Jak Jordan posvětil Dokument všech dob

22.04.2020 - red
počet přečtení: 398
vytvořeno 22.04.2020, upraveno 22.04.2020

AKTUÁLNĚ Z TELEVIZNÍHO SVĚTA S VIDEEM Máte-li už plné zuby cyklicky rotujících starých filmů na běžných televizních stanicích a jste-li fanoušky Netflixu, nemohl vás minout celosvětově očekávaný desetidílný dokument „The Last Dance“, mapující dosud poslední titulovou sezonu Chicago Bulls z roku 1998. Revoluční televizní projekt prvními dvěma částmi odstartoval v neděli. A očekávání nezklamal, protože Američané sportovní dokumenty prostě umějí. I proto, že produkční tým NBA shromáždil více než 500 hodin materiálu a vyzpovídal přes stovku respondentů. Mnozí jste si jistě položili otázku, odkud se najednou vzaly všechny ty zákulisní záběry a rozhovory, a proč spatřily světlo světa až 22 let poté. Začněme odpovědí na druhou otázku - za vším hledejte toho hlavního, o němž dokument pojednává. Michael Jordan byl klíčovou osobou, která musela sestříhání a odvysílání dokumentu schválit, a mohlo se tak stát, že by se na veřejnosti neobjevil nikdy. Veškerá roční práce by tak přišla vniveč. Naštěstí se tak nestalo. A to hodně díky současnému šéfovi NBA Adamu Silverovi.

Ten v 90. letech v úřadu NBA pracoval jako ředitel zábavního oddělení a musel tehdy přesvědčit majitele Bulls Jerryho Reinsdorfa a kouče Phila Jacksona o zásadnosti dokumentu o posledním (zřejmě) titulovém tažení jednoho z nejslavnějších sportovních klubů všech dob. Vyžádat si jejich souhlas s přítomností filmařů prý ale byl ten snazší úkol. Potřeba však bylo i ANO od Jordana, a to bylo dojednáno jen za podmínky, že bude mít pravomoc schválit veřejné odvysílání dokumentu, jenž odkrývá i jeho temnější stránky. Pro Silvera bylo nicméně klíčové, aby záběry vůbec byly natočeny. Na vyjednávání o zveřejnění bylo pak dost času. "Přinejhorším to dopadne tak, že budeš mít pro své děti nejlepší domácí videa, jaká kdy byla natočená," řekl tehdy Jordanovi.
 

Jordan nakonec odsouhlasil vznik a odvysílání dokumentu v červnu 2016, shodou okolností v den, kdy zrovna oslavovali svůj historicky první titul Cleveland Cavaliers. A souhlasil i proto, že viděl jiný skvělý dokument od stejného producenta Mikea Tollina o jiné kultovní postavě NBA Allenu Iversonovi, u něhož se dokonce rozbrečel. Když Jordan při neformálním setkání, o nějž Tollin velmi dlouho usiloval (Jordan prý jakékoli vyjednávací mítinky nesnáší), zjistil, že producent Tollin na tomhle díle taky pracoval, přiznal se, že si ho pustil hned třikrát, protože Iversona měl hodně rád. A nakonec po 18 letech od natočení materiálu, ve svých třiapadesáti, po prohlédnutí plánu scénáře konečně souhlasil: „Tak pojďme do toho.“

Letošní uvedení dokumentu nakonec ještě o dva měsíce uspíšila aktuální pandemie koronaviru, protože se už příliš dlouho nic nedělo a fanoušci na dřívější vysílání čím dál víc naléhali. A nebyli zklamáni. První ohlasy jsou plné superlativů a kamarádi zpod košů si od neděle posílají spousty zpráv, kde většinou stojí jen dvě slova: „Koukal ses?“ Není potřeba dodávat, na co.

Jen na stanicích ESPN 1 a 2 vidělo v neděli od 21 do 23 hodin první dva hodinové díly 6,1 milionu amerických diváků, z nichž 3,5 milionu spadalo do věkové kategorie 18-49 let.

Michael Jordan už se také podle Forbesu rozhodl, že svůj podíl na příjmech z dokumentu, jež se prý pohybují mezi třemi až čtyřmi miliony dolarů, věnuje na charitu.