Chorvaté po 10 trojkách poosmé v řadě, Kalnietis a spol. zaplašili dva roky staré makedonské démony

I když se tak nakonec třeba nestane, tihle Chorvaté by si zasloužili vyhrát letošní Eurobasket. A podstatně tak rozšířit svou medailovou eurosbírku z éry samostatnosti, čítající "jen" dva bronzy z let 1993 a 1995. Proč? Protože hrají nejkomplexnější basketbal na turnaji, nezávisí na jednom nebo dvou hráčích, umí skvěle a hlavně na mnohý způsob útočit stejně jako mistrovsky - opět pomocí řady druhů obran - bránit. Díky stratégovi Jasminu Repešovi mají vždy precizní taktický plán, který jim přináší vítězství. Po vyhraném čtvrtfinále s Ukrajinou (84-72) je jich už osm v řadě! Jako tým s nejkonzistentnějšími výkony na šampionátu si zaslouží hrát plným právem finále. A pokud by se v něm měli utkat se Španělskem, byl by to ten nejlepší souboj. Právě obhájci trofeje Chorvatům na úvod turnaje uštědřili jedinou a vysokou porážku. Ta by se však při druhém setkání rozhodně nemohla opakovat.

Ukrajinci, zbrojící především na turnaj na domácí půdě za dva roky, patřili dosud k příjemným překvapením ME. Byť však porazili Belgii, Izrael, Německo, Brity a dokonce Srbsko, s Francií, Lotyšskem, Litvou a nyní Chorvatskem padli, a i když se na to nehraje, Lotyšům by čtvrtfinále slušelo víc. Jenže to by nesměli selhat s Belgií.

Ve třetím čtvrtfinále se dnes Ukrajinci udrželi v zápase jen čtvrtinu a půl. To jejich rozměrní podkošoví chasníci dělali ještě soupeři poměrně velkou škodu, tým dokázal skórovat zpod koše, ale sem také z trojek. A dorovnávat tak celý zápas fantasticky trojčící Chorvaty, kteří měli po 10 minutách bilanci 8/4, do půle 11/6 a na konci 23/10! Ústředním čarostřelcem byl Krunoslav Simon s bilancí 8/5. Dosud osmibodový střelec se díky této smršti stal s celkovými 23 body lídrem týmu ve čtvrtfinále.

Právě trojky byly rozhodujícím statistickým faktorem, protože Ukrajinci trefili pouhopouhé 3 rány z 22 pokusů.

Chorvaté také po 4 ztrátách z první čtvrtky razantně v chybovosti ubrali (0 za druhou a celkově jen 9), naopak soupeř šel v druhé čtvrtce ze 3 na 9 a celkově si zapsal 17 ztrát.



Ve druhé části poražené rozhodil extenzivně hraný chorvatský zónový presink, z něhož tým přecházel do zóny a střídáním obran i během jednoho útoku Ukrajiny protivníka natolik mátl, že mu bral jeden míč za druhým, v čemž byl mistrem naturalizovaný point guard Draper.

Ten nikoli poprvé na turnaji hrál delší minuty v první i druhé půli spolu s druhým playmakerem Ukičem, aniž by si jakkoli překáželi. A tým i z pěti získaných míčů tohoto dua těžil brejkové body.

Právě ty spolu s trojkami do značné míry vynahradily body pivotů. Neviditelní a s urostlejšími Ukrajinci ztěžka bojující Zorič (0 za 15) a Tomič (6 za 25, mimochodem s 11,7 bodu druhý střelec Barcelony v minulé sezoně Euroligy) se vůbec neprosadili a další dlouhán Markota zařídil půlku ze svých 12 bodů z trojek.

Měňavá defenziva Chorvatům přinesla ve druhé čtvrtce po šňůře 13-0 vedení 38-28 a v poločase už 51-35. A byť druhý poločas už nebyl z jejich strany tak sebejistý a nevzdávající se Ukrajinci i díky až příliš z dálky střílejícím soupeřům přirazili až na 9, blíž se vinou řady vlastních chyb nedostali. A většina ze 7700 fanoušků v hledišti tak mohla slavit.

Kdo opět zaujal, byl 19letý Dario Šarič. A na prvním místě to rozhodně nebylo jeho 7 body a 2 asistencemi. Za 20 minut na hřišti byl s +16 především suverénně nejlepším z Chorvatů v plus/minus, a to především díky své předvídavosti a aktivnímu přístupu k obranným činnostem, kde je s velkým podivem, že nemá v zápise ani jeden blok nebo získaný míč.  

Top střelci jeho týmu byli v utkání vedle Simona dále Bogdanovič (14, bez faulu za 34 minut, naopak 6F+) a Markota (12). Na straně Ukrajinců, kteří proti nejlepším doskakovačům ME vyhráli útočný doskok 13-7, to byli Jeter (19), Kravcov (15) a Gladyr (13 a 9 doskoků). 

KALNIETIS SE S LITEVCI REHABILITOVAL

Zdálo se to skoro až podivné, jak moc za poslední čtvrtfinále ME proti Italům od prvních minut bral litevský rozehrávač Kalnietis. Jako by šlo o posední zápas jeho života. On však měl velký důvod nechat na hřišti všechno. Byl jako jeden z šesti hráčů letošní sestavy u toho, když se před dvěma lety na domácí půdě celá Litva po čtvrtfinále s Makedonií zahalila do černého hávu.

Z těch šesti mužů má on letos jasně nejdůležitější úlohu, hrává 32 minut na zápas. Větší minuty dostávají ještě Počius a Valančiunas, trio Delininkaitis, Ksistof Lavrinovič a Javtokas se na hřiště moc nepodívá a do tohohle čtvrtfinále prakticky nezasáhlo. A protože Valančiunas i přes výhodu své výšky působil v italské obraně jako ztracenec, jen Kalnietis a Počius zbyli jako výrazní muži z černého čtvrtfinále z roku 2011. To se zdá být jako hodně nízká míra kontinuity národního týmu z tak basketbalové země, nicméně změna trenéra a již vyšší věk některých veteránů mohly udělat své.    

Litevci proti v průměru o 4 čísla menším Italům, nejmenšímu týmu šampionátu (z používané rotace jen Cusin má 211 a Melli 205, u Litevců má 205 a víc 6 hráčů), zahájili, jak měli. Jejich útoky mířily pod koš a tým za 5 minut vedl 14-6 a chvíli na to už 22-12. Italové místy z té rychlosti nevěděli, kde jim hlava stojí.



V obraně pak Litevci příliš neodstupovali od svých hráčů, aby neuvolňovali prostor smrtícím italským snajprům (trojky po první čtvrtině oba celky 4/1), clony řešili jen ve dvojicích a otevírali tak své vymezené území k nájezdům. To se pak pokoušel využívat hlavně ďábelský driblér Belinelli ke svým akrobatickým a leckdy i úspěšným průnikům.

Italové se nicméně postupně dostali do hry. Diener trefil dalekonosnou trojku a do obrany tým i přes výškový handicap dával celé srdce. Hrát se jen na to, zápas by museli vyhrát oni. V obraně až ztrojovali Valančiunase, na kterého Litevci nedokázali pořádně dostat míč a nespokojený kouč Kazlauaskas, který neviděl ani jeho doskoky, jej brzy stáhnul. Nakonec hrál pouhých 11 minut s 2 body a 1 doskokem.

O mnoho lépe si však pod košem nevedli ani ostatní, čímž se po velkou část zápasu stírala základní výhoda Litevců. Ti v útoku vypadali postupně čím dál neorganizovaněji, do půle ztratili 8 míčů a po 20 minutách vedli už jen 40-39.

Italská ofenziva kouče Pianigianiho naopak měla přesný řád a řada akcí skončila přesně tak, jak měla.

Po změně stran exekuční litevská bída v útoku (ztráty po 30 minutách 12-6), navíc bez útočných doskoků (v zápase remíza 9-9),  pokračovala, předpokládaná opora Kleiza nepředvedla téměř nic (5 bodů a 4 ztráty za 25 minut), Kalnietis se dočasně nakazil Dragičovým syndromem "Všechno rozhodnu já" a Italové se dokonce dostali do vedení.

Na to už se nemohl dívat Jonas Kazlauskas a v přestávce před poslední čtvrtinou vydal jasné instrukce: Jdeme dolů a jenom dolů!

Tón udal neskutečným dopichem 195 vysoký Kalnietis, autor 17 bodů, 7 doskoků a 5 asistenci za 37 minut.

Litevci pak využili každou příležitost k napadení koše - hrou zády, kombinací po zadní lajně nebo po získaném míči z brejku. V obraně zapnuli na maximum, využili několika soupeřových minutých střel a po 6minutové šňůře 15-0 z úvodu závěrečné čtvrtiny (na 72-58) rozhodli. Z hlediště, kde se sešlo 8200 lidí, se v tu dobu ozývalo mocné "Lietuva, Lietuva".

Kouč Pianigiani si bral jeden timeout za druhým, ale dlouho nic nepomáhalo. Až 45 vteřin před koncem se přece jen tým dostal na 76-70, jenže když pak z výhozu Litevců získal míč, Aradori nezvládl nájezd, což vzápětí zopakoval za stavu 78-72. A tím definitivně pohřbil veškeré naděje svého celku. Litevci, kteří přežili 19 ztrát (Italové 12), zvítězili 81-77 a v semifinále na ně čekají již 8krát neporažení Chorvaté.

V utkání dvou osmičlenných rotací vítěze vedle Kalnietise podržel 17 body i Seibutis, 13 přidal Mačiulis a 11 Počius. Na italské straně čněli Belinelli (22), Gentile (15) a Cinciarini (11).

  
-trh-