Blog McKaye: První zápas tu byl ostudou a ponížením!

"Přizpůsobit se evropskému hernímu stylu mi pěknou chvíli trvalo. Každý, kdo už v Evropě něco zažil, mi řekl, že tohle přizpůsobení mi nějaký čas zabere.

Já jsem samozřejmě byl tvrdohlavý. Slyšel jsem, co mi řekli, ale neposlouchal. Prostě jsem si řekl, že basket hraju většinu života, takže tohle nemůže být nijak nové. Lidi, jak já se spletl!

Když jsem dorazil do Prahy, celý den jsem se sbíral z časového rozdílu. Prvních pár týdnů jsem chodil pravidelně spát až v pět ráno.

A na prvním tréninku jsem předváděl děsivé věci. Ztrapnil jsem se, když to řeknu slušně. A v hlavě jsem měl pořád větu svojí mámy: "První dojem je na celý život."

Trenér a vedení týmu si nejspíš museli myslet: "Co jsme si to přivedli?!" Při driblingu jsem si hodil míč na nohu, nedával jsem dvojtakty, při střelbě míjel koš o hrozný kus. Prostě hrůza. Nejhorší na tom bylo, že jsem věděl, že umím hrát líp, ale v ten moment jsem nebyl schopný to předvést.

Na tréninky jsem tak chodil jako první a odcházel poslední. Střílel jsem, dribloval. Jenže čím víc jsem makal, tím horší to pak bylo. Nebyl jsem sto s tím něco udělat, abych si zachránil kariéru!  

Po pěti dnech v Praze přišel na řadu první přípravný zápas proti týmu z nižší soutěže. Jak já to ale pohnojil! Poprvé od střední školy jsem hrál na rozehrávce, takže jsem volil špatná rozhodnutí, nedokázal jsem trefit koš a v obraně jsem hořel. Byl jsem zostuzený a ponížený.

Vzpomněl jsem si na svůj první zápas na univerzitě se sedmi nebo osmi ztrátami. Teď jsem se začal bát, že mě pošlou domů. Už jsem slyšel, jak se mi tam budou smát. Musel jsem jednat a vysvětlit trenérovi, že jsem fakt lepší, než to do té doby vypadalo. A pak se modlit, doufajíc, že to pochopí.

Další den jsem za ním zašel do kanceláře a spustil:

"Trenére, nevím, co se se mnou děje, ale tohle prostě nejsem já."

Přes svůj silný bostonský přízvuk odpověděl velmi živě: "Neboj se, to byl první zápas. Tohle jsem u nováčků zažil už milionkrát. Kdyby to trvalo dál, tak teprve máme problém (mírně se při tom zašklebil)! Dám ti pár týdnů, jsi tu nový a všechno je pro tebe jiné. Zvykni si nejdřív na Evropu." 

To byla velká úleva. Vyslechnout si tuhle radu, díky níž jsem si uchoval sebedůvěru. Trvalo mi ještě aspoň tři týdny, než jsem se zase cítil normálně. Na hřišti i mimo.

 

Měl jsem stejně velký problém po mentální i fyzické stránce. Psychicky jsem ještě nebyl zcela připravený. Bylo tu nové prostředí, země, jazyk, kultura, spoluhráči. A trvalo mi, než jsem si zvyknul.

Fyzicky jsem podle mého názoru byl v pohodě, jenže jsem se opět pletl. Všechno bylo mimo, hlavně pohybová koordinace. Přísahám, že chodidla mi rostla každou noc, protože jsem si na ně při driblingu pustil tolik míčů!

Celkově to ale byl výborný výukový kurz. Jsem rád, že ti lidé ve mě věřili a dali mi šanci se zlepšovat..."


Myles McKay

Rozehrávač USK Praha a nejlepší střelec NBL
Foto: Milan Kříček