Blog Luboše Bartoně o nonstop stěhování, možná už poslední šanci, pádu z oblak a vánoční blízkosti pekla

2013: rok ve znamení balení, stěhování, učení signálů a ME


Rok 2013 je definitivně za námi, a já bych proto rád udělal menší rekapitulaci. Když se zpětně podívám na události posledních 12 měsíců, tak první, co mi přijde na mysl, je množství stěhování, která jsem musel se svou rodinou prodělat.

Začátek roku jsme strávili v našem hlavním městě, když jsem odehrál pět zápasů za tým USK. Na konci ledna přišla nabídka z německého Braunschweigu a to znamenalo další stěhování - částečně z Prahy, částečně z Barcelony. A aby toho nebylo málo, moje manželka Keilley byla již v druhé polovině těhotenství.

Tři měsíce v bundeslize rychle utekly a najednou byl konec sezony, bez play-off. Narození syna Benjamina mi pak hezky vyplnilo již tak zaneprázdněné léto. Abych ale nevyšel úplně z basketbalové formy, tři týdny jsem chodil trénovat s mladíky z barcelonského béčka. 

Pak už nadešel čas návratu do Čech a následná příprava na ME ve Slovinsku. To ale najednou skončilo a já byl opět bez angažmá. Měl jsem sice pár nabídek, nicméně ani jedna mě nepřesvědčila. Čekalo nás tedy další stěhování zpět do Barcelony a čekání na nabídku.



Během tří neplodných týdnů a trénování opět s béčkem Barcy jsem se nakonec rozhodl pro návrat do Děčína. Otevřený kontrakt do konce kalendářního roku mi umožnil zůstat v zápasovém rytmu a vyčkávání na zahraniční angažmá tak bylo únosnější. Taky to znamenalo další balení, další stěhování, další učení nových akcí...

Když už se zdálo, že rok dokončím v děčínském dresu Válečníků, přišla nabídka z Valencie. A třebaže byla pouze na měsíc a půl, musel jsem ji vzít. Kdo ví, jestli to není moje poslední šance si zahrát ve španělské ACB a to dokonce za tým, který je momentálně na druhém místě tabulky a postoupil i do dalších bojů v Eurocupu. Takže rok 2013 jsme zakončili klasicky: balení, cesta, nový tým, nový trenér (Perasovič, na snímku) a 11 nových spoluhráčů!!!

Jedna z důležitých věcí, která mě celý rok doprovázela, bylo zdraví. Nepamatuju si, že bych vynechal zápas, a jestli jsem párkrát netrénoval, bylo to všechno.

Osud tomu ale chtěl, že během prvních čtyř minut prvního zápasu v dresu Valencie, v Eurocupu proti Lyonu, mi spadl do cesty jeden ze spoluhráčů a bylo z toho zranění kolena. Takže během pár hodin jsem sletěl z oblak a chybělo málo a mohl jsem spadnout rovnou do pekla. Testy nakonec vyloučily poškození kolena a byla z toho "jenom" natažená postranní šlacha. Rekonvalescence - dva až tři týdny. Bohužel pro mě to znamenalo, že v roce 2013 jsem tím dohrál.

Teď už vám ale přeju vše nejlepší do nového roku, taky hodně zdraví a osobních i sportovních úspěchů!

Zdraví
Luboš Bartoň