Zázraky na počkání umí jen Bůh

10.11.2017 - red
počet přečtení: 1848
vytvořeno 10.11.2017, upraveno 10.11.2017

S TOMÁŠEM HOLEŠOVSKÝM O ČESKU NĚMECKU A JEHO CESTĚ VZHŮRU Je teď zřejmě nejznalejším českým expertem na německý ženský basketbal. V zemi západních sousedů začal už svou šestou sezonu v trenérském křesle. Bývalý hráč ústecké SLUNETY i někdejší trenér Karlových Varů v ŽBL Tomáš Holešovský tak má hodně co říct nejen o prvních soupeřkách lvic v kvalifikaci mistrovství Evropy 2019.  

V třináctitisícovém dolnosaském městečku Scheessel, kde vedl i bundesligovým tým dospělých, je nyní šéftrenérem ženských složek. „Kolega z Bosny, který je tu dalším profi trenérem, vede ženské áčko ve druhé lize, a já mám na starosti dorostenky od U18 po U12. Během víkendu mám třeba jeden zápas v sobotu a čtyři další v neděli, kdy začnu ráno v devět a skončím v šest večer,“ popisuje svou fušku rodák ze Sadské na Nymbursku, který má v klubu se silnějším ženským elementem pod palcem zhruba 60 dívek.   

„Jsem tu už třetím rokem, takže je všechny znám jménem. Jen je někdy problém, když se jména podobají. Máme tam tři děvčata, co se jmenují Tea, Lea a Talea. Všechny zrovna hrají v jednom družstvu, a když zavolám na jednu, vyskočí najednou všechny tři,“ usmívá se bývalý rozehrávač, který je vedle Tomáše Grepla ojedinělou českou trenérskou spojkou v německém basketbalovém prostředí.

„V našem klubu jde o kooperaci dvou dříve rivalských měst, něco jako kdyby se Sadská spojila s Nymburkem. Základna tu není široká, hráčky musí hrát většinou ve dvou kategoriích. S U18 působíme v bundeslize, soutěže U16 a U14 se hrají nejdřív na zemské úrovni, pro nás tedy v Dolním Sasku. Zemskou soutěž jsme v U16 vyhráli dvakrát za sebou. Pak se postupuje na mistrovství severního Německa, kde jsme dvakrát skončili třetí. Odsud už postupuje jen vítěz do celoněmeckého šampionátu a tady už bylo znát, že v Dolním Sasku nám přece jen chybí větší konkurence. Mnohem populárnější je tu házená,“ informuje čerstvě trojnásobný otec.  

1176MWY.jpg

Do Německa odešel z angažmá v Karlových Varech. Sv é působení zahájil v bavorském městečku Nördlingen, kde strávil dva roky u bundesligového týmu s bonusem třetího místa v Německém poháru. Už tam si ale z vlastní iniciativy přibral i mládež a ženské béčko v regionální soutěži. I třetí rok zůstal v Bavorsku, ovšem to už bylo v Memmingenu, kde spíš v roli neprofesionálního trenéra pomáhal u mládeže. A pak už přišel na řadu Scheessel.    

Tomáši, jak si vás vlastně Bavoři našli?
To byla velká souhra náhod. Zapracovalo to, že se znám s Petrovu Dubovcovou, což je bývalá slovenská reprezentantka, momentálně žijící ve Francii. V rámci mateřské tehdy začala neoficiálně dělat agentku, přiváděla slovenské hráčky do Francie a přesah měla i do Německa. A když se jí ozval německý manažer, jestli neví o nějakém trenérovi, okamžitě mi dala vědět. Tak jsem přijel, udělal před vedením dva vzorové tréninky s mládeží a pak zvládl i pohovory.

Němčinu jste dával už před příchodem do země?
To právě nedával. Původní dohoda s vedením klubu byla na angličtině. I po těch skoro šesti letech v němčině nejsem kovaný, pořádněji jsem s ní začal až druhým rokem. Vzhledem k individuálním dopoledním a celotýmovým odpoledním tréninkům jsem na začátku mluvil hlavně anglicky. Měl jsem v týmu Kubánku, Finku, dvě Američanky, takže vše běželo v angličtině. Němčinu jsem používal jen u mládeže a ještě si v ní nevěřil, navíc ta děvčata uměla anglicky, proto jsem první dva roky jel takhle.

V jakém stavu se teď německý ženský a potažmo mládežnický basketbal nachází?
Němci teď mají mírný náskok v tom, co se v Česku začíná řešit, a co se musí řešit. Jde o provázanost, strukturu a funkčnost mládežnických týmů, aby to vedlo k úspěchu dospělé reprezentace. Na letošních ME vyhrály v U18 i U20 německé týmy divize B, kadetky skončily šesté v divizi A, což znamená, že příští rok budou mít všechny tři reprezentace v áčku. A nejsou to špatné týmy. Rozhodně nešlo o náhodu a hrály velmi slušně. Jejich struktura a provázanost na dospělé je už docela znát a Německo v tomhle před námi má jakýsi náskok.

1177OWI.jpg

Jak ta provázanost funguje v praxi?
Při mém příchodu do Německa před těmi téměř šesti lety byl ženský basket vzhledem k financím, popularitě a dalšímu takovým chudým příbuzným mužského basketbalu, což se promítalo i do fungování reprezentace. Teď ale převzali strukturu od chlapů, začali to dělat spolu, což znamená, že fungují zemské výběry, minimálně jednou měsíčně se scházejí výběry jednotlivých ročníků a jednou ročně mají mistrovství jen těchto výběrů jednotlivých spolkových zemí. Tam je přítomen hlavní trenér toho kterého ročníku, navíc ty výběry vzájemně dobře spolupracují a v tom je to hlavní. Asistent od reprezentace žen je zároveň koučem U20 a mezi U20 a U18 je to stejné. Věci si předávají a hlavní je osoba šéftrenéra mládeže žen, který pracuje na plný úvazek a dohlíží na funkční provázanost a strukturu a tady je podle mě rozdíl oproti Česku největší. Ta struktura je i při velikosti Německa dobrá. U nás v Dolním Sasku se každý měsíc scházejí holky z výběrů, podchytávají se talenty už od 12 let, už s výhledem na určitou kvalitu do budoucna. Pak se předávají dál a celé je to rozpracované až „do molekul“. Bylo by na dlouho to všechno popisovat. 

A jak jsou na tom aktuálně dospělačky?
Ze sportovního hlediska je pro mě před sobotním zápasem větším favoritem stále český tým. Co jsem mluvil i s „Pištou“ Svitkem (novým koučem lvic) a viděl nominaci, tak i přes neúspěch na ME bychom se neměli zříkat pozice favorita. Mělo by nám pomoct i to, že v německém týmu je několik nových tváří, pro něž to bude velmi těžká premiéra v dospělé reprezentaci. Navíc Němkám chybí téměř všechny legionářky. Těch není mnoho, ale chybějí jim dvě v současnosti nejlepší hráčky, které působí ve Francii. Jednu jsem měl dřív i tu čest trénovat. 

Český tým tedy favorizujete i v prostředí soupeře.
Určitě ano. Hráčkám nejvíc prospívá mezinárodní konfrontace a tady nejde vůbec srovnávat Euroligu s bundesligou. Z těch 12 nominovaných německých hráček jsou pouze dvě legionářky, z nichž jen jedna hrála loni ve Španělsku a teď je ve Francii. Je to velmi kvalitní rozehrávačka. Ta druhá teprve letos odešla do Polska. Jinak jde o hráčky, které mají zkušenosti pouze s bundesligou a už jen to hovoří ve prospěch českého týmu.

O koho se Němky opírají?
Mají velmi šikovnou rozehrávačku Brunckhorst, která odehrála výbornou sezonu ve Španělsku. Je to  několikanásobná mistryně Německa a shodou okolností odchovankyně klubu, kde teď působím. Pak mají dvě zkušené pivotky a ostatní už podle mě budou spíš sbírat zkušenosti. 

Jak by ve vašem podání vyznělo srovnání ŽBL a bundesligy?
Českou ligu se stále snažím sledovat a musím říct, že v Německu je ku prospěchu soutěživosti, že letos se to hodně vyrovnalo, protože Wasserburg, který byl dlouhodobě v pozici USK a vyhrával všechno o třicet čtyřicet bodů, přišel o jednoho z klíčových sponzorů a tým už není tak silný. Postupně se také zmenšuje počet německých hráček. Nejdřív musely být ve hře tři, pak dvě a teď to pravidlo úplně zrušili, což ligu hodně ovlivnilo. Teď se tak obě soutěže velmi podobají. Letos hrálo KP Brno s Wasserburgem a prohrálo o dvacet, kdy Wasserburg už v Německu nedominuje, a KP má tým už jen podle jmen velmi slušný.

1178Njg.jpg

Pokud by Němci pokračovali se svou houževnatostí a metodickým přístupem dál, mohou se nám v budoucnu mezi ženami vyrovnat?
Oni mají celkově nevýhodu v tom, že jsou sice pracovití, zarputilí, bojovní, ale přece jen jim chybí kreativita nebo hravost, což se vždy pojilo s českým basketem. Nicméně při té pracovitosti, a pokud by se jim podařilo udržet áčkové divize mistrovství Evropy, což by udržet mohli, tak by se za rok za dva i opomíjený ženský basketbal v Německu mohl stát i lepším. Musím ale dodat, že to bude záviset i na tom, jak k tomu přispěje kvalita, či nekvalita českého basketbalu, který se trochu sune dolů, a těžko se odhaduje, jestli už jsme v bodě nula, a věci budou dál jen lepší.

Je ještě něco, co by si z německého prostředí šlo vzít pozitivního?
Co mně tu hodně přilnulo k srdci a co je důvodem, proč jsem se tu rozhodl zůstat, jsou fanoušci. Za námi cestovali spoustu kilometrů a i po prohře o dvacet bodů si s námi plácli a řekli – „Nevadí, bojovali jste“. Jakmile tu bojovnost vidí, ocení to. Ta kultura fanoušků tu jde ruku v ruce s úspěchem. My jsme jako fanoušci kritičtí a neumíme tolik hledat ty malé radosti. Soupeř je holt někdy silnější, ale přesto je třeba podpořit svůj tým. Tenhle rozdíl tady v Německu vidím a stále mě těší, že tu lidi drží s týmem v dobrém i ve zlém. 

Je těžké do německých nejvyšších soutěží jako trenér proniknout?
Není to jen o Německu, je to o jakékoli cizině. Já měl nabídku na Slovensko, kde mám ještě kontakty, a už v téhle fázi to začíná tím, že většina federací vám neuzná vaši trenérskou licenci. Takže si ji musíte dodělávat v té zemi, účastnit se školení, stojí to další peníze a čas a ne vždy to jde jednoduše. Samozřejmě se upřednostňují trenéři reprezentací, úspěšní trenéři z různých evropských pohárů a vy jako mladý trenér za sebou nemáte úspěchy jako třeba Pesič. Němci a i další země si ten trh drží částečně uzavřený. Druhá věc je, že člověk musí mít něco za sebou, i jako hráč. Rozhodují životopisy a pak i celostátní vizitka země, z níž pochází. Když se tam sejdu já, který hrál NBL a něco už trénoval, a vedle mě trenér z Chorvatska s podobnou minulostí, a přihlédne se k tomu, jak na tom který stát je, vždycky to vyjde v můj neprospěch. Takže s mírným neúspěchem českého basketbalu pro mě zřejmě bude těžší obhajovat, že já tady v Německu zastupuju určitou kvalitu.     

Dějištěm reprezentačního duelu bude v sobotu Saarlouis. Jaké je tam prostředí?
Halu dobře znám, protože jsem tam získal bronzovou medaili ve Final-4 Německého poháru. Je to krásná hala v krásném městě obklopeném vinicemi, blízko lucemburských hranic. Místní tým získal několik ligových titulů, je odtud současný reprezentační trenér a basket má ve městě velkou radici. Fanoušci mu rozumějí, umějí fandit a dokonce podpořit i soupeře, což jsem sám poznal, když nám fandili v tom Final-4. Potkal jsem tam tehdy i Moraváky z Olomouce, kteří ve městě dlouhodobě žijí. České hráčky se mají na co těšit. Hala má hlediště z obou stran, přirovnal bych to k Děčínu, jen tribuny nejsou tak přilehlé k palubovce a ten prostor je o něco větší. Možná se to spíš podobá hale v Ústí.

Předpokládám, že s novým koučem českého týmu Štefanem Svitkem jste už o zápase mluvil.
My jsme spíš přátelé, takže jsem ho hned po jmenování kontaktoval, protože se známe ještě ze Slovenska, kam jsem jezdíval na kempy. On shodou okolností v Německu dřív hrál a měl teď nabídku z jednoho klubu, ze kterého jsem ji dostal i já, což nás oba pobavilo. Asi půl hodiny jsme spolu o jeho nejednoduché situaci mluvili a já mu řekl, že trochu strká hlavu do oprátky, protože v Česku chceme velkou přestavbu a bylo by záhodno, aby fungovala hned zítra. Zázraky na počkání ale umí jen Bůh.