Když je střední škola super byznys

30.04.2020 - red
počet přečtení: 523
vytvořeno 30.04.2020, upraveno 30.04.2020

S MLADÝM LVEM DAVIDEM BÖHMEM Pro 18letého mládežnického reprezentanta Davida Böhma, jehož krev je po rodičích napůl chorvatská i bosenská, to byl na Floridě půlrok, který by se dal označit jako all-inclusive. V soukromé basketbalové Montverde Academy, jejíž zářivé pozlátko láká zámožné teenagery z celého světa, nahlédl z první ruky bezchybné soukolí amerického středoškolského byznysu, trénovat mohl s absolutní elitou USA včetně hvězd příštích draftů NBA a ještě si vedle základu maturitního vysvědčení vydělal angažmá na prvodivizní Northern Kentucky University. Teď chce udělat maximum nejen po své angažmá v NBA, ale i pro účast v českém národním týmu na EuroBasketu 2022 v Praze. Jako top talent své generace snad ani nemůže mít jiné cíle. Tady je jeho vyprávění o místě a situaci, která se vám k osobní zkušenosti nenaskytne každý den, rok, ani dekádu.

Davide, co vás do Ameriky tak lákalo?
Dlouhodobě jsem se snažil najít místo pro další krok své kariéry. A jelikož je pro mě důležité vzdělání i hraní basketbalu na co nejvyšší úrovni, což se v Evropě těžko spojuje, rozhodl jsem se pro americkou cestu. Bavil jsem se o tom s hodně lidmi a často mi doporučovali odchod o rok dřív, než bych začal v samotné NCAA, abych si zvykl na tamní kulturu, na basketbalový styl, naučil se líp jazyk a zvykl si být sám od rodiny. A volba na Montverde Academy se ukázala jako dobrá.

2260OGM.jpg

Skloubit hraní české ligy, kde jste dosud působil v pražském USK, se studiem se vám jevilo jako složité?
Spíš jsem chtěl mít zahraniční zkušenost, a ne jen tu českou. Rozhodoval jsem se, jestli nejít někam do Francie, nebo do Španělska. Největší možnosti byly ve Francii a v Německu, zajel jsem i na try-outy do některých klubů, kde by mě i vzali, s budoucí návazností na jejich tým v první lize. Většinou to bylo tak, že bych začínal v béčku, a pokud bych byl dobrý, vypracoval bych se do áčka. Ono je docela těžké se jako mladý cizinec prosadit rovnou do áčka, takže bych musel začít v nějaké druhé třetí lize. Proto ta NCAA je mnohem lepší, protože mi dá vzdělání a jsou tam i hráči mé věkové kategorie, navíc na vysoké úrovni, na které je tam možné hrát. A po pravdě - do toho ostrého profesionálního basketu se mi ještě nechtělo. Být a hrát ve škole s mými vrstevníky mi teď vyhovuje víc.

Měl při vašem rozhodování pro NCAA větší váhu basketbal, nebo spíš vzdělání?Basket je o něco výš, ale chtěl bych mít oboje. Živit se basketem je moje nejvyšší priorita, pro kterou udělám maximum. Tu pojistku díky škole chci mít ale taky. Nikdy není nic zaručené, může přijít zranění, otázka je, jestli budu dost dobrý, i když si věřím, že budu.

Jak jste se ocitl právě na Montverde Academy?
Měl jsem vybranou ještě jednu školu, ale rozhodl jsem se pro tuhle na Floridě (nedaleko Orlanda). Původně jsem měl hrát ještě za její středoškolský tým, ale kvůli nějakým rozdílům mezi školními regulemi v USA a u nás jsem už tu soutěž hrát nemohl. Už jsem prý i v osmnácti byl moc starý. Hrál jsem tak kategorii „postgrad“, tedy něco jako mezistupeň před vysokou školou. A Montverde je v této soutěži jedna z nejlepších v Americe. Ještě je možné hrát junior NCAA, ale to pak bere roky z NCAA a já ji z nějakých důvodů snad ani hrát nemohl.

2261YjY.jpg

Kolik škol typu „postgrad“ v USA je?
Dost. Nejdřív jsme hráli po celé Floridě, kde jsme vyhráli naši konferenci, ale v důležitém utkání o postup na celostátní úroveň jsme pak prohráli. Ono to ale nemá vyloženě systém, ten celostátní turnaj funguje spíš na pozvání, jak se v dané sezoně líbíte, a jak se vám daří proti těm nejlepším. A s těmi jsme bohužel v sezoně několikrát prohráli. A pak jsme hráli ještě turnaje v Bostonu, New Yorku a Washingtonu, kde jsme se utkávali s nejlepšími týmy Ameriky. Konkurence tam byla fakt veliká a podle mě vyšší, než třeba v juniorské Eurolize, kterou jsem dřív hrával. Někteří hráči z těchto škol půjdou rovnou do NBA, protože už nechtějí na univerzitu. Tyhle turnaje obecně slouží spíš k tomu se ukázat a jsou na pozvánku. Vlastně celý ten „postgrad“ basket je využívaný k tomu, abyste se mohl ukázat a dostal se na co nejlepší univerzitu.


Montverde má ovšem podle ohlasů i skvělý středoškolský tým, jehož letošní sestava je označovaná jako nejlepší středoškolský tým všech dob, s osmi hráči mezi 65 TOP talenty podle rankingu ESPN.
Ano, to sedí. Měli jsme tam vyhlášeného nejlepšího hráče celých USA Cadea Cunninghama, který má být za rok jedničkou draftu NBA. A celkově jsme tam měli tři čtyři nejlepší hráče celé Ameriky z TOP 15, kteří by měli být za rok v draftu v první třicítce. Tři patřili i do McDonald´s All-American (nejlepší hráči USA z maturitního ročníku), takže v téhle sestavě by bylo i celkem těžké se prosadit. Mohl jsem s nimi ale trénovat, a i to mi dalo hodně.

Měl jste možnost hrát na své pozici a nakolik jste byl nucen měnit svůj herní styl?
Začátek byl docela těžký, protože jsem trénoval výhradně s tím nadupaným středoškolským týmem a musel jsem hrát pod košem, což byl rozdíl oproti USK, kde jsem i při výšce 205 hrál hlavně zvenku. Tady ale byli malí hráči tmavé pleti, které s mou výškou z perimetru driblinkem moc nešlo přehrávat. Budu-li upřímný, tak ti kluci, kteří byli mladší než já, byli lepší. Po stránce atletičnosti to ani nejde srovnat s evropskými hráči a právě atletika je na středoškolské úrovni na perimetru klíčová. V mém „postgrad“ týmu jsem ale měl prostor ke své hře, zvenku i zpod koše, nicméně nebylo to jako v USK, kde jsem jako opora měl skoro neomezený prostor. A jen pro dokreslení – náš tým, který byl starší, tak s tím středoškolským v rámci přípravy prohrál.
 


Kolik celků vlastně akademie má?
Předně - na tom středoškolském všechno stojí. I ten „postgrad“ tým ale patří ke špičce USA. A pak mají ještě šest dalších celků, kde si za to ti hráči už platí. Ten elitní celek slouží vlastně jako reklama na celou školu, aby si stáhli hráče z celého světa, z nichž mnozí si pak za školu platí a zároveň se zlepšují. Ty ostatní týmy už slouží vyloženě k rozvoji basketbalu, ani ne k tomu pokračovat dál na univerzity. Je to fakt prestižní škola, i mezinárodně - ze tří čtvrtin tak tvořili hráče kluci ze zahraničí. Měli jsme tam tedy hodně Brazilců, Číňanů, já měl v týmu i dost Australanů.

Jak jste dopadal statisticky?
Hráli jsme kolem 40 zápasů a já dostával kolem dvaceti pětadvaceti minut a měl jsem asi deset bodů a pět až šest doskoků na utkání. Všichni jsme dostávali stejnou příležitost se ukázat, i kvůli získání stipendia na dobré univerzitě. Nehrálo se tedy moc na to, jak je kdo dobrý.

Kdo byl vaším koučem?
Omar Gonzalez z Portorika, který vede portorický národní tým U19 a loni byl asistentem i u mužů na MS v Číně (historicky je to také vůbec nejúspěšnější kouč portorické reprezentace žen – pozn.). Měl i díky svým zkušenostem dobrý přístup k zahraničním hráčům a mně určitě pomohl. Dal mi nový pohled na basket, takže jsem za tuhle změnu rád.

2262ZjZ.jpg

Co se vám zatím povedlo zlepšit?
Věci jako intenzitu hry, fyzičnost, rychlost nebo důraz, protože tam se hraje v úplně jiném tempu. Tady v Česku jsem v tom nejvyšším tempu nehrál a tam, pokud bych nejel ve stejném tempu jako ostatní, tak bych nemohl hrát. Obecně jsem hrál míň s míčem než v Česku, ale byl jsem víc pod košem, což mi tady chybělo, abych byl kompletnější hráč. Na USK jsem vždycky hrál spíš zvenku a pod koš jsem se ani nesnažil chodit, nebo se toho bál. Gonzalez se mě snažil do toho tlačit, ale zároveň mě nechal dělat, co umím, i při hře zvenku.

Jak jste fungoval školně, dokončil jste si v USA maturitu?
Některé předměty jsem měl předepsané, jako třeba angličtinu a americkou historii, což musí mít každý. A další jsem si mohl vybírat, protože kredity kvůli přijetí na univerzitu jsem měl splněné. Teď už jen dodělávám online poslední úkoly. Finální zkoušku typu maturity ale v USA nemají, a až mi dají diplom, půjdu s ním tady na ministerstvo školství, kde by mi to měli nostrifikovat, a budu si tu muset zřejmě dodělat zkoušky z češtiny a zeměpisu, abych mohl mít i českou maturitu.

Jak to vypadá s hrazením studia?
Já dostal stipendium, ale jinak se za rok studia platí kolem 50 tisíc dolarů (1,25 milionu korun) včetně ubytování. Z toho 30 tisíc připadá na úhradu školného. Samozřejmě je tam hodně lidí z bohatých rodin, až by se dalo říct, že jde o snobskou záležitost.

2263YTA.jpg

Jaký byl život na Floridě celkově?
Díky výraznému mezinárodnímu rozměru akademie jsem získal dobrý vhled do situace v mnoha končinách světa a mám teď kamarády všude možně – v Gruzii, Indii a leckde jinde, což jsou výborné kontakty i do budoucna, kdybych nebyl v basketu. Jinak prostředí na Floridě je krásné, pořád je teplo, jen k moři jsem to měl hodinu a půl, tak to si užít nešlo.

Jak vám v březnu narušil sportovní program koronavirus?
Měli jsme tam mít ještě jeden velký turnaj. Já mezitím odjel na jarní prázdniny do Česka a už jsem se pak nevrátil zpátky, protože další program byl zrušený.

Nezhatila vám epidemie plány při hledání té správné školy v NCAA?
Situace kolem univerzit a rekrutingu je teď poměrně chaotická, já jsem proto neváhal a ze škol, které o mě měly zájem, jsem vzal tu nejlepší, kde mě chtěli nejvíc, a kde jsem se cítil nejpříjemněji. A to je prvodivizní Northern Kentucky, kde jsem před pár dny - na dálku - podepsal. Možná jsem mohl jít i na ještě lepší školu, protože Kentucky není mezi těmi úplně top univerzitami, ale tady jsem měl dobrý pocit z trenéra, který se mě snažil získat dlouhodobě, a mám dobrý pocit i z herního systému. Měl bych tu dostat slušnou příležitost ukázat, co umím. Nechtěl jsem jít někam, kde bych dva roky seděl, což se stává mnoha hráčům z Evropy.

Jaký je váš ideální plán po škole?
Podle toho, jak mi to půjde. Pokud by to šlo dobře, možná bych mohl po dvou letech přejít na jinou školu, ale to asi nebude nutné, protože i z této školy se do NBA dá dostat, když jste dost dobrý. Do NBA bych jistě šel rád, ale jsem realista a vím, že to je dost těžké. Pokud by to nevyšlo, chtěl bych udělat kariéru v Evropě.

2264ZmJ.jpg

Obavu z toho, že vás v americkém basketbale přetvoří víc, než byste si přál, nemáte?
To ne. Vím, že dopředu nic není zaručené, a co mi bylo slíbené, se nemusí naplnit, ale vztah s mým novým trenérem mám už docela dobrý, on už má navíc řadu zkušeností s Evropany, což je dobré. Navíc si myslím, že jako Evropan bych měl získat i jiný úhel pohledu na basket. A mně navíc chybí to, co je v americké hře nejdůležitější, to znamená důraz, atletičnost a podobně. V tom se teď můžu zlepšovat.

Na jaké pozici byste měl na Kentucky fungovat?
Tři nebo čtyři. Na „čtyřce“ teď nikoho neměli, takže bych měl být vysoké křídlo, které umí střílet.

Bude vám 19 let, ME U20 za rok byste ještě chtěl stihnout?
Určitě bych chtěl.

A letos v červenci se na reprezentačních kempech objevíte?
Už se mnou pan Welsch (vedoucí úseku chlapecké mládeže na České basketbalové federaci) mluvil a jsem pozvaný. Postupně bych chtěl útočit i na prosazení se do národního týmu dospělých.

Na rok 2022 odložený EuroBasket mužů je tedy vaší výhodou.
Určitě se tam chci dostat, nebo se o to pokusit. Právě v Americe bych se za ty dva roky mohl zlepšit natolik, abych se do výběru mohl dostat.