Ten pocit, že seš mezi 16 na světě!

PO POSTUPU NA MS S TOMÁŠEM SATORANSKÝM A PAVLEM PUMPRLOU Kapitán si byl dobře vědom, že tohle není jen tak nějaký běžný zápas v jeho kariéře. A ani v kariérách jeho spoluhráčů z národního týmu. A tak si po vyběhnutí na palubovku šanghajské arény připravil ve středovém kruhu pěkně peprnou předzápasovou hecovací řeč. Přece jen dva dny zpátky sledoval duel tureckých soupeřů s USA a měl jasno o tom, že běžný výkon na tenhle skvělý tým se třemi muži z NBA stačit nebude.

„I Pavel Pumprla tak tentokrát mluvil sprostě, protože věděl, že to je ta pravá hecovačka o patro výš, na kterou ode mě kluci nejsou zvyklí. Myslím, že to všechny hned do začátku nabilo a aspoň sám pro sebe si budu myslet, že to byl rozhodující počin. Jen nevím, jestli to ještě někdy budu opakovat. Už by to nebylo tak originální. Určitě ale vymyslím něco jiného,“ usmíval se křídelník spokojeně poté, co jeho skvadra ohromujícím způsobem zdrtila Turky na doskoku a produkcí zpod koše, aby si odnesla postupové vítězství 91-76, místenku do druhé fáze světového šampionátu a jako bonus i jízdenku do olympijské kvalifikace a také večerní celotýmovou oslavu v „Českém domě“ spolu s fanoušky.

33letý kapitán týmu si byl před utkáním jistý, že lvi na Turky mají, ale: „Věděli jsme, že to musíme dokázat v zápase a že se nesmíme odchýlit od své hry.“

A pak si forward něco uvědomil. „Turci vlastně v úterý mohli těsně porazit i ty Američany a nakonc by tam ten potřebný rozdíl (v minitabulce tří) pro nás byl,“ zaspekuloval si.

Na kdyby se ale nehraje, důležitější je přítomnost. A ta říká, že Češi se hned při první účasti na MS prokutali z přetěžké skupiny až mezi 16 nej týmů světa.

„Zní to skvěle, zase to posuváme o kus dál. Jak jsem někde četl, kronika českého basketu musí zůstávat stále otevřená. A jsem rád, že jsme tam zase tučným písmem něco přidali. K tomu máme zajištěnou další účast v olympijské kvalifikaci, což znamená další dva mílové kroky. A zahrajeme si další dva super zápasy s Brazilci a Řeky. Na to se moc těžším a jsem rád, že tady můžeme hrát s takovými soupeři a neřešíme zápasy s Černou Horou a Novým Zélandem, aniž bych je chtěl podceňovat. Navíc ostatní týmy z Afriky a Asie porážíme a porazili jsme i Poláky, kteří tady vyhráli svou skupinu. Takže jsme chtěli postoupit a to už jsme zvládli,“ bilancoval Pumprla, na nějž neméně hluboce navázal i ústřední muž týmu.

„Těžko ty pocity popsat. Je to neuvěřitelné, zvlášť po tom, co nám nikdo moc nevěřil. Přišli jsme o Honzu Veselého, měli jsme nesmírně těžkou skupinu. Všechny tři zápasy jsme ale odehráli skvěle. S Amerikou jsme sice prohráli o dvacet, ale drželi jsme se. A co je nejdůležitější - nechali jsme tam pokaždé všechno. Zase tam bylo to naše omílané motto: Rvi se jako lev,“ pravil na úvod zpovědi Tomáš Satoranský.

I on stejně jako kolega kvitoval tak bleskové zajištění účasti v olympijské kvalifikaci. „To je úžasné. Věděli jsme, že i kdybychom nedotáhli postup ze skupiny, ve který jsme doufali, bude se bojovat o tento bonus – a teď už jsme ho splnili. Musíme ale být pořád hladoví, protože když budeme hrát stejně jako první tři zápasy, můžeme ještě něco dokázat.“

Po utkání Satoranský také přesně věděl, z čeho má největší radost. „Ukázali jsme týmovou sílu a podíleli se na tom všichni: i hráči na lavičce nás celý zápas neskutečně podporovali. Bylo vidět, že to nebylo o individuálních výkonech, ale o celém týmu. Třeba Patrik Auda zahrál nejlepší zápas, co jsem od něj viděl. A bylo to pro něj těžké, protože se mu nevyvedla ta dvě předchozí utkání,“ ocenil kolegu.

A když pochválil jednu podkošovou oporu, těžko mohl vynechat tu druhou výrazně vytíženou, zvlášť když se stala MVP duelu se 17 body a 11 doskoky. Ondřej Balvín navíc strojově přesně – dunky i dopichy - zakončoval Satoranského nabídky na alley-oopy, kdy se tyto akce vesměs odehrávaly v přehuštěné dopravě ve vymezeném území.

„Nebyl to ale náš plán, že bychom takhle Ondru nebo další pivoty chtěli hledat. Spíš to vyplynulo ze hry, kde jsme dokázali dobře překonávat presink soupeře, měli jsme z toho přesilové situace. A popasovali jsme se s tou fyzičtější branou mnohem líp než proti Japonsku. Ondra navíc konečně sbíhal pod koš, kde je dominantní, a já se mu už dlouho snažil říkat, ať tohle dělá. Dnes tuhle svou sílu ukázal.“

V úvodní fázi utkání to přitom od Audy i Balvína na exkluzivní výkony nevypadalo. Jenže jakmile se díky velké minutáži rozpumpovali do potřebné teploty, už nešli zastavit.

„Ondra „Balvan“ zápas začal na facku, a i když nevím, jestli mu ji někdo dal, nebo si ji dal vnitřně sám, tak potom hrál neskutečný zápas, proto bomba výkon od něj,“ neodpustil si popíchnutí kolegy Pavel Pumprla.

Podle Satoranského zápas vedle útočných kvalit týmu rozhodla i velice silná obrana. „Hráli jsme hodně fyzicky a nebyli jsme tak netrpěliví v útoku jako proti Japonsku. Určitě nám trochu pomohlo, že Turci odehráli velice náročné utkání s prodloužením proti Americe – trošku jsme doufali v to, že nebudou mít tolik fyzických sil. Zároveň jsme výborně začali a nenechali je tolik rozstřílet. Myslím, že se ukázalo, že jsme mentálně silní, což jsme dřív tolik nebývali. Když měli Turci zkraje druhé půle šňůru 8-0 a vyrovnali, nepoložili jsme se a vždycky něčím odpověděli.“

Ač Osman (24) a Korkmaz (16) si v útoku své odehráli, velká turecká hrozba, power forward Ilyasova, tedy třetí borec z NBA-party, se za svých 30 minut takřka neprosadil. „Nechci dávat veškerý kredit jen nám, Turky určitě trochu ovlivnil zápas proti USA. Vím, co s týmem udělá prohra, když máte soupeře na lopatě... Zažili psychicky těžké chvíle a myslím, že my jsme toho dokázali výborně využít. Byl jsme fyzičtější, Ondra výborně bránil i Ilyasovu, když ho chvílemi měl na starosti, a všichni jsme plnili plán nenecht jim nic snadného a proti všem střelám mít ruku nahoře.“

Bez odezvy hráčů nemohla zůstat ani mocná podpora krajanů v hale, kteří při fandění v euforii druhé půle už i stáli a museli čelit výtkám „neutrálů“ například z Japonska, že přes ně není vidět. Jenže když musíš, tak musíš a národní tým nehraje na MS ani každých 30 let.

„Naši fanoušci byli úžasní. Jsem strašně rád, že nám přijelo fandit tolik lidí, i díky nim jsme to po zápase tak oslavili. Těžko říct, kolik jich teď pojede i do Šen-čenu. Chtěli jsme jim ukázat, jak moc si toho vážíme. Patří jim obrovský dík, slyšeli jsme je celý zápas,“ těšilo Satoranského, který v posledních dnech cítí větší zájem o basketbal i v globálním pohledu.

„O českém basketbale se začalo mnohem víc mluvit a psát. Chceme pozici našeho sportu ještě posílit a myslím, že to jsme udělali. Lidi viděli, jak jsme se rvali, a doufám, že můžou být hrdí, protože já jsem moc! A pořád to nekončí.“

I když právě Satoranský (36 minut) byl proti Turkům jedním z pouhých šesti více obehrávaných mužů (s Hrubanem (36), Balvínem (30), Audou (30), Bohačíkem (27) a Schilbem (24)) a ve třech zápasech v rozmezí 4 dnů natočil průměr 33 minut, o únavě mluvit nechtěl. „S vítězným pocitem se dá se vším popasovat mnohem snadněji. Doufáme, že ten pocit bude trvat dlouho a určitě si ho užijeme. Ale jakmile přijdeme do nového města, tak už budeme plně soustředit na dalšího soupeře.“

A tím bude v sobotu Brazílie a v pondělí Řecko. „To pro mě bylo před MS určitě jedním z favoritů na medaile. Mají tam MVP NBA, což hovoří za vše. Ale tohle je turnaj o jednom zápase, může se stát úplně cokoli. Třeba Brazílie pro mě je obrovské překvapení, jak s tolika veterány hraje skvěle. Oba dva zápasy budou nesmírně těžké a musíme do toho jít stejně jako ve skupině,“ vyzývá první národní rozehrávač.