Curry & Co. - lvi snící o tom, co kdyby

OLYMPIJSKÁ HOREČKA Curry, Westbrook, Irving, Lillard, Durant nebo Harden na perimetru.  A pod košem Howard, Love, Cousins, Anthony nebo Aldridge. Ať už v červnu vedení americké reprezentace  zvolí jakoukoli sestavu pro Hry v Riu, je jasné, že zvlášť pod taktovkou legendárního kouče Mikea Krzyzewskiho to bude souhvězdí té nejblyštivější kvality. A ať to zní po pouhých pěti letech od pobytu v temnotách divize B sebevíc bláznivě, Češi jsou čtyři parádní výkony a „kliku“ při dolosování základních skupin olympiády od toho, aby se s výše zmíněnou smetánkou hry pod bezednými koši tohle léto utkali.

„Mít možnost se střetnout s americkým týmem by byla opravdu neuvěřitelná záležitost. Basketbal je globální sport a konkurence je obrovská, takže dostat se mezi těch 12 týmů a měřit se s hráčskou základnou, kterou tu máme, proti týmu, jako je USA, by byla nevídaná věc,“ nechá se na chvíli unést i reprezentační kapitán Jiří Welsch, který střety se supermany z NBA zažíval v letech 2002-2006 na vlastní kůži. A ví, jaké to je obejít Carmela Anthonyho (jako Kelt proti Denveru), nebo jak se dostat pod obra s dlouhatánskými pařáty se jménem Dwight Howard.

Při dalších větách už ale tenhle bývalý Válečník z Golden State, Kelt z Bostonu, Kavalír z Clevelandu a Jelen z Milwaukee stojí pevně na zemi. 



„Nejsem zastáncem toho dívat se na zápasy proti velkým týmům jako na svátek, protože co je svátečního na tom dostat od někoho o 40? Takže ani tohle by nebyl svátek a my bychom se na to tak i museli dívat.“
       
To znamená žádné foťáky a mobily na střídačce a žádné autogramy po zápase.

„Musíme to brát tak, že Honza Veselý v NBA byl, Tomáš Satoranský je na úrovni hráčů NBA a tihle kluci mají jiné sebevědomí a dívají se na to jinak. Prostě bychom se proti nim postavili na hřišti,“ říká zcela vážně Jiří Welsch.

Když byl osloven s otázkou, do které skupiny olympijského turnaje by si přál při případném triumfu v kvalifikaci v Bělehradě patřit, po přečtení složení áčka už stejně jako kolegové Benda a Hruban nepotřeboval znát ani složení skupiny B. Té s Argentinou, Španělskem, Brazílií, Litvou, Nigérií a jedním volným místem pro vítěze některého z kvalifikačních turnajů.

V áčku se totiž skrývá hlavní magnet – tým USA. A spolu s ním (zatím) samá ne-Evropa: Venezuela, Austrálie a Čína. Dvě zbývající pozice zaplní vítězové kvalifikace.

Kapitán národního týmu také předestřel, jak by vypadaly střety s expresy Currym, Westbrookem nebo Irvingem. „Na Curryho bych hrál samozřejmě „deny“ (osobní krytí bránící přijetí přihrávky) po celém hřišti a měl by velké problémy se dostat k míči,“ směje se 36letý Welsch, než opět zvážní.
 

„Po pravdě si to moc nedokážu představit. S hraním proti hráčům NBA nějaké zkušenosti samozřejmě mám, ale to bylo před 10 lety, kdy jsem hrál jinak, a byl jsem na tom trochu jinak fyzicky. Upřímně řečeno, když vidím, jak atletický je basket na té úplné top úrovni, tak si nejsem jistej, co bych proti nim byl schopnej dělat.“

Celý tým by se podle rozehrávajícího křídla musel připravit na obrovský tlak, který by soupeř vytvářel na hráče na perimetru. „Po tom, co jsem viděl na posledních akcích, tak ten tlak byl opravdu velký. Snaží se donutit soupeře ke ztrátám a skórovat z protiútoků, takže bychom se museli soustředit na to nedělat ztráty, protože to by pak byla rychlá smrt.“

Jasnou volbou by byla skupina A i pro Petra Bendu. „To je jasné, s Američany by si chtěl zahrát každý. A je jedno, jak by to dopadlo. Tuším, že v rychlosti bychom jim možná z poloviny stačili,“ odhaduje 34letý power forward.

Skupinu B považuje za těžší a kvůli vysoké četnosti evropských týmů zároveň za méně atraktivní Vojtěch Hruban. „Takže pokud bychom do Ria postoupili, radši bych tu snazší s Amíky,“ podotýká rezolutně.

Už od losu kvalifikace opakuje, že by si rád vyzkoušel i zápasy s větší exotikou, na kterou se běžně nedá narazit. I proto před časem manažer reprezentace Michal Šob v nevelkém žertu přiznal, že většina reprezentantů si přála hrát kvalifikační turnaj na Filipínách.
 

„Hlavním faktorem při tomhle uvažování bylo to, že když už jsme se dostali někam, kde bude světová konkurence, člověk by si chtěl zahrát i proti týmům, s kterými ještě nehrál. Třeba ale vyjde aspoň to Portoriko,“ zamyslí se křídelník Nymburka, který souboj s Japonci v bělehradské skupině za splnění exotických tužeb moc nepovažuje, neboť tým lvů si s nimi zahrál už v loňské přípravě.

I Hruban ale na konci svých úvah dospěje k tomu, že nejlepší los je ten, který dává největší šanci na postup. A tím ten bělehradský podle všeho byl. „Třeba turnaj na Filipínách je mnohem nabitější. A do boje o postup bych si radši přál Srbsko než Francii, která by nám vyhovovala míň,“ podotýká forward, který přitom z filipínského turnaje favorizuje na postup spíš Kanadu, než Francii (vedle domácích na tomto turnaji bude ještě Turecko, Senegal a Nový Zéland).

A nyní už i pár slov k české skupině v bělehradském turnaji. Tu Vojtěch Hruban označil za jednu z nejschůdnějších, jaké šlo dostat. „Pokud nebudeme mít příšerný den, tak Japonce bychom měli „šmiknout“, a Lotyše teď známe moc dobře. Na Evropě jsme s nimi první zápas sice prohráli, to jsme ale měli strašlivý střelecký den.“

Poté, co hlavní hvězda Lotyšů Kristaps Porzingis z New York Knicks oznámil, že v Bělehradě bude chybět, neoznačil to kouč lvů Ginzburg za nijak skvělou zprávu, neboť NBA podle něj vytáhlému power forwardovi sedí víc než Evropa. 

„Je to velký strašák na doskoku, skvělý blokař a má i slušnou střelbu z dálky. Síla Lotyšů pod košem by narostla, protože jinak tam mají slabinu. I když ale v NBA měl Porzingis skvělou sezonu, nehraje se tam evropský baset. Tady by byl víc limitovaný. On v NBA bude hrát určitě líp, protože je typem právě pro tuhle ligu,“ analyzuje Hruban.



Ten nepatří mezi ty, co domácí Srby pasují automaticky na vítěze skupiny a rovnou je posílají do finále. „S Portorikem, které má třeba Bareu z NBA (ten ale nejspíš nebude hrát), budou mít ve skupině plno práce. Může se tak stát, že na Srby bychom narazili už v semifinále. Taky ho ale můžeme hrát s Portorikem a může to být konečná, protože každý tam může porazit každého. Navíc na Srby bude jako na domácí favority obrovský tlak a v play-off už půjde o to, jak to komu padne, a jaké bude mít štěstí. Velká taktika půjde stranou a bude to o tom, kdo bude víc chtít a kdo bude mít lepší den…“

Vojtěcha Hrubana by mohl v případě postupu do Ria potkat jeden rodinný problém. Se závěrem olympijského turnaje se má stát tátou. A kdyby se sešly všechny snové okolnosti tohoto léta, měl by kolem 20. srpna pořádnou honičku, aby jako správný moderní otec mohl být u toho, až jeho potomek poprvé spatří světlo tohoto světa…

Tedy Vojto, hodně štěstí!