Zpívající Richard o svých zlatíčkách

V NITRU ZLATA Z MATOSINHOS SE ZPÍVAJÍCÍM KOUČEM RICHARDEM FOUSKEM Jde o další z řady důkazů, že zakřiknuté strašpytlovství - s větami typu "Půjdeme to zkusit a uvidíme" nebo "Favoriti jsou jinde" - je pro nové české týmy už minulostí. Nebo aspoň pro některé. Čtěte nyní, co uslyšel kouč zlatých kadetek těsně před finále mistrovství Evropy proti domácímu Portugalsku, podporovanému z burácejícího hlediště téměř pěti tisíci fanoušků: "Trenére, nám tohle vůbec nevadí. Naopak se na to neskutečně těšíme!" Nejen pro tuhle statečnost lví kadetky v Matosinhos nakonec triumfovaly. Neměly dominantní hráčku, jakou byla v minulých letech Julia Reisingerová, ale v jejich mošně předností nechyběl například heroismus Terezy Vitulové, která odehrála skvělý šampionát i se zraněním, ukrutná fyzická kondice drilovaná i v kempu v horách a také motivační songy o kozlovi nebo o těžkých vahách, které týmu vysloužily i volné tikety na koncert Bena Cristovaa. O tom všem a mnohém dalším bude nyní hovořit strůjce zlatých medailí Richard Fousek, který se po dvou stříbrech z let 2013 a 2014 dočkal i vytouženého titulu.  

Trenére, přijměte gratulaci ke kariérnímu úspěchu. Jaká byla vůbec vaše mistrovská noc strávená s realizačním týmem separátně od družstva?
Finálový zápas včetně závěrečného ceremoniálu skončil poměrně pozdě. Nejdřív jsme měli minioslavičku v šatně, holky pak čekala týmová večeře a na hotel jsme se dostali až kolem půlnoci. S realizačním týmem jsme si dali jen přípitek a šli spát, protože brzy ráno jsme vyráželi na letiště. Žádné divokosti se tedy neděly.

Po loňské zkušenosti z MS U17, kdy jste děvčata dojal už před zápasem o bronz, jste si tentokrát nechal svůj proslov až na úplný konec?
Nějakou cestou mi bylo naznačeno, že by bylo dobré holky zase nerozbrečet před zápasem. Před finále jsme se tak hlavně burcovali na samotné utkání a ty děkovné řeči jsme nechali až na závěr.

Na jednu stranu, co by za tři finále na ME za sebou každý trenér dal, a to nejen v Česku, ale na druhé - nestrašily vás už před titulovým soubojem myšlenky na to, že byste mohl být třikrát v řadě tím poraženým?
Já o tom takhle nepřemýšlel. Pro nás jsou ty poslední tři roky úžasná jízda. Samozřejmě by pro mě ale nebylo vyloženě šťastné zase to zakončit druhým místem, když jsem navíc v tomhle zápase viděl největší šanci. Loni Rusky a předloni Španělky byly přece jen kvalitnějšími finálovými soupeři. Portugalsko, byť hrálo před vyprodaným domácím hledištěm, bylo nejschůdnější cestou k získání toho vytouženého zlata.



Vrátit se do léta 2013 a vědět, s kým pojedete na ME 2014 i 2015, s kterým týmem byste vsadil na zlato nejvíc, pokud byste na něj tedy pomýšlel?
Když na tohle odpovím, vyzdvihnu jen jeden tým. Úžasné byly ale všechny tři, byť šlo o typově rozdílné sestavy, stejně jako byli rozdílní naši fináloví soupeři. Na tohle tedy radši neodpovím. 

Ve vašem podání se zdá, že v kadetkách dokážete do finále dovést jakoukoli sestavu, kterou si vyberete a během daného roku vytrénujete. Kdy to dokážete i v nějaké vyšší kategorii?
No, tak to nevím. (usměje se) Jsem trenérem mládeže a jako takový mám nejblíž ke kadetské kategorii. Hráčky z U18 a U20 už nastupují i v nejvyšší ženské soutěži, takže tam je asi v pořádku, že národní výběr vede trenér žen. (chvílí váhá) Osobně se nikam netlačím, nemám potřebu jít do vyšších kategorií, protože pracovně mi přísluší zůstat u těch nejmladších.

V kadetské kategorii už ale skoro víc dokázat nemůžete, tedy kromě medaile z MS U17. Skutečně se vám nechce o nějaký ten štok výš?
Samozřejmě ve vyšší věkové kategorii je basket zase o něco kvalitnější. Je to taky složitější a jistě jde o výzvu. Já si ale dal - pokud federace potvrdí stejný systém jako naposledy, že povedeme za rok (sestavami se překrývající) výběry šestnáctiletých a sedmnáctiletých - ještě rok a pak začnu zvažovat, co dál. Možné jsou pak všechny cesty.
 

Ještě k oslavám - pokud jste viděl fotky z "mamutího" přijetí vítězných bosenských kadetů v Sarajevu, neříkal jste si, že byste něco podobného chtěl zažít i u nás?
Postavení basketu u nás a v Bosně nebo vůbec v ex-jugoslávských republikách je trochu jinačí. Jistě bychom byli radši, kdyby nás na letišti vítala plná hala, ale realita je, jaká je. Ač je basket krásnou hrou, a máme v ní úspěchy, není momentálně mezi top sporty v kategorii mládeže a v celkovém zájmu o něj. My ale byli rádi i za tu oslavu, kterou jsme měli, za přítomné rodiče a média, i za uvítání ze strany federace.

Nicméně i vy jste zažili pěkné lidské srocení, a to ve finálovém utkání v kulise téměř 5000 lidí. Čím to, že to děvčata vůbec nevykolejilo, když tolik lidstva zažila poprvé, a například kromě prvních šestek dala prakticky bez minutí zbylých 17?
Pro nás byl trochu emočnější ten první zápas s Portugalskem. Sice nepřišlo tolik lidí, ale atmosféra byla velmi hlasitá a šlo o skvělý zážitek. A už tohle nás na finále trochu připravilo. Když jsme před finálovým zápasem přišli do haly, a bylo tam skoro pět tisíc lidí, kteří povzbuzovali domácí, běhal z toho až mráz po zádech. Na druhou stranu - když jsem před utkáním mluvil s holkama, říkaly mi, že jim to vůbec nevadí. Naopak je to nabudilo a dodaly, že se na to neskutečně těší. Navíc pak samy přiznaly, že tu atmosféru vnímaly první dvě minuty a pak už jim to ve víru zápasu nijak nepřekáželo. Taky musím dodat, že portugalské publikum bylo fantastické, nebylo nepřátelské, a když hráčky opouštěly hřiště, tak nám i tleskalo. Musela si to tedy užívat obě družstva.

A ty šestky 20/17? Co by za takovou bilanci v řadě případů daly i dospělé reprezentace. Vy jste navíc ze tří posledních šampionátů z trestné linie vytěžili letos nejvíc.
V průběhu turnaje nám některé zápasy po stránce trestných hodů nevyšly. Finálová bilance možná souvisela s důležitostí toho utkání a s mentální silou holek. Prostě to tam padalo.



Byl to nejpodivuhodnější zápas vaší kariéry? Neříkal jste si třeba - po celém turnaji mám teď soupeře, kterého neporazit, budu si to vyčítat do konce života? Zvlášť když jste Portugalky předtím dali o 15.
Byla to šance, kterou nevyužít by nás hodně mrzelo. Nechtěl bych ale v žádném případě snižovat kvalitu Portugalek, které den předtím nebývale vyběhly se Španělskem (64-44), a hrály výborný basket s vysokou úspěšností střelby. Měly šikovné hráčky, rychlé úniky a tak dále. Nebyl to tedy lehký soupeř, ale po tom prvním vyhraném zápase s nimi jsme šanci cítili a věřili si na ně.

Jaká to i pro vás byla senzace, že Portugalky skalpovaly ve čtvrtfinále Francii a v semifinále Španělsko, když dostaly jen 54 a 44 bodů? 
Ještě před ME se v místě jeho konání hrál menší turnaj za účasti Belgie i Španělska a Portugalky už tam dokázaly Španělsko porazit. To naznačilo, že nepůjde o špatný tým. Mají ročník, který se jim povedl, a svou kvalitu potvrdily i na Evropě.

Mají Portugalky tak výjimečný ročník, nebo i takové velmoci jako Francie a Španělsko tentokrát nesklidily nejlepší úrodu?
Je to přesně tak, že někdy se vydaří silný ročník a jindy se úplně nepovede. Má to ale svá specifika. Věřím, že když se francouzské hráčky dostanou do jejich systému přípravy (centralizovaný institut INSEP, shromažďující a po celý rok drilující nejlepší hráče a hráčky země v daném mládežnickém ročníku), za tři čtyři roky z tohoto týmu vzejdou kvalitní hráčky. 

Co z toho všeho plyne směrem k MS U17 příští rok? Může se o stříbro za USA poprat téměř kdokoli?
Na tyhle spekulace je teď moc brzo. I my jako mistři Evropy můžeme za rok udělat velký krok dopředu, ale stejně tak to může dopadnout i opačně, pokud na sobě hráčky nebudou poctivě pracovat, nebo nedostanou příležitost a nebudou vyhrané. Pak bychom mohli skončit v propadlišti poražených. Pokud ale budou jako jednotlivci poctivě makat, můžeme oslavit další úspěch.



Budu-li upřímný, po zhlédnutí vašeho prvního zápasu s Itálií v základní skupině mě napadlo, že i čtvrtfinále bude dobré. Italky zatáhly vymezené území, k ničemu vás nepustily, vy jste dali jen 40 bodů, nic nepadlo z dálky, nedostali jste se na útočný doskok, místo taktických faulů přicházelo až pozdní hašení a stejně jako v prvním utkání moc nefungovala hra přes podkošové hráčky... Co jste si pak pro sebe říkal?
My jsme s Italkami před Evropou odehráli v Poděbradech dvě přípravy s bilancí 1-1 a už tam se projevovaly jejich přednosti - velká síla pod košem, aktivní nátlaková obrana, a pokud se nedařila střelba, bylo nesmírně obtížné s nimi hrát. To se v prvním zápase na ME potvrdilo. Nám to nepadalo, byli jsme zakřiknutí a holky samy pak přiznaly, že se z toho zápasu lidově řečeno trochu podělaly. My se z toho ale poučili a semifinále s Itálií pak pro mě bylo předčasným finále. Italky byly jedním z nejkvalitnějších celků turnaje, ale my už se napodruhé dokázaly svou hrou prosadit. S většinou těch silných soupeřů jsme se poločas nějak drželi a ve druhé půlce jsme díky větší rotaci, výborné fyzické připravenosti a velmi dobré obraně s návaznými kvalitními protiútoky zvítězili. Tím jsme s Italkami uspěli, když jsme ve druhé půlce trpělivou hrou šli přes ně. Jim padaly síly, měly nahlodané sebevědomí a my zůstávali pořád nahoře. Tenhle aspekt rozhodoval většinu těch těžkých zápasů.

Když říkáte výborná fyzická připravenost, to v těch letošních vedrech děvčata musela během přípravy doslova plivat krev...
My si tohle i díky turnajům uvnitř sezony připravujeme vlastně celý rok. Holky mají speciální týdenní soustředění v horách a kondici celkově věnujeme velkou pozornost. Hrát 9 zápasů v 11 dnech v těch klimatických podmínkách je strašně náročné. My to takhle děláme každý rok a pokaždé se nám to vyplatilo, protože jsme fyzicky vydrželi až do posledního zápasu. Je to tedy priorita a objem fyzické přípravy je skutečně dost velký. I proto, že v této věkové kategorii jde o jeden ze základních prvků. 

Ve čtvrtfinále i semifinále, kdy jste ve druhých poločasech inkasovali jen 25 a 22 bodů, jste utkání zlomili identicky na konci třetí čtvrtiny a v prvních 5 minutách čtvrté.  Jde o náhodu, nebo je právě tohle období, kdy toho týmy mají plné brýle, a je nejvhodnější chvíle udeřit?
Každé družstvo má pět šest kvalitních hráček, na ME už je každý zápas důležitý a ta družstva to většinou hrají v malém počtu. My čtvrtfinále i semifinále pořád hráli na devět hráček, pořád jsme se snažili vybíhat protiútoky i nátlakově bránit, a to soupeře hrajícího v menší rotaci hrozně unaví. Byl to tedy jeden z nejdůležitějších aspektů zápasů. Ve třetích čtvrtinách jsme už pomalu chodili přes naše protivníky a ve čtvrtých to většinou vyhrávali. 



Osové prvky vaší hry byly i letos nepřehlédnutelné - nepustit příhru dolů na pivota, který byl bráněn co nejvíc zepředu, v útoku spousta vniků a tím i házených šestek, maximální snaha o protiútok a útočný doskok. Bylo přesto něco, co letošní tým odlišovalo od těch z let 2014 a 2013?
Loni a předloni jsme měli vysokou pivotku Julii Reisingerovou, jejíž centimetry nám letos trochu scházely, byť Vitulová s Tomancovou jsou také silné pivotky. Víc jsme se tak možná zaměřili na hru čelem ke koši, z větší vzdálenosti. Úspěšní jsme byli v zápasech, kdy se dařila střelba, takže to bylo dost postavené na střelcích a hře 1 na 1. Základ se ale opakoval - v obraně krytí pivota zepředu, aby nedostal přihrávku, což je pro nás zásadní věc, plus nátlaková obrana na malé hráčky, aby se co nejvíc znemožnila spolupráce s pivotem. Tentokrát to celkově bylo víc o venkovních hráčkách a o úspěšnosti střelby. Byly zápasy, třeba ten první s Itálií, kdy malé procento střelby vedlo k porážce. 

Jedno zajímavé porovnání - ač v útočné produktivitě, inkasovaných bodech i na doskoku jste opět patřili mezi turnajovou špičku, měli jste letos z těch tří posledních ME vše na nejnižších číslech, když největší rozdíl byl v průměru asistencí. K tomu přidejme tradičních 35 procent z pole. Je to pak až majstrštyk a trochu i paradox, že to až na zlato vyšlo právě letos, kdy tým možná více než v předchozích letech překonával některé talentové nedostatky?
Tyhle statistiky jsem moc nesledoval, ani na ta čísla moc nedám. Co na to říct? Jistě, když se podíváte na to, jak hrály Francie nebo Španělsko, tak v minulých letech mi přišly kvalitnější. My taky měli zápasy se špatnými statistikami, ale pak zase utkání s výbornými a po zprůměrování to může dopadnout takhle. Je to jen o zápasech, co vyšly, nebo nevyšly. A pokud jde o ty talentové rozdíly, když si vezmete třeba Vitulovou, tak jí sice chybí nějaké centimetry, ale ve finále dala 18 bodů. O našich rozehrávačkách jsem se někde dočetl, že nejsou perspektivní, ale ony nás držely a podávaly super výkony i proti atleticky líp vybaveným soupeřkám. Křídla zase trefovala trojky a byla úspěšná v nájezdech. Těžko se to hodnotí, srovnávat minulé ročníky s tím letošním nejde. Celková úroveň ME byla taková, jaká byla, a my poráželi ty nejlepší týmy s nejlepšími hráčkami Evropy v daném ročníku. Proto hovořit o nějakých talentových minusech není na místě. Spíš jde o určité fyzické předpoklady, centimetry, kila nebo rychlost.

Poslední tři roky máte v týmech jednu konstantu, a to tu s příjmením Šípová. Jak byste porovnal sestry Terezu a Veroniku, a kam míří mladší, ale už nyní vyšší Veronika?
Obě jsou trochu rozdílné. Verča je o něco subtilnější a do budoucna může daleko snadněji hrát z křídla. Už na ME v určitých situacích z pozice 3 hrála. Tereza měla lepší pivotmanskou práci pod košem a jistější střelbu z kratší vzdálenosti. Verča je zase rychlejší a důraznější v únicích. Obě jsou pak výborné obranářky, strašně pracovité a poctivé. 
 

Veronika byla zvolena do All-Star, kde ovšem mohla být i Vitulová, která ve čtvrtfinále předvedla monstr výkon s 13 body, 10 doskoky a 6 bloky, a zazářila i ve finále. Navíc má kvalitní trojky, které ve finále trefila tři ze 6 pokusů, a které jí vy trochu zakazujete...
U "Vitule" je trochu problém s těmi centimetry. Nejsem totiž přesvědčen o tom, že se ještě nějak výrazně vytáhne. Evropu navíc odehrála se zraněním, protože měla prasklinu v zánártní kůstce. Podala tak heroický výkon. Ona strašně ráda střílí, má dobrou ruku, ale její práce je podstupovat důrazné souboje pod košem. Často se ovšem stává, že si ulevuje hrou z větší vzdálenosti, a to jsme potřebovali změnit. V každém případě šlo o důležitou součást tohoto týmu. 

Hlavně díky ní jste ve čtvrtfinále udělili Maďarkám neskutečných 10 bloků - to vypadalo, jako byste měli v týmu Dikembeho Mutomba. Šlo o náhodu, nebo ne?
Deset bloků se moc často nestává. My jsme ale měli hráčky, které jsou skokansky a dispozičně výborně vybavené, jako Šípovou, Voráčkovou nebo Brabencovou. Totéž platí o Vitulové. Takže nějak moc mě ani tak vysoké číslo nepřekvapuje.

Letos jste z těch posledních tří šampionátů měli také jasně nejmíň ztrát (14) a nejvíc daných šestek. Bylo to dané zodpovědnou hrou rozehrávaček a větším počtem nájezdů?
Ty ztráty jsou pro mě velkým překvapením. V této věkové kategorii jsou časté a patří ve vývoji zápasů k důležitým aspektům. A vím, že minulé ročníky byly schopné ztratit i 25 nebo 30 míčů. Svědčí to především o kvalitě letošních rozehrávaček, které dobře vyhodnocovaly situace a přihrávky posílaly ve správný moment. Věděly, kdy najet, kdy vystřelit. A byla to strašně důležitá součást našich výkonů, protože v rozhodujících zápasech jsme měli 10 nebo 14 ztrát a soupeř 25 až 30, a to dělalo obrovský rozdíl.

Kdo z této sestavy má největší šanci na prosazení v ŽBL nebo dokonce v reprezentaci dospělých?
Holkám je teprve šestnáct, mají před sebou dlouhou cestu. Za tu dobu, co jsem u reprezentace, jsem zažil nemálo případů , kdy hráčka "vypadala" dobře, měla dobře "nakročeno" do budoucna, ale v současné době už basket vůbec nehraje. Záleží na nás, trenérech, na pracovitosti hráček a možnostech, zejména herních, které jim jejich klub vytvoří. V ŽBL běhá hodně hráček, které to díky pracovitosti a píli dotáhly dál, než hráčky, které v šestnácti vypadaly jako talentované. Ale jmenovitě - hovořit se jistě dá o Verče Šípové, u "Vitule" bude záležet,  jak se popere s těmi "cenťáky", velké dispozice má Verča Voráčková a Kristýna Brabencová, což jsou dvě takové "nitěnky", které ale podle mě ještě vyrostou a budou těmi "správnými typy". A výborně na turnaji zahrály i obě rozehrávačky Szcotková se Šotolovou, stejně jako na křídle Pospíšilová. X-faktorem a pro nás i největším překvapením pak byly výkony Adély Smutné.
 

Pojďme ještě na kulturní pole. Byl tohle nejzpěvnější tým, jaký jste dosud vedl?
Jo, jo. Tyhle zpívaly pořád. Měly písničku Byl jeden pán, kterou zpívaly pořád dokola, až jsem to musel zakázat. Měly ji pak povolenou jen po vítězných zápasech a strašně se na to vždycky těšily. Zpívalo se po cestě na utkání, na trénink, z utkání. Hulákaly doopravdy hodně. Po prvním zápase proti Portugalsku asistent Robert Landa holkám z hecu slíbil, že tu písničku Byl jeden pán, kterou jsme pracovně nazývali Kozel, jim budu předzpěvovat, pokud postoupíme do čtvrtfinále. Před zápasem s Maďarkami jsme to pak v šatně zazpívali, šli hrát a postoupili do semifinále. 

Váš tým letos zpíval ještě jeden zásadní song, a to Těžký váhy od Bena Cristovaa. Jak se vám zamlouvá tento poměrně zdařilý motivační text?
Holky to měly nahrané a pouštěly to přes reprák, takže jsme to slyšeli dost často. Nachystaly si sestavu asi deseti písniček, co se opakovaly pořád dokola, a někdy už to bylo doopravdy na blázinec. (usmívá se) Když to ale měly jako takový vděčný stereotyp, tak proč ho měnit? Pokud jde o text, tak se hodil. I ty další písničky takové byly, většinou šlo o skladby, co naladily bojovou atmosféru. K těm Těžkým vahám se váže i jedna zajímavost - když jsme byli před ME na olympiádě mládeže, tak to tam holky zpívaly, někdo to pak vložil na Facebook a ten zpěvák holkám vzkázal, že jim věnuje lístky na svůj koncert.