Bartoň o MVP a Březnovém šílenství v NBA, chaosu v Eurolize, podivné roli rozhodčích a urážce od trenéra

Jsem tu zpátky s dalším čtením pro vás. A jsem zpátky i na hřišti. Právě teď ale začínám s Březnovým šílenstvím. Nebude se ale týkat dění v univerzitní NCAA, ale toho v NBA a Evropě. A nejdřív začnu v Americe!  

Nuggets
Už po trejdu jsem hned věděl, že Nuggets nebudou příliš oslabení výměnou superstar Carmela Anthonyho. Dostali za něj tři talentované, mladé a perspektivní hráče - Gallinariho, Chandlera a Feltona. Když se k tomu přidá jádro týmu, složené taky z mladších hráčů (pouze Nene a Martin jsou již veteráni), a zkušený trenér George Karl, mají Nuggets o budoucnost postaráno. Uvidíme, jestli se jim zadaří v prvním kole play-off, kde je výhoda domácího hřiště obrovským plus.

Wizards
Tým, který měl vytrejdovat hráče již před sezonou, se trápil celou sezonu, hlavně v zápasech venku. Donedávna měl pouze jedno vítězství mimo D.C. a to hodně zápasů prohrál až v prodloužení nebo v koncovkách zápasů. To je dané nezkušeností tymu, který má na každém postu mladé hráče, v čele s Johnem Wallem.

Bulls a Rose
Čekal jsem, až na konec základní část, abych mohl potvrdit, že Derrick Rose je letošním jasným MVP. Jeho styl hry, výbušnost a charakter se zásadně projevují na hře Bulls, kteří mají už 60 vítězství a zajištěné první místo na Východě. Vždy jsem si myslel, že Rose hraje moc na sebe a nestřílí zrovna s vysokou úspěšností (třeba LeBron ve statistikách jasně vede), ale v posledních měsících byl schopen hrát jako pravý MVP - vzít na sebe zodpovědnost v koncovkách, "nechat" spoluhráče hrát, když se dařilo, a naopak být agresivní, když byli Bulls pozadu. Teď jenom uvidíme, jestli se jim podaří překonat zkušený Boston, nebezpečné Orlando nebo talentované Miami.



Boston
Jako spousta příznivců jsem se ptal, proč se Danny Ainge rozhodl k trejdu během sezony. Tým fungoval velmi dobře - podle mého názoru až překvapivě dobře -, ale od trejdu to není ono. Pravda je, že Rondo měl trochu výpadek formy a to hodně poznamenalo útok "Zelených". Kevin Garnett odehrál téměř všechny zápasy a bude opět táhnout Boston do finále. Pořád si myslím, že Celtics se opět dostanou až do Finále NBA, ale letos to budou mít pekelně těžké.

Miami
Jako na houpačce to mají hráči Heat. Dostanou se do tempa, jsou schopní vyhrát 9 až 10 zápasů v řadě (a to i venku) a pak se naopak dostat do "srabu" a prohrát čtyři pět utkání za sebou a to i s relativně slabšími soupeři. Letos mají fatální bilanci se Celtics a Bulls a pořád si myslím, že Miami si na vysněné finále/trofej bude muset ještě počkat.

Knicks, Melo & Amare
Trejd, který přinesl do NY Anthonyho a Billupse, byl určitě pro Knicks prospěšný. Bohužel jim to ale nabouralo rotace hráčů, jejich úlohu na hřišti a to se podepsalo na výkonu týmu. Viděl jsem zápasy, kdy Knicks porazili, nebo mohli porazit I ty nejlepší celky, a taky jsem viděl, jak je Cleveland, který neměl po Vánocích v NBA už hrát, porazil v newyorské MSG! Určitě nepříjemný soupeř do prvního kola, asi proti Celtics.

Lakers
Po All-Star mají bilanci šampionů. Lakers se dostali do náramného tempa, dvojice Gasol - Bynum odehrála od "All-Star breaku" super zápasy... Tento blog jsem začal psát před týdnem a od té doby byli schopni Lakers prohrát 4 zápasy v řadě, z toho dva doma, tak nevím, co si myslet. Soustředí se už na play-off? Ze třetí pozice to ale bude o dost složitější, než ze druhé. No, bude to ještě zajímavé.

Spurs
Podle mě velké překvapení letošní NBA. Ginobili by měl být kandidátem na MVP, a když ne, tak aspoň na první tým celé NBA. I dál bude hodně záležet na kondici Tima Duncana, zdraví Ginobiliho a taky produkci lavičky.



Memphis
Moc se o nich nemluví, ale od zranění Rudyho Gaye mají Grizzlies pořádnou fazonu. Výborná dvojice pod košem Zach Randolph - Marc Gasol je velkým základem úspěchu. Mají vynikající obranu a doskok, a jestli se jim podaří udržet všechny hráče, tak by do dvou tří let mohli pomýšlet ještě výš než na první kolo play-off.

Utah
Podle mě nejtemnější příběh sezony, když opět nepočítám případy jako Cavaliers, Pistons a podobné. Rozehrát sezonu tak dobře a úplně se rozpadnout v jejím dalším průběhu, to se vidí málokdy. Jerry Sloan to možná viděl už dopředu, ale taky možná až jeho nepřítomnost vedla k pádu Jazz. Přidáme-li k tomu úplně debilní trejd Williamse za Harrise, není se čemu divit.

MVP? 
Rose, James, Ginobili, Dwight Howard. To jsou moji 4 kandidáti na MVP (Sorry, Kobe). LeBron James (nebo The Queen James, jak ho rád přezdívá jeho "velký fanda" Maurice Whitfield) má určitě nejlepší statistiky na to, aby byl opět zvolen nejlepším hráčem sezony. Miami nemají tak špatnou bilanci, ale určitě ji měli mít mnohem lepší - což by mělo rozhodnout v jeho neprospěch.

Ginobili odehrál nejlepší sezonu v NBA, Spurs mají nejlepší bilanci. To je dostatečně hodně argumentů na to, aby trofej MVP zamířila na jih Texasu. Dwight Howard trpí pořád stejným syndromem - ofenzivou a trestnými hody -, dvěma černými puntíky, které mu kazí jeho resume. Bez debat nejlepší obránce ligy musí ještě víc dominovat pod košem, hlavně na té útočné polovině, aby mohl pomýšlet na tuto prestižní trofej.

A pak tu máme Derricka Rose. Bulls, kteří se po celou sezonu potýkali s problémy se zraněnými hráči, nakonec dosáhli na první místo na Východě. Rose hrál konstantně výborně a jeho výkony ještě nabraly na otáčkách proti velkým týmům jako Miami, Boston nebo Orlando. Můj názor je: Derrick Rose = MVP.



EVROPA A MŮJ NÁVRAT

Siena na Olympiacosu
Asi největší Březnové šílenství nezažili přínivci NCAA, ale fanoušci Olympiacosu. Jejich tým zdeklasoval Sienu v prvním zápase série o postup do Final-4. Ne o 25 bodů, ale o téměř 50 bodů! Když jsem viděl výsledek na internetu, nevěřil jsem mu. Hned druhý den o tréninku jsem všem spoluhráčům říkal, že série je jenom 1-0, a není tak důležité, jestli se prohraje o 1, 10, 20,... nebo o 50. Druhý zápas, o dva dny později, jsem předpokládal, že buďto Řekové uštědří druhý knockout Sieně, nebo Siena vyhraje. To, že Siena nejenom porazí Řeky ve druhém zápase, ale že bude totálně dominovat celému dalšímu průběhu série, jsem ale opravdu netušil.

Zvláštnosti Euroligy
Jak těžké je vyhrát 2 zápasy v řadě proti stejnému soupeři! Letošní Euroliga byla vážně hodně vyrovnaná, i když nakonec jenom jedna čtvrtfinálová série šla až do posledního rozhodujícího pátého zápasu. Vybrat nejslabšího a nejsilnějšího mezi posledními 8 týmy je možné, ale uhodnout, kdo proti komu jak bude hrát, a kdo vyjde vítězně ze série zápasů - to je nemožné! Barcelona, s nejlepším týmem Evropy, ztroskotala proti Panathinaikosu, který se výbornou obranou, doskokem a hlavně kontrolou hry postaral o dost velké překvapení. Nakonec jediný tým, který se dostal do F-4 s výhodou domácího prostředí, je Real Madrid!!!

Jak rozhodčí mohou ovlivnit průběh zapasu!
Sudí byli, jsou a vždy budou velkou součástí zápasů. Jejich rozhodnutí mohou hodně ovlivňovat průběh utkání a dokonce i výsledky. Všichni dobře víme, že chybovat se dá a některé situace se občas nedají rozpoznat ani ve zpomaleném záběru. Rozhodčí by si ale měli uvědomit, že by VŽDY měli být neutrální. Pokaždé, když si sudí na sebe vezmou své oranžové, černé, nebo bílé dresy a pověsí si píšťalku na krk - měli by si uvědomit, že oni nejsou hvězdami zápasu, že fanoušci nezaplatili nemalý peníz, aby viděli, jak rozhodčí nesmyslně a úzkostlivě posuzují některé zákroky a situace. Bohužel po dobu své již celkem dlouhé kariéry jsem byl svědkem pravého opaku. Někteří rozhodčí mají problém být v ústraní, a proto rádi kouskují hru, dostávají hráče, trenéry i fanoušky do varu, aby oni sami byli co nejvíc "na podiu". A nedej Bůh, aby se jednalo o celostátně vysílané utkání! Nechci se tu dál pitvat v něčem, co není příliš můj byznys, jen bych si přál, aby se všichni sudí snažili být co nejmíň vidět a nechali hlavní představení na hráčích.

Po 38 minutách? Ne, děkuju!
V tomto momentě jsme na 8. příčce ACB, s bilancí 16-12 a zítra nás čeká přímý rival o postup do play-off - Estudiantes (psáno těsně před utkáním). Již 3 týdny trénuju naplno s týmem a zítra konečně nastoupím. Byl jsem už připraven minulý týden proti Menorce, ale trenér jako by na mě zapomněl. Nakonec se mě minutu a půl (jestli vůbec) do konce zeptal, jestli chci nastoupit!!! (Ještě, že se vůbec zeptal)

V mém věku (čerstvě 31 let) prosedět 38,5 minuty na lavičce a potom nastoupit do hry, po pětiměsíční pauze? Ne, děkuju!!! Byl jsem hodně naštvaný, protože jsem už byl připravený hrát a chtěl jsem se zapojit do hry. Ale na poslední minutu a pár vteřin? Lepší počkat ještě jeden týden a uvidíme, jak se bude dařit. Trenér chce, abych hrál na pozici 4, takže mě asi mine přímý duel s Jirkou Welschem. O tom ale až v příštím blogu! (Luboš v tomto utkání dal 10 bodů za 21 minut - pozn.)

Doufám, že všichni prožili Březnové šílenství v pohodě a radosti. Ale pozor! Více šílenství nás teprve čeká!!!
Zdravím vás všechny!
Luboš Bartoň

P.S.: NCAA
Kolik je Španělů v NCAA? ZERO!!! NULA!!! NADA!!! A tak jsem opět viděl pouze dva zápasy univerzitního Final-4. Budu si holt příště muset pořídit satelit!