"Austrálie? A čeho bychom se měli bát?"

AKTUÁLNĚ ZE ŠEN-ČENU PO POTVRZENÍ HISTORICKÉHO POSTUPU Spousty hlášek a zážitků z právě končícího dne, ale také nervozita z dlouho vyrovnaného duelu Brazilců s Američany, kteří drahné minuty jako by nechtěli zapnout na plné obrátky. Ve druhé půli se však favorit „kanárkům“ přece jen odpoutal a už nějakou dobu před koncem bylo jasné, že stejně jako v základní skupině lvům pomůže na světovém šampionátu dál. Při své sedmibodové porážce s Řeky z odpoledního zápasu osmifinálové fáze potřebovali píchnout i od družiny Gregga Popoviche, aby mohli pokračovat v basketbalové revoluci, která stále nemá konce. V pondělí 9. září 2019 se nesmazatelně zapsali do české sportovní historie, když se probili mezi osmičku nejlepších týmů světa ve druhé nejrozšířenější hře planety.

„Ty pocity jsou neskutečné. Ještě tomu tak úplně nevěříme, zvlášť když si člověk po zápase s Řeckem říkal: „Mám se radovat, mám se radovat? Bude to stačit?“ A pak jsme koukali na Ameriku a dopadlo to. Tak ještě uvidíme, s čím se ráno probudíme. Jsme teď ale připravení se poprat o cokoli, na tomhle turnaji se totiž evidentně cokoli stát může,“ vyhlížel kapitán Pavel Pumprla věci příštích dnů, když po několikaminutovém objímání se s kolegy, s nimiž v „zasedačce“ šen-čenskho hotelu Intercontinental zápas Američanů s Brazilci sledoval, vyšel ven shrnout pro české novináře své první dojmy.

Kapitáne, co se dělo v místnosti, kde jste u televize Američany očima konečně dotlačili k vítězství?
Já jsem seděl, rozhlížel se a koukal na hodinky, jestli je ten Nový rok. Nahlas se totiž odpočítával konec zápasu, aby ta radost mohla propuknout naplno. Je ale taková nezvyklá, když si to neuhrajete přímo na hřišti. Aspoň ale ta oslava nebude tak bujará, přece jen potřebujeme pošetřit síly. Ta únava se cestováním kumuluje, navíc nás za dva dny čeká další zápas. A možná bude mít výhodu ten, kdo bude mít víc sil.
 

Nepochyboval jste o americké výhře?
No, pochybvoval. V takové situaci už pochybujete úplně o všem. Napadá vás, že snad si nebudou chtít vybírat soupeře, nebo odpočívat. A ač ta pravděpodobnost výhry byla veliká, tak i když vedli Američané ke konci o dvacet, pořád se vám nechce tomu uvěřit.

Poslední den byl po stránce emocí asi dost vyčerpávající...
No, šli jsme po večeři se „Satym“ po chodbě, koukali na sebe a on říká: „Ty seš úplně… někde“. A já na to: „Ty taky?“. A on pokračuje: „Je to hrozný.“ V podstatě s Japonskem to bylo částečně, ale od utkání s Tureckem je to už pokaždé vlastně play-off zápas. Vyhrajeme a jdeme dál, prohrajeme a můžeme si balit kufry. Pokaždé to vyšlo a zase se musíme soustředit na něco nového. A člověk neví, jestli další den bude doma, nebo v Šanghaji, nebo kde to tady po Číně ještě pojezdíme. Je to tedy neskutečně náročné, ale ta odměna je fakt vysoká a být mezi osmi týmy světa je skvělé.

V Česku se v pondělí o basketbalu mluvilo v televizi, v rozhlase i v nesportovních zprávách, a třeba moderátor Leoš Mareš, mimochodem bývalý basketbalista, roztáčel aktuální podkošovou horečku i ve své show na Evropě 2. Cítíte, že jste teď v Česku způsobili velké věci?
K nám se to dění dostává po kouscích, nejvíc přes sociální sítě, Nepamatuju ale, kdy naposledy se o nějakém sportu psalo a mluvilo tak jako teď, od politiků po různé celebrity, ať píšou už přímo nám, nebo když o tom posílají zprávy do světa. Aspoň částečně jsme si tak uvědomili, co to mohlo způsobit, a je trochu škoda, že tomu nemůžeme být blíž, protože by nás to nabíjelo ještě víc. I tak se ale těch zpáv k nám dostává dost.

Vaším čtvrtfinálovým soupeřem bude Austrálie, jež disponuje těžkými kalibry z NBA. Už jste o tom stihli přemýšlet?
Když jsme mluvili o tom, jestli spíš Francii, nebo Austrálii, shodli jsme se, že je to úplně jedno. Když už jsme nepotkali Poláky, jako skutečně slabšího soupeře, z těch ostatních je to jedno. Austrálie v přípravě porazila Američany, na šampionátu ještě neprohrála a o to hezčí by bylo ji porazit teď.

V čem je podle vás největší síla Australanů?
Když jsme den před zápasem s Řeckem koukali večer s Blakem Schilbem na Srby se Španěly, tak Srbům se proti prvnímu těžšímu soupeři hra docela rozpadla. A já říkám, že jediné týmy, které mi tady svou hrou jsou teď sympatické, jsme my a Austrálie. A Blake se ptá, proč mi to tak přijde. Tak říkám, že my i oni se pěkně dělíme o balon, a ač to tak ze statistik posledního zápasu nemusí vypadat, když tam tři australští hráči mají 30 (Mills), 20 (Ingles 23) a 20 bodů (Baynes 21), hrají pěkný týmový basket, hodně v pohybu, a dvě tři hvězdy na sebe berou skórování. Je to silný kompaktní tým a určitě favorit na medaile, ale my už se nebudeme bát ničeho.

Říkáte si pořád, že ještě nemáte dost?
Teď si říkám, že máme docela dost. A do teď jsme si říkali, že kdyby to už dál nevyšlo, tak si velmi rychle uvědomíme, čeho jsme dosáhli. Na druhou stranu, když už se tu budeme „trápit“ dalších pět šest dnů, tak do toho čtvrtfinále budeme chtít dát všechno a radši se budeme „trápit“ v semifinále, než v utkáních o páté až osmé místo.

Dá se už říct, že máte na to porazit kohokoli?
Dá se to říct, ačkoli je to pro nás strašně těžko uchopitelné, čím to takhle způsobujeme. To možná půjde docenit až s odstupem, kde se brala síla toho týmu, protože papírově, talentově a podle různých předpokladů nejsme tam, kde některé ostatní týmy z play-off, tedy vyjma polského, který se do čtvrtfinále dostal trochu jednodušší cestou než my, nebo vlastně všichni ostatní. Jak říká Jarda Bohačík: „Už se nebojíme ničeho“. Někteří na to měli narážky, ale zase – čeho bychom se teď měli bát? Víme, že i kdybychom někdy prohráli větším rozdílem, což se mohlo stát i s Řeckem, tak ten tým do toho dal všechno, což ani nemusíme říkat. Je to totiž vidět.

Jak při té užší aktuální rotaci dobíjíte síly?
My čerpáme energii z vnitřní síly týmu, což se těžko popisuje. Po zápase s Řeckem jsme skočili do bazénu a teplé výřivky a děláme, co můžeme, ale ten prostor je omezený, takže se ta síla musí hledat jinde. A druhá věc je motivace dokázat tu něco neskutečného. Musely by nám tak odpadávat nohy, abychom do toho nešli naplno.

Jak to za nové situace vidíte s olympiádou?
Je škoda, že evropských týmů je ve čtvrtfinále pět. A dostat se mezi dva přímé postupující na OH, když nás čeká ještě Austrálie, to bude hodně těžké. Takže na to teď nemyslíme, soustředíme se na samotný turnaj. Získat i tu třešničku v podobě olympiády, to už by byl úplný extrém.