"Ten tým, který tu vidíte, to je on"

Z PEKINGU S KONČÍCÍM KAPITÁNEM PAVLEM PUMPRLOU Když po získání pořadatelství EuroBasketu 2021, o nějž se jako kapitán národního týmu při finální prezentaci v Mnichově sám nemálo přičinil, prohlásil, že má teď aspoň motivaci pokračovat v reprezentaci ještě dva roky, tedy do svých pětatřiceti, žádné větší překvapení to nezpůsobilo. Když bude mít výkonnost, jako tradičně výborný obránce, může na to mít, řekli si jistě mnozí. Uběhlo ale jen pár měsíců a všechno je jinak. Nejspíš jen trenér Ronen Ginzburg už pár dní věděl, že se něco chystá, protože o předběžném záměru byl informován. A když jej Pavel Pumprla dvě minuty do konce dnešního duelu o páté místo na MS požádal, aby mohl odehrát zbylý čas, už měl jistotu. Jeho kapitán chce tímhle zápasem říct sbohem své smečce udatných lvů. Na osobním i týmovém Everestu. Když je šestý na světě. „Ten tým, který tu vidíte, to je on. To jak brání... Když nehrál na mistrovství Evropy 2017, chyběli tehdy i Jan Veselý, Blake Schilb, Ondřej Balvín. Jeho jsem ale postrádal nejvíc. On byl tmelem tohoto týmu. My teď máme v téhle roli i „Satyho“, ale potřebujeme další,“ pravil po skončení první české účasti na světovém šampionátu na adresu svého pobočníka izraelský kormidelník. A leskly se mu při tom oči...

Nyní už ale poslyšte čerstvou zpověď končícího kapitána, který ve svém posledním národním duelu stihl proti Srbům 17 minut se 4 body i 2 asistencemi a za dobu ve hře byl +1 bod. Svou osobní derniéru tak mohl považovat za vítěznou, byť konečné skore (81-90) říkalo něco jiného.

Pavle, co vás dovedlo k tomu ohlásit konec v reprezentaci už tady, na světovém šampionátu?
Je to symblické – skončili jsme šestí a já většinu kariéry hraju s číslem 6, takže tohle byla taková pěkná tečka. A i když věřím, že by do budoucna bylo ještě víc zápasů, kdy by to končení bylo teoreticky i příjemnější, tak z mého pohledu je to krásný vrchol už teď. Je to právě deset let, co jsem v národním týmu, a za tu dobu jsme se posunuli na náš Mt. Everest oproti tomu, kdy jsem u toho já začínal. Je prima končit na špičce.



Jak dlouho ve vás tohle rozhodnutí zrálo?
Muselo to k tomu směřovat tak nějak celou kariéru (směje se). Před šampionátem jsem byl ještě trochu na vážkách, ale už jsem se k tomu konci přikláněl. Nechtěl jsem ale končit s nějakou obrovskou hořkostí a zklamáním, to by mi moje srdce bojovníka nedovlilo. Jistěže EuroBasket na domácí půdě je lákadlo, bude to zase něco nového, ale taky to bude za další dva roky a já bral v potaz i to, co jsem prožil za poslední tři týdny, v dobrém i ve zlém, protože daň, kterou pro mě bylo strávit přes tři týdny pryč od rodiny, byla neskutečná. Jediným štěstím bylo, že to dokázaly vyvažovat naše úspěchy tady a z toho pohledu jsem rád, že ty příští letní měsíce už budu moct trávit s těmi, které tak moc miluju.

Co se ve vás teď mísí?
Trochu jsem myslel, že budu brečet, ale to spíš padlo na trenéra Ginzburga, když musel za mě na tiskovce říct, že končím. Teď se držím, ale ono to ještě přijde, protože jsem citlivý kluk, což o mně všichni vědí. Ty pocity jsou ale prima, protože mám možnost skončit jako šestý na světě. A jen mě mrzí, že už tady s námi jako hráči nemohli být Jirka Welsch, Péťa Benda nebo Luboš Bartoň, kteří toho s nároďákem prožili taky hrozně moc a takový úspěch si zasloužili. Dík jim teď patří za to, že nám pomohli vyšlapat tu cestu až sem.

Na co kromě letošní slávy budete nejvíc vzpomínat?
Je toho spousta, protože ta cesta mířila pořád vzhůru. Byl tam můj první EuroBasket ve Slovinsku, pak další super úspěšná Evropa ve Francii. Další ME jsem kvůli zranění musel vynechat, ale přišla i olympijská kvalifikace a pořád to stoupalo. A zakončili jsme to tady. Ani sám sobě bych nemohl udělat to, že bych pokračoval. Díky nové krvi se teď třeba podaří vyhrát olympijskou kvalifikaci, kterou jsme si tady na šampionátu vybojovali, a na ME doma za dva roky už bude třeba kádr opravdu trochu protočit, protože se musí myslet i na dobu po EuroBasketu, kde už by to bylo mimo mě úplně. Jsem rád, že se teď budou moct zapojit další kluci a zažít to skvělé, co jsem mohl zažít já, i když to při nástupu na takhle rozjetou loď budou mít o dost těžší a budou muset přeskakovat takovouhle laťku.

Na jaké umístění jste vlastně myslel před MS?
Říkal jsem si, že by bylo exkluzivní postoupit ze skupiny. Pak jsem se trochu odvázal pro Českou televizi, kde jsem prohlásil, že skončíme sedmí. Málem to tak dopadlo, ale já jsem mnohem radši za tu symboliku s mojí šestkou. Nicméně že tu moji přehnanou fantazii ještě překonáme, to bych býval neřekl, ani když jsem to prakticky řekl.

Začínalo se s USA, končilo se Srbskem. To byly týmy, které spolu měly hrát podle předpokladů finále. Vše ale skončilo o dost jinak.
Je to tak. Jeden tým skončil pod námi a druhý jsme v poločase poráželi o 9. Už na tiskové konferenci jsme říkal, že utkání o páté místo mělo překvapivé soupeře, ale u každého to bylo z jiného důvodu. Nás nikdo nečekal ani v osmičce a Srby naopak nikdo nečekal jinde než aspoň v semifinále. Takové ale tyhle turnaje bývají a já můžu být jen vděčný, že jsme byli tím pozitivním překvapením.
 

Jak jste viděl zápas s dosluhujícími vicemistry světa?
Myslím, že i kdybchom Srby porazili, budeme to hodnotit podobně. Jeden pohled je, že jsem rád za to, že jsme neprohráli o 25 bodů, k čemuž to jednu dobu mohlo směřovat. A to, co jsme ze sebe ještě dokázali vyždímat v první půlce, bylo zase velký! A mě teď ani nemrzí, že to nakonec nedopadlo tím pátým místem, protože ve mně pořád převládají pozitivní dojmy z toho, co se tu odehrálo. Jinak - pořádné hodnocení turnaje by bylo férovější až s odstupem pár týdnů, až i na vlastní kůži poznáme, co to v Česku způsobilo. Ale už teď můžu říct, že to je neskutečný počin a jen věřím, že se něco podobného klukům podaří s nároďákem i v budoucnu a že to v dohledné době „cinkne“ na mistrovství Evropy. A všechno to pozitivní z tohoto šampionátu je třeba k tomu využít.

V erbu máte napsáno „rvi se jako lev“, což jste na turnaji plnili beze zbytku. Zároveň jste ovšem předváděli kreativní, kombinační basketbal.
„Kreativní lev“ - to by byl pěkný název pro nějakou firmičku. To si asi někam poznamenám. Je to tak a vycházelo to z té bojovnosti. My máme kreativní i bojovné hráče, a když jsme byli schopní bránit i bojovat, pak z toho vznikl krásný plynulý tok hry, po kterém jsme se plavili celý turnaj, ač jsme tu bojovnost museli ze sebe ždímat z posledních sil.

Jak se vás dotkla basketbalová horečka v Česku?
Z toho, co jsem zaslechl, se nás v osobní rovině dotkla asi málo, protože ten dosah všech sociálních sítí, internetu a podobně není v Číně ideální. Samozřejmě ale vnímáme to, že nám gratulovali všichni od nejvyšších politických špiček přes celebrity až po sportovce, což v basketu nikdy nebylo, a za to všem patří velký dík. O to víc, že jsme přitáhli pozornost k basketu dva roky před mistrovstvím Evropy na domácí půdě. Já si původně pro tenhle turnaj přál jediné - abychom zanechali takový dojem, že bychom k basketu přivedli nové děti k hraní a fanoušky ke koukání a připravil se tak prostor pro ty, kteří budou hrát EuroBasket v Praze. Tohle moje přání jsme několikanásobně překonali a je neskutečné, co se tu povedlo. A já už se těším, jak tu aktuální euforii zažiju i na vlastní kůži doma a hlavně se těším, co z toho bude do budoucna.

Co říkáte na to, že jste za sebou nechali Spojené státy?
To byla špička toho ledovce, který zůstal pod námi. Podle přepokladů měly skončit před námi všechna ta Řecka, Turecka, Německa nebo Brazílie a nakonec jsme je nechali za sebou my. Je to úžasná věc! A prostě - když jste šestí nad světě, nad vás už se toho moc nevleze (úsměv).

Máte vůbec síly na slavení? Jaké to bude v letadle při návratu?
Tím, že vznikly složitosti s přepravou, a nedostaneme se všichni do jednoho letadla, tak kromě menší objímačky v šatně to hlavní proběhne až po návratu do Česka.

Co teď bude dělat už bývalý kapitán reprezentace pro to, aby se basktebal udržel na vlně popularity?
(směje se) Já mám ale pořád své povinnosti v Nymburce! A doufám, že tam si toho ještě odehraju a předvedu dost. S kluky z nároďáku bych ale rád zůstál v kontaktu a pomáhal jim, včetně těch nových mladých, s nimiž bych se rád dělil o zkušenosti. Čas na další věci jako besedy a podobně, což bych taky dělal rád, přijde spíš až po skončení kariéry. Jinak na té aktuální vlně se chceme udržet různými způsoby a já k tomu budu rád přispívat.

Třeba na pražský USK rodiče volají, že chtějí dát děti na basket, aby byly jako Satoranský. Volají někteří i do Nymburka, že chtějí mít děti jako Pumprlu?
Doufám, doufám. Ke mně se tohle nedostává, ale možná teď i náš klub bude chtít využít té vybudované pozice basketbalu. A samozřejmě v nároďáku nás je z Nymburka pět, a čím víc dětí přijde k basketu nebo i k jinému sportu, o to větší ocenění za to, co jsme tu předvedli, to pro nás bude. Z velké části to právě kvůli tomu děláme. Pokud se udrží tento trend, povede se úspěšně olympijská kvalifikace a lidi budou chodit i na ME v Praze, dá se na ten basket lákat. My nepotřebujeme, aby ho hrálo u nás dva miliony lidí, ale čím větší základna mladých, tím líp. Občas se objeví jen jeden dva skutečně velké talenty za ročník, a to je málo. I když - jaký tým z toho samého vznikl v posledních letech!

A vy teď můžete říkat i to, že hráči z NBL poráželi na MS hvězdy z NBA?
Je fajn, že třeba Jarda Bohačík dorostl v takového hráče, který nemá problém se hecovat i s Bogdanovičem, i když tomu to dnes střelecky vyšlo o něco líp. Celý turnaj jsme ale dokazovali, že jsme schopní porážet i hráče z NBA a Euroligy a já doufíám, že si to jako Nymburáci přeneseme i do Ligy mistrů a uděláme úspěch i tam.