Dobře, že to ukázal v plný palbě!

S JIŘÍM WELSCHEM O NBA, SOBĚ TEHDY A TS31 DNES Stál na hřišti pražské Královky a fotil se s deseti- a jedenáctiletými kluky a holkami, jež už za chvíli čeká start celorepublikové Junior NBA, což je nový projekt pro základní školy, kterým zámořská soutěž dál buduje povědomí o své značce i mezi těmi nejmenšími. Zároveň je to však i šance, jak skrze třípísmennou ligu lig dostat k basketbalu (a sportu obecně) více dětí. A u toho bude historicky druhý Čech v NBA Jiří Welsch velmi rád. Když jako patron soutěže rozlosoval celou Západní konferenci, což znamenalo přiřadit jména 15 slavných klubů ke stejnému počtu zúčastněných základek, dostalo se i na vyprávění o zámořské soutěži a samozřejmě i o jeho nejnovějším nástupci, jemuž věští nemalou budoucnost, a to už v prvním duelu základní části v Atlantě.    

Jirko, dnes jste byl skoro v roli komisionáře NBA při draftové show. Jaké jsou po 14 letech vaše nejsilnější vzpomínky na draft?
Je to jedna z nejemotivnějších vzpomínek mé sportovní kariéry. Mohl jsem tam být osobně a to byl další úžasný zážitek. V newyorské Madison Square Garden, kam měli přístup i fanoušci místních Knicks, byla při výběrech jejich týmu doslova zápasová atmosféra. A když zaznělo i moje jméno, rozjel se ohromný kolotoč. Jdete na pódium, dostanete dres, čepici a okamžitě vás zaženou do zákulisí k mediálním povinnostem. V mém případě bylo vše umocněno tím, že jsem prvních 15 minut byl hráčem Philadelphie, ale už jsem věděl, že budu vytrejdovaný do Golden State. A přitom jsem musel odpovídat na otázky typu, jaké to bude stát se spoluhráčem Allena Iversona, ačkoli jsem věděl, že s ním v týmu nebudu. Celý večer byl jedna velká hektika a skončilo to tak, že o půlnoci, kdy už na mě dávno přestali čekat přítelkyně i agent, jsem vyšel z Madison Square Garden a uvědomil si, že u sebe nemám vůbec nic – telefon, peněženku, prostě nic. Tehdy mě zachránil Michal Ježdík, který byl součástí televizního štábu ČT, a půjčil mi 50 dolarů na taxík zpátky do hotelu. A když tak o tom přemýšlím, nejsem si jistý, jestli jsem mu tu padesátku někdy vrátil zpátky.

Děti dnes mají i přes sociální sítě spoustu možností, jak NBA sledovat. Jak jste ji jako kluk sledoval na konci 80. let vy?
Vzpomínám, jak jsem v šest hodin každé ráno nasedal v Holicích na autobus do Pardubic a cestou do školy si kupoval Československý sport a hledal ty malé odstavečky, z nichž jsem se dozvídal, kdo jak hrál, a kolik dával bodů. Přitom ty zápasy se hrály už dva dny předtím, kvůli uzávěrce se ale do novin výsledky nemohly dostat dřív. Je to vlastně taková romantická vzpomínka. Pamatuju si, jak jsem seděl na lavičce a říkal si: „Tyjo, Shaq O´Neal měl 38 bodů a 16 doskoků – to je neskutečný! To bych chtěl taky někdy zažít.“ A pak jsem se do NBA najednou dostal a zjistil, že jsem součástí toho světa.



Co vás zaujalo na projektu Junior NBA, který letos startuje třetí sezonu a do Česka se dostává poprvé?
Myslím, že ten projekt dává smysl. Asi to není zaměřené na to, aby se tu našel nový Jirka Welsch nebo Tomáš Satoranský, ale aby se k basketbalu nebo vůbec k pohybu dostaly další děti. Dojde k zapojení celých škol. U nás je sport organizovaný v klubech, ale ve školách je to jiné. Navíc tady dojde i k určitému ztotožnění s NBA, která je neprestižnější světovou značkou, a tak jako mně může i těmto dětem dát sen a motivaci do života, aby v něčem byly nejlepší.

Skvělou motivací pro školáky bude nyní působení Tomáše Satoranského ve Washingtonu. V jakém světle vidíte jeho první tři přípravné zápasy?
Já bych přípravné zápasy nechtěl hodnotit. Z osobní zkušenosti vím, že jsem před svou třetí sezonou v NBA hrál v přípravě 40 minut na zápas a pak začala základní část a já hrál kolem deseti minut. Tomášův vstup je samozřejmě skvělý a vzbuzuje spoustu pozornosti a nadějí, což je správné. Minulý týden jsem někde řekl, že Tomáš je z nás čtyř, co jsme se do NBA dostali, nejvíc připraven. Díky tomu, jaký je hráč, co už má za sebou. A teď se to potvrzuje. Jsem stoprocentně přesvědčený, že týmu má co dát a že bude hrát. Asi ne 40 minut jako v prvních zápasech, ale bude součástí základní rotace, protože je to hráč, který tým může pozvednout a zlepšit.

Může být lepší než další záložní rozehrávač Trey Burke a fungovat jako první náhradník lídra týmu Johna Walla?
Burkea neznám, ale znám Tomáše. Rozdíly mezi NBA a Evropou se smazávají, evropské top kluby jsou na vysoké úrovni, a když Tomáš přijde jako první rozehrávač klubu, jako je Barcelona, po 7 letech v ACB, po těch zápasových bitvách, jakými si prošel, tak jsem stoprocentně přesvědčený, že je hráčsky a osobnostně víc připravený než Trey Burke.

Tomáš vás tedy svým razantním nástupem nepřekvapil.
To opravdu ne. On má ty působivé vstupy rád. (usmívá se)



Může mu zvlášť v zámoří pomoct, že je extrovert a obvykle je ho plná šatna?
To může. Sám jsem trocu introvert, a když jsem se dostal do šatny Celtics, kde jsem byl jediný cizinec a taky jediný běloch, tak moje tendence byla stáhnout se někam do ústraní. Tomáš je ale v tomhle o hodně jiný. Jeho energická osobnost a charisma mu můžou pomoct nejen v šatně. Už při prvním otevřeném tréninku při nováčkovské soutěži ve smečování předvedl věci, na které nikdo nebyl připravený, a najednou o něm všichni mluvili. Tohle je jeho obrovská výhoda, kterou já nikdy neměl.

John Wall se nechal slyšet, že si vezme českého nováčka pod křídla. Je Tomáš typem, který rád naslouchá?
Myslím, že jo. Je to ale i silná osobnost a to prohlášení Walla bych zase nebral jako nějak směrodatné. Ti hráči mají často velké řeči, ale když dojde na skutky, už to tak není. Uvidíme…

Může se Satoranský jako všestranný hráč dostat i na nějaký ten triple-double?
Všestrannost mu určitě pomůže k větší minutáži i pestrosti rolí. Podle mě ale jeho největší devizou je to, že jde o extrémně inteligentního hráče, který má schopnost dělat hráče kolem sebe lepšími. NBA je postavená na individualismu, ale když se objeví hráč, který dokáže své parťáky dělat lepšími, je to strašně cenné pro trenéra. A právě tohle Tomáš umí.    

Bude nejlepším Čechem v lize?
On mi říkal už několikrát, že bude (směje se). A nepochybuje o tom.



Na co si v první sezoně bude muset dát největší pozor?
Bude muset být trpělivý. I při všech svých kvalitách bude pořád braný jako nováček a jako takový si bude muset všechno vybojovat. V NBA platí trochu jiné zákonitosti. Zápasové rotace jsou třeba předem dané, a i když člověk hraje dobře, stejně ho trenér vystřídá, protože už vypršel jeho určený čas. A to jsou momenty, kdy je třeba zachovat chladnou hlavu, moc to v sobě emotivně neřešit a a říct si, že další šance přijde. Já to často emotivně řešil, ptal jsem se sám sebe, proč jsem zase nedostal šanci, nebo proč mě vystřídal, když jsem hrál dobře. Proto je třeba být trpělivý.

Tomáše v zámoří stále berou a definují jako shooting guarda, mimo jiné třeba ESPN ve svých zápasových boxscorech. Je pro zámoří složité přijmout to, že může přijít dvoumetrový rozehrávač z Evropy?
To nevím. Je to zvláštní. Asi je to kvůli tomu, že ho tolik neznají, i kvůli té výšce. A to, že teď na pozici 1 hraje, možná mnozí považují za dočasné. Časem ale pochopí, že Tomáš je rozený rozehrávač.

On sám řekl, že v NBA je důležité si vydobýt respekt, což těmi dunky na trénincích začal rychle plnit. Musí skutečně co nejdřív ukázat, že na ligu má? A jak jste se o tohle snažil vy sám?
Já jsem se právě o tohle nijak cíleně nesnažil a možná to byla chyba. NBA je svět, kde funguje ten „wow-efekt“ (ohromovací), lidi jsou tam zvyklí na úžasné individuální kousky. Já ale na tohle nikdy moc nebyl a Tomáš… Nevím, jestli to dělal cíleně, nebo ne, ale smečuje rád a při tom otevřeném tréninku to pro něj byla příležitost ukázat ostatním – OK, vy jste atleti a umíte tyhle kousky, ale já je umím taky a možná ještě líp.

Na onom otevřeném tréninku bylo kolem 2500 lidí a nevyjít mu ty velkolepé dunky, možná by ho leckdo vysmál. Chystal se na tuhle show podle vás hodně, aby mu vše vyšlo přesně tak, jak chtěl?
Nevím, jestli se chystal, ani jestli ta soutěž byla plánovaná, ale jak ho znám, on není člověk podléhající nervozitě a hlavně se nebojí toho, že by mu něco nevyšlo. To, co tam předvedl, jsme od něj všichni viděli už dřív a nebyl důvod, proč by to měl schovávat. Právě naopak – dobře, že to všem ukázal „v plný palbě“.  

A ještě dejte svůj tip na jeho čísla pro první zápas základní části v Atlantě.
(po dvou vteřinách přemýšlení) 8 bodů, 5 asistencí, 4 doskoky.