Star No.2: Hrál jsem takové kasino

ZE ŠEN-ČENU S JAROMÍREM BOHAČÍKEM PO ŘECKU Byl to hodně zvláštní úvod rozhovoru. Respondent měl za sebou možná největší individuální show v národních barvách, když skvělé obraně „řeckých brousků“ nasypal 25 bodů včetně čtyř trojek a i jako zaskakující playmaker a vyvážeč míčů snímal část ohromného břemene z ramen soupeři non stop mordovaného Tomáše Satoranského. Jenže jeho tým na závěr osmifinálové skupiny MS prohrál, byť do kýženého rozdílu 11 bodů, a ještě musel několik hodin čekat na potvrzovací razítko v podobě americké výhry nad Brazilci. Až po ní se mohl radovat naplno. Těsně po utkání to však ještě nešlo, byť Jaromír Bohačík za svých 35 minut těžko mohl odvést týmu víc.

„My jsme šli nad Řeky vyhrát, protože bychom měli jasno hned po zápase a měli lepší pocit okamžitě. Ale splnili jsme aspoň druhý cíl, prohrát o 11 a méně. Říkal jsem to už několikrát, myslím, že Česko může být v TOP 8 na mistrovství světa, teď nám k tomu stačí, aby Amerika porazila Brazílii, takže všichni v Česku tyhle šance berou,“ podotkl v rozhovoru bezprostředně po tiskové konferenci, než s týmem odjel do šen-čenského hotelu Intercontinental, kde se spoluhráči a realizačním týmem sledoval duel USA s Brazilci, a to dlouho za nemalých nervů.

Jaromíre, máte za sebou životní zápas v reprezentaci?
Nevím, protože těsně po utkání tam ty emoce nebyly. Ještě to nic neznamenalo. Samozřejmě na to ale budu vzpomínat. Já osobně i celý tým máme pocit, že jako mužstvo jsme se v tomhle zápase semkli ještě víc než jindy, že všichni byli v zápase, kdokoli přišel z lavičky. Velké utkání to bylo pro nás všechny a jsme strašně šťastní, že se nám podařilo splnit aspoň ten druhý úkol.



Jaké to byly nervy při vašich šestkách na konci?
Než jsme odjížděli na zápas, tak jsem si v hlavě promítal situaci, že by mohla rozhodovat jedna střela. Tak nějak jsem tušil, že to bude vyrovnanější, co se týče toho rozdílu, a musím říct, že jsem si to šel užít. Říkal jsem si, že když mám na ruce střelu, která má rozhodnout tady o našem osudu, tak šestka je asi to nejjednodušší, co by mě mohlo potkat. Vnitřně jsem se tak usmíval, že tyhle šance zase beru. Dneska jsem tu hrál takové kasino.

Pomáhalo do koncovky, že vám to tam během zápasu padalo?
Určitě. Člověk když trefí nějakou střelu během zápasu, tak ta obruč mu pak přijde mnohem větší.

Šestky vás jako tým při famózní bilanci 22/21 podržely hodně.
Samozřejmě jsme během šampionátu věděli, že naše šestky jsou až hrozné, ale máme v týmu samé dobré střelce trestných hodů, nikdo se s nimi netrápí, takže jsme věděli, že to procento půjde nahoru, protože jsme na tohle vhodné typy hráčů. Jsem rád, že jsme šestky zlepšili, ale byla to jen otázka času.

Jak moc pomáhal polštář 11 bodů, když se skore přelévalo až na minus 12?
My z Nymburka máme s těmi polštáři z Ligy mistrů už zkušenosti. Dnes jsme k tomu ovšem přistupovali úplně jinak - chtěli jsme prostě vyhrát. V těch hlavách to je a máme zkušenosti, že je to těžké zvládnout. Nemám to rád. Ať chcete, nebo ne, tak se to stejně na konci točí kolem toho výsledku, který je důležitý. Takže jsme se snažili k tomu přistupovat, že chceme vyhrát, ale zase to skončilo tím, že jsme o ten rozdíl do 11 bodů museli bojovat.
 

Giannis Antetokounmpo i kvůli útočným faulům zápas nedohrál. Jak jste viděl třeba ten poslední průraz do kolegy Balvína a celkově jeho velkou agresi při hře?
Co k tomu říct? Určitě to byl jeden z nejdůležitějších momentů zápasu. My si říkali při skautingu, že ty jeho nájezdy jsou hlavně při přechodové fázi dlouho dopředu vidět. Je hodně vysoký hráč a říkali jsme si, že tam ty útočné fauly jsou možné, protože rád chodí do obrátek, a jsem strašně rád, že kluci obětovali svá těla, protože to není nic jednoduchého.

Mluvil na vás, vypadal naštvaný?
Vůbec jsem nevnímal, že by se nějak projevoval.

Publikum vždy přidalo zvukový doprovod, když právě on útočil na míči. Vnímali jste to i při hře?
Párkrát jsem to zaznamenal, ale když se on nadechoval k nějakým těm akcím, tak to byl jeden velký alarm, že nechceme kluky nechávat bránit ho 1 na 1, takže jsme se snažili všichni zatahovat k balonu a dělat vše pro to, aby ho pustil z ruky.

Když v jeden moment první půle vypíchl míč Patriku Audovi a šel až ke smeči, zdálo se, že by to soupeře mohlo nakopnout, opak byl však pravdou a vy jste otáčeli skore.
Nemyslím, že by to byl nějaký největší moment. Oni později měli menší sestavu, vytvořili na nás tlak, sebrali nám nějaký balon a zakončoval tam Antetokounmpův bratr Thanasis. Tam to pro nás mohlo skončit katastrofou a větším rozdílem, než to skončilo.

Čím to, že se v úvodu nedařilo v útoku?
Chtěli jsme to tam řešit hned v prvních vteřinách útoků, což na řeckou obranu nejde. Soupeři vytvářeli velký tlak na míč a soustředili se na to. Museli jsme si tak uvědomit, že musíme hrát delší útoky a hlavně si to víc rozhodit, protože byli hodně orientovaní na balon a hlavně na „Satyho“. Museli jsme si uvědomit, jak proti tomu hrát, a nakonec to nebylo tak špatné.
 

Byla to nejvyšší agresivita, s jakou jste se na turnaji zatím setkali?
To nevím. Oni se třeba při pick-and-rollu soustředí hodně na hráče s míčem a rolujícího pivota. A tím, že jsou fyzicky dobře vybavení, mají dlouhé ruce, těžko se hledá dlouhý pas do rohu, nebo na otevřenější hráče na perimetru. A tohle je pro útočící tým nepříjemné. Jen nevím, co by nám (předseda asociace českých arbitrů) Robert Vyklický řekl o těch faulech na konci při mých šestkách, jestli se to posuzuje, jak to bylo posouzeno. To už ale není moje věc.

Hráli jste dnes i pro zraněného Blakea Schilba?
Myslím, že je dost smutné, že se Blake nemohl zapojit, protože i pro něj jsou to jedny z největších zápasů, které by hrál. A doufáme, že se mu ještě podaří postoupit, aby tohle MS ukončil na palubovce, protože být mimo jistě žádný hráč nechce.

Stačí vám role outsidera na tomhle turnaji?
Nemyslím, že to tak vnímáme. My jsme hráči basketbalu, tím se živíme a možná je to to jediné, co v životě děláme, takže od sebe očekáváme i nějaké výsledky. Proto si nemyslím, že si jdeme zahrát a jen uvidíme, jak to bude. Něco od sebe sami čekáme a zatím jsme spokojení. (směje se)

A jste dál ve hře i o přímou účast na olympiádě!
Je pravda, že pár měsíců zpátky snil o olympiádě jen Tomáš (Satoranský), který se netají, že je to jeho velký sportovní sen. Já se přiznám, že jsem o tom nikdy nepřemýšlel, teď to není tak daleko, máme zajištěnou kvalifikaci. A v Tokiu by se mi líbilo. (usmívá se)