Umění rozskoku jištěného mistra Peterky

S MARTINEM PETERKOU Z KLUŽE Je to jen jedna akce za celý zápas, takže se jí nevěnuje velká pozornost. Většinou vlastně vůbec žádná. Pořád je to ale akce, která může vést k první držbě míče v utkání a může při úspěšném zakončení naladit tým k příjemnějšímu vstupu do něj. Ano, řeč je tu o rozskoku. Při něm jde zdánlivě jen o to, kdo vyskočí výš. To ale není tak docela pravda. V českém týmu je jeden chlapík, který právě o rozskocích něco ví a tohle léto už má zářezy i proti dvěma šampionům NBA. V Tbilisi si „podal“ Zazu Pačuliu, v sobotu pak v Kluži Paua Gasola.  V téhle nevypsané disciplíně má hodně úspěšné léto a až sudí půjde vhodit míč na startu pondělního duelu s Maďarskem mezi něj a nejspíš Akose Kellera, bedlivě počínání Martina Peterky sledujte.

Martine, v létě, kdy poprvé dostáváte skutečně velkou příležitost v reprezentaci dospělých, máte zatím až nebývalou úspěšnost na úvodních rozskocích. Jak to děláte?
Někdy je to otázka štěstí, někdy se zase snažím vyskočit co nejdřív a co nejrychleji, abych míč zasáhl dřív než pivot soupeře, který je ve většině případů vyšší než já. Je pravda, že párkrát jsem rozskok i prohrál, ale Vojta Hruban nebo „Krojc“ (Martin Kříž) míč získali, tak jestli se počítá i tohle… Zatím je fakt, že tohle léto mám úspěšnost docela vysokou.

Jeden by skoro řekl, že už to nemůže být náhoda.
Nooo, já myslím, že to náhoda pořád je. Třeba proti Pauu Gaoslovi jsem si říkal, že to asi bude hodně těžký vyhrát, ale nakonec to vyšlo, ani nevím jak.



Býval jste v této herní činnosti nadprůměrně úspěšný i v žácích a dorostu?
V žácích asi ještě jo, to jsem býval o dost vyšší než ostatní. Když jsme ale začali jezdit na mládežnická mistrovství Evropy, tam už jsem na rozskoky moc nechodil, protože tam byli i vyšší hráči. Teď když začínáme na dlouhých s „Krojcem“, tak tam jdu vždycky já. Takže jsem se k tomu po čase zase vrátil.

Chystáte se na rozskoky speciálně, bývá to třeba součástí taktiky?
Na tohle se speciálně nepřipravujeme. Už jsem ale viděl pár týmů, které měly na rozskoku speciální rozestavení a snažili se z toho hned vytěžit rychlou akci a dát z ní i body.

I oba vyhrané rozskoky v přípravách v Gruzii proti vítězi NBA Pačuliovi byly jen dílem náhody? I když jste třeba vyššího gruzínského obra nepřeskočil, kolega Hruban ihned předskočil hráče vedle sebe a Pačuliův shoz získal, jako by s tím skoro počítal.
Asi tušil, že ten rozskok nevyhraju, prostě mi „věřil“. Pořád to ale byl vyhraný rozskok.

Vy se v základní pětce nějak domlouváte, kdo kde má stát, aby z toho minimálně nebyl koš pro soupeře?
Speciálně ne. Tady už jsou zkušení hráči a vědí, jak se postavit, aby z toho hned nebyl koš.

Kolikrát jste včetně mládežnických kategorií zažil, že se přímo z rozskoku plánoval signál na ohrožení koše?
V týmech, kde jsem hrával, jsem to nezažil, ale u pár soupeřů mi připadalo, že stáli ve speciálním rozestavení, které bylo neobvyklé. Takže asi něco chystali. Třeba během letošní přípravy jsem ale nic takového neviděl.

Můžou vás vyšší a hvězdní pivoti typu Pačulii nebo Gasola podcenit?
Je to možné, když vidí hráče o deset čísel menšího. Na druhou stranu jsou dost zkušení, že by to podcenit neměli. Pořád si myslím, že většinou jde o náhodu, když to vyhraju. Těžko říct…

Stát ve středovém kruhu při rozskoku na evropském šampionátu právě s Pauem Gasolem, jen dva roky poté, co jste prožil hodně složitou sezonu s cirkulací po několika klubech, jaký to byl pro vás pocit?
Určitě super… Od té sezony 2014/15 jsem asi čekal něco víc, ale dál jsem věřil, zlepšoval se a nakonec jsem podepsal v Nymburce. A teď už jsem nastoupil proti Pauu Gasolovi.
 
Když se vrátíme k rozskoku s ním, vypadalo to, že on vyskočil moc brzo a při vysokém výhozu sudího už nevydržel být zavěšený ve vzduchu tak dlouho…
Právě. Tohle se někdy stává, že to hráč podskočí. Já jsem vyskočil sice později, ale ukázalo se, že to bylo správně. Takové jsou mé vyhrané doskoky, že to občas chytí Vojta, nebo já vyskočím pozdě…

Jsou nějaké finty, které se dají využít pravidelněji?
To nevím, ale zrovna jsme se teď dívali na videu na hráče, který si při rozskoku chytil jednou rukou soupeře a druhou rozskok vyhrál. A nepískalo se. Takže možná takovéhle triky fungují, ale já zatím žádné nepoužívám.

Jak složité je načasovat výskok, když nevíte, jak vysoko sudí míč vyhodí?
Občas to těžké je, protože někteří rozhodčí se připravují, chvilku míč nejdřív podrží, a to někdy trvá kratší chvíli a jindy delší. A výška výhozu se pak taky liší, takže je to těžké a právě se někdy hodí vyskočit i později, když to soupeř třeba podskočí. Pořád je to hodně o náhodě.

I když by se míč neměl zasáhnout před kulminačním bodem, třeba v NBA se stává, že hráč vyskakuje už se stoupajícím míčem a možná ho zahraje ještě dřív, než nejvyššího bodu dosáhne.
No právě, tohle se nesmí a pak jde o to, jestli to rozhodčí pískne, nebo ne. Asi se to dá zkusit, ale nesmí to být moc viditelné a míč se musí odpálit co nejblíž tomu kulminačnímu bodu, tedy ne moc brzo.   

V pondělí proti Maďarsku se proti vám na rozskok postaví statný centr Keller měřící 208, tedy o tři čísla víc než vy. Co na něj vymyslíte?
Je to další vyšší hráč, takže budu muset zkusit buď vyskočit dřív, nebo naopak později a on by to musel podskočit. Anebo tam bude přinejhorším Vojta, který to sebere. Takže o to nemám strach.