Život s tátou-legendou a Sato u Pacers

S DOMANTASEM SABONISEM Během pobytu na přípravném turnaji v Soulu tvořili poměrně často zvláštní „detašovanou jednotku“ – člen Basketbalové síně slávy a dva dlouháni z NBA, kteří v minulé sezoně točili skoro double double na utkání. Legendární centr a prezident Litevské federace Arvydas Sabonis, nejmladší z jeho synů Domantas z Indiana Pacers a 213 vysoký centr Jonas Valančiunas z Memphis Grizzlies. Když tým přijel autobusem z tréninku na oběd v hotelu, VIP trojice dorazila až později taxíkem. A oba dlouháni z nejlepší ligy se většinou pohybovali pospolu - když šli na jídlo i leckam jinam. Snad i proto, že sdílejí něco, co v nejblyštivější soutěži planety poznávají pravidelně už několik let jen oni dva. Alespoň z hráčů aktuální sestavy litevské „repre“ určitě.

Ještě než si jej v úterý po vydřené výhře nad Českem přišel „vyzvednout“ starší kolega, zastavil se nejmladší a zatím nejúspěšnější ze tří synů 54letého otce Arvydase na kus řeči. „Váš tým hraje fakt rychle, má spoustu talentu a hráči se po hřišti dobře hýbou, takže nám dali dost zabrat,“ uznale pokýval hlavou stále teprve 23letý Domantas Sabonis, který má u pasu už tři sezony v NBA.

Letos patřil i díky průměrům 14,1 bodu a 9,3 doskoku dokonce i k užšímu okruhu tří kandidátů na cenu po „Šestého muže“ sezony, kam ho řadil i jediný český vyslanec v soutěži Tomáš Satoranský. A Sabonis oplácel stejnou mincí.



„Tomáš je skvělý rozehrávač a býval bych byl rád, kdyby ho letos Pacers podepsali,“ směje se. „Dobře čte hru, přesně ví, co v jaké situaci dělat, umí od všeho něco, a ve chvílích, kdy se rozhodují zápasy, je lídrem svého týmu. Má za sebou super sezonu a já bych ho moc rád měl ve svém týmu. Tuším, že v Chicagu teď s ním mohou dokázat velké věci,“ odkázal power forward mimoděk i k závěru úterního vzájemného souboje, kde tři poslední útoky vzal do svých rukou právě nový muž sestavy Bulls.

Sabonisovu Litvu čeká na MS, jež startuje už dnes, velmi těžká skupina s Austrálií, Kanadou a Senegalem, a i když kvalitní litevská skvadra v přípravě dvakrát donutila jít až do koncovky Srby, nevytrubuje do světa velké plány, jako třeba útok na titul, který se po zaváhání týmu USA v Austrálii zdá být na dosah hned několika celků.

„U turnaje tohoto typu nikdy nemůžete dopředu vědět, jak se věci vyvinou. Uvidíme po prvním zápase. Už máme něco za sebou, zatím jsme ve formě, ale jsme v těžké základní skupině, takže náš první cíl bude dostat se do druhé fáze,“ zdůrazní Sabonis.

Říká se o něm, že je mužem dvou tváří. Mimo kurty milý a přátelský kluk, který by neublížil mouše, na hřišti už je ale nesmlouvavým agresorem. „Byl jsem vychován tak, že v basketbale záleží na jediné věci – na vítězství. I já tak dělám všechno, co můžu, pro svůj tým. Na hřišti nemůžete být bázliví, ale naopak musíte ukázat agresivitu. K tomuhle mě ale nemusel tlačit ani táta, ten mě vždycky nechal, abych si dělal věci po svém. Nestál mi za zády a nenutil mě k ničemu, možná jen řekl, že tohle a tohle by mi nedoporučoval, ale jinak mě nechával být,“ oceňuje velkorysý přístup slavného otce, který si dobře uvědomoval, jak těžké bude pro jeho tři syny vystupovat z jeho stínu slávy.
 

Snad i proto udělal u Domantase jednu výjimku. V Litvě si totiž nemohou dovolit mrhat talenty a ti nejlepší ani podle reprezentačních činovníků netouží odcházet do zámořské univerzitní soutěže, jež má řadu plusů, ale také své zásadní minusy. A tak když některý top hráč či hráčka myslí na kariéru v NCAA, snaží se jim tento úmysl rozmluvit samotný šéf federace. Když se však na univerzitu Gonzaga rozhodl zamířit Domntas, táta Arvydas mu v tom bránit nechtěl.

„Jak už jsem řekl, táta na mě nikdy netlačil a nechal mě jít vlastní cestou a já mu tak jednou řekl, že chci na školu do Ameriky. Bylo to mé rozhodnutí a on ho respektoval. A s mými bráchy postupoval stejně. Jasně, nejdřív z toho neměl radost, byl proti, jakmile jsem ale podepsal předběžný souhlas s odchodem na Gonzagu, už s tím byl v pohodě,“ oceňuje Sabonis junior, který se tak vlastně jen vrátil na „rodnou hroudu“.

Nenarodil se totiž v Litvě, nýbrž v Portlandu a nyní tak vlastní litevské i americké občanství. Tehdy, v roce 1996, měl otec za sebou - už jako hrající legenda světového basketbalu – první sezonu svého „zpožděného“ startu kariéry v NBA. A Domantas se tak už jako malý kluk pohyboval na prknech nejlepší ligy. Při tréninku Blazers si tak mohl zaskotačit i s hvězdami, jakými byli rozehrávač Damon Stoudemire nebo power forward Zach Randolph.

„Byl jsem opravdu hodně malý, ale na tréninky jsme chodili s tátou, takže jsme byli třeba v posilovně i na dalších místech v hale s hráči Blazers, kteří s námi běžně mluvili, a já s nimi chtěl hrát jeden na jednoho,“ vzpomíná Domantas na své „VIP dětství“.

„Tátu si pamatuju i ze zápasů, jak na nás vždycky mrknul ze hřiště, a já chtěl být vždycky jako on.“



Ač Sabonis jako malý vyrůstal v Portlandu, odkud se později s rodinou přestěhoval do španělské Malagy, aby se jako teenager znovu vrátil do USA, na svou „hlavní zemi“ rozhodně nezapomněl a je tak oddaný reprezentační věci. Když má za otce národní legendu, ani by si nejspíš jiný přístup nemohl dovolit.

„Reprezentuju od patnácti let a moc rád. Nikdy bych nemohl odmítnout,“ podotýká power forward, který by měl s kolegou Valančiunasem vytvořit jednu z nejsilnějších podkošových dvojic MS.

Domantasův otec má před turnajem svůj tým pod bedlivým dohledem, poslední týden byl v Soulu na každém tréninku i u každého jídla. Připomínal tak jiného slavného svazového šéfa, Andreje Kirilenka, který loni v září na tréninku v pardubické aréně dokonce podával hráčům ruského týmu na tréninku míče.

„Ukazuje to, jak moc basket milují, jako hráči byli oddanými reprezentanty, vydělali spoustu peněz, udělali, co mohli, vyhráli medaile a tohle ukazuje, jak moc jim záleží na úspěchu jejich zemí. Nemuseli by tu být, mohli by být doma, na dovolených, na pláži, ale rozhodli se věnovat svůj čas a všechny své zkušnosti a znalosti ve prospěch svých federací,“ váží si práce bývalých hráčských veličin Domantas, jenž rozhodně není z těch, komu by přítomnost rodiče při akcích národního týmu jakkoli vadila. Naopak!

„Letní srazy nároďáku jsou pro mě největší šancí, jak se s tátou vidět. Během sezony za mnou přijede rodina jen na Vánoce, ale jinak nemáme možnost se vidět.“

A pak ještě Domantas musel opravit jednu nemalou chybu kolující po internetu. O svém otci měl například v bostonskch médiích říct, že je fanouškem Celtics. „Ne, nic takového, to je prostě internet. Táta fandí vždycky tomu týmu, kde hraju já,“ usměje se litevská hvězda.