O marně natažených rukou i odkazu Šiřiny

26.07.2017 - red
počet přečtení: 3255
vytvořeno 26.07.2017, upraveno 26.07.2017

INTERVIEW S PETREM CZUDKEM O ME U20 Vrtkavá je studnice českého podkošového talentu a ne každý rok se rumpálem vytáhne vědro s ročníkem, jakým byl ten pětadevadesátý. A když navíc osové hráče zradí zdraví, stává se situace ještě složitější. Teenagerská mistrovství Evropy však přicházejí s neúprosnou každoroční pravidelností a nikdo se neptá, jak na tom zrovna to léto jste. V nejsledovanější kategorii U20 vyrazil letos tým českých mladíků k boji o holé přežití, ostatně jako každý rok, a byť byl navzdory jen 59bodové ofenzivě nakonec docela blízko, elitní divizi na Krétě neuhájil. O důvodech sestupu po A-divizní pětiletce i dalších turnajových okolnostech bude v tradičně detailním rozboru hovořit kouč Petr Czudek, který na závěr přisadí i hodnocení všech svých mužů.

Trenére, po dvou letech žní, s šestým a sedmým místem, přišel letos sestup. Do jaké míry jste potíže čekal dopředu, do jaké vás turnajové okolnosti jako šest porážek v řadě překvapily?
Zklamání ze sestupu určitě je, nejen u mě a celého realizačního týmu, ale i u samotných hráčů. I když se loni a předloni udělal úspěch, tak vždy byla v A-divizi prvořadá záchrana. Systém turnaje je velmi divoký a nahrává velkým překvapením (po zápasech ve skupině, které se hrají jen o pořadí, všechny celky postupují do osmifinále a až výhra v něm definitivně zaručuje záchranu, kdo v něm prohraje, jde do zápasu o 9.-16. místo, a kdo prohraje i tam, hraje už o 13.-16. místo, přičemž sestupují poslední tři – pozn.). A jako loni hráli o záchranu Francouzi, letos to byli až do posledního zápasu Italové, což se nečekalo. Individuality z minulých dvou let letos v našem týmu nebyly, ti kluci neměli na rozdíl od minulých dvou týmů tolik zkušeností z NBL, ale pořád to bylo o jednom zápase (pro lvy byl klíčový ten o 9.-16. místo s Ukrajinou). A stále platí, že je jednodušší se zachránit v divizi A, než se vrátit z divize B, kde se k postupu mezi třemi nejlepšími musí porazit řada kvalitních týmů.

Jak velké svízele vás před turnajem potkaly po zdravotní stránce?
Bohužel se nám trochu lepila na paty smůla, přitom my jsme k záchraně potřebovali mít všechny hráče zdravé. Jenže Kryštof Chaloupka, který celý rok laboroval s kolenem, i když hodně chtěl, nakonec odjet nemohl. Těsně před začátkem si přetrhl vazy v koleně i křídelník Vít Šmerda, který měl už zkušenosti z ME U18, a nejtěžší rána přišla na soustředění před ME v Nymburce, kdy si vazy v kotníku přetrhl Šimon Puršl, který měl být kapitánem a nositelem praporu tohoto týmu. Sice jsme měli hodně času a zápasů to ještě vstřebat, protože na klucích bylo vidět, že jsou z těchto ztrát trochu otřesení, ale ty absence prostě byly velké a hodně citelné. S dvěma podkošovými pilíři Chaloupkou a Puršlem nám odešlo nejméně 15 doskoků a v útoku jsme byli chudší o takových 15 až 20 bodů.

999M2N.jpg

Z loňského týmu nakonec zbyl jen pivot Roub. Podle ideálního plánu měli být takoví hráči nejméně tři?
Ano. Všichni tři byli pivoti (Roub, Chaloupka, Puršl), kdy jsme to pod košem chtěli doplnit Michalem Kozákem, což je ročník ´98. Původně jsme řešili spíš křídla, která těmto ročníkům chybí, ale zase byli slušní rozehrávači. Při rozpadu podkošové sestavy jsme to museli různě nahrazovat a dolaďovat, ale tenhle výpadek jsme vykompenzovat nedokázali.

Spolu s Izraelci, kteří se i tak dostali až do finále, jste byli s průměrem 193 nejmenší na turnaji. Většina celků byla od 196 nahoru, v některých případech i dvoumetrová. Jaké minus to pro vás bylo?      
Je to jistě hodně o výšce i atletičnosti, kdy některé týmy hrají o dvě až tři patra výš než my. Izraelci to ovšem dokázali vykompenzovat bojovností a precizností při odstavování na doskoku. Ukázali, že výška není ten nejdůležitější faktor a dá se to odehrát i takto. Ten tým je zase rychlejší, pohyblivější a efektivnější v útoku. My jsme ale bohužel měli problém s doskokem, a to celý turnaj. Prvotní potíží byla samozřejmě absence těch dvou podkošových hráčů. A druhý faktor byl, že na kluky na rozdíl od přípravy, kdy ještě nebyl takový tlak, a kdy jsme i s kvalitními soupeři ze špičky divize A dokázali hrát sebevědomě, dolehla až příliš tíha šampionátu. A než jsme to setřepali a vrátili se ke hře z přípravy, trvalo to čtyři pět zápasů, což mě překvapilo.  

S 32 doskoky jste skončili jasně poslední ze všech 16 týmů. Bez obou zmíněných pivotů to na lepší číslo dotáhnout nešlo?
Každý trenér řekne, že kvůli absencím nemůže plakat a musí se s tím poprat. Kluky jsme nabádali, že musí skákat celá pětka, ne-li „celá lavička“. Museli jsme co nejlíp odstavovat a o ty balony se rvát. Naráželi jsme ale i na to, že ta určitá bázlivost nám svazovala ruce a spousty neutrálních míčů jsme tak neměli. Plynulo to ale i z toho, že kluci hodně chtěli, moc si to brali a psychicky je to svazovalo.

1000MjM.jpg

Kde byl hlavní kámen úrazu herně?
Při velké kvalitě soupeřů a jejich obran jsme se těžko prosazovali v útoku. Kluci, kteří slušně bránili, nebyli tolik nebezpeční v útoku a naopak. Různě jsme to zkoušeli kombinovat, ale proti dobrým obranám jsme měli problém dát 60 bodů. Jenže v téhle kategorii málokoho na tak nízké skore ubráníte pod svým košem. Navíc hráči z řady těch týmů už jsou vyzrálí a my jsme s asistentem Láďou Sokolovským napočítali snad až dvacet hráčů, co už nakukovali do Eurolig a dalších evropských pohárů. A my ztráceli už v tom, že naši kluci skoro nehráli ani NBL. Vyhranost a jistota, z nichž plyne sebevědomí, tam chyběly. Bylo na nás znát, že jsme vystrašení, kolikrát jsme se zbavovali míčů a nechtěli na sebe vzít zodpovědnost. To ale bylo dáno právě nízkým počtem odehraných těžkých zápasů.     

V uplynulé sezoně NBL hráči do 23 let natočili v dlouhodobé části (včetně nadstavby) jen 13 procent ze všech 77 tisíc minut, a pokud by se věkový limit posunul ještě níž, procenta by dále klesala. Nejsou hráči na ligu dost dobří, anebo ty herní příležitosti nedostávají?
Tohle je těžká otázka. My jsme prostě měli hráče, kteří na rozdíl od minulých ročníků ty minuty z ligy neměli. A teď z toho jasně vypadlo, že bez těch minut v lize to na záchranu divize A nestačí. Já jsem klukům řekl, že u nás se, aspoň myslím, basket dělá dobře do 19 let, ale pak jsou ti kluci hození do vody, ať plavou sami, což zatím ještě neumíme. My se s kluky v létě bavili o tom, že musí vyjít ze svého komfortu, přidávat si navíc a trénovat víc než zkušení borci, se kterými jsou v klubu. V 19 letech už nemají možnost vrátit se do svých extralig a zvednout si tam sebevědomí, když se jim nedaří, a hledají se. Na ročníku ´97, který teď na ME neuspěl, je to vidět. Dál uvidíme, jak to zvládne ročník ´98, z kterého jsme tam letos měli šest kluků, kteří jsou v nějakém režimu NBL a první ligy, a uvidíme, kolik dostanou minut v příští sezoně. Všechny jsme je ale s Láďou nabádali, že nemají čekat, kdo jim pomůže, nebo něco dá a řekne, ale že musí dělat sami. A pokud to vezmou, budou si sami přidávat a budou excelovat v první lize mužů, donutí trenéry, aby jim dali šanci i v NBL. To už ale opravdu záleží jen na nich. Nejde čekat s nastavenýma rukama na to, co mi kdo dá. S tím jsme se na Evropě potýkali stále. Já klukům říkal: „Vy pořád něco chcete, ale nic nedáváte. Musíte se na hřišti snažit a musí to být vidět.“ Oni z toho byli smutní, pořád hledali odpovědi na spoustu otázek.

1001MDU.jpg
Jakub Tůma

Povinné nasazování mladých hráčů do zápasů NBL by nepomohlo?
Osobně zastávám názor, že vynucování kvót, aby museli být v NBL na hřišti hráči do 18 nebo 20 let, je nesmysl.

Vidíte tedy jako záchranný jiný instrument?         
Teď se vedou „války“ o to, jestli týmy VSCM mají, nebo nemají hrát první ligu mužů. Spousta klubů první ligy je proti jejich účasti. Já myslím, že to není až tak vysoká soutěž, aby si někdo diktoval, kdo tam bude a nebude hrát. Víme, že jít v první lize třeba na tři tréninky v týdnu a pak hrát jeden zápas je málo. Ti mladí kluci musí mít čtyři pět kvalitních tréninků za týden, plus dva individuální střelecké a k tomu musí přijít jeden nebo dva zápasy za týden. A pak se jde bavit o nějaké herní vyzrálosti a sebevědomí, kdy budou moct hrát s otevřeným hledím proti Řekům, Španělům, Francouzům nebo Němcům, kteří na rozdíl od nás v tomto režimu jedou.           

Co vás trápilo ještě?
Nejvíc sil nás s Láďou stálo hráče pořád zvedat. Jsou to fajn kluci, chytří, se sebereflexí a věděli, že to, co předváděli, nestačilo. Neměli ale odkud brát.  

Váš útok byl na turnaji předposlední s 59,4 bodu a 36 procenty z pole, ani jeden hráč se nedostal na 10 bodů podle průměru. V čem například hráči individuálně zaostávali proti soupeřům z jiných týmů?
Každý hráč má nějaký vývoj. My jsme měli útočné i obranné typy. Každý trenér by měl samozřejmě rád spojení obou kvalit v jednom hráči, ale ne vždy se to tak sejde. Nám po výpadku dvou zraněných pivotů chyběla v útoku větší odvaha a tím i body. Určitě jsme se měli dostat nad 65 bodů, což byl náš plán. S klesajícím sebevědomím jsme si už ale potom neměli čím pomoct, tristní byly i trestné hody, které jsme měly celý turnaj 50 procent, a až v posledním zápase s Lotyšskem jsme se šňůrou 12/12 dostali na konečných 57.    

1002OWF.jpg
Ondřej Sehnal

Ve kterých zápasech jste byli konkurenceschopní a při příznivé souhře okolností mohli myslet i na výhru?
Po lekci od řeckých mistrů Evropy hned v prvním zápase (o 41) nám spadlo sebevědomí a dlouho trvalo se vrátit k naší hře. Následovali Němci, se kterými jsme propadli o 39 bodů, a i německý trenér se divil, co se s námi děje, protože v přípravě jsme ani ne dva týdny předtím proti stejnému soupeři předvedli diametrálně odlišný výkon. Vypadali jsme, jako bychom se sešli až těsně před turnajem. Se Švédy jsme se pak chtěli chytnout, ale soupeř hrál v pohodě a po vyhraném prvním poločase jsme v tom druhém nedokázali ubránit Birgandera (22 bodů). V osmifinále jsme proti atletické Francii vsadili vše na staženou obranu, která platila v přípravě, jenže když jsme šli do zóny, Francouzi nám dali 14 trojek a naše taktika se tím zbortila.

V zápasech o záchranu jsme začali s Ukrajinou, kde jsme zaspali v první půlce, nebojovali jsme a nehráli, co jsme si řekli. Až po poločasové bouřce jsme se vrátili do utkání, dokonce i vyrovnali, ale chybělo víc zkušeností zahrát v útoku i obraně to, co by na soupeře platilo. Tam jsme ztratili (velkou) možnost se zachránit. Ze zbývajících dvou zápasů už jsme museli vyhrát oba, jenže v cestě stáli Italové, kteří tam neměli co dělat. Celý turnaj se ale hledali, a to i proti nám, a v zápase dvou nemohoucích to tak dospělo do koncovky, kde nám byl necitlivě odpískán faul na útočním doskoku, a soupeř rozhodl šestkami. I od trenérů dalších týmů to bylo hodnoceno jako velká chyba rozhodčího, ale stalo se. A v závěrečném zápase o čest s Lotyši jsme soupeře přetlačili větší vůlí ve druhé půli. Byl jsem za to rád – nechtěl jsem, aby tenhle tým měl nálepku, že sestoupil v U18 i v U20 a ještě nevyhrál ani zápas.     

Daly se na ME vypozorovat nějaké nové trendy?
Nevím, jestli to je otázka tohoto ročníku, ale trend je hrát na jednoho vysokého a čtyři hráče kolem 190 čísel. Rozehrávači pak brání pozici 4, vše se přebírá a všichni jsou schopní nejen vytvořit tlak na hráče s míčem, ale i dobře doskakovat, čímž se urychluje přechod do útoku. Týmy, které takto hrály, třeba Řekové nebo Izraelci, měly vždy jen jednoho podkošového hráče. A pak jde o to, jak byl kvalitní. Ty týmy pak hodně rotovaly po přebráních a byly celkově elastické a plastické. Uvidíme, jestli tohle bude trendem i za rok. V každém případě i od nestranných pozorovatelů přicházely hlasy, že celková úroveň této kategorie jde rok od roku malinko dolů.

1003MTk.jpg
Michal Kozák

Bude za rok těžký návrat do divize A a chcete u něj být?
Jsou silnější a slabší ročníky. My jsme měli excelentní ročník ´95, zkušenosti měli i hráči ročníku ´96. Devadesát sedmičky (letos hrající v U20) sestoupily z A-divize v U18 a není to silný ročník. Pokud by se letos vše sešlo, byli všichni hráči, forma a další věci, byla záchrana zvládnutelná, bohužel to ale nevyšlo. U ročníků ´99 a 2000 se teprve uvidí. Na ME U18 se ukáže, jak na tom tým je. Z našeho letošního celku by všech šest hráčů ročníku ´98, pokud na sobě budou pracovat, budou mít herní praxi a hlavně budou zdraví, mělo tvořit základ sestavy pro příští rok.

Už jsem řekl, že daleko snadnější je záchrana v áčku než postup zpět. Když se podíváte, jaké kvalitní týmy se jen letos nedostaly do osmičky v divizi B, a přitom postupují jen nejlepší tři… Takže těžké to bude, my jsme navíc spadli se Slovinci a Lotyši, kteří se taky budou chtít vracet. A jsou tam Poláci a další. Pokud jde o mě s asistentem Láďou Sokolovským, řekli jsme si, že když jsme přebírali divizi A, tak bychom ji rádi i odevzdávali a určitě bychom letoškem nechtěli skončit. Vše ale závisí na trenérské radě a vedení ČBF.    

Jaký vzkaz máte pro hráče na závěr?
Pokud obětují svůj čas a energii, tak se jim to vrátí. Předal jsem jim jako příklad příběh Kuby Šiřiny, který jako náctiletý neabsolvoval žádné mládežnické repre, v ostravské NH byl vyřazen z užší rotace ligového týmu, ale pak se svou vůlí a investováním do svého rozvoje během letních příprav dostal až k ceně pro MVP NBL a na mistrovství Evropy dospělých. Klukům jsem zdůraznil, že (jen) za to, že si prošli reprezentacemi U16, U18 a U20, jim nikdo nenabídne sto tisíc měsíčně. Nejde proto jen o všem mluvit, ale především dělat.

1004MzJ.jpg
Martin Roub

HODNOCENÍ HRÁČŮ OČIMA KOUČE

JAKUB TŮMA (křídlo USK Praha, na ME průměry 9,1 bodu za 26 minut, v minulé sezoně NBL 0 minut)
„Jako MVP ročníku ´98 si odehrál svoje a je vidět, že v USK se střetává i s evropským basketbalem. I pod tlakem byl schopen svou pozici ustát.“

ONDŘEJ SEHNAL (guard USK Praha, 7,6 bodu, 4 doskoky, 4 asistence za 27 minut, v NBL celkem 5 minut)
„Podal velmi bojovný výkon, byl až přehecovaný. Bohužel dva roky nehrál, ale dostal se ze dvou těžkých zranění a na turnaj se dokázal připravit. Ukázal, že nechce prohrávat a na hřišti nechával všechno. Samozřejmě ale bylo znát, že mu po prostátých dvou letech chyběla vyhranost.“

MICHAL KOZÁK (centr GBA, 6,4 bodu, 5 doskoků za 25 minut, nejlepší v průměru plus/minus s -3,1 bodu, v NBL 0 minut)
„Ročník ´98, který by měl být tahounem pro příští rok, měl dobré momenty hlavně v útoku, kde doskakoval a byl nebezpečný na koš.“

MARTIN ROUB (centr BK Synthesia Pardubice, 9 bodů za 19 minut, v NBL celkem 27 minut)
„Na začátku byl takový zklamaný, protože jako jedinému hráči se zkušenostmi z loňska, který měl být hlavně v útoku lídrem, se mu nedařilo. Postupně se ale rozběhl, v posledním zápase dal 20 bodů a díky němu jsme neodjeli s úplnou ostudou bez jediné výhry. Tihle čtyři hráči víceméně splnili, co jsme od nich čekali.“

FRANTIŠEK VÁŇA (power forward BCM Prostějov, 7,7 bodu za 21 minut v 6 zápasech, v NBL 105 minut)
„Jevil se dobře, byl výborný v útoku, ale po prodělané střevní chřipce byl oslabený, měl určitý propad a musel se vracet do formy. Je to ale velký příslib. Náš tým měl problémy skórovat a on byl nebezpečný, obrany si na něj musely dávat pozor.“

MARTIN NÁBĚLEK (rozehrávač BCM Prostějov, 3 body za 14,5 minuty v 6 zápasech, v NBL 122 minut)
„Martin laboroval s bolestmi zraněného ramene, hrál se sebezapřením, pod prášky a v důsledku toho mu chybělo sebevědomí a suverenita z extraligy. On i Váňa jsou ročník ´98, a pokud budou pracovat a mít minuty v soutěžích dospělých, příští sezonu budou zase o něco vyspělejší a na ME 2018 by jejich výkony měly vypadat jinak.“

VOJTĚCH NOVÁK (centr Lions Jindřichův Hradec, 3,9 bodu za 13 minut, v NBL 78 minut)
„Odehrál velice slušný turnaj. Byl nominován jako poslední, aby nám svou výškou pomohl s doskokem. Je vysoký, má čuch na míč, ale taky laxnější povahu a není plně zkoncentrovaný například při zakončeních, což má vliv na jeho efektivitu.“

DAVID JELÍNEK (pivot druhodivizní Northwood University v USA, 3,2 bodu za 14 minut v 6 zápasech, v NCAA průměry 4,4 bodu za 12 minut)
„Technicky velmi dobrý hráč (202), ale chybí mu výška a musel by vše zrychlit, aby se v této kategorii prosadil. Tady už hrají dynamičtější a klidně i o deset čísel vyšší kluci.“

THEODOR DLUGOŠ (rozehrávač Lions Jindřichův Hradec, 2,3 bodu za 8,4 minuty, v NBL 140 minut)
„Byl braný jako žolík, který se trefí, když nám to nepůjde. Předvedl, co může, přinesl energii a v útoku se snažil atakovat koš.“

LUKÁŠ BUKOVJAN (guard Snakes Ostrava, 1,4 bodu za 8,3 minuty, v NBL 0 minut)
„Měl výbornou sezonu, ale nikdy nebyl v žádných reprezentačních výběrech a střet s evropským basketbalem pro něj byl trochu šok. Měl velkou snahu, bojovnost v obraně, ale v útoku mu ještě chybí vyzrálost k řešení různých situací a dostával se do složitých míst, kde panikařil, z čehož pak byl smutný. I u něj stejně jako u ostatních pak bylo nižší sebevědomí znát na výkonech.“

ADAM GOGA (křídlo BCM Prostějov, 3,7 bodu za 14 minut, v NBL 311 minut)
„Výborný obránce, ale poněkud ho limituje útok, což sám ví. Na začátku byl hodně nervózní, z čehož pramenily i chyby, ale poslední zápas odehrál velmi slušně. Škoda, že se do sebevědomé hry dostal až v závěru turnaje.“

MARTIN KOLÁŘ (forward BA Nymburk, 4,1 bodu za 18 minut, v NBL 0 minut)
„Pod tíhou důležitých zápasů se ve hře trochu ztrácel a nebyl tolik vidět. I on potřebuje víc hrát, včetně těžkých zápasů.“





Foto: FIBA