O posteli po Rafovi i zrádné staré gardě

ZE ŠEN-ČENU S HRUBANEM PUMPRLOU PETROVIČEM Jen český tým dorazil v pátek po poledni do hotelu Intercontinental v Šen-čenu, který hostí jednu z osmifinálových skupin MS, už se k sobě hlásily různé česko-brazilské dvojice starých známých. Tomáš Satoranský se pozdravil s bývalým kolegou z rozehry v Barceloně Marcelinhem Huertasem, od nějž pár let zpátky postupně přebíral roli hlavního režiséra Katalánců. Kapitán Pavel Pumprla pak mohl po čase prohodit pár slov s někdejším parťákem Rafou Luzem ze španělského Obradoira. A mimochodem - ve společné jídelně pro týmy z osmifinálové skupiny K (bez samostatně bydlícího týmu USA) hodoval i Satoranského nový spoluhráč v Chicagu Cristiano Felicio.

„Rafa Luz bydlel o rok dřív ve stejném domě jako já. Pak už mu byl moc velký, pro mou rodinu byl naopak akorát, takže jsem po něm v podstatě zdědil i postel,“ usmál se Pavel Pumprla při vzpomínce na období 2012 - 2015, kdy spolu se 185 vysokým brazilským playmakerem válčil za klub ze Santiaga de Compostela.

„Jeden rok jsme byli i spolukapitány týmu. Rafa byl tehdy ještě dost mladý, ale už šlo o jeho třetí sezonu v klubu, navíc šlo o rozehrávače. A volbou hráčů, kde bylo tradicí vybírat vždy tři spolukapitány, to padlo na nás plus na veterána Corbacha.“



Pumprla, který má s kapitánováním zkušenosti i z reprezentace a Nymburka, seděl poblíž Luze i v šatně, takže toho spolu mohli hodně probrat. „On byl jedním z mhoha, kdo mluvil i jako Brazilec španělsky, a po iks letech v ACB hovořil téměř bez přízvuku, jistě i proto, že od své portugalštiny to „neměl daleko“. Takhle mě tedy i učil mluvit španělsky,“ děkuje zpětně forward lvů, jejž Luz jednou pořádně zaskočil „brutální“ češtinou.

„V přechozím angažmá v Alicante se naučil i jedno sprostější slovo od Radka Kouřila. A když to na mě v jedné replice vybalil, dost mě tím překvapil,“ vzpomíná Pumprla.

Důležitější než mluvení ale bylo to, co Luz předváděl na hřišti. „Z mladého záložního rozehrávače se časem vypracoval v solidního dirigenta národního týmu. Prošel si taky stejným typem velkého zranění jako já, navíc v podobném věku. Po brazilské lize hrál španělskou ACB a pak i Euroligu a má za sebou už teď slušnou kariéru. A přidává k tomu i úspěchy s národním týmem. Je to hodně zajímavý hráč a my si na něj budeme muset dát pozor,“ říká na adresu ex-parťáka, který v základní skupině MS doručoval 7 bodů a 4 asistence za 23 minut a z 9členné rotace nejméně 15minutových hráčů byl skórerem číslo 6, a to za Barbosou (14,3 bodu), Sousou (13,3), Garciou (12,7), Varejaem (11,3+7,3 doskoku) a Feliciem (7,7+7,3 doskoku).
 

Jen Luz a Felicio jsou mezi nejpotentnějšími Brazilci za (27leté) mladíky, zbylý kvartet plus sedmý střelec Huertas už jsou nejméně 35letí pánové. Do pozadí toho, proč v průměru 30 let starý celek v takové míře stojí na veteránské ose, ale nevidí ani Pumprla.

„Brazilský basket zase tolik neznám, protože po Evropě jeho zástupců tolik neběhá, a do NBA zabrousí jen sem tam někdo. Nejčastěji tak chodí do Španělska. Složení týmu ale v každém případě ukazuje na jeho obrovskou zkušenost. Pořád to nejvíc táhne ta „stará garda“, na mistrovství světa už ale nejspíš naposledy.“

V průměru o rok mladší Češi se podle kapitána budou víc než věkové výhody snažit využít té výškové, kdy mají nad jen 196 vysokými Brazici v průměru celé 4 centimetry převahy.

„Doufám, že Ondra Balvín naváže na výkon proti Turkům, protože při své výšce by mohl být naším klíčovým hráčem v útoku i obraně. Ten průměrný rok ve věku navíc mi nepřijde, že by Brazilce zatím nějak zbržďoval. Bude to spíš o tom, kdo do zápasu vletí aktivnějši a kdo druhého srazí na kolena. Doufám, že to po vyhecovaném vítězství nad Turky budeme my.“

Postup Brazilců do další skupiny Pumprlu nepřekvapil, zato jednobodové vítězsví nad medailovými kandidáty Řeky, díky němuž tým zatm drží neporazitelnost (dále vítězství o 8 nad Novým Zélandem a o 11 nad Černou Horou), ano. „Brazilci tam nemají jasné hvězdy nebo tahouna z NBA, takže předvádějí pěkný týmový a bojovný basket, k čemuž jim nahrávají ty menší sestavy, a na to se musíme dobře připravit.“
 

Návratem na místo činu, byť v jiné hale, bude sobotní duel pro křídleníka Vojtěcha Hrubana, který v Šen-čenu před 8 lety absolvoval univerziádní turnaj. Původně na MS do moderní metropole příliš nechtěl, aby se podíval i jinam, nakonec je ale z dobrého důvodu rád, že tu je: „Jasně, situace se trochu změnila. Přál jsem si podívat se spíš jinam, ale nakonec to pro nás vyšlo moc dobře. Šen-čen byl díky postupu vítanou destinací.“

Zápasová aréna pro 12 tisíc diváků vykazuje podle českého střelce ve srovnání s Šanghají jeden zásadní rozdíl. „Je tu mnohem víc nasvícené hřiště v porovnání s hledištěm, ale na to si člověk rychle zvykne a nebude s tím problém. Už jsme v takových halách hráli. Jako největší příklad mě napadá Lille na EuroBasketu 2015, kde to byl s úplně ztemnělým hledištěm absolutní extrém, protože bylo vidět jen nasvícené hřiště,“ vzpomene na velké tažení lvů v hale situované do útrob supermoderního fotbalového stadionu.

Možost utkat se s Brazílií Hruban kvituje. „Na takový tým jsme zatím ještě nenarazili a vyzkoušíme si zase něco nového. Brazilci mají tým plný veteránů, kteří hrají chytře, kolektivně a dokázali porazit podle mě mnohem talentovanější Řecko.“

Fakt, že od postupu zbyl prakicky jen den na přípravu na nového soupeře, jej nijak nezneklidňuje. „Nebude to velký rozdíl oproti chystání na utkání v základní fázi. Hráče týmů jsme tam asi měli o něco víc naskautované a bylo by víc času na detailnější taktickou přípravu jako proti Turecku, na druhou stranu hlavní hráče známe, protože se na mezinárodní scéně pohybují hodně dlouho, a my víme, co od nich čekat,“ soudí Hruban.



„I přes ten vyšší věk hrají v docela dobré formě. My jsme ale hodně běhavý tým a třeba jim to nebude vyhovovat, bude to na nich znát a nevydrží s námi lítat. Nicméně jsou to hráči, kteří rozhodně nemají žádné pivní pupky.“

Brazilce bude v souboji s Čechy z lavičky řídit chorvatský kouč Aleksandar Petrovič, který ještě před dvěma lety na ME v Rumunsku vedl svou rodnou zemi proti tehdy notně oslabeným lvům k pohodovému vítězství.

„Věděli jsme, že nás v Šen-čenu bude čekat jako první buď Česko, nebo Turecko, ale mí asistenti sledovali soupeře nejen v těchto dvou dnech. Posledních patnáct dvacet dní jsme nasadili skauting na země, proti kterým bychom mohli nastoupit, a Česko pro mě není překvapením,“ pravil starší bratr tragicky zesnulé chorvatské legendy Dražena Petroviče, který dobře zná i přednosti české jedničky Tomáše Satoranského.

„Když jsem před časem navštívil Washington cestou za Bojanem Bogdanovičem, viděl jsem skvělý zápas Satoranského. Je velkým lídrem českého týmu, ale není to jen on. Češi mají velmi dobrý celek, nicméně jsem byl jejich výkony i trochu překvapen, protože jsem očekával, že absence Veselého bue mít na ně větší vliv. Překvapivě ale nemá. Jejich výhodou pro zápas s Turky byl program zápasů, byli před vzájemným střetem v lepším rozpoložení než soupeř, který měl problémy z předchozího zápasu s USA a z psychologického hlediska tak mělo Česko velkou výhodu.“

Brazilský basketbal podle Petroviče poslední dva rok míří pomalu nahoru. „Třeba jsme objevili tři kvalitní hráče pro národní tým. Když před šesti měsíci padl los, nikdo na nás ani nepomyslel jako na hrozbu a nikdo se o nás nezajímal a teď je pro všechny Brazílie překvapením. Nikdo nečekal, že budeme hrát tak dobrá utkání. Pro mě osobně byl ovšem z psychologického pohledu důležitější zápas než s Řeckem ten první proti Novému Zélandu, kde jsme museli pokrýt jeho střelce. Sami jste viděli, že Zéland byl ještě před koncem jen minus 4 proti Řecku a měl míč na ruce.“