Analytička USK: "V presu nesmíme hrát hurábasket!"

 

Je jí dvacet, ale mohla by se živit jako analytička v televizi. Reprezentační křídlo USK Praha Kateřina Elhotová pro basketmag.cz do šroubků rozebrala první duel finále a porážku 77-80 s Friscem Brno, včetně pro ni sladko-kyselé poslední čtvrtky. A stranou nezůstaly ani segmenty hry, které bude muset její tým zlepšit k nedělní 13. hodině, kdy startuje v sérii životně důležitý duel číslo 2 na pražské Folimance.

 

Katko, co se s vámi stalo poslední čtyři minuty zápasu 1, kdy jste nedaly ani bod a ztratily sedmibodový náskok?
Osobně bych neřekla, že ty poslední čtyři minuty rozhodly. My máme vždycky problém s nástupem do utkání. V první čtvrtce jsme hned prohrávaly. Pak jsme to dotáhnuly, ale zase se nám nepovedl nástup do třetí čtvrtky a opět jsme jen dotahovaly. Na konci jsme nějakou dobu vedly, ale ten konec nerozhodl. Pod tlakem jsme byly celé utkání.

 

Vy jste ten sedmibodový náskok utrhla skoro sama, v poslední čtvrtině jste zaznamenala devět bodů, takže mrzela pak porážka dvojnásob?
Tak nad tím nepřemýšlím. Sice jsem dala nějaké body, ale pak jsem tam v závěru měla ztráty, které nás zabíjejí. Takže to bylo 50 na 50. Bez těch ztrát to mohlo dopadnout jinak. Jinak jsme ke konci poslední čtvrtiny hrály, hlavně v jednu dobu, hrozně rychle dopředu, kdy to chodilo na jednu i na druhou stranu a my dělaly ztráty, nebo jsme dostávaly koše. Měly jsme se radši víc uklidnit a hrát s větším přehledem, naše systémy. Na konci to bylo totiž hodně šílené.

 

Jaké je hlavní poučení ze zápasu 1?
I když jsme v presu a prohráváme, tak nezačít ten hurábasket nahoru dolů a spíš to uklidnit, poslat si míč, vycukat obranu, aby se naskytla otevřená pozice, protože jinak je to nájezd do tří lidí a jasná ztráta. A poučit bychom se měly i z obranných chyb, protože jsme dostaly hodně bodů zpod koše. To znamená hrát tam tvrději.

 

Tohle je pravda. Rychlým protiútokem se vždycky musí začít, ale když se obrana zformuje, nebo je v přesile, tak už musíme spíš začít hrát systém v klidu. A ne, aby jeden hráč vzal míč, dostal se do nějaké šílené situace, vystřelil a byla z toho v podstatě ztráta.

 

A v obraně? Myslíte si, že byste mohly aplikovat třeba celoplošný presink, aby Brno stálo víc sil dostat se na útočnou půlku?
Ze začátku by to na ně byl psychický tlak a nějaké míče bychom tím získaly, ale ony jsou tak zkušený tým, že by si na to po nějaké době zvyknuly a začaly by ho přehrávat a pro nás by to bylo spíš minus, než že bychom tím získávaly míče. Brno by si dokázalo přihrát třeba i na nabíhající dlouhou hráčku na střed, která to pak pošle na křídla dopředu.

 

Je to určitě návod, jak ještě zmenšit jejich počet, kdyby se někdo vyfauloval. Zase si ale nemyslím, že by bylo dobré chodit pod koš na sílu. Spíš jít do nájezdu, a když nemůžu zakončit, vyhodit dál a další nájezd. Střelecké pozice z dálky jsme celkem využívaly. Nevím, jaký byl poměr nájezdů a střel z dálky, a asi bylo víc toho druhého, ale ani nájezdů jsme, myslím, neměly málo.

 

Doskoky byly 34-40 ve váš neprospěch. Jaké to číslo mělo být podle vašich představ?
Pan trenér už před zápasem zmiňoval čtyři hlavní faktory, v kterých když jsme lepší, nad Brnem vyhráváme. A tohle byl jeden z nich. Jde jak o útočný doskok, kde máme velké rezervy, tak hlavně o obranný.

 

Je znát, jak řekl kouč Bobrovský, že se Brno v obraně soustředí na vaši snajperku Evinu Maltsi výrazněji?
To určitě jo. Už ji znají a když ji brání Hanka Horáková, má to Evina hodně těžké, protože Hanka ji nepouští ani do výběhu přes dvojitou clonu nahoru na trojku, kde to pak je pro Evinu těžké. A i když se Hanka trochu zpozdí mezi clonami, dokáže se do té obrany vrátit a Evina nemá na střelu moc času.    

 

Ve druhé půlce se hrál hodně americký styl, na obou stranách si často vzala míč jedna hráčka a probíjela se do koše sama. Čím to bylo? Chtěly to ty dotyčné na sebe vzít, nebo jste se chtěly vyvarovat ztrát, způsobených větším množstvím přihrávek?
Vždycky je jednodušší vystřelit a nemít ztrátu, ale podle mě to bylo chvílemi dost bláznivé a my jsme měly postavit v postupném útoku systém a dohrát ho. Podle nejlepšího vědomí a svědomí. Člověk samozřejmě dělá chyby, ale aby se přeběhlo do útoku a hned se vystřelilo, to je styl, který se mi moc nelíbí. Je hezké, když se koše dosáhne hned, ale nemůže to vycházet celé utkání a je hodně málo hráček, které to takhle vydrží.

 

Motivaci určitě neztrácíme. Naopak ta porážka nás vyburcuje ještě k většímu výkonu. A musíme se poučit z těch chyb. Podle mě jsme do prvního zápasu daly všechno. Teď musíme hlavně ubránit a do útoku pak přejde pohoda z té obrany. Když se získávají míče, vždycky se hraje líp.

 

Petr Hamták
Foto: ZVVZ USK Praha