All-Star Julia o jinakosti stříbra, namakaných Ruskách, údivu z nefaulování, životě s únavou a oslepnutí kouče

INTERVIEW BASKETMAGU    Ujížděla autem nočním Maďarskem, tradičně doprovázena svými největšími fanoušky (rodiči). Po mistrovství světa a Evropy během jediného měsíce dost možná znavená jako nikdy předtím. A po osmi vítězných zápasech kontinentálního šampionátu šestnáctiletých vůbec poprvé poražená, v tom největším mači celého turnaje. Přesto po roce opět spokojená. A jen trochu proto, že znovu pronikla do All-Star. Tím hlavním důvodem byl fakt, že její kadetský tým znovu dosáhl o řády víc, než se od něj čekalo. A znovu dobyl fantastické stříbro. O tom všem vyprávěla s telefonem u ucha jedna z nejlepších světových pivotek svého ročníku Julia Reisingerová, na ME zapisující průměry 16,8 bodu (na turnaji druhá), 10 doskoků (třetí), 2 bloky (třetí) a 1,7 zisku za 25 minut.

Julie, přijměte velkou gratulaci, nejen ke stříbru, ale i k osobnímu úspěchu. Znamená účast v All-Star sestavě po vysoké porážce od Rusek alespoň dílčí radost?
Já mám určitě radost i z toho druhého místa. A nejen proto, že jsem byla oceněna All-Starem, stejně jako Áďa Neubauerová. Jsme za to rády, ale to druhé místo je určitě víc.

Vydáme-li se po stopách finálového zápasu, z jeho první půle vyniklo pouhých šest vašich faulů a naopak 28 bodů Rusek zpod koše. Nechaly jste fauly v šatně?
No, asi jsme si je nechávaly na druhou půlku. Ani jsme si toho nevšimly, že jsme jich do poločasu měly tak málo. Až trenér nám to řekl o přestávce v šatně a ptal se, proč jich máme tak málo. Já sama si rozhodně myslela, že jich máme víc. Až pak jsme to s nimi trochu doháněly.

Byla chyba, že jste do půle, kdy jste stále ztrácely hratelných 9 bodů, nebyly tak agresivní?
Trenér nám řekl, že jsme byly agresivní, ale ne dost na to, aby nám ty fauly odpískaly, nebo abychom získávaly víc míčů.



Jak tvrdé souboje jste sváděla s MVP a největší osobností turnaje Marií Vadějevou, již jste na body porazila 23-17?
Byla to určitě nejlepší hráčka celého šampionátu. Přesto v tom zápase byly hráčky, které mi dělaly i větší problémy než ona. Podle mě měla něco s kotníkem a ani nehrála celý zápas. Navíc ji trápily fauly. S ní mi to proto opravdu nepřišlo tak strašné jako s jejími spoluhráčkami Kazakovou a Nestěrovou, které měly větší sílu.

Už do poločasu měla kromě vás jakákoli další spoluhráčka potíže se prosadit. Hrály Rusky na turnaji skutečně vlastní ligu, jak to kvalifikoval trenér Fousek?
Je to tak. Přijely namakané, vytrénované, přitom nikdo od nich takovéhle výkony vůbec nečekal. Sama jsem je viděla někde na pátém šestém místě, ale určitě ne takhle vysoko. Každá měla za koho střídat, všech 12 hráček mohlo nastoupit a určitě na turnaji měly navrch.



S nadsázkou řečeno, vytáhla je Ruská federace z nějaké laboratoře, nebo už jste s některými měla tu čest?
Trenéři říkali, že asi osm hráček hraje společně v jednom klubu, takže měly výhodu sehranosti. Já si z loňska pamatovala jen tu Vadějevu.

Jak vůbec fyzicky zvládal finálový zápas váš nejvytíženější kvartet - tedy vy a kolegyně Neubauerová, Krejzová a Hošková?
Bylo to hodně náročné, ale myslím, že jsme to každá zvládla na výbornou, že jsme to takhle celé odehrály. Hlavně jsme už byly vytrénované z MS U17 (to se týkalo Julie a dále spoluhráček Hoškové, Krejzové a Stoupalové) a to nám dost pomohlo. Hodně jsme rehabilitovaly s doktorem i masérem a nedělalo nám to takové problémy.

Přesto, při nástupu Rusek do druhé půle už jste toho musely mít víc než dost, ne?
Cítit to bylo. V tomhle zápase už jsme tolik nestřídaly a hrály na základní pětku plus dvě tři střídající.



Jaký byl rozdíl mezi loňským finále, kdy jste se Španělskem po hrůzné první půlce ještě skore otočily a útočily na titul, a tím letošním, kdy Rusky šly za výhrou od startu do cíle?
Tenhle rok jsme si to druhé místo užívaly víc než loni. Už asi od třech čtvrtin zápasu jsme věděly, že to asi nezvládneme dotáhnout a nějak se s tím dokázaly smířit. Loni jsme pořád dotahovaly a bolelo to tak asi víc.

Jak dlouhé volno si teď po dvou mega turnajích za pouhý měsíc budete muset dát?
Doufám, že aspoň dva tři týdny dostanu, ale ještě nejsem domluvená s trenérem, takže nevím, kolik volna budu mít.



A jedna velká zajímavost na závěr - z čeho že to oslepl na pravé oko váš trenér? A kdo vymyslel jeho symbolickou podporu, kdy jste si stejné oko zaslepily i vy hráčky?
Trenér nám oslepl před semifinále, když ho do toho oka něco v noci štíplo. Nejdřív mu to nateklo a ještě to nebylo tak strašné. Ale pořád se to zhoršovalo, musel dostat i antibiotika a já při tom dostala nápad, že abychom drželi s trenérem, taky si zalepíme oči a napíšeme ten nápis, že s koučem držíme. A pak jsme s tím na něj počkali na recepci. Byl z toho docela překvapenej a řekla bych, že i šťastnej. (usměv)