Pokyn zněl jasně: Seřežem to a uvidíme

ZA KULISAMI LVIC S LENKOU BARTÁKOVOU Vlastně se jí ani nelze divit, že se tak cítila. Nenápadný tmel národního týmu rozehrávačka Lenka Bartáková dění v jednom z největších poločasů dějin samostatné české reprezentace, v němž se lvice neuvěřitelným způsobem vydrápaly ze 17 bodové jámy až k sedmibodovému vítězství nad Švědskem, popsala jako stav transu, ve kterém nevnímala vývoj jednotlivých minut a už vůbec ne obrovské přesypání skore. Možná ale nehrát v tomhle stavu, ten velký výsledek druhého duelu evropského šampionátu v Rize by se nikdy nezrodil. Nyní už proto Lence rychle předejme slovo, aby vás mohla podrobně zpravit o klíčové poločasové promluvě i o pozadí jednoho kariérního výkonu.

Lenko, chápaly jste bezprostředně po zápase a výsledku 71-64, co se vůbec stalo, a jak jste to dokázaly?
Tam jsme měly hlavně radost, že jsme vyhrály. Nám to ani nedocházelo. Jasně, v poločase to bylo minus 14, ale já neměla pocit, že by rozdíl mezi námi byl tak veliký. A věděly jsme, že druhou čtvrtinu jsme hodně špatně bránily, takže jsme si řekly, že to seřežem, a buď dostanem o třicet, anebo to obrátíme, což se pak stalo. Ale jak velký obrat jsme udělaly, nám po zápase ani nedocházelo. Všichni nám pak psali, že „super obrat“, ale mně to fakt nepřišlo.



Po katastrofálním závěru druhé čtvrtiny a pak dokonce po propadu na minus 17, nebály jste se už debaklu?
My chtěly jít bod po bodu, nešlo to otočit hned. Možná ta trojka Švédek na minus 17 nás naopak ještě nahecovala, než že by nás srazila.

Co vám vrátilo život?
Myslím, že obrana. Švédky tam pak už neměly ty snadné pozice. A my jsme tím naopak dostaly lehkost do útoku. Ubráněné útoky soupeře nás nahecovaly a samozřejmě nám dost pomohly ty střely z dálky.

K obratu zavelela prvními čtyřmi body kapitánka Hejdová, jak je v týmu její přítomnost znát?
To, že byla jmenovaná kapitánkou, jsme všechny vzaly v pohodě. Ona je velký hecíř a tmelič kolektivu, tahle role jí sedí a dává nám hodně energie. Její proslovy před zápasy a v poločasech všichni bereme, Romča nás dokáže vyhecovat.

Co řekla třeba po odchodu kouče ze šatny v poločase?
Řekla, že se sice nedaří a hrajeme špatně, ale problém je v tom, že nebojujeme, a nadhodila, jestli máme pocit, že do toho dáváme všechno. Pak dodala, že můžeme prohrát o třicet, ale když do toho dáme všechno, aspoň odejdeme se vztyčenou hlavou. Všechny jsme ale cítily, že do té doby to nebylo naše maximum. Jinak ta pauza byla překvapivě v klidu. Já měla pocit, že všechny víme, že na ně máme, ale problém byl v obraně. Švédkám tam taky padly nějaké střely, které je nakoply a nás naopak srazily psychicky dolů. A musely jsme to zlomit bojovností – jak řekla Romča před návratem na hřiště: „Seřežem to, a buď prohrajeme o třicet, nebo to otočíme.“
 

Je 13minutový úsek 34-5, kterým jste zaregaovaly na propad na minus 17, ten nejlepší, který jste zatím v reprezentaci zažila?
No, byl to zápas, jaký se jen tak nepřihodí - vrátit se během poločasu z minus 17. Osobně musím přiznat, že jak jsme se začaly ve druhé půlce trefovat, tak ať na hřišti, nebo na lavičce jsem si připadala jako v transu. Vůbec jsem nevnímala skore, ale jen to, že jsme ubránily a daly koš, ubránily a daly koš... A najednou se podívám na tabuli a je to „plichta“. Byly jsme zpátky a cítily se nahoře, Švédky naopak dole. Ani si kvůli tomu stavu transu nevybavím, kdo dával koše, nebo jaké tam byly zlomové momenty.

Po přípravě to vypadalo, že co neuhrajete hlavně z perimetru, to nebude. Kde se to právě v tomhle zápase v dlouhých Kamile Štěpánové a hlavně Renátě Březinové vzalo, že to tak rozpálily hlavně z dálky?
My takové máme všechny pivotky, že to jsou střelci z dálky (směje se), my nemáme klasickou podkošovou velkou, která by se snažila dávat zblízka ze hry zády ke koši. Tohle mě tak ani nepřekvapilo. Všichni jen čekali, kdy jim to začne padat. „Peci“ (Pecková), Kamča i „Bříza“ jsou střelci z dálky a tady jim to konečně spadlo.

Byl to podle vás ve druhé půlce od Renaty životní výkon?
V nároďáku určitě, když je v týmu až od kvalifikace (směje se). Dala nám tím hodně energie. Já ji znám strašně dlouho a věděla jsem, že jak jí padne první trojka, hrozně ji to nahecuje, bude si věřit a bude schopná těch trojek dát spoustu. My tak čekaly, kdy jí to padne. Ona se tím pak chytá i v obraně a ostatních činnostech.



Bylo na Švédkách znát, že už si myslely, že je hotovo?
Ono není jednoduché mít po poločase 14bodové vedení - není to málo, ale není to ani hodně. A je těžké se koncentrovat stejně a jít do toho stejně jako v první půlce. Po poločase byly hodně psychicky nahoře a dost je zaskočilo to, jak jsme na ně vlítly, a že jsme to nešly jen dohrát. Párkrát jsme ubránily, daly pár košů a pak už to bylo o psychice, kdy my šly nahoru a ony dolů.

Vy jako rozehrávačka se celkem snažíte o efektivní pick-and-rolly, a když akci zahrajete všechny dobře, jsou z toho skoro vždy body, nebo šestky. Proč do toho nechodíte ještě častěji? 
My se do půlky snažily hrát své systémy, které ale úplně nevycházely až do volných pozic, protože Švédky nám svou agresivitou narušovaly timing, takže pokyn od trenéra byl to zjednodušit a hrát jen pick-and-rolly. Druhý poločas jsme tak stavěly pouze na tomhle, převážně ze středu hřiště. Viděly jsme, že s tím soupeřky mají problém. Nezahrály jsme tam jediný signál, pořád jen clonu na míč a víc už to snad ani nešlo. (směje se)

Stále v málo hráčkách chodíte do protiútoků a už samotné založení útoku trvá celkem dlouho. Jaký vliv na to měl se Švédskem fakt, že jste dva takto náročné zápasy hrály během 23 hodin, navíc v nějakých osmi lidech?
Věděly jsme, že to bude klíčový zápas a nikdo únavu neřešil. Jsme profesionálky a dokážeme se na to fyzicky co nejíp připravit. Každá už ví, jak dobře zregenerovat, a v tom bych tedy problém neviděla.

I po výhře ale stále není hotovo a je třeba zvládnout i Černou Horu.
První vítězství nám pomůže. Jak nám všichni píšou, že to byl velký obrat, asi si to začneme postupně uvědomovat a dodá nám to sebedůvěru, že můžeme porazit každého. Všichni zmiňují ty absence, které máme, ale my se s tím musíme vyrovnat. A jak je ten tým poskládaný, tak můžeme porazit každého, ale taky s každým prohrát. V žádném utkání nejsme favority a musíme se koncentrovat stejně jako na Francii a Švédsko.