Utajená víra teenagera Krejčího

S VÍTEM KREJČÍM Když při prvním přípravném turnaji na pražské Královce zůstal před startem zápasu na konci lavičky sedět a sám k sobě v tichosti promlouval, pozornému oku to nemohlo ujít. Nejmladší člen letošní české sestavy, chystající se na světový šampionát, se tak psychicky připravuje na utkání a zároveň hledá podporu ve sféře přesahujícího neuchopitelna. Co ho k tomu přivedlo?

„Začal jsem s tím někdy v patnácti, když jsem byl poprvé úplně sám v Zaragoze,“ odkáže nyní 19letý guard Vít Krejčí k jednomu ze zásadních momentů svého života i kariéry.

„Vždycky před spaním jsem si říkal různé věci a pravidelně si na dálku jako by popovídal s rodinou. Chtěl jsem si ji tím připomenout. A před každým zápasem si zase říkám něco ve smyslu, abych byl v pohodě, aby se nikdo nezranil, a to ani z týmu soupeře, a všechno proběhlo v pohodě.“

Dodává, že i když nevěří přímo v Boha, v něco, co člověka přesahuje, rozhodně ano. „A tyhle promluvy mi dodávají sebevědomí, že se v tom zápase nic špatného nestane.“
 

Když se už jako starší žák octnul sám ve Španělsku, jako kluk vázaný na rodinu potřeboval určitou kotvu, něco, co by mu nahradilo to, nač byl z domova zyvklý. „Dřív jsem si s rodiči třeba večer popovídal, pak jsme si popřáli dobrou noc. Ve Španělsku mi proto rodina chyběla a takhle jsem cítil, že bude zase blíž, i když to bylo přes půlku Evropy…“

Zatímco před usnutím má na svou niternou promluvu dost času, krátce před utkáním je prostor stísněný na minuty, nebo spíš na desítky vteřin. „Netrvá to dlouho. Většinou když trenér domluví při poslední poradě na střídačce, tak pokud zápas začínám ve hře, poodejdu kousek za lavičku a řeknu si to tam, a když jsem náhradník, tak to stihnu na lavičce ještě před rozskokem.“

Jak velkou oporou jsou mu jeho předzápasové promluvy pro samotný výkon, to se podle něj těžko popisuje. Proto jsou pro něj hlavní spíš pozitivní pocity a naladění. „Tím, že si řeknu, že všechno bude dobré, mi to dodá důvěru, že to tak bude, hlavně pokud jde o ta zranění.“

Snad kromě centra Ondřeje Balvína, který se teď v zápasech křižuje před každým příchodem na hřiště (podle jeho vlastního vyjádření to ale nic hlubšího neznamená), neví Krejčí v současném národním týmu o nikom dalším, kdo by byl podobně založen. A stejné to bylo třeba i v Zaragoze, kde jen jediný ze spoluhráčů v mládežnickém týmu jako věřící chodil do kostela. „Jinak ale myslím, že většina hráčů něco takového má, aspoň nějaký přdzápasový rituál. Vím, že například Levell Sanders si natahoval už od střední školy levou ponožku naruby, jiní si zase dávají speciální jídlo. Myslím, že to je hodně důležité a pomáhá to.“

Krejčímu teď ovšem pomáhá ještě něco. Vlastně někdo. Jeho mentor a takříkajíc osobní kouč Luboš Bartoň, který se nedávno (a celkově už podruhé) stal jedním z asistentů kouče lvů Ronena Ginzburga, přičemž zodpovídá především za skauting soupeřů.

„Jelikož Luboš kouká na všechny moje zápasy a jako trenér mě tady zná nejlíp, je skvělé, že tu může mít, protože nejen po basketbalové stránce, ale i mimo hřiště mi dává spoustu rad a pomáhá mi. Je fajn mít kolem sebe někoho, kdo mě tak dobře zná a má tolik zkušeností,“ neskrývá teenager, který už od nové sezony bude exkluzivně členem týmu Zaragozy ve španělské ACB.

„Je výborné, že Luboš si všímá všech detailů na hřišti i mimo, včetně toho, jak se správně chovat. Navíc už si povídáme i o jiných než basketbalových věcech. Dobře tak už ví, co mi má říct a kdy.“

Dokonce se někdy zdá, že vítěz Euroligy Bartoň je přísnější než ostatní trenéři v národním týmu. A svého osobního svěřence tím leckdy i zaskočí. „Třeba u jídla mi dokáže vytknout, co jím, jak u toho sedím, že se u toho hrbím. Všímá si i takových věcí, tedy nejen samotného basketu, a za to jsem rád. Sám toho má za sebou hodně a já vím, že to myslí dobře a i to tak beru.“

Bartoň byl letos v létě i koučem lvů U18, přesto si našel čas ke sledování utkání na ME U20, kde byl Krejčí jednou z hlavních opor úspěšného výběru Ladislava Sokolovského. „Luboš všechny naše zápasy sledoval a vždycky mi po nich posílal nějaké zprávy a poradil mi i do dalšího utkání, protože viděl kousky zápasů následujících soupeřů a říkal mi, co na ně bude a nebude platit, což mi taky pomáhalo,“ pochvaluje si Krejčí.

Ten už stihl hodně zazářit i v jednom z přípravných duelů dospělé reprezentace, když se proti Jordánsku stal dokonce top skórerem českého celku. A sebevědomím pak hýřil i následně v Hamburku, kde se na tréninku nebál úspěšně najet třeba i proti Tomáši Satoranskému.

„To Jordánsko mi určitě dodalo hodně sebevědomí, na druhou stranu já od začátku znám svou roli tady. Jinak se ale snažím být při hře vždycky agresivní, a když vidím před sebou Tomáše, jako bych si chtěl něco dokázat - prostě čím lepší obránce, tím víc se snažím proti němu hrát, i když ne vždy mi to vyjde,“ prohlásil odvážný lev, který v Hamburku neměl strach totéž provést ani proti dalšímu rozehrávači NBA kalibru Dennisi Schröderovi v duelu s domácím Německem. A ihned po strkačce s podkošovým rambem Theisem se přes stejného hráče nebál najet do koše.

Tenhle kluk má prostě pro strach uděláno, i když se někdy cítí sám...