O nervech, oslnivé KK a splněném snu

17.07.2019 - red
počet přečtení: 980
vytvořeno 17.07.2019, upraveno 17.07.2019

S JIŘÍM WELSCHEM O OPERACI MNICHOV Ještě tři dny před výpravou do Mnichova vedoucí mise „Dostaňme EuroBasket do Česka“ Jiří Welsch netušil, zda pojede do centrály evropské divize FIBA „jen“ s reprezentačním kapitánem Pavlem Pumprlou, nebo i se světovou superstar přehlídkových pódií, která má už od svých 23 let vlastní hvězdu na hollywoodském Chodníku slávy, ovšem z dětství i basketbalové kořeny. S jistou Karolínou Kurkovou. Oslnivá žena a osudový trumf české minivýpravy však nakonec byla v pondělí ráno připravena na cestu do Bavor, kde po nejlepší prezentaci ze všech sedmi zemí – navzdory účasti gruzínské prezidentky – Karolína, Jíří a Pavel triumfovali a přivezli zpět do Prahy první EuroBasket mužů v samostatné éře - 38 let poté, co zdejší kraje hostily poslední kontinentální šampionát. A také jen pár měsíců po tom, co se čeští lvi vůbec poprvé probojovali do mega turnaje o Světový pohár. Řeklo by se - „zřejmě slušnej oddíl“. Teď už ale pospěšme za bývalým kapitánem reprezentace Jiřím Welschem, aby jako zdatný vypravěč a reportér odkryl barvité zákulisí „Operace Mnichov“.

Jiří, co pro vás osobně získání pořadatelství ME mužů znamená?
Považuju to za historický úspěch a jsem rád, že jsem jeho součástí. Podílel jsem se na několika spotovních úspěších a tohle je pro mě první diplomatický. Byl to v Mnichově dlouhý den kvůli relativně krátké prezentaci. I když se ale spousta věcí odehrála a byla vybojovaná už dřív, podle zpetné vazby mělo i naše vystoupení v Mnichově svou váhu a vliv a díky našemu týmovému výkonu jsme dosáhli toho skvělého úspěchu.

Vy jste byl u přípravy kandidatury od které fáze?
Víceméně od začátku. Už asi před dvěma měsíci mě generální sekretář federace Michal Konečný společně s prezidentem Janstou požádali, jestli bych tu prezentaci nevedl já. Já na to kývl a od té doby jsem u toho byl. Michal Konečný se mnou konzultoval obsah, jak to celé pojmout, měl jsem i mítink s pány Janstou a Zedníčkem, kde se domlouvala strategie zákulisního lobbingu, s kým je třeba komunikovat, koho je třeba získat na naši stranu, kdo to udělá a tak dále.

1765YTE.jpg

Co jste podnikal kromě přípravy prezentace vy sám?
Tak já osobně jsem nikoho neoslovoval, na to se pohybuju ve funkcionářských vodách příliš krátce. Strategie byla taková, že pan Jansta jako šéf federace bude mluvit s předsedy z jiných zemí, místopředseda federace Jirka Zídek především se zeměmi z „východního bloku“, Michal Konečný jako současný člen výkonného výboru FIBA Europe s dalšími členy výboru a klíčový byl osobní kontakt pana Zedníčka (legenda československého basketbalu, bývalý předseda ČBF a bývalý místopředseda Českého olympijského výboru s rozsáhlými mezinárodními kontakty) na současného předsedu FIBA Europe Turgaye Demirela, protože se z dřívějšího působení znají. To byla opravdu zásadní věc.

Kolik podkladů a informací jste dostal dopředu a co jste si musel chystat sám?
Většinu podkladů jsem dostal hotových, to znamená prezentaci s fakty a sestříhané dvouminutové video, které jsme odehráli na závěr prezentace. Když jsme s generálním sekretářem poprvé konzultovali obsah, nadnesl jsem, že bychom to udělali ve stylu „Proč my“. Tuhle otázku si tam samozřejmě pokládají všichni, ale já se opravdu snažil zaměřit na snášení argumentů, proč bychom ME měli dostat právě my. Tohle bylo schváleno, určily se informace, které by měly zaznít, a pak jsem dostal jednu velice užitečnou radu, kterou jsem i převedl do reality, a to přidat osobní příběh, který jsem tam zakomponoval.

Můžete ho přibížit?
Dostal jsem radu, že dobrá prezentace je vždycky o emocích a na to jsem se soustředil. Finální slovo sice měla Karolína, která se rozloučila se všemi členy evropského Boardu FIBA, ale já jsem mluvil těsně před puštěním našeho videa a tam jsem byl osobní. Mluvil jsem o tom, že jako hráč jsem měl v životě několik snů, z nichž některé se mi splnily, u jiných jsem se dostal blízko, ale možnost zahrát si evropský šampionát doma, před našimi fanoušky a před svou rodinou, se mi nikdy nepoštěstilo. Pro nás by to tak nebylo jen obyčejné udělení mistrovství, ale bylo by to naplnění snu, protože máme úžasnou generaci, která stejně jako dřív já sní o stejné věci – o tom zahrát si šampionát doma. Bylo to tedy postavené na splnění snu, po kterém řada generací marně toužila, a téhle se to může podařit.

Jak se zrodila klíčová nominace světové supermodelky Karolíny Kurkové do vašeho minitýmu? Předpokládám, že podobný kalibr ostatní země v Mnichově neměly…
Tak Gruzínci tam přivezli prezidentku země Salome Zurabišvili, ale my měli Karolínu, takže dobrý (usmívá se). Pokud vím, s nápadem zařadit k nám Karolínu přišel místopředseda ČBF Zdeněk Bříza, který, tuším, pochází ze severních Čech jako ona. Musím říct, že všechny ostatní země si do Mnichova přivezly nějakého politika, předpokládám z důvodů státních garancí za uspořádání skupiny, my ale měli šmrnc, anglicky se tomu říká glamour (osobní kouzlo). Měli jsme místnost plnou energie a „million-dollar smile“ (milionových úsměvů), což bylo ve finále lepší, než kdyby tam vyprávěl někdo ze státních orgánů… Zdeněk Bříza se za Karolínou vypravil osobně, nicméně do poslední chvíle se nevědělo, jestli jí to vyjde. Ještě minulý týden jsme seděli a pracovali se dvěma verzemi prezentace – pro případ, že Karolína pojede, nebo nepojede. Až do pátku čekala, jestli nepoletí do Skotska fotit. V pátek večer nám ale potvrdila, že s námi bude moct.

1766YTB.jpg

Jak z vašeho pohledu vypadala samotná prezentace?
My jsme dorazili asi hodinu a půl před ní, podívali jsme se, kde budeme stát, vyžádali jsme si mikrofony do ruky, protože jinak byl připravený jen stolek s pevně umístěným mikrofonem, u čehož bychom se já, ani Karolína necítili komfortně. Pak jsme se převlékli do obleků a potom už proběhlo představení programu, kdy my jsme podle abecedy měli jít na řadu jako první. Načež všichni, kdo tam neměli co dělat, museli odejít, a my šli na to. Úvodní slovo měla Karolína jako hlavní hvězda a ambasadorka našeho minitýmu a my s Pavlem jsme pak prošli hlavní body, o které se naše kandidatira opírala, tedy Prahu, Českou republiku a zkušenosti naší federace při organizaci vrcholných akcí. Dali jsme do toho i emoce a zakončili to videem o krásách Česka a aktuální basketbalové horečce. Do těch deseti minut jsme toho vmáčkli opravdu hodně a výsledek se dostavil.

Kromě Karolíny a důrazu na emoce jste se od ostatních odlišili ještě něčím?
To já nevím. My jsme prezentace ostatních nesměli sledovat. V místnosti mohli být jen členové evropského výkonného výboru, prezident celé federace FIBA Horacio Muratore a generální sekrerář FIBA Andreas Zagklis, plus zaměstnanci FIBA. Jinak tam nesměl být nikdo. Vím jen od Michala Konečného jako člena evropského Boardu, že všech ostatních šest prezentací se neslo v podobném duchu. Hovořili tam politici a ujišťovali, jak to zvládnou.

Co měla za úkol přednést vaše hvězda?
Karolína měla samozřejmě oslnit, což začalo už její pouhou přítomností. Já jsem šel na podium jako první, zahájil prezentaci a pak i pozval a představil Karolínu. Ona zase představila mě a Pavla. Cestou do Mnichova jsme se v autě bavili o tom, co by mělo zaznít, a já jsem zmínil, že by měla říct o svém vztahu k basketbalu, že její táta hrál, ona taky a že tam nestojí náhodou, jen proto, že je známou modelkou. Navíc od ní mělo zaznít, že je globální osobností a v případě udělení ME bude dělat maximum pro propagaci turnaje po světě.

Počítá se tedy i s jejím zapojení do marketingových projektů před ME?
Cestou zpátky už jsme začali kout nápady. Karolína říkala, že navrhne volnočasovou kolekci a pak se ptala, jestli jde navrhnout i dresy. Tak to jsem jí musel říct, že to asi nepůjde, protože to je svázané přísnými pravidly. (směje se) S tou kolekcí jsme ale souhlasili. Ráda by měla i dres se svým jménem a taky jsme se bavili o sérii srandovních videopozvánek na YouTube a sociálních sítích, kam zapojíme i hráče. Karolína navrhla, že k tomu sezve známé Čechy a Češky a uděláme online kampaň. To už není náš džob, ale nápady by byly. (smích) Prostě jsme se tím nechávali unášet a měli velkou radost, i když asi ne tak velkou jako Gruzínci, kteří při vyhlášení málem zbořili sál. (smích)

1767MDI.jpg

Nakolik jste vůbec vy sám – při pěti kandidátech z východní Evropy a jen dvou ze západní – dopředu věřil, že to dopadne?
Já jsem věřil hodně. Říkal jsem si, že všechno hraje pro nás a jedině politika a nějaké „zákulisní věci“ by nám to mohly pokazit. Myslím, že Praha, O2 Arena, skvělá generace, dva nejlepší hráči, jaké jsme tu kdy měli, organizační zkušenosti byly naší velku devizou. ČBF těch akcí pod hlavičkou FIBA nedělala v posledních letech málo a já tomu prostě věřil.

Stihl jste ještě na místě sesbírat ohlasy, nebo jste se hned vydali zpět do Prahy?
Jeli jsme hned, protože to byl opravdu dlouhý den. Karolína vstávala ve čtyři ráno, my s Pavlem v půl šesté. Ale já musím říct, že jsem nám věřil i z jiného důvodu. Po skončení hlasování byla do vyhlášení výsledků asi půlhodinová pauza, kde už jsme potkávali řadu lidí. Kamil Novák (bývalý Welschův reprezentační spoluhráč a nyní výkonný ředitel FIBA Europe) - i když říkal, že neznal výsledky -, přišel s takovým lišáckým úsměvem, hned vedle něj stojící šéf Německé federace Ingo Weiss nám okamžitě řekl, že jsme měli nejlepší prezentaci a pozitivní ohlasy jsme dostávali i od dalších lidí, třeba od generálního sekretáře Lotyšů, který je členem evropského Boardu FIBA.

Čím pro vás osobně budou dva roky do šampionátu naplněny a v jaké pozici?
Už jsem to říkal po vyhlášení: „Můžeme se radovat a začíná nám práce, ale teď bychom neměli zapomenout, že ještě jedeme na mistrovství světa a nejdřív bychom se měli soustředit na tenhle turnaj“. Nicméně ta práce začne už brzy, bude třeba se spojit s ministerstvy a dalšími státními institucemi, zajistit garance, které žádá FIBA, a začít se tomu aktivně věnovat. Co se týká mě, zřejmě nějakou roli v organizačním výboru budu hrát, ale co to bude přesně, zatím ještě nevím.