BARTOŇ PŘED FINÁLE: Doufám, že budu na hřišti!

 

8.5. Nemít tak pozitivní povahu a srdce bojovníka, Luboš Bartoň by to už možná v červenomodrých barvách zabalil. Jenže teď to rozhodně nejde. Ne den před okamžikem, kdy má šanci získat svou životní trofej. Tu jednu, co mu ještě stále chybí. Euroligovou. A upíná se ještě k jedné motivaci. Možná se bude velmi hodit trenéru Pascualovi, aby třeba při problémech Mickeala s fauly měl v nedělním pařížském finále po ruce podobný typ na zpacifikování skvělého Childresse. Nejen o tom dnes český křídelník Barcelony, který po návratu ze zranění stále čeká na velkou příležitost, víc než poutavě vyprávěl v jednom z hotelů nad Seinou. 

 

Luboši, jaké jsou šance Barcelony ve finále s Olympiacosem?
Máme to výborně rozehrané. Nervozita už z nás trochu spadla, budeme střílet mnohem líp než v semifinále. Totéž platí o Olympiacosu, který vyhrál s Partizanem se štěstím. Takže finále ukáže lepší basket s lepší střelbou. Bude to těžké, ale myslím, že vyhrajeme. Vidím to tak 70 na 30. Naše kvalita je mnohem větší než u Olympiacosu. Máme na každé pozici různé typy hráčů, což nám dává flexibilitu. Kdyby nám někdo z Olympiacosu dělal škodu, máme tam víc náhradních řešení.

 

Styl Olympiacosu vám vyhovuje?
Řekl bych, že jo. Nejsou tak rychlý tým, hraje tam spíš Papaloukas hodně pick and rollů a ty my bráníme dost dobře. Máme nejlepší obranu v Evropě. Ano, hrajeme proti nejlepšímu útoku soutěže, ale když se podíváte na jejich dosavadní soupeře, to s námi nejde porovnávat. My měli skupiny mnohem těžší. Nejde ale jen o čísla.

 

Trenér CSKA po semifinále řekl, že je těžké proti vám hrát, protože pořád diktujete tempo...
To byla jedna z našich zbraní celou sezonu a hlavně v semifinále jsme výborně určovali, kdy zrychlit a zpomalit. Především jsme ale měli výbornou obranu. Doskočit s CSKA o něco víc míčů pod vlastním košem, bylo to o hodně jasnější.

 

Když se podíváme na některé klíčové postavy soupeře, je zřejmé, že pořízek Schortsanitis se musel asi rapidně zlepšit, když se stal jedním z centrálních hráčů ofenzivy Olympiacosu. Co na něj bude platit?
Za prvé musíme dobře bránit na perimetru, aby mu nedávali míče jednoduše do dobré pozice. A pivot se musí snažit ho vytlačovat, aby nepřijal míč blízko u koše. Jak to dostane v "bedně", už to je těžké. Museli bychom ho zdvojovat, protože on si pak udělá tím svým tělem místo a má dobré ruce na zakončení.

 

Toho bude mít určitě Pete (Mickeal) a pak bude záležet, jestli povolá (trenér) mě, nebo ne. Doufám, že jo. Budu připravený. Mně takový typ vyhovuje. Je rychlý, ale spíš jde do koše. To je pro mě lepší než běhat za trpaslíkem, co střílí trojky.

 

Jak si Rubio poradí s Teodošičem?
Myslím, že Teodošič bude víc minut na křídle, než na rozehrávce, kterou si bude dělit s Papaloukasem. Na křídle by ho měl Navarro a uvidíme, co trenér udělá. Tam už je hodně taktiky, ani já sám nevím, jak se co bude bránit. Na to ještě budeme mít dva mítinky, kde budeme řešit, kdo co bude bránit, rozbor pick and rollu, kdy se bude hrát rychlý přechod a kdy pět na pět. Do takových detailů už se ale nemůžu pouštět. 
 

Na tom není moc co povídat. Člověk chce hrát, má obrovskou chuť, ale prostě je nás třináct. Trenér mě do semifinále nenasadil z dost jasných důvodů. Nejsem rozehraný a jde o všechno, vlastně se ale i tak hrálo v deseti, protože i další dva hráči se nedostali na plac. Blbé je to, že ani nemám tu šanci, kdyby se něco dělo na hřišti, někdo se dostal do faulů, mohl bych naskočit na pět deset minut a třeba by se mi mohlo dařit, to člověk nikdy neví...

 

Dá se na tuhle situaci aspoň trochu zvyknout?
Jakmile chce člověk hrát, tak si na to nezvykne. Jedině se může připravit mentálně, ale jakmile ta situace nastane, je to složitý. Já už před zápasem jsem se sichroval, že jsem připravený hrát a jsem připravený i nenastoupit. Takhle se to musí brát.

 

Kdy se dozvídáte před zápasem, že nebudete na soupisce k zápasu?
V ACB to je lepší, že to je dané den nebo dva předem, kdy se musí zápasová dvanáctka oznámit. V Eurolize to je 90 minut před utkáním. Je to flexibilnější pro případ, že by se někdo zranil, nebo se někomu udělalo špatně. Každopádně já musím být připravený na obě varianty.

 

Jaké je jít na každou další zápasovou poradu s tímhle vědomím, prožíváte to každé utkání úplně stejně?
To ne. Už asi dva měsíce jsem ale kdykoliv připravený nastoupit, po fyzické i mentální stránce. To je pro mě jediná cesta. Když ovšem nenastoupím, nedá se nic dělat. Pak můžu akorát povzbuzovat spoluhráče a něco jim poradit. Tyhle maličkosti. A pak fandit.

Fanouškové Barcy, oslovení tady v Paříži, si mysleli, že do semifinále zasáhnete. Byl to jen pocit, nebo existovaly indície, že byste mohl?
Hodně lidí ví, že bych v té desítce měl být, ale trenér je jen jeden, má své koníčky, tedy hráče, které preferuje, a tak to je. Pro mě je minusem návrat po zranění a to zní vždycky jako taková blbá omluva, ale prostě to tak je. Hrál jsem v poslední době málo, k tomu jsem měl ještě zraněné lýtko a teď přijedeme na Final Four, kde má každý nůž na krku. Tak to musím brát. Že si někdo myslí, že bych hrát měl, mě ale těší.

 

Petr Hamták