V zápase premiér se zrodila hvězdička V.V.

ME ŽEN 2017 Duelem velkých premiér několika lvic byl úvodní souboj Češek na mezinárodním turnaji v Karlových Varech. Kateřina Elhotová poprvé vedla reprezentaci jako kapitánka. Tereza Vyoralová se poprvé zhostila prestižní role první rozehrávačky. Ovšem záři reflektorů si během několika svých minut druhé půle nejvíc uloupila teprve 17letá Veronika Voráčková, která téměř v každém útoku ukázala proti soupeřkám z Lotyšska velké kousky, které nejednou nadzvedávaly obočí fanoušků v hledišti.

„Byla jsem hodně nervózní. Na hřišti jsem to ale nějak překonala díky obraně a už to bylo dobré. Hrála jsem s holkama, se kterýma hraju i v USK, takže mi nějak dodaly odvahu,“ hledala důvody pro zářivé úvodní repre minuty mezi dospělými 175 vysoká guardka, jež za 5:31 stihla dva body z trestných hodů, 1 doskok, 1 asistenci a 1 zisk. Hlavně však pokaždé s míčem něco chtěla udělat, několikrát odvážně najela, a když se před ní zjevil les lotyšských rukou, stihla ještě míč precizně odložit na volnou spoluhráčku. Na 17 let ukázala nebývalý herní přehled a při pobytu ve hře byla +10 bodů.  

„Proto tady je. Někdo kroutil hlavou, když se po nominaci dozvěděl její věk, ale ona ukázala, co v ní je, a hlavně co by z ní mohlo být, takže jsem hrozně rád, že jí to střídání vyšlo. Hrála uvolněně, jako by mladicky bezstarostně, což k tomu věku asi patří. Byl jsem s ní spokojen,“ chrlil po utkání chválu kouč Ivan Beneš.



Když se o tom dozvěděla teenagerka, jen odtušila: „Asi to tak bude, když to říká trenér.“

Voráčková měla jako hlavní úkoly běhat rychle do protiútoků a samozřejmě dobře bránit. Po utkání za vlnění do rytmu pouštěné hudby v hale také ocenila, jak týmu – alespoň v některých fázích hry - vycházely brejky. „A pak se mi líbilo, jak hrála Ála a „Vyo“,“ šplhla si u dvou spoluhráček z pražského USK.

Její pětiminutový výkon byl dobrým základem k potenciální nominaci do finální dvanáctky pro ME, který by byl při jejím věku velkou událostí. Vzhledem k tomu, že po otěhotnění Kláry Rosenbaumové a vážných žaludečních potížích rozehrávačky Kateřiny Sedlákové, pro niž příprava už také skončila, v kádru včetně zatím nepřítomné pivotky Kii Vaughn zbylo už jen 15 jmen, její šance nejsou nijak malé.    
 
„Pokud bych se na ME dostala, určitě by to pro mě byla velká věc. Doufám, že se mi to nějak podaří,“ usměje se zlehka Veronika Voráčková.

O něco méně úsměvů provázel výpovědi nové první dirigentky národního týmu Terezy Vyoralové, kterou hodně mrzel týmově zpackaný závěr utkání a konečná porážka 65-69.   



„Zápas pro mě byl obrovskou zkušeností. Nikdy jsem v téhle roli v reprezentaci ještě nebyla a měla jsem ohromnou zodpovědnost vůči týmu. Výsledku je škoda, protože jsme už vyhrávaly o hodně. Já sama na konci udělala blbou ztrátu, což mě taky mrzí. Do dalších zápasů nás čeká velká práce,“ přiznala Tereza.

Ta až na samotný závěr a nervóznější start nezažila vůbec špatný duel. Postupně se rozehrávala k jistému výkonu, měla stále větší herní přehled a k tomu skvěle bránila. Celkem odehrála 31 minut, nejvíc z týmu, a zaplnila je 8 body (z pole 8/3, -1), 2 doskoky, 2 asistencemi na 3 ztráty a především pěti z 11 českých zisků.

„Do zápasu jsme se dostaly docela rychle a i my na rozehře jsme se do toho pak vpravily líp. Sama nejsem úplně spokojená, ale byl to první zápas, každý byl nervózní a myslím, že dál to už bude lepší,“ doufá.

V utkání jí přišla k duhu ověřená spolupráce se spoluhráčkami z USK. „Jsme na sebe zvyklé, a když hrajeme s Álou (Hanušovou) nebo Čaki (Kateřinou Elhotovou), tak víme, co od sebe čekat. Teď se ale musíme sehrát jako celý tým,“ hovoří zodpovědně 23letá guardka, jež se na rozehru zejména v posledním roce přeučovala z pozice 2.  

V utkání se jí největší pomoci s vývozem míče a organizováním hry dostávalo od nové kapitánky Kateřiny Elhotové, která k 10 bodům přihodila i 4 asistence a někdy i příkladně bojovala na doskoku. „Je to střelec, trefila těžké střely a pomáhá nám hrozně moc,“ chválila Vyoralová.



K řadě zisků týmu na útočné polovině, už v rozjezdové fázi útoků Lotyšek, pak doplnila: „Máme po soupeřkách chodit po celém hřišti, nebo aspoň od půlky, a přitlačit na ně, abychom z toho získávaly míče. Z toho musíme těžit a pak musíme běhat dopředu a dávat lehké koše. Z toho by mělo všechno vycházet.“

Vyoralová přiznala, že největší zkušeností pro ni byl závěr utkání, v němž se na rozehře ocitla pod velkým tlakem. Už při vývozu míče z vlastní poloviny také jednou přišla o míč. „Bohužel jsem to úplně nezvládla. Mrzí mě to, ale od toho jsou tyhle přípravné zápasy, abych z nich tyhle zkušenosti získala,“ hledá pozitiva v závěrečné dvanáctiminutovce, v níž tým poztrácel náskok 53-37.

Kouč Ivan Beneš hned v první přípravě vyzkoušel novou rozehrávačskou trojici Vyoralová, Bartáková, Záplatová, k níž se ještě nečekaně přimkla svými parádními akcemi Voráčková.  
„Terka Vyoralová je už zkušená, jen mě u ní mrzela ta koncovka, kde přišla o balon. Celkově ale rozehru ošéfuje slušně. Léňa Bartáková se trochu schovávala, měla pasivnější hru a nebyla příliš vidět a Péťa Záplatová mě příjemně překvapila. I v obraně dělala soupeřkám velké problémy, měla dva krásné zisky a zrychlovala hru. S její hrou jsem byl spokojen,“ hodnotil své tři point guardky kormidelník, kterému po zápase dělal největší vrásky stav zraněného kolena křídelnice Karolíny Elhotové.

„Jen se modlím, aby to nebylo něco vážného, protože Kája tu je fyzicky snad nejlíp připravená hráčka a postrádat ji by bylo špatné,“ přiznal Beneš.