Zajdu za nimi pro šampaňské do Číny

NAKOUKÁNÍ DO FRANCIE SE LVEM BLAKEM SCHILBEM Politik, ekonom, daňový expert, sociolog, profesionální basketbalista, majitel amerického i českého občanství, gurmán i odborník na šampaňské, manžel a také čtyřnásobný otec. V nepřeberném množství rolí vystupuje křídelník české reprezentace Blake Schilb v následujícím interview, v němž odhalil mnohé ze svých méně známých tváří. Hodiny před posledním duelem světové kvalifikace, které lvy čeká v Nantes, se nechte pozvat do jeho francouzského světa, který nahlédl z nebývalého počtu nejrůznějších úhlů.

Blaku, jak se to ve Francii, v lize i v zemi celkově, změnilo od doby, co jste tu hrál naposledy za Paříž?
Možná i proto, že dřív jsem byl mladší a lepší, se mi liga dřív zdála silnější. Měla své zástupce – někdy až dva - v Eurolize, kterou tehdy samozřejmě hrálo víc týmů celkově. Měl jsem pocit, že v rámci Evropě byly francouzské celky konkurenceschopnější. Můj měnící se věk mi ale možná úsudek opravdu o něco zkresluje. (usmívá se) Novinkou je i to, že liga už má svůj název Jeep Elite. Po stránce vyrovnanosti a stylu hry se toho ale moc nezměnilo. Liga je stále hodně atletická a je v ní spousta hráčů s potenciálem dostat se do ještě lepších soutěží. Padá tu spousta bodů a hraje se hodně rychle, řada týmů sází skoro sto bodů pomalu každý zápas. Možná se teď tolik nebrání, anebo ty porce bodů fanoušci vyžadují.

A prostředí v zemi se v něčem změnilo?
Země je ještě různorodější než dřív, kdy už to bylo taky dost. Přichází sem lidé z mnoha jiných kultur, kteří ji mohou formovat jiným směrem. Taky jsem si všiml většího nepořádku na ulicích. Z jiného soudku je změna daňového systému pro letošní rok. Namísto čtvrtletních odvodů, jak tomu bylo dřív, vám teď daně srazí z platu od vašeho zaměstnavatele okamžitě, takže ty peníze ani nevidíte. Dřív jste dostal všechny peníze, takže když jste vydělával měsíčně třeba 5000 eur, dostal jste je od klubu všechny, kdežto teď vám až 25 procent strhnou hned. Když se platilo čtvrtletně, mohli si hráči ty odvody řešit jinak, výhodněji - jako cizinec jste třeba mohl platit daně ve své rodné zemi a nebyla to taková rána. Klub je ale od letošního ledna povinen z platu hráčů daně strhnout okamžitě a vůbec se nezohledňuje třeba to, že mám čtyři děti, o které se musím starat.
Jinak v zemi jsou na denním pořádku i dál různé protesty, lidi jsou tu naštvaní a teď jsou tu „žluté vesty“, což nějak začalo, a proměnilo se to v něco úplně jiného. Lidi tu milují protesty a řekl bych, že jde o součást francouzské DNA.



Jsou ligové kluby ekonomicky silnější ne dřív?
Nejsem si jistý. Určitě Asvel Lyon (majitele Tonyho Parkera) na tom bude líp, když od příští sezony bude hrát Euroligu, což by francouzské Jeep Elite mělo pomoct opět navýšit úroveň.

Pro lepší orientaci - Asvel v této sezoně po stránce rozpočtů vede ligu s 9,1 milionu eur, dvojkou je Monaco s 8,1, trojkou Štrasburk se 7,7 a nad 7 miliony je ještě Limoges. Vy jste se 4,1 milionu (z toho na platy týmu včetně trenérů 1,4 milionu) na 13. místě z 18 klubů...
Důležité je, že to jsou skutečné, garantované peníze a nejsou v tom reklamní práva a podobně. A vy své peníze dostanete v den, kdy je máte dostat. Nemusíte se o to vůbec bát. Tohle není všude v Evropě samozřejmé. Třeba já si s tímhle docela „užil“, když jsem nebyl placen načas a do dneška jsem nedostal peníze od jednoho klubu, za který jsem hrál. Nebudu zmiňovat jméno, ale právě jsem s ním svůj případ vyhrál a musím říct, že FIBA v tomhle odvádí skvělou práci a hráčům s tím pomáhá.

Dá se už Jeep Elite porovnat ekonomicky s ACB?
To ještě ne. ACB má čtyři nebo pět týmů v Eurolize, kde se hraje na vyšší úrovni, a kde i proto musíte mít vyšší rozpočty. Jistě ale i ve francouzské lize jsou hráči, kteří by si zasloužili Euroligu hrát.

Váš klub v roce 2010 vznikl ze dvou rivalů, kdy jeden se nacházel ve městě Chalons a druhý v Remeši. Kde teď vlastně máte domácí halu?
Hrajeme v obou městech, střídá se to po jednom zápase. Já s rodinou i ostatními spoluhráči žiju v Remeši, takže do Chalons nám to na domácí zápas trvá 35 minut, kdežto v Remeši to máme mnohem blíž.



Chodí v obou halách jiní fanoušci, nebo vaši příznivci dojíždějí do obou hal stejně?
V Chalons, kde má klub zřejmě větší historii, mi publikum přijde o něco starší, kdežto v Remeši je to větší novota a fanoušci jsou tam mladší, včetně spousty dětí. Taky je to větší město, s univerzitou, a v hledišti je tak větší energie. Pokud jde ale o počet fanoušků, do obou hal jich chodí kolem 2500.

Jak ambice letos máte, když aktuálně se nacházíte na 14. místě s bilancí 8-12?
Tým je zkušený, trenér je u něj druhým rokem a cílem je dopadnout líp než loni. Před sezonou nám management vysvětlil, že náš rozpočet by měl odpovídat i umístění, nebo bychom měli být ještě lepší. Jen dva nejlepší týmy jsou trochu odtržené, ale zbylé celky v tabulce až do nějakého 14. místa jsou od sebe vždy o výhru, maximálně o dvě. Vyhrajete třikrát v řadě a můžete být na pozicích play-off a tohle je asi snaha vedení soutěže, jak by měla liga vypadat. Něco jako tvrdě makající střední třída, kde jsou si všichni téměř rovni, což je skoro totéž, jak tu nazírají na politiku. (usmívá se)

Aktuálně jste jedním z dvojciferných střelců týmu s 12,7 bodu, máte i víc asistencí (4,1) než váš první rozehrávač, k tomu i 4 doskoky. Zastáváte podobnou, mentorskou roli, jako loni v Seville?
Ano. Ať teď půjdu kamkoli, budu nejstarším hráčem týmu (směje se). Kouč na mě, stejně jako na další zkušené hráče, hodně sází. Na hřišti strávím dost času, ale při jednom zápase týdně mě to tak nevyčerpává. Pokud hráváme v pátek, máme pak obvyklé celý víkend volný. Dvakrát týdně trénujeme dvakrát denně a zbytek dnů je jeden dvouhodinový trénink.

Váš klub sídlí v kraji toho jediného pravého šampaňského, dokonce máte jméno Champagne v názvu týmu a jedna z firem, jež toto víno produkuje, je vaším sponzorem. Máte díky tomu i slevu na nákup a připíjíte si pravým šampaňským na výhry?
Už jsme byli v jedněch sklepích na prohlídce a povečeřeli jsme s vedením společnosti, kdy jsme popili jednu z těch nejlepších značek. V těchto případech je šampaňské ve hře. Po každém domácím zápase se také nalévá ve VIP prostorách. Jinak právě šampaňské je pro tělo sportovce jedním z těch nejhorších nápojů, protože hodně odvodňuje tělo. Jednou za čas se ale hodí takový sponzor, aby se tím dalo zapít výhru. Jen musíme vyhrávat častěji. A slevy? Ještě jsem to nezkoušel, možná se zeptám a něco nachystám pro potřeby světového šampionátu. (směje se)

Co se vám na bytí a hraní ve Franci líbí a co naopak ne?
Hodně se mi líbí, že ve Francii je to hodně rodinně orientované, cítím se tam bezpečně, zdravotní systém je OK, děti nemají problém s výukou francouzštiny a spolužití se svými vrstevníky. Já sám mám rád červené víno a místní sýry. Pro rodinu je to tedy dobré místo na život. Co se mi naopak nelíbí, to je už zmíněný způsob danění. (smích) To ale najdete všude.

Aktuální každosobotní protestní demonstrace „žlutých vest“, trvající už tři měsíce, do vašeho života v Remeši a třeba do organizace víkendových zápasů nějak zasahují?
Když to začalo, byli jsme varováni, abychom v době demonstrací nejezdili autem, a vyrazili do haly dřív. Nejdřív jsme se toho trochu obávali, ale v Remeši se toho tolik nedělo a my jsme se cítili bezpečně. V Paříži to naopak bylo asi nejhorší. Když to bylo na vrcholu asi dva měsíce zpátky, došlo i k zastřelení nevinných lidí a to je tragédie, zvlášť když u toho jsou i děti. Teď už to původní „nadšení“ začíná vyprchávat. Jinak naše domácí zápase se hrají v pátek, nebo v sobotu, případně v pondělí, pokud je to v televizi. Mně se nejvíc zamlouvají pátky, protože pak je celý víkend volný a s dětmi můžeme do pařížského Disneylandu, který máme jen 45 minut autem.

Jaký servis hráčům poskytuje klub?
Záleží na kontraktu. Já mám apartmán, auto a jinak je to standard. Děti mají školu pět minut chůze a halu v Remeši mám pět minut chůze na druhou stranu zase já. Je to tedy perfektní lokace.

Po tolika letech ve Fracii, jak jste na tom s francouzštinou?
Umím říct „hodně“, běžné věci jako pozdravy, všechna čísla… Vím, asi bych toho měl znát víc. (směje se)
 

V klubech tedy zahraniční hráči nejsou nuceni se francouzsky učit.
No, náš kouč mluví jen anglicky, i když je to Francouz, což je trochu zvláštní. (usmívá se)

Co byste převzal z francouzské kuchyně do té české a naopak?
Z francouzské asi jen chleba, tedy bagety a asi croissanty. A z české kuchyně bych sem přenesl všechno, protože jak jste si mohl všimnout, na našem hotelu nevaří moc dobře.

Jaký vidíte největší rozdíl mezi životem ve Francii a Česku?
Francie a její společnost je o dost různorodější, hlavně pokud jde o poslední dekádu. A pak je rozdílná domácí měna, která má velký vliv na ekonomiku země. To má velký dopad na životní styl a úroveň. A jestli euro bylo dobré rozhodnutí pro Francii? Myslím, že spíš měla zůstat u franků.

Teď z trochu jiné oblasti – jaký je rozdíl mezi rozhodováním zápasů v ACB a v Jeep Elite?
Ve španělské lize jsem strávil jen rok, takže jsem si nestihl vybudovat takové jméno a nepískalo se na mě moc faulů. To tady ve Francii se už znám s většinou rozhodčích i trenérů soupeřů. Takže tady mám větší respekt. Rozhodčí tady jsou…...prostě nejlepší! (smích) Já se ale snažím hovory s rozhodčími omezovat, aby neměli důvod mi pískat něco špatně.

A ještě dejte svou top story z Francie...
Určitě titul s Chalonem. Navíc i dvě moje prostřední děti se tu narodily a oženil jsem se tu se svou ženou Bárou. Je to pro mě taková spojující destinace mezi Amerikou a Českem a asi proto jsem tu strávil tolik let. Třetí domov? Dalo by se to tak říct.

Je vám 35 let, je pro vás možnost hrát na světovém šampionátu velkou motivací dál si prodlužovat kariéru?
Jasně! Já mám ještě dva roky smlouvu ve svém klubu a šampionát je určitě motivace. Strašně jsme pro to dřeli, abychom mohli hrát proti těm nejlepším na světě.

Vaši spoluhráči si nejsou jistí, co je lepší, zda mít ve skupině hvězdný tým USA, nebo ne. Vy byste krajany chtěl potkat?
Záleželo by na jejich sestavě. (smích) Ne, vážně, byla by to atrakce si proti nim zahrát. To by chtěl asi každý. Jsou číslem 1 na světě, ale nikdy nevíte, co se může stát. Řada reprezentací je schopná hrát výborně a dokázat to, co by nikdo předtím nepředvídal. S tímhle nastavením do toho musíme jít.

Co pro vás z dosavadního působení v národním týmu vystupuje jako moment číslo 1?
Já bych určitě šel s výsledkem na ME 2015. Pro mě to byla vůbec první akce v českém národním týmu. A teď je to samozřejmě postup na světový šampionát. A až tam budeme, dáme tomu ještě třešničku na dort a jsem si jistý, že tohle bude to nej, co budeme moct zažít.