Bendovo resumé po Eurobasketu: Stejnou úroveň jsme sto porážet, na špičkové týmy stačíme jen část zápasu

I při omezeném čase necelých 12 minut na zápas stihl být s téměř pěti body pátým střelcem Čechů. A to vypovídá poměrně dost o útočné fázi českého národního týmu na mistrovství Evropy. Ta skromná čísla zároveň naznačují, že Petr Benda nebyl na turnaji natolik v pořádku, aby mohl být tím dvanáctiapůlbodovým a třicetiminutovým tahounem z kvalifikace. Právě i o svých zdravotních problémech power forward hovořil po posledním vystoupení lvů na Eurobasketu 2013, v němž Češi nestačili na Chorvatsko a s mítinkem kontinentální smetánky se museli rozloučit.

Petře, první půlka bitvy s Chorvaty pro vás dopadla velmi dobře. Začali jste čtyřmi trojkami v řadě, i rychlostně vše šlapalo, jak mělo. Vyšel tedy první poločas podle plánu?
Jo, hráli jsme to, čím jsme se tu prezentovali. Hodně rychle jsme běhali do protiútoků a snažili se obranu co nejdřív přečíslit, což nám ve srovnání s druhou půlkou vycházelo.

Když se rychlá hra do poločasu poměrně dařila, proč z druhé půlky už téměř vymizela?
Přišlo mi, že jsme trochu přestali do protiútoků běhat, tlačit to jako v první půlce. Oni ale taky nehráli špatně. Postupovali proti nám podobně jako Španělé, kdy se snažili brejky zastavovat co nejdřív, a v postupné hře už jsme byli špatní, a to nejen v tomto utkání.

Centr Tomič po prvním zápasovém vstupu odcházel střídat dost vyřízený, ale pak už jakoby to nedělní noční prodloužení na Chorvatech nebylo nijak znát...
V první půlce vypadalo, že trochu unavení jsou. Pak jim prospělo, že v druhé půlce už hra tak rychlá nebyla, zestatičtěla a to je možná zachránilo.

Sílu super pivotů Tomiče se Zoričem se vám do půle až na těch několik situací, kdy se 1 na 1 prosadili, podle vás dařilo otupit?
Zase tak moc ne. Podle mě jejich pivoti dali docela dost bodů. Do poločasu jsme se snažili od svých hráčů neodstupovat a nechávali jejich pivoty hrát jeden na jednoho. V druhé půlce jsme je chtěli víc zastavit, trochu začali odstupovat a oni nás pak trestali z delší vzdálenosti.



Byl velký problém, že ústřední tahoun brejků Satoranský hrál 35 minut a možná už toho mohl mít během druhé půlky dost?
To bych neřekl. Saty byl zvyklý tu hrát dlouhé minuty, a i když hrál 35, druhý poločas jsme stejně tahali za kratší konec provazu a soupeř nás trochu přehrával.

Když se Honza Veselý každou další minutou šestkou propadal hlouběji a hlouběji, nedalo se využít toho, že hodně váže obranu a uvolňovat víc další spoluhráče?
Pokud bylo pod košem volno, Honza to tam dostával a byla by blbost zvlášť v jeho případě to vyhazovat na volné někam ven. On tam prostě musel jít i za cenu toho, že ho zfaulujou. Pokud to dostane metr od koše, už to nesmí vyhazovat! Má takové předpoklady, že se to snaží zakončit. Oni ho pak holt faulovali a vyplatilo se jim to... Po tom prvním pick and rollu, kdy Honza sbíhal, bylo lepší využívat tu šanci na rychlý snadný koš než to vyhazovat ven, zvlášť při té naší nemohoucnosti při pokusech z dálky. Tady bych neviděl prostor pro nějakou změnu. Honza i v ten první okamžik, kdy obdržel balon, volný byl. Druhá věc pak byla, že se k němu stáhli a faulovali dřív, než stačil zakončit.

Když ovšem Honza stále míjel šestky, bylo ještě nějaké jiné řešení postupného útoku?
Naše útoky měly většinou končit pick and rollem, který nejčastěji hráli Saty s Veselkou. Takhle to tým hraje už měsíc a měnit něco z minuty na minutu by asi moc nešlo.

Kromě Pavla Pumprly už si v druhé půlce nikdo na jakoukoli delší střelu nevěřil. Ležela na vás už velká deka?
Takhle to vypadalo celý turnaj, se střelbou jsme se trápili. Byl to podobný zápas jako proti Španělům. Ti nás taky nechali víc střílet a pokrývali hlavně nájezdy, což se jim vyplatilo.

Máte pocit, že se střelba týmu nedařila ani v kvalifikaci?
Tam to, myslím, takový problém nebyl, něco jsme z dálky dávali. Ale po pravdě už si na to zase tolik nevzpomínám.

Vy jste se velmi málo dostávali k útočnému doskoku. Byl znát výškový průměr Chorvatů 204, nebo si na vás dávali takový pozor? Anebo jste na doskok chodili málo aktivně?
To i to. Když si Chorvati pohlídali jednu z našich hlavních zbraní, postupem času se tam člověku ani nechtělo chodit, protože oni tam byli ve třech nebo ve čtyřech, a pokud si to až na výjimky celý zápas hlídali, bylo hrozně těžké se k těm odraženým balonům dostat.

Bylo ve čtvrté čtvrtině velké překvapení, že zápas pro soupeře dolomil 19letý Šarič?
Je pravda, že tam dal ty dvě trojky a bylo vidět, že to je talentovaný hráč. Celý turnaj dostával dost prostoru a na ty střely si věřil.

Dalo se na hře soupeře poznat, že jde o tým složený ze samých hráčů celků z Euroligy, Eurocupu nebo VTB ligy?
Měli kvalitnější tým než my, to si musíme přiznat. Byli favoriti a nakonec si zasloužili vyhrát.

Jaký pocit si z mistrovství odvážíte? Z týmového i osobního pohledu vzato?
Dobrá věc je, že jsme schopní porážet týmy na naší výkonnostní úrovni. Bohužel ještě nejsme schopní vyzrát na evropskou špičku. S tou se ještě měřit moc nemůžeme. Třeba určitou část utkání ano, ale jak Slovinci, tak Španělé nebo Chorvaté nás časem pokaždé přemohli, byť se Slovinci se rozhodlo až v úplném závěru. Něco nám prostě ještě chybí. Doufám ale, že s takhle talentovaným týmem nebude daleko doba, kdy budeme schopní porážet i ty nejlepší.  
  
A ten osobní pocit, po tom, čím jste si tohle léto prošel se zraněným kotníkem a šlachou na noze?
Jsem rád, že jsem se ke klukům mohl na ME připojit. Při osobním pohledu mám z turnaje rozporuplný pocit, protože jsem nějaký trochu "rozpadlý", což se týkalo toho kotníku a na turnaji i kolena. Snad jsem ale v některých zápasech byl týmu schopen pomoct. Když jsem na turnaj jel, chtěl jsem být platným hráčem a doufám, že jsem jím v některých momentech byl.



-trh-