místo je jinde.

 

"Jsem hrdý na to, co se nám daří pro ty děti dělat. Je to opravdu něco úplně jiného, než když jsem začínal svou kariéru já," vrátil se zpátky o dvacet a více let Bodiroga.

 

Za svou kariéru dostal mnoho přezdívek. Říkali mu také "White Magic". Možná je to opravdu malý zázrak, že se dostal až na vrchol, protože organizovaný basketbal začal hrát až jako třináctileté "dítě ulice" ve svém rodném Zrenjaninu.

 

V patnácti letech už dosáhl své konečné výšky 205 centimetrů a s vrstevníky se rozloučil. Brali ho do družstva vždy o kategorii výš, dokonce střídavě nastupoval i za dospělé. Ale stále to byla provincie. Jeho kariéru nastartoval známý Krešimir Čosič, jenž přesvědčil Bodirogovy rodiče, aby dovolili ještě nezletilému synovi přestěhovat se do Zadaru.

 

Byly to krušné začátky, protože vykulený teenager musel dokončit školu a trénoval jak s týmem, tak potom zvlášť individuálně, neboť měl zažité různé zlozvyky. "Proto je skvělé, když vidím, jaké péče se dostává našim účastníkům a jak kvalitní trénink jim můžeme dát včas," doplnil.

 

Tehdy na začátku své kariéry se po dvou letech v Dalmácii přesunul podél jadranského pobřeží výš do Terstu, kde začala jeho mezinárodní kariéra čítající šest špičkových evropských klubů. V deseti různých soutěžích se Bodiroga stal nejužitečnějším hráčem, včetně dvou titulů MVP v euroligovém Final Four (2002 s Panathinaikosem a 2003 s Barcelonou).

 

"Sleduju Euroligu stále, baví mě dívat se nezaujatě na špičkový basketbal. A doufám, že brzy uvidím v nějakém slavném klubu někoho z našich frekventantů," přisadil si Bodiroga.

 

Teď se svými výkonnými muži přetřásá novou myšlenku. Protože se do Trebinje hlásí i díky rozšiřování informací po sociálních sítích stále více zájemců například z Jižní Ameriky, možná své aktivity přenese Bodiroga z malého městečka i za hranice Srbska.


Václav Peřina