Ex-prostějovský ohař Cameron Crisp o lásce k České republice, zvyku na Írán a basketu, který je jen jeden

Cameron Crisp se českým fanouškům zaryl do povědomí před šesti lety, kdy v listopadu roku 2005 podepsal smlouvu v Prostějově. Nakonec na Hané vydržel dvě sezony a zařadil se mezi výkvět nejlepších zahraničních hráčů, kteří kdy v týmu Orlů působili. Cameron ale není jen výtečným basketbalistou s jedovatou pravačkou, zároveň je dobrodružným cestovatelem, jenž má za sebou i angažmá v Kataru, nebo Íránu. Nejen o exotických destinacích jsme se skórerem stylově nebezpečným jako moucha CC hovořili.

Hodně jste ve své kariéře cestoval. Tušíte už, kde zakotvíte v příští sezoně?
Zatím jenom tuším. Je několik variant, kde bych mohl hrát, a definitivně se rozhodne v blízké době.

Nepočítáme-li vaše působení v NCAA, Prostějov je jediným týmem, ve kterém jste strávil víc, než jednu sezonu. Co bylo důvodem?
V týmu i ve městě se mi moc líbilo. Všichni lidé v Prostějově byli báječní a naše družstvo neustále podporovali, mezi spoluhráči jsem se zase cítil jako doma. Byli jsme jedna velká rodina, a to není vůbec běžné.

Na kterého z bývalých spoluhráčů nejvíc vzpomínáte? A jste s některým z nich stále v kontaktu?
(Aby nikoho neupřednostnil, odpověděl Cameron maximálně diplomaticky - pozn.) Vzpomínám na všechny. S některými jsem opravdu pořád v kontaktu a čas od času s nimi proberu co je nového.

Co stojí za tím, že už jste v rámci svojí kariéry procestoval tolik různých zemí? Není to nějaká "nepřemožitelná" záliba v cestování?
Cestování, poznávání nových míst a kultur mám opravdu rád, to je pravda. Je to nesmírně zajímavé! Ale rozhodně to není ten hlavní důvod. Pokaždé jsme měnil angažmá prostě z toho důvodu, že se mi to v daný okamžik zdálo jako nejlepší krok pro moji kariéru.

Kromě jiných zemí jste hrál i v Kataru a Íránu. Jaké jsou zpětně vaše dojmy z těchto destinací?
Ještě, než jsem do těch zemí přiletěl, moje očekávání nebyla moc dobrá. Myslel jsem si, že to jsou země kde se neustále válčí a kde padají bomby. Samozřejmě jsem se mýlil. Obě země jsou velice pěkné a i lidé jsou naprosto bezkonfliktní. Musím přiznat, že jsem si hraní v Kataru i Íránu užil.

Bylo těžké zvyknout si v muslimských zemích na odlišný "životní styl"?
Pochopitelně to nebylo hned, bylo třeba, abych danou zemi trochu poznal. Nebylo to ale nic obzvlášť náročného. Největší rozdíl oproti Spojeným státům a Evropě je v tom, že místní lidé jsou opravdu silně věřící a striktně dodržují spoustu pravidel. Musíte si proto především dávat pozor na to, jak se mezi ostatními na veřejnosti chováte.

A jak by vypadalo vaše srovnání kulturou si bližších částí světa - USA a Evropy?
No, přijde mi, že je to prakticky to samé. Stejné jídlo, stejné restaurace a už i samotný basketbal je teď skoro stejný. Když jsem v Evropě, cítím se vážně jako doma ve státech.

Basketbal se asi opravdu pomalu unifikuje a vyrovnává, a to nejen v Evropě a USA. Přesto, jak byste svoje štace porovnal co se týká úrovně basketu?
Abych byl upřímný, kvalita hry mi přišla všude dost podobná. Nějak výrazně se tím nezaobírám a beru to tak, že kvalitní hráči, proti kterým nebylo snadné hrát, byli všude.

Která z těch různorodých sezon byla pro vás vlastně tou nejlepší?
Určitě to bylo v roce 2007 právě v Prostějově. Týmu se dařilo a v lize jsme se dokázali dostat až do finále, kde jsme ale bohužel prohráli s Nymburkem. Přesto to byla opravdu mimořádná sezona a všichni jsme si ji hodně užili.

Dokážete si představit, že se do Mattoni NBL vrátíte?
Ano, rád bych si v České republice ještě někdy zahrál. Už toho o vaší zemi a místních lidech vím docela dost a cítím se tam vážně výborně. Jestli je někde ten můj druhý domov, pak je to právě u vás.

Letos vám bude třicet let, to je ideální okamžik k bilancování. Jaké jste měl cíle na začátku svojí kariéry? A změnily se nějak za ta léta?
Nezměnily. Ty cíle nebyly nijak konkrétní a to platí dál. Moje kariéra tak jde přesně tím směrem, jakým jsem si přál - stále hraju hru, kterou miluju, a jsem úspěšný.