Záchranář: Já a MVP ACB? Neřeším

14.06.2021 - red
počet přečtení: 354
vytvořeno 14.06.2021, upraveno 14.06.2021

S ONDŘEJEM BALVÍNEM Větší adrenalin si na závěr sezony lze těžko představit. Jeho tým byl čerstvě po desetidenní karanténě, tři hráči po sestřelu covidem. A mužstvo, které do té doby posbíralo pouhých sedm výher a ve výhledu mělo po dvouletém pandemickém účinkování mezi španělskou elitou dalšího padáka, muselo k záchraně splnit mission impossible. Vyhrát z nejbližších pěti utkání tři! Hned první pokus s Gran Canarií nevyšel. Pak se ale Bilbao, jako už potolikáté za poslední roky, začalo kopat z hrobu. S druhým nejužitečnějším hráčem nejlepší národní ligy kontinentu na čele...

Centr Ondřej Balvín dovedl svůj tým ke třem domácím výhrám nad Fuenlabradou, Badalonou a dokonce nad dvojnásobným šampionem Ligy mistrů Burgosem, Bilbao už padlo jen na Realu Madrid a v ACB se nakonec zachránilo. Na ligovém webu se pak objevila fotografie českého pivota, kterak jen v trenýrkách od dresu slaví s fanoušky klíčové poslední vítězství.   

”Jo, měli jsme tam společnou děkovačku fanouškům, protože někteří zůstávali celý zápas před halou, do níž se stále nesmělo. Tak jsem jim šel poděkovat a hodil mezi ně i svůj dres,” popisuje Balvín bez větších emocí chvíle následující po závěrečném dramatu sezony proti Badaloně.

Ondřeji, byl jste ten den jako letošní nejužitečnější hráč týmu oslavován coby spasitel a záchranář?
Proč pro Boha? (udiveně) Individuálně jsem měl dobrou sezonu a byl jsem brán za nejlepšího hráče týmu, ale jeden hráč zápasy sám nevyhraje. Na ACB je nejlepší, že se vždycky až do posledního kola o něco hraje. My jsme věděli, že zhruba deset výher by většinou mělo stačit na záchranu, což pro nás byla i cílová meta, a na konci jsme jí i dosáhli a zachránili se.  

2550Yjh.jpg

A to se stalo díky třem výhrám z posledních čtyř kol...

My jsme posledních pět zápasů hráli po karanténě kvůli covidu a pak jsme hned měli Gran Canarii, kdy nám to ale nevyšlo. Potom už bylo jasně dané, že ze zbylých čtyř utkání musíme tři vyhrát. Kromě Realu jsme naštěstí ta poslední utkání hráli doma. Dali jsme do toho sto procent a konečně se vyplatila ta práce, kterou jsme se snažili dělat celý rok.

Jaká byla při všech těchto dramatech celá sezona?
Divoká, nebudu lhát. To rozpoložení nebylo právě jednoduché. Všichni jsme byli ovlivnění covidem,  náš klub o to víc, protože hodně závisíme na podpoře našich fanoušků, kterých v předchozích sezonách chodilo na každý domácí zápas skoro deset tisíc, což dělá hodně. Problém byl i to, že na začátku sezony nám nevyšli zahraniční hráči. Museli se tak hledat noví a včetně zranění nám hrozně dlouho trvalo, než jsme se sehráli. Až někdy v půlce února jsme začali trénovat všichni pohromadě, což už bylo skoro pozdě.

Jak dlouho vám trvalo dostat se ze zranění, které vás potkalo v listopadovém reprezentačním okně?
Tehdy to byla blbá náhoda, ale už jsem na sto procent v pořádku. Mimo jsem byl dva měsíce a další měsíc mi pak trvalo, než jsem se do toho zase dostal, protože ten výpadek byl docela velký. Nemohl jsem dlouho dělat nic na hřišti, nemohl se hýbat, navíc šlo o odrazovou nohu. Zhruba měsíc po návratu (na konci února) už jsem ale herní rytmus zase chytil.

I přes všechny překážky máte ale za sebou individuálně životní rok. S 11,5 bodu na utkání a s 8,6 doskoku jako nejlepší doskakovač soutěže...
Individuálně to určitě platí. V tomhle ohledu to byla skvělá sezona. Jsem rád, že jsem se zase posunul. Jsem už ve Španělsku deset let a každý rok na sobě makám, abych byl zase o něco lepší hráč.

Už i minulé sezony jste útočil na TOP 10 nejužitečnějších hráčů ligy i na doskakovací trůn. Co vás letos posunulo až na druhé místo v užitečnosti za gruzínského obra a MVP ligy Šermadiniho z Tenerife?
Měl jsem ještě větší roli v týmu než loni. A taky je v některých ohledech ”jednodušší” než u menších hráčů mít tu vysokou užitečnost. Já tohle ale neřeším. Do každého zápasu jdu stejně, a buď dosáhnu na dobré statistiky, nebo ne. Tohle mě nějak netrápí.

Mít o nějaký bod na zápas víc, mohl byste Šermadiniho číselně i v užitečnosti předstihnout. Byla by pak větší šance na to stát se MVP?
Tam se hodně dává na umístění týmu. Navíc Šermadini měl absolutně skvělou sezonu, tam o tom nebylo sporu. Rozhodně si to zasloužil, Tenerife udělalo historickou sezonu. I při vyhlašování nejlepších dvou pětek ligy se hráči vybírají zásadně z týmů v play-off, protože to má větší váhu. A já si to neberu osobně a neřeším to. O tomhle hlasují novináři, hráči a trenéři.
 

Po sezoně 2019/20, kdy jste se s týmem Bilbaa jako nováčci stali senzací ACB, jste to letos nepotvrdili. Bylo to hlavně tou nevydařenou selekcí legionářů?
Bylo to tak. Bilbao mělo letos druhý nejnižší rozpočet ACB, takže tohle pak rozhoduje. Musíš mít štěstí na hráče, kteří se vytáhnou z jiné ligy. Bohužel ne všichni jsou schopní se adaptovat na ACB, jako když jsme rok předtím přivedli Axela Bouteilleho, který se adaptoval absolutně skvěle. Nebo Ben Lammers, který v Bilbau hrál dřív i druhou ligu, ale už se posunul až do Euroligy. Tohle je někdy i o štěstí. Nejde říct, že by náš manažer nebo trenér udělali při skautingu špatnou práci, ta liga je v některých ohledech prostě specifická a někdy je to loterie.

Jaká bude další sezona Bilbaa i vás osobně?
Sebe teď neřeším, nechávám to na agentovi. Konec sezony, kde nás v závěru postihl i ten covid, byl náročný, a až budou na stole nabídky, rozhodnu se. Věřím, že Bilbao bude mít zájem mě udržet, ale je otázkou, jestli pro mě má smysl tam pokračovat. Aktuálně je trh ještě stále ovlivněný covidovou situací a těžko se dá říct, co se bude dít. Obecně bych rád hrál v týmu, který bude čekat víc zápasů (tedy bude v pohárové Evropě), a uvidíme, jaké budou možnosti.

Jak sezonu vašeho týmu ovlivnila covidová pandemie obecně?
My jsme měli jednoho pozitivního hráče před prvním reprezentačním oknem v listopadu a covid nás tak postihl až v tom závěru, kdy se to týkalo tří hráčů, přičemž podle pravidel právě při nákaze tří hráčů už musel tým do karantény. Deset dní jsme tak byli všichni v izolaci doma a pak jsme se postupně vraceli.

Celá sezona proběhla bez diváků v hledištích?
Náš tým byl v domácích utkáních bez fanoušků celou dobu. Až na začátku května byl v zemi zrušen nouzový stav a týmy si mohly požádat o výjimky kvůli účasti diváků, ale o tom musely rozhodovat jednotlivé regiony podle počtu nakažených. Pomaličku se to teď všude rozvolňuje, podobně jako v Česku.

Pojďme k reprezentaci - jaká bude síla letošního týmu?
Bude to zajímavé. Otázka ale spíš bude, jak se sejdeme, protože s některými hráči se uvidíme až v Kanadě. Tohle je jedna věc, která může mít vliv. Na druhé straně to jádro je spolu už řadu let, byť Honza Veselý dorazí jednou za čas. Zase se ale s mnoha hráči zná od dorostu a má skvělou chemii s Tomášem Satoranským. Věřím tak, že sehraní budeme a aktuálně to vypadá, že jsme všichni v dobré formě a mohli bychom mít silný tým, který by mohl překvapit.

Jak to vidíte s šancí na postup na olympiádu?
Ta šance je vždycky. Před mistrovstvím světa hodně lidí netipovalo ani to, že se tam dostaneme, pak zase spousta tipovala, že neprojdeme ani ze základní skupiny, takže vždycky jdeme proti očekáváním. Všechno záleží na tom, v jakém budeme rozpoložení, my i ostatní týmy. Je hrozně těžké teď hádat, jak to dopadne, protože ne všichni máme na sehrání tolik času, kolik bychom potřebovali.

V týmu by za ideálních podmínek měl být rozehrávač Chicago Bulls, aktuálně druhý nejužitečnější hráč ACB, loňský MVP Euroligy, top skórer dějin Ligy mistrů nebo nastupující hvězda francouzské ProA. Zkušeností tak přibylo nebývale. Chtělo by se skoro říct, kdy, když ne teď?
Jistě, ale pak je tam i Kanada, která má tři čtvrtě soupisky z NBA, silné Turecko s hráči z NBA plus nového naturalizovaného Američana (čerstvého euroligového vítěze s Efesem Shanea Larkina), pak Řecko, které nám stejně jako Turecko bude chtít vrátit vyřazení na mistrovství světa. Šance nějaká je, byť třeba nevelká. V každém případě papírové předpoklady nemusí nic znamenat. A je třeba jít jeden zápas po druhém.