O očekáváních nula i legendě Pumprlovi

S ADAMEM PECHÁČKEM Během své stále mladé kariéry už několikrát něco čekal, našlapoval k čemusi většímu, ale to pak nepřišlo. I když jako dorostenec v Itálii kraloval, jako boloňský teenager v Serii A ještě nemohl generovat zázraky. Průlom pak ale nenastal ani za sezonu a půl v Reggiu Emilia, kdy v ročníku 2014/15 natočil jen 86 minut a za půlku toho následujícího 62. Až po přestupu do Koszalinu za Patrikem Audou pookřál a v polské lize se konečně víc zviditelnil. Loni v létě pak opět zaútočil na vyšší mety – přihlásil se do draftu NBA, byl v kontaktu s Utah Jazz, trénoval u Lakers i Celtics, aby nakonec podepsal čtyřletou smlouvu ve španělském Obradoiru. Hned první sezonu mu ale zkrátilo zranění kotníku, takže zapsal 91 minut ve 14 utkáních. Teď se 22letý 207 vysoký centr Adam Pecháček pokouší o další nesnadný úkol v reprezentačním kempu lvů, kteří se chystají na zářijový EuroBasket.

Adame, jak vážné zranění kotníku vás vlastně v závěru minulé sezony potkalo?
Vyřadilo mě to na poslední dva měsíce ligy. Měl jsem přetržené oba vazy, takže mi dělali plastiku. Je to moje odrazová noha, protože ačkoli jsem levák, paradoxně se odrážím z levé, což z pohledu toho zranění není nic moc. Nějak jsem se z toho už ale vyhrabal a dostávám se do formy. Než jsem přijel na reprezentační sraz, připravoval jsem se individuálně a na prvním srazu už jsem jel v normálním režimu.

Fungujete už úplně bez omezení?
V tom kotníku ještě necítím takovou jistotu, jakou bych chtěl, a v některých pohybech to není stoprocentní. Po nějaké době trénování taky slábne, což mě trochu omezuje, ale zatím drží.



Loni jste se upsal Obradoiru. V čem byl přechod z polské ligy do ACB náročný?
Všichni víme, že rozdíl mezi oběma ligami je obrovský, takže skok to byl velký. Nicméně já jsem v Polsku hrál hodně a nebyl jsem z přechodu do ACB v šoku, protože jsem měl v létě před nástupem do klubu velice dobrou individuální přípravu. V Obradoiru jsem podepsal na čtyři roky s tím, že mi řekli, že první rok bude dost těžké, abych hrál víc. Přece jen ACB vyžaduje určité hráčské zkušenosti a ne každý hráč mého věku a zkušeností má tu minutáž dobrou. Já jsem prvních pět zápasů nastupoval, ale když se vrátil ze zranění druhý pivot, tak začal hrát on a já dost dlouhou dobu minuty neměl. Ke konci sezony jsem zase nastupovat začal, ale ve druhém zápase jsem si přetrhl ty vazy a sezona pro mě skončila.

Loni jste prožil rozcestované léto po Eurocampu v Trevisu a také po Americe, kde jste měl work-outy u týmů z NBA. Jak jste tam dopadl?
Ty work-outy byly u Lakers a Celtics a jel jsem na ně převážně kvůli získání zkušeností. Zacházení s hráči v Americe je na úplně jiné úrovni, při tom tréninku kolem vás skáče několik lidí, upravují vám každý detail a získáváte potom určitý pocit sebejistoty. Ještě jsem absolvoval nějaké předdraftové tréninky, což byly skupiny po šesti hráčích. Dělali jsme atletické testy, sprinty, hru 1 na 1, celkově vše dost ve stylu NBA. Pokud jde o kemp v Trevisu, který je hodně sledovaný kluby a agenty, i tam to bylo hodně na bázi hry 1 na 1, což jsem trochu nečekal, a ze zápasů se mi víc povedl jenom jeden. V souhrnu to ale byla dobrá zkušenost a po celém létě jsem se pak ve Španělsku cítil dobře.

U Lakers a Celtics jste se ocitl přímo v jejich tréninkových halách a zázemí?
Ano. Bylo to vždy maximálně s šesti hráči, hráli jsme 1 na 1, 2 na 2, 3 na 3, k tomu nějaká cvičení na dribling, prostě od všeho něco.

Sledují pak tyhle kluby dál hráče, které si takto prokleply?
Tady ani ne, to spíš po kempu v Trevisu se sleduje, jak si ti účastníci vedou dál. ACB je dost sledovaná, i skauty z NBA, kteří tam jezdí na zápasy. I proto je super ve Španělsku hrát.

Už jste stihl během své první sezony nasát jedinečnou atmosféru při domácích zápasech Obradoira, tak jako se to poštěstilo Pavlu Pumprlovi?
Upřímně, ještě ne. Tohle si zasloužíte až nějakým herním výkonem a vystupováním na hřišti. Já toho v sezoně odehrál minimum, proto jsem ještě ty pumprlovské zážitky neměl. Pavel je tam v podstatě něčím jako legendou, i za těch pár let si tuhle pozici stihl vybudovat a do dneška se na něj lidi ptají. Šestiletí kluci chodí na zápasy s jeho dresem, a když to trochu přeženu, tak on je tam takovým hrdinou. V Obradoiru si fandové hodně cení spíš hráčů, kteří jsou šikovní v obraně a dávají do toho sto procent, což on dělal, a hodně si ho za to váží.
 

Jak moc se bude v létě měnit sestava týmu?
Bude toho víc. Zůstávám já, jeden Litevec, plus další dva cizinci a jeden Španěl. Z hlavy to přesně nevím, ale asi pět hráčů se měnit bude. Pod košem zůstanu já a Ukrajinec Pustovyj (vysoký 218), další se uvidí.

Pokud se vydaří příprava, měly by se vaše minuty zvednout?
Já už radši neočekávám vůbec nic. Měl jsem dva nástupy do dvou profesionálních týmů, pokaždé jsem – na základě vyjádření vedení a trenérů – něco očekával a vždy to pak bylo trochu jinak. Radši tak nic nečekat a pak být překvapený.  

S čím jste v první skupině hráčů nastoupil do úvodního kempu reprezentace, už vzhledem k tomu, že loni vám přípravu s národním týmem narušil pobyt v USA?
Mně to loni ten pobyt nenarušil. Já reprezentační kempy stihl, ale asi se mnou nebyli spokojení a bylo mi řečeno, že se uvidíme za rok.

Podkošová sestava se hodně mění, chybí Petr Benda, Pavel Houška, čeká se na vyjádření Ondřeje Balvína, hodně pozic je tak otevřených…
Samozřejmě udělám maximum pro to, abych tu byl (až do finální nominace), ale zároveň jsem soudný, vím, jak na tom jsem, a pokud to nevyjde, nebudu to brát jako neúspěch. Chtěl jsem si to tu zkusit, být v tréninkovém kontaktu, protože tohle jsou mé první tréninky od operace vazů. V podstatě se rozehrávám, a ačkoli je blbý to říct, když jde o reprezentaci, prostě to tak je. Budu tady určitě rád, považuju to za přínosné a dál uvidíme.  
A co až přijdou listopadové a únorové zápasy kvalifikace o Světový pohár, kdy už bude pod košem chybět i Jan Veselý, neměl byste v těchto termínech problémy s uvolněním z klubu?
Na to jsem se ještě neptal. Po pravdě v klubu nebyli vzhledem k mému stavu úplně nadšení, že jsem teď tady, ale já jsem řekl, že reprezentovat chci, nebo aspoň se poprat o nominaci a že totéž by španělskému hráči v případě španělské reprezentace povolili, takže to mají pochopit, protože je to moje země. Zatím jsem je k tomu nějak přemluvil…