Muž v utajení, jejž Jordan oslovuje Jakub

EXKLUZIVNĚ S JAKUBEM KUDLÁČKEM Jeho práce se odehrává v přísně střežené zóně, do které si jednotlivé organizace nechtějí nechat nahlížet. Je to džob „tajných agentů 007“, operujících po celém světě. O cílech a destinacích svých operací nikde nesmějí mluvit, vyjma několika seancí během roku, kdy se celá „agentura“ sletí na velký brainstorming nad tisíci záznamů o stovkách nadějných kluků z celé planety. A nad nimi dozírají dva bratři slavného příjmení i jeden 65letý chlapík, který se doma může přehrabovat spoustou trofejí za tituly v NBA. A který má za sebou už nejeden manažerský tah, nad nímž žasla celá liga - Mitch Kupchak. A ti dva bratři? Jmenují se Larry a Michael. Tomu druhému patří už devět let Charlotte Hornets, pro něž již dvě sezony pracuje jako skaut i on. Nyní už rok dokonce jako ředitel mezinárodního skautingu. Stále ještě v necelých 30 letech. Už i v tomhle věku, který jemu osobně nepřijde vůbec podstatný, si získal uznání od největší legendy podkošové hry. Jediný Čech, kterého za pracovní nasazení a výkony chválí někdejší fenomén Chicago Bulls, dnes 56letý Michael Jordan. Nechte se pozvat do světa bývalého reprezentačního rozehrávače a nyní už muže, který leccos ví i o dění v „draftové válečné místnosti“. Do světa za světly ramp Jakuba Kudláčka.

Jakube, vyjasněte nejdřív, jak vysoko teď v rámci skautingu Charlotte vlastně jste.
V rámci mezinárodního skautingu je to nejvyšší pozice. Jinak v rámci klubu je pro oblast skautingu nejvýš director of player personnel Larry Jordan, který je zodpovědný za všechny hráče. Pod ním jsou ředitel profesionálního skautingu, který má na starosti NBA, a ředitel mezinárodního skautingu, který má v gesci vše mimo Severní Ameriku, což jsem teď já. Plus tam jsou samozřejmě další skauti. Jinak ještě v klubech bývá funkce ředitel skautingu pro americké univerzity, ale já si nejsem vědom, že bychom takovou pozici měli.



Vy se nyní dál zaměřujete hlavně na Evropu, nebo musíte vědět prakticky o všem?
O všem, co není Severní Amerika. Je to tedy non stop práce, sedm dní v týdnu. Jen občas si jdu zacvičit, snažím se trávit čas s přítelkyní a rodinou, ale jinak všechen ostatní čas věnuju práci.

O jakém množství hráčů, které se chystáte tak či onak sledovat, se třeba na předsezonním setkání s ostatními kolegy-skauty bavíte?
Před seznou je to hodně hráčů, aby ten závěr byl co nejširší, protože není chytré někoho eliminovat nebo minout. Sečtou-li se hráči ze všech oddělení, budou jich na začátku určitě stovky. Ten trychtýř se zužuje až postupně a úplně nejvíc těsně před draftem, kde už se vykrystalizuje jen pár jmen, o kterých si jsem jistý, že jsou to ta správná.

Při průzkumu organizace Hornets je zjevné, že vaši kolegové se v oboru pohybují už pěknou řádku let. Jak vás tito veteráni skautingu dvě sezony zpátky jako takřka nováčka ve vašich 27 letech přijali?
S tímhle se potkávám celý život. Už když jsem byl jedním z nejmladších v seniorské reprezentaci, jedním z nejmladších cizinců v italské Serii A nebo nejmladším vedoucím mládeže a předsedou komise na České federaci. Takže s tím žiju odjakživa a přijde mi to už normální. Jistě jsem taky někde zaslechl - „Kolik ti je? Ty jsi nějakej mladej“ -, ale to k tomu patří. Věk je jen číslo a platí pouze do doby, než se nějak začneš projevovat. V tu chvíli už je jedno, kolik ti je. Někdo se chová jako malé dítě i v dospělosti, nebo naopak. O tohle jsem se ale nikdy nebál.

Jakou pracovní jistotu má vlastně skaut? Může být i při dlouhodobé smlouvě ze dne na den vyhozen?
Je to basket, kde jsme všichni hodnoceni za nějakou práci. A stejně jako loni jsem tušil, že se může změnit vedení a změnit se pak může všechno, tak i teď platí, a to platí všeobecně ve všech týmech, že nikdo nemá nic jisté. Bude se hrát špatně, někdo změní názor a může si přivést nové lidi nebo nové vedení. Byl tu třeba klub, kde pár dnů před začátkem minulé sezony vyhodili úplně všechny. Nebo se někdo rozhodne přestěhovat klub na druhou stranu Ameriky, což se už taky stalo. Pokud někdo hledá jistotu a klid, tohle a všeobecně prostředí profesionálního vrcholového sportu není ta nejjistější práce. Nemá tak cenu se tím stresovat - všichni jsme prostě zavislí na výsledcích a je to extrémně konkurenční prostředí. Teď ale mám nějakou důvěru od klubu, kterou chci splácet každým dnem.

Kolik dní strávíte během sezony ve Spojených státech, nebo přímo v Charlotte?
Někdy tam jsem jen na pár dní, jindy na delší dobu, ale specifičtější být nemůžu.

Dokud jste ještě nebyl ředitelem, byl vaší styčnou osobou v klubu stejně jako nyní bratr majitele Michaela Jordana Larry?
Ano, plus asistent generálního manažera a samotný generální manažer.

Jak vás předchozí generální manažer Rich Cho, nebo nyní jeho nástupce Mitch Kupchak úkoloval?
Teď je to jednozačně mít pod kontrolou celý svět, abychom věděli o všech potenciálních hráčích, kteří by nám mohli pomoct, našli ten správný talent a věděli, jestli by se nám daný hráč hodil, nebo ne. A musím znát důvody, proč bych ho chtěl, nebo naopak nechtěl. Protože pokud by se pak stalo, že jiný tým si vezme hráče, kterého bych neznal, a ukázal se jako dobrý, tak jsem asi udělal někde svou práci špatně.

Teď je vaším hlavním nadřízeným 65letý trojnásobný vítěz NBA (v roli hráče) Mitch Kupchak, člen „Showtime Lakers“ z 80. let, který se už během aktivní kariéry začal zabývat tímhle hráčským byznysem, tedy podobně jako vy. Kolik času trávíte s ním?
Opravdu hodně, i na cestách po Evropě nebo po USA vlastně pořád. Přijede za mnou i do Evropy, ale to dělá prakticky každý generální manažer z NBA, že se přiletí do Evropy podívat na hráče, kteří se jim vytipují. Tohle dělá několikrát ročně. Jeho čas je omezený, takže vždy potřebuje vidět jen ten nejužší okruh kandidátů, kteří pro nás připadají v úvahu. Takže se toho snažím využít a naučit se od něj co nejvíc. Jeho zkušenosti jsou ohromující.



Už jste ho vzal i do Česka?
To ještě ne (usmívá se), zatím nebyl důvod.

Rich Cho prý byl jako inženýr hodně na čísla a matematiku, Kupchak je zase spíš zákulisní hráč, prostě klasický manažer, který se vyzná. Byl u velkých trejdů, jakým byl příchod Paua Gasola k Lakers a podobně. Už je za více než rok jeho rukopis znát i v Charlotte?
Samozřejmě každý dělá věci po svém, nicméně je moc brzy na to cokoliv hodnotit - na to jsem u této organizace moc krátce. Bavilo a baví mě pracovat pro oba. Je známo, že tým se dá tvořit několika způsoby – skrz draft, skrz trejdy, nebo skrz podepisování volných hráčů. My na jedné straně nejsme Los Angeles nebo Miami, tedy ta nejatraktivnější destinace a trh, a o to víc se budeme muset snažit v těch dalších oblastech, jako jsou draft a trejdy. Až čas ukáže víc.

Jak často jste v předminulé sezoně přišel do kontaktu s tehdejším koučem Cliffordem a jak se to v uplynulé sezoně změnilo za trenéra Borrega, zejména po vašem povýšení?
S týmem jsem v kontaktu vždy, když jsem v Charlotte, na trénincích před sezonou, během Letní ligy, nebo i při zápasech v sezoně. I s trenérem se bavíme o lecčem, abych věděl jak basketbal vidí on, a co má nebo nemá rád.

Kouč Borrego, mimochodem vůbec první Hispánec v roli head coache v historii NBA, se při svém příchodu vyjádřil, že by chtěl naučit Hornets to, co poznal jako asistent v San Antoniu, tedy okamžitou akci po přijetí míče a celkově rychlou hru v pohybu, na což jsou prý navyklejší hráči z Evropy. Dívá se klub nyní víc na starý kontinent?
Moje práce se změnou trenéra nijak nezměnila. A nemá na ni vliv ani to, jestli vyhráváme, nebo prohráváme. Mým úkolem je odvést to nejlepší bez ohledu na to, co pak s mými informacemi zodpovědní lidé udělají. Moje práce je ty informace a svůj názor předat a další je na nejužším vedení a majitelích. Osobně si nemyslím, že by se příchodem nového trenéra změnil důraz na Evropu, protože evropským směrem se teď dívá celá NBA. Mezinárodní hráči měli poslední roky v NBA velký úspěch, poslední sezony jich v lize působilo přes stovku, což už znamená skoro čtvrtinu všech. Ten trend tu tedy je a sílící evropský nebo mezinárodní vliv je už zhruba poslení dvě dekády znát.
 

Před uplynulou sezonou chtěl kouč Borrego obklopit hlavního rozehrávače Kembu Walkera schopnými trojkaři. Je to i nyní jeho první otázka na vás, jak váš prospekt střílí z dálky?
Je jednoznačné, že střelba za tři body má teď v NBA neuvěřitelnou váhu a sílu. Stává se tak neodmyslitelnou herní komoditou. Různé týmy měly s tímhle stylem basketu založeným na trojkách úspěch a je logické, že téměř všechny celky s tímto trendem jdou a střelba trojek je teď už nedílnou součástí výbavy téměř každého hráče. Když se podíváš na pozici centra před několika lety a dnes, a na počet tříbodových střel, které jednotliví hráči stříleli na začátku své kariéry a teď, ta čísla jsou diametrálně odlišná. Je to tedy logicky důležité téma, ale ne jediné. Určitě to není tak, že bych o vyložených netrojkařích vůbec nemluvil. Nejde apriori eliminovat hráče, který by Charlotte mohl pomoct zase v jiných oblastech. To by byl nesmysl. I teď jsou v NBA velmi užiteční hráči, kteří dělají jiné činnosti než střelbu trojek. Byla by tak fatální chyba je jen na základě jedné veličiny vyškrtnout.

Pokud trenér v NBA není zároveň šéfem basketbalových operací typu Gregga Popoviche, mají vůbec trenéři v dnešní NBA vliv na výběr hráčů do svého týmu?
Všeobecně záleží tým od týmu. Nejlepší je, když trenér a vedení jsou ve svém přístupu k basketu na stejné vlně, takže pak tohle není žádný problém. Víte, koho hledáte, a týmy, které se snaží něco budovat, se snaží mít tohle pojištěné.

V případě Charlotte už předchozí trenér Clifford uvedl, že poslední slovo ohledně pohybu hráčů mívá tradičně majitel Jordan. Schvaluje tedy každý příchod či odchod?
Jednoznačně. Schvaluje všechno a je to přirozené.

Jak se změnila frekvence mítinků či telefonátů právě s Michaelem Jordanem od vašeho povýšení?
(po chvíli váhání) Nezměnila. Já se s ním vždycky nejvíc budu potkávat v období před draftem, kdy musím předat informace k tomu, aby on a vedení mohli udělat kvalifikovaná rozhodnutí. Před draftem jde o každodenní potkávání a mítinky, aby měl všechny informace.

A jindy, musíte být k dispozici na telefonu prakticky kdykoli?
Samozřejmě. Jsem na telefonu nonstop - přeci jenom v naší branži je rychlost předávání informací klíčová. Kdykoli může přistát na stole třeba nějaká nabídka na trejd, samozřejmě časově omezená, a vy musíte informace předat lidem, kteří rozhodují, prakticky okamžitě. Každopádně ty každodenní operace řeším s vedením z basketbalových operací, nikoli s Michaelem Jordanem. On je přece jen majitelem celé firmy a na tohle jsou v klubu další lidi. S ním si občas vyměním nějakou zprávu, nícméně si běžně nevoláme.

Musíte na mítinku, kde sedí i Jordan, vše vysypat z rukávu v rychlosti, nebo jsou to dlouhá a řečná setkání?
Je na to času dost, takže musím říct všechno, co chci. Většinou se začne ráno a končí se v pozdních večerních hodinách, aby vedení mělo všechny informace. Těch věcí, co se vždycky musí stihnout probrat, je opravdu hodně. A Michael Jordan je před draftem přítomný u všeho permanentně.
 

Už jste byl od něho i pochválen?
No, byl, už během sezony 2017/18, za dobře odvedenou práci. Fakt, že jsem loni v září podepsal novou víceletou smlouvu na vyšší pozici, byl známkou toho, že v klubu jsou asi spokojení s tím, co pro ně dělám - a to je pro mě největší pochvala a závazek do budoucna.

Jak vás vlastně Jordan oslovuje?
Normálně „Jakub“, takže česky.

Jde blíž popsat, v čem všem jste musel obstát, abyste mohl být takto povýšen v klubu z nejlepší ligy na světě?
Asi jsem musel ukázat, že to mám pod kontrolou a že své práci rozumím. Svět je fakt velký, hráčů hodně a už to chce i dobré organizační schopnosti, abys měl pořád o všem přehled. Jinak se pak může snadno stát, že ti na druhém konci světa nějaký hráč „uteče“ a cílem je, aby se to nikdy nestalo. A to povýšení bylo asi známkou toho, že se lidem z vedení moje práce líbí. A já to beru jako důkaz toho, že mě považují za správného člověka na tomhle postu do dalších let.

Jak v kostce vypadala vaše první sezona, tedy ještě v roli „běžného“ skauta?
Cest bylo hodně, zápasů byly stovky naživo v halách a ještě víc doma na videu.

Se zhruba kolika hráči můžete za sezonu přijít do kontaktu?
Já s hráči vůbec nesmím mluvit. Ani s jejich rodinami. Teď ale mám na mysli ty, co se chystají do draftu NBA. Pokud jde o profesionály, kteří už jsou věkově mimo draft, s těmi už v kontaktu být můžu. Mou prací ale není vybavování se s hráči, tou je vyhodnotit jejich talent a zjistit si o nich určité informace, znát jejich historii, chování a tak dále. Mým cílem tak není si s nimi povídat, ale vidět je hrát a potom předat dál, jestli si myslím, že by nám mohli pomoct. Všechno další navíc se řeší s agenty. A s těmi v kontaktu jsem, i pokud se chci dostat k nějakému hráči blíž. Ani já jako hráč jsem nechtěl, aby lidi chodili přímo za mnou. Od toho jsou placení právě agenti, aby se hráč mohl soustředit jen na vlastní hraní.

Charakterové vlastnosti hráčů tedy sondujete takříkajíc z druhé ruky?
Ano, přesně tak.

Řeší se při hledání posil už na začátku to, jak drahý by pak ten hráč byl na platu z hlediska napjaté situace pod platovým stropem, jestli a za kolik by se musel vykupovat a podobně?
Tohle se v první fázi neřeší vůbec. Ten objem informací je vždy stejný a ve vedení klubu už si vyberou, co potřebují. Samozřejmě v NBA musíš být připravený reagovat na všechno a nejde se zaměřovat jen na něco. Ta situace s platovým stropem nebo s „picky“ (výběry v draftu) se může změnit ze dne na den, i v důsledku trejdů. Může se udělat trejd, který úplně změní situaci pod platovým stropem a ty musíš hledat někoho jiného. V rámci možností tak musíš být připravený opravdu na všechno.

Během draftu jste po ruce, hlavně když se po vás žádá dodatečná informace nebo názor?
Do hovoru se samozřejmě musím taky zapojit. Vzhledem k tomu, že jsem za mezinárodní sféru zodpovědný, tak jakmile je řeč o mezinárodních hráčích, logicky se všichni dívají na mě.
 

Vypadá to v oné „válečné místnosti“, kde vedení klubu během draftu sídlí, jako ve slavných filmech zejména z prostředí amerického fotbalu, kdy se obchody odehrávají i během samotného draftu a jde pak i o minuty (v prvním kole draftu NBA má každý tým na oznámení svého výběru 5 minut, ve druhém už jen 2)?
Ne že o minuty, tam jde i o vteřiny! V tomhle fakt obdivuju naše vedení, jak je schopné reagovat - navíc s jakým klidem i v tom časovém tlaku -, na nové události. Je úžasné to sledovat. A i já jsem rád za to, jak se mi daří reagovat pod tlakem, kdy „jste na hodinách“. Takže podobně jako ve filmu Velký draft s Kevinem Costnerem to může vypadat i ve skutečnosti. Prakticky neustále se telefonuje a do toho všeho přilétají různé nabídky, které si kluby navzájem předkládají. Je fakt bomba to prožívat!

Vy jste si loni při draftu vyměnili s Clippers hráče z jedenáctého a dvanáctého výběru. To ale nedávalo úplně smysl. Proč jste si nevzali hráče, kterého jste pak získali výměnou, rovnou?
Tohle bohužel nemůžu komentovat.

Charlotte zejména do loňského draftu vůbec hodně šlapala, když figurovala asi v pěti trejdech…
Loňský draft byl u nás naprosto neuvěřitený z hlediska toho, že situace se během draftu i před ním tolikrát změnila. Tohle všechno záleží na tom, jaké máš „picky“, které se zase mění v závislosti na předchozích trejdech nebo možnostech platového stropu.

Po spoustě draftových zklamání z posledních let, a to i z předních loterijních pozic, se prý stále víc hledají hotoví hráči z Evropy, nebo Evropou otřískaní Američané. Vzrůstá tím role mezinárodních skautů?
Jistě ano. Pořád jsou ale draftovaní mladší a mladší hráči. I týmy NBA mají tendenci si ty hráče teprve rozvíjet, připravovat. Samozřejmě ale po různých ligách mimo NBA běhá spousta hráčů, kteří mají kvality na nějakou roli v NBA, nebo v Letní lize. Za poslední roky přibylo do NBA hodně hráčů z jiných zemí. A kluby si toho jsou vědomy.

Máte za úkol plnit i váš tým v G-League?
Ano, pomáhám s mezinárodními hráči i tomutu týmu, protože tahle soutěž je důležitý článek pro rozvoj hráčů a za poslední dobu je cítit, jak si na tom kluby z NBA zakládají víc a víc. Teď už funguje i institut dvojcestných smluv a naprostá většina týmů z NBA už v uplynulé sezoně měla svoji „farmu“ právě v G-Legaue.

Mimochodem, aby G-League mohla efektivně fungovat a přitáhla i větší kvalitu, nebude třeba i zvýšit platy v ní?
V Americe v tomhle umějí chodit a hráčům se i v G-League budou zvyšovat platy proto, že liga vydělává víc než dřív. A přitom nedělá „delší krok, než na co stačí její noha“. Platy v G-League byly dřív „zmrazené“ na nízké úrovni, protože soutěž nevydělávala dost na to, aby se mohla sama uživit. Daří se jí ale čím dál víc, chodí víc fanoušků, má lepší sponzory a zvedají se i platy. To jde ruku v ruce s tím, jak právě G-League má stále větší hodnotu pro samotnou NBA. Už to skoro pro každý klub z NBA představuje rozvojovou platformu pro výchovu hráčů. V Americe vše musí fungovat tak, aby to negenerovalo ztrátu. Není to jako v Evropě, kde si většina klubů na sebe nevydělá a musejí být dotovány. V Americe je to byznys, který nějak musí vydělávat. Proto se třeba tak dlouho čekalo, aby se do NBA přidal byť jediný tým navíc. Na to jsou velké analýzy, kam to dáme, jak to vydělá… Tohle mají fakt dokonale zvládnuté, aby to sloužilo svému účelu, bavilo lidi a zároveň vydělávalo peníze.