Píšem si svůj příběh o splněným přání

27.08.2015 - red
počet přečtení: 1471
vytvořeno 04.09.2015, upraveno 09.11.2015

VIDEOECHO TITULU LVÍCH KADETEK FT. BEN CRISTOVAO    S vyčnívající pivotkou Terezou Vitulovou, pevně třímající v rukou pohár pro mistryně Evropy, vstoupily v pondělí na českou půdu historicky první kadetské šampionky v samostatné éře této země. Jakoby stranou všeho dění se přitom držel ten nejdůležitější - kouč Richard Fousek, který v kategorii šeštnáctiletých dokormidloval už třetí dívčí sestavu v řadě až do titulové bitvy ME. Tentokrát i se sladkým závěrem.



Po první společné fotografii a převzetí děkovné růže se už trofejonoška Tereza Vitulová zhostila i úlohy vypravěčky o událostech posledních deseti dní.

"Když jsme si na konci finále začaly uvědomovat, že jsme poprvé vyhrály pro Česko zlaté medaile, bylo to něco neuvěřitelného. Hrozně moc si toho vážím a jsem hrdá na to, co jsme dokázaly," vrátila se do nedělní finálové vřavy v portugalském Matosinhos.



Pivotka a jedna z hlavních tahounek týmu, která psala průměry 9,4 bodu a 5,8 doskoku, nyní ve videozpovědi popíše původní cíle týmu, vrátí se k nepovedenému prvnímu střetu s Italkami i k tomu, kolik by po něm vsadila na titul. Opomenout nebude moct ani roli mnohdy drsného kouče Fouska, stejně jako to, co si od něj tým vyslechl za tradiční kritiku na začátku přípravy. 

Dostane se také na zlomový moment turnaje, soupeře, na něhož si lvice v play-off věřily víc, stranou nezůstane ani "nejsnadnější finále", to, co se povede jen jednou za život, a také nulové šestnáctileté nervy proti čtyřem a půl tisícům fanoušků domácích.



Stejně jako Tereza Vitulová patřila už loni do stříbrného kadetského týmu i Julie Pospíšilová a také Veronika Šípová. Před rokem nefigurovaly mezi těmi nejvýraznějšími, letos už se však obsadily do hlavních rolí. A power forwardka Šípová, nejlepší střelkyně (11) i rebounderka (6,2) lvic, si svými výkony dokonce vysloužila místo v All-Star týmu.

V následující videozpovědi bude vyprávět o tom, jak se s ní a sestrou Terezou loučí před repre akcemi rodiče, o tom, zda už je u Šípů svoz medailí samozřejmostí, nebo o tom, co konečně její tým mohl dopřát trenérovi, když se to jí nepovedlo loni a sestře Tereze předloni.



Veronika přidala i něco slov právě na adresu Richarda Fouska, zmínila motivační dva roky staré sestřino vyprávění a zamyslela se i nad tím, jak ji lze na hřišti právě od (nyní již nižší) sestry rozpoznat, v čem je kdo lepší, a jaké si na turnajích nesou ve své hře "rodové znamení".

Veronika se i bez jakéhokoli zaváhání vypořádala s otázkou, zda ještě bude možné letošní zlato v kariéře přebít. "Určitě příští rok, na mistrovství světa. Tam bychom taky mohly být první," nebojí se vysokých met. 



Ostatně čeho by se bál tým, který se řídí textově vysoce kvalitním motivačním songem od někdejšího účastníka Superstar Bena Cristovaa, který ve skladbě Těžký váhy sází rýmy jako: 

"Já nemůžu si dovolit 
cokoli odfláknout
a jen tak rukou mávnout, 
já musím za svou slávou
...
Musel jsem začít dřít, 
protože chci mít 
to svý vysněný vítězství"

Songy vůbec provázejí tuhle skvadru minimálně od evropské olympiády mládeže, kde v menším než malém mikrobusu dávaly hráčky kromě We are the Champions a právě Těžkých vah i Byl jednou jeden pán.  



O hudebním zázemí týmu na pražském letišti už více promluvila rozehrávačka Karolína Šotolová, pátá střelkyně celku (6,7) a také třetí nejlepší "stealerka" celého šampionátu. Neomezila se ovšem zdaleka jen na muziku. Dostane se tak i na to, kdy a čím tým tentokrát rozbrečel trenér, stejně jako na osm osobních fanoušků lvic i na Julii Pospíšilovou, jež zůstala v Portugalsku.



Epilog už opět svěříme do rukou a textu Bena Cristovaa: 

"Já zvedám těžký váhy
Píšu si svůj příběh
o splněným přání"

To letošní už v režii "Golden Girls" bylo splněno, ba překonáno. To pro příští rok se posouvá do pozice nové výzvy. A jak už zaznělo ze smějících se úst Veroniky Šípové, tenhle tým nemá přání z rodu malých...