Španělé i Scariolo potřetí na trůně!

ECHO FINÁLE ME Ne, takové finále si z pohledu neutrálního fanouška tenhle největší euroturnaj dějin nezasloužil. Ne po takovém průběhu šampionátu, kdy jen v základní části půlka bitev skončila rozdílem maximálně sedmi bodů. To však nic neubírá na velikosti triumfu Španělů a jejich italského kouče Sergia Scariola, kteří spolu po nebývale snadném finálovém setnutí Litevců 80-63 získali už třetí titul. Basketbalová velmoc tak všechny své trofeje na Eurobasketu v historii získala během posledních 4 vydání ME a po bronzovém "výpadku" zpřed dvou let letos i bez řady hvězd potvrdila svou dominanci. Je až neuvěřitelné, že při současné konkurenci na starém kontinentu nechyběla na stupních vítězů už pět ME v řadě a na 8 z posledních 9!

Španělsko však letos mělo jednu výjimečnou osobnost světového basketbalu a Pau Gasol, zasloužený MVP šampionátu, jednoduše i v 35 letech prokázal svou ohromující extratřídu, když turnaj zakončil na průměru 25,6 bodu (nejlepší) a 8,8 doskoku (třetí). I ve finále byl klíčovou postavou, když doručil 25 bodů a 12 doskoků. Jeho pobočníky ovšem nebyli žádní nevýznamní hráči - Llull, Rodriguez, Reyes a Fernandez letos vyhráli, co se dalo, Mirotič si v repre odbyl premiéru za Španělsko po fantastické sezoně u Bulls a důležitou součástí týmu byl i nový křídelní spoluhráč Tomše Satoranského Ribas.

Finálový duel byl rozhodnut už skvělým nástupem Španělů, který si vzal na starosti Llull, jenž navíc v obraně naháněl klíčového muže soupeře Mantase Kalnietise, podruhé v řadě top asistenta ME (7,8). Španělský tým proměnil v body první čtyři útoky, když naneštěstí pro Litevce se hned od začátku chytil Fernandez, který už na startu druhé čtvrtky měl za stavu 21-8 na kontě 7 bodů (celkem 11), když jeho turnajový průměr byl do té doby 5,6.
 

Zápas pro něj ale neskončil dobře. 14 minut do konce v době minináporu Litvy (za stavu 52-39) mu Jankunas v útoku postavil čistý "strom", do něhož si Fernandez naběhl, načež se složil na palubovku a zůstal ležet. Při herecké minulosti shooting guarda se z hlediště ozýval nemalý pískot, pro Litvu ale důležitější bylo, že ač Jankunas stál ve cloně nehybně jako sloup, faul byl odpískán jemu. A Gasol vzápětí natáhl vedení na 15.

Litevci se zlobili i o něco dřív. To když během pár vteřin úvodu druhé půle musel po útočném i obranném faulu na Gasola jít se 3 fauly odpočívat opěrný pivot Valančiunas. Zdánlivé maličkosti, ale v zápase takové velikosti, kdy litevský tým ještě zkoušel srazit rozdíl aspoň pod 10 bodů, to byla skoro rána do vazu.

Litevci v zápase vlastně nebyli ani jednou. Jako by se stejně jako před dvěma lety s Francií zalekli jeho důležitosti, od začátku jejich hra nesla známky paniky, tým jen za první čtvrtinu ztratil 7 míčů (soupeř 1) a to byla přímá cesta do záhuby. Španělé navíc získali brzké vedení, ač skoro prvních 5 minut neměl žádné zakončení Gasol! Jenže stačilo pár pick and rollů a do konce hracího období byl už na 8 bodech.

Litevský tým dřel, na chvíli jej nakopl do půle 12bodový Seibutis, ale produkce hlavních opor chyběla, celek se oproti přechozím zápasům až příliš uchyloval ke trojkám (už do půle bilance 12/4) a při neschopnosti efektivně napadat Gasolem strážený podkošový prostor (body zpod koše do půle 20-10 pro Španělsko) končil ještě milosrdný poločas (33-41) na střeleckém procentu horším oproti soupeři o 21 procent. Ve hře Litevce drželo alespoň 13 útočných doskoků, nicméně i přitom v půli na body z druhých šancí vedli jen 7-6.

Ve třetí čtvrtině se jim ale nápor završit nepodařilo a po výše zmíněných událostech už k němu ani nebyl prostor. Celkově Litevcům chyběla fyzičnost uplatněná v semifinále na Srby a tým celkově možná už narazil na své limity. Až do finále vyhrál 6 ze 7 těsných zápasů a už to byl dechberoucí kousek. Při několika důležitých absencích (Motiejuns, Počius, bratři Lavrinovičové, možná Kleiza) na tomhle turnaji finálovou účastí vlastně překonal mnohá očekávání.

Přes finálové zklamání ale Litevci mohou být víc než spokojeni. Na stupních vítězů se objevili 4krát ze sedmi posledních Eurobasketů. Tím prvním bylo zlato z roku 2003, kdy ve finále skolili právě Španělsko.

"Před turnajem jsem řekl, že náš tým je v mezidobí, kdy někteří starší hráči skončili a noví právě začínají. Tohle léto bez Motiejunase a Lavrinovičů bylo od začátku hodně složité a z toho pohledu je stříbro pěkný výsledek," uznal podruhé v řadě stříbrný kouč Litevců Jonas Kazlauskas. 

12bodový Sergio Llull (k tomu 6 doskoků, 5 asistencí), muž pro černou práci po finálovém duelu v Lille, který stanovil další nový rekord pro evropský zápas hraný v hale (27.372), podotkl: 

"Musíme být hrdí, protože na tomhle turnaji jsme trpěli nejvíc a nepřijeli jsme sem jako favoriti. Je to opravdu speciální, protože ve čtvrtfinále jsme porazili do té doby neporažené Řeky, pak neporaženou Francii a teď soupeře z basketbalové země, jakou je Litva."

Ano, Sergio má pravdu. Litva od nabytí nezávislosti nechyběla ani jednou na olympiádě a finálová účast jí zajistila už sedmou účast v řadě!

A jiný Sergio, s příjmením Scariolo, se ještě v závěrečné odpovědi poslední tiskové konference šampionátu vrátil k momentu, kdy jeho tým byl velmi blízko cesty domů. V posledních vteřinách závěrečného duelu skupiny B měl německý rozehrávač Schröder (na turnaji minul 5 z 30 šestek) šanci poslat zápas, v němž by porážka Španělska znamenala jeho konec na turnaji, třemi proměněnými šestkami do prodloužení.

"V ten moment jsem věřil tomu, že pro Schrödera bude nesmírně obtížné trefit všechny tři šestky. A taky jsem na hřiště poslal dalšího dlouhého hráče, abychom získali doskok po případném třetím minutém pokusu." A přesně to se pak i stalo, Španělé získali doskok po třetí minuté šestce a zvítězili.

Snad i v tomto zápase zafungovalo něco, o co se kouč snažil od začátku přípravného kempu. Tam týmu pustil video s jeho dřívějšími velkými úspěchy a chtěl po něm, aby se na letošním mistrovství vrátilo do stavu, v němž v minulých letech vítězilo. Ač to šlo kostrbatě, celek, který od prvního utkání na turnaji bojoval o přežití, to nakonec dokázal…