Ginzburg vs "Pop". Jsou u vás za 2 vteřiny!

30.08.2019 - red
počet přečtení: 617
vytvořeno 30.08.2019, upraveno 30.08.2019

AKTUÁLNĚ ZE ŠANGHAJE S RONENEM GINZBURGEM Naposledy zažil v Číně na vlastní kůži drtivý „jet lag“, ale teď, po aklimatizačním turnaji v „nedalekém“ Soulu, který je dokonce o jedno časové pásmo dál než Šanghaj, se cítí na půdě nejlidnatější země už po dvou dnech v pohodě. A hned při prvním tréninku v hlavní aréně v Šanghaji, kde už v neděli ve 14:30 českého času vypukne duel jeho skvadry s obhájcem titulu z USA, potkal svého velícího důstojníka z izraelské armády, kde sloužil počátkem 80. let. „Přišel ke mně a říká: „Ty si mě nepamatuješ?“ Teď má na šampionátu na starosti televizní vysílání,“ popisuje nezvyklou zkušenost kouč lvů Ronen Ginzburg, který víc než dva dny před „zápasem do dějin českého basketbalu“ čelil otázkám hlavně na souboj s USA, a tedy i na svou osobní výzvu proti mágovi všech mágů, pětinásobnému vítězi NBA Greggu Popovichovi, přezdívanému "Pop". Ten má letos, ač s mladým výběrem a s nemnoha hvězdami, velkou touhu zamazat dva propadáky, u kterých byl před časem jako asistent. Týkalo se to světového šampionátu na domácí půdě v Indianapolis 2002 a dva roky nato i bronzového zklamání na olympiádě.

Kouči, co by pro vás bylo proti USA úspěchem?
Každý chápe rozdíl, jaký je mezi týmem USA a námi, nebo většinou ostatních soupeřů Američanů. Potřebujeme ukázat to nejlepší, bojovat jako lvi, a pokud odvedeme své maximum, můžeme být spokojení. My ale tak či tak, bez ohledu na výsledek, dokonce i kdybychom vyhráli, musíme na utkání rychle zapomenout a soustředit se na další zápasy.

Co soudíte o kouči USA Popovichovi?
Je to legenda, a to i díky svým skvělým interview. (usměje se) Hra jeho týmů bývá často srovnávána s evropskými celky, ale v Evropě není taková individuální kvalita hráčů. Pro mě je velká čest koučovat proti Popovichovi. A jestli je to i osobní výzva? Nakonec jsou to hráči, kdo musí odvést výkon na hřišti. Pokud by to byl vyrovnaný zápas, a já bych mohl hru ovlivnit, pak by to výzva byla. Vím, že Američané teď hrají stejným stylem jako San Antonio. My hlavně zůstáváme nohama na zemi. Zápas bude hlavně o tom, jak na tom budou Američané.

Čím se vyznačuje herní styl týmů vedených Popovichem?
Řeknu to takhle - dřív jsem si myslel, že s Nymburkem nebo s národním týmem hrajeme rychle. Pak jsem ale viděl přípravné zápasy letošního výběru USA. A myslel jsem si, že mám rozbitý laptop, protože to byla vážně veliká rychlost. (usměje se) Oni se během dvou tří sekund dostanou k vašemu koši. A tohle hrají i Spurs, přechodovou hru nebo rychlá zakončení v postupném útoku. A jak říkám pořád dokola, pokud my chceme být na těsnějším skore, musíme zastavit velké přednosti Američanů – tedy doskoky v útoku, ale i v obraně, a vyhnout se ztrátám proti jejich agresivní obraně. Oni okamžitě a bleskově přecházejí do útoku. A v obraně můžou dělat cokoli, hráč z pozice 2 může být na centru, takže třeba můžou hrát s pěti většími guardy. Taky ale můžou postavit vysoké podkošové hráče a v obraně tak jsou připraveni na jakékoli řešení.

Do jaké míry vám pomíhal se skautováním týmu Tomáš Satoranský?
Jistě že zná každého z týmu soupeře. Jenže – jak v běžných zápasech můžete najít u jednotlivých hráčů některé slabiny, tak tady najdete dvě tři u celého týmu dohromady. „Saty“ ale určitě pomohl trenérskému týmu se skautováním. My navíc celé roky sledujeme hlavně Euroligu, Eurocup a on má přímé zkušenosti s těmito hráči z NBA.

Znervózněla vás nedávná výhra Japonců, dalších soupeřů ve skupině, nad Němci?
Ne, už předtím jsem věděl, že Japonsko je dobrý tým. Mají jedno velké jméno, které přichazí do NBA, dalšího hráče z G-League, jednoho bývalého hráče z NBA a ještě jednoho, který teď hrál Letní ligu. I když výsledky příprav nejsou tak důležité, my jsme viděli, jak hrají, a hráli dobře.

A jak po přípravě vypadá Turecko?
Jistě s Honzou Veselým by to pro nás bylo snadnější, ale pokud budeme hrát tak jako s Litvou, můžeme hrát skoro s každým včetně Turecka.