Nůše změn, sudí za hranou i magie Krojce

16 DNÍ DO EUROBASKETU S VOJTĚCHEM HRUBANEM I když v řadě případů zápolili se zátěží střevních potíží, odehráli reprezentanti v neděli v Gruzii zatím nejpodařenější přípravný zápas (prohra 68-64), a nebýt některých specifických faktorů, zřejmě by v Tbilisi nad domácími i zvítězili. O tom, co všechno letos národní tým musí dělat jinak, co se nejvíc zdůrazňuje, kdo překvapuje, kdo toho má na bedrech nejvíc, a jestli už viděl kouče Ginzburga tak vytočeného jako v neděli, vyprávěl po složitém návratu z dvojzápasu, kdy se lvi na spoustu hodin zdrželi při přestupu v Polsku, osový křídelník Vojtěch Hruban, který přidal i svůj tip na Basketbalistu roku 2017.

Vojto, byl to v neděli první zápas letošního léta, kdy by se dalo skoro zapomenout na to, že někdo zásadní chyběl?
V tom podvědomí je to vždycky, člověk si prostě říká – kdybychom měli toho a toho hráče, tak by se do toho a toho zápasu hodil. My ale máme tuhle sestavu a s ní hrajeme. Tohle byl náš nejlepší zápas z pohledu zvládání naší menší výšky a absence klasických pivotů, což je trochu specifický faktor. Už jsme hráli, jak bychom zhruba chtěli, jen škoda, že jsme to nedokázali dovést do vítězného konce. Těch faktorů pro to ale bylo několik a některé bych nerad moc rozebíral.

Váš aktuální styl hry je zejména v obraně - se spoustou presinku, tlaku na míč, výpomocí a rotací - asi hodně fyzicky náročný…
To je pravda. Je těžké to oběhat, vůbec nejtěžší to mají „Saty“ (Satoranský) a „Boči“ (Bohačík), kteří k tomu ještě hodně hrají s balonem v útoku. Musí tedy navíc i tvořit a ještě běhat do protiútoků. Pokud někdo bude hrát nad 30 minut, bude to mít hodně těžké, protože těch rotací v obraně je tam spousta. Naše lavička ale zrovna v tom posledním zápase nezahrála špatně, a kdo přišel, přinesl novou energii, takže prostřídání nebylo znát. V tomhle ohledu jsme si vedli líp než v předchozích zápasech.



Obranu začínáte presinkem od koše soupeře. Kolik sil ubírá už tohle?
Presink je spíš na zpomalení útoku soupeře. Je to oproti dřívějšku něco navíc, ale není to vyloženě na získávání míčů. Jde hlavně o to, aby pak soupeř neměl tolik času na budování pozic ke hře zády ke koši a další tvoření v útoku. Není to tedy super náročný presink, který by nás po 15 minutách „odvařil“.

V obraně 5 na 5 je patrná snaha nedopustit příhru zejména do vnitřního prostoru a ztížit co nejvíc zahajovací pas každého útoku. Platí to?
Nátlakovější obrana je potřeba, protože útokem asi vyhrávat nebudeme. Obrana tak bude hodně znát, protože v ní můžeme mít dost zisků a protiútoků, což jsou body, které potřebujeme. Ten tlak by měl být určitě celoplošný, protože pokud si soupeř bude hrát pohodovou hru a signály na půlce, tak šance, že ho ubráníme v tomhle složení, je daleko menší. My máme spoustu „mismatchů“ (fyzických, výškových a váhových nevýhod v obraně 1 na 1) už v momentu, kdy nastoupíme na hřiště (úsměv), a nemusí se ani vytvářet hrou. Tohle musíme nějak nahrazovat a teď naposledy byly úseky, kdy se to docela dařilo - dobře jsme rotovali a měli z toho spoustu zisků a ty naše sestavové limity jsme dokázali překonat.

Klíčovou postavou bude asi obránce rozehrávače nebo „hlavního vodiče míče“, což bude zřejmě na vás nebo Tomáši Satoranském.
Tohle bude na všech obráncích na perimetru, ten tlak na balon tam musí být velký, což by tak u každé obrany i mělo být. Pomůže se tak pivotům, kteří pak jsou při hře 1 na 1 v obrovské nebo alespoň dílčí nevýhodě proti většině týmů, které na ME nebo teď v přípravě potkáme.

Pojďme i pod koš - takoví Martin Peterka a Adam Pecháček popínavým obtěžováním docela znechutili hru centrovi Golden State Pačuliovi, na němž navíc měli ve druhém utkání i řadu zisků a dost ho tím vyřadili ze hry.
V odvetě neměl super zápas. Adam na něm odvedl slušnou práci a měl několik vyloženě dobrých obranných zákroků. Pačulia na tohle asi není moc zvyklý, většinou ho brání větší, těžší a míň pohybliví pivoti. To, jak na něj kluci byli nalepení, se mu moc nelíbilo a nehrál dobře. A ve chvíli, kdy nějaké body dal, jsme se vrátili ke zdvojování a zase z toho byly naše zisky. Tohle střídání obran bez a s výpomocí by mohlo fungovat. Vždy, když jsme bránili 1 na 1, a pak se do toho přidala zdvojení, většinou z toho byl i nějaký zisk. A tak to musíme dělat dál. Určitě nemůžeme kluky dole nechat 40 minut se rohovat s hráčem jako Pachulia 1 na 1 bez pomoci.
 

Vycházelo vám i zatahování více hráčů do šestky proti nájezdům Gruzínců. Dá se to účinně vychytat i s těmi následnými rotacemi a jaké množství volných střel při tom přesto vznikne?
Pár takových otevřených střel vzniklo, ale nebylo jich moc, zvlášť ne v tom druhém utkání. Taky záleží, jestli to soupeř potrestá. Pokud ne, je to naše dobrá volba. Na tomhle pracujeme úplně od začátku přípravy a je to nejvíc zdůrazňované na všech videích i trénincích – že musíme zatahovat, zatahovat a zatahovat. Od Polska, kde byla naše „bedna“ docela „vybydlená“, se tohle hodně posunulo a už to docela fungovalo. Zvlášť proti Gruzíncům, kteří hráli hodně dovnitř, jsme dokázali být uvnitř ve třech ve čtyřech a někdy i ve všech pěti lidech.

Je důraz kladený na tuto činnost výrazně větší než dřív s Janem Veselým, který toho hodně zastal sám?
Myslím, že jo. V tréninkovém procesu se teď mnohem víc soustředíme na různé detaily. Tým je nový, pro většinu kluků to bude první větší mezinárodní zkušenost. Mnohem častěji se zastavují věci na tréninku, ukazuje se, kde kdo má stát, a podobně. Nejvíc se tomu věnuje nový asistent Luboš Bartoň, který se zatím soustředí především na obranu a tyto rotace, což, předpokládám, bude jeho hlavní práce. Samozřejmě nemáme teď nikoho, jako byl „Veselka“, který ucpával „bednu“, takže to je potřeba.

Vydržíte tento náročný defenzivní styl i při rychlém sledu utkání na ME?
To se uvidí. Tentokrát je lepší, že jsou ve skupině dva dny volna a nehraje se třikrát za sebou. Je to tedy 2-2-1. Tohle ale bude u všech týmů podobné, nikdo nebude hrát pochodový basket. A jak se s tím popereme, bude jen na nás. Nám by to spíš mohlo hrát do karet. Tím, že pro velkou část týmu to bude první taková akce, mohli bychom být hladoví.

Už jste v Evropě zažil týmy, které podobný styl, jakým se budete muset prezentovat, praktikovaly?
Myslím, že podobné, i když ne totožné, složení týmu mají třeba Finové, kteří taky nedisponují vysokými pivoty, byť teď už jim přibyl Markkanen. Vždy hráli s pěti menšími a pohyblivými hráči a vycházelo jim to. Hráli se spoustou rotací a přebírání ve clonách a mohlo by to být podobné nám.

V útoku to teď vypadá, že už tak rychlý dosavadní styl jste byli nuceni ještě urychlit. Přihrávky létají bez sebemenších prodlev, často bez mezidriblingu. I na tom teď hodně pracujete?
No, my musíme. Tohle mistrovství budeme potřebovat body z protiútoků víc než kdy jindy, abychom byli úspěšní, protože v postupném útoku oproti ostatním týmům žádné velké výhody nemáme. Je na to tedy kladen hodně velký důraz a snažíme se dost běhat. Sem tam to docela skřípe a jsou tam ztráty, ale ještě máme přes dva týdny na doladění. Nicméně se zlepšuje i tohle, jako vlastně všechno. A to je dobře. Obecně je rychlý protiútok prvek, který hráč musí mít v krvi, a my takové máme. Člověk se musí rozhodovat během zlomku sekundy, kam balon pošle, a první druhá příhra rozhoduje o úspěšnosti celého útoku. A v postupném útoku už jsme teď měli lepší spacing (rozmístění hráčů), z něhož vychází to, že si dokážeme míč líp rozhodit a dát ten potřebný extra pas. Oproti Polsku jsme tu udělali obrovský posun a jsou z toho volné trojky nebo pozice zpod koše. V tomhle může být naše výhoda, protože teď máme na všech pozicích dobré střelce.



Kolegové Palyza a zejména Peterka a Kříž nejednou zaskočili Pačuliu nebo další podkošové Gruzínce náhlým nájezdem z perimetru. Jak byl vítěz NBA překvapen, když se kolem něj prohnal jakýsi Peterka?
Předpokládám, že byl. I když Pačulia asi nebude žádný rychlík. Po pravdě, překvapení jsme z toho byli i my, co jsme zrovna seděli na lavičce, když jsme viděli, jak „Krojc“ (Kříž) najíždí, navíc jako levák na pravou ruku. A ještě překvapenější jsme byli, že to tou pravou i dobře zakončil. (směje se) Tohle ale je naše výhoda – když má třeba „Krojce“ Pačulia, tak „Krojc“ je rychlejší, má o deset čísel a dvacet kilo míň, a pokud má balon, měli bychom toho využívat a něco z toho dát.

Specialitou této sestavy je a bude hra mimo pozice. Třeba vy nebo Jaromír Bohačík teď vyvážíte míče. Je hlavním důvodem, aby si odfoukl Tomáš Satoranský, anebo i částečně suplujete roli playmakera a Bohačík bude už téměř posunut do role druhého rozehrávače?
Jak bude Jarda posunutý, to je na trenérovi, ale pokud jsme v základu já, „Boči“ (Bohačík) a „Saty“, tak „Saty“ už v prvním zápase v Gruzii měl v ruce strašně moc balonů a v tom druhém jsme mu museli víc pomoct. A „Boči“ asi spíš než já bude hrát s míčem v ruce víc. Ono hrát s balonem, pak dobře bránit a znovu jít na balon je hrozně těžké. „Saty“ se pak dostával do únavy a pramenily z toho ztráty a další věci, které ho hrozně štvou. Měl toho místy dost a takhle mu můžeme nejlíp pomoct.

Budete při vaší poziční variabilitě složitější na skautování?
Nás je obecně těžké skautovat, protože nás ještě skoro nikdo nezná. Proto budeme zpočátku tajemní. Na druhé straně v přípravě těch zápasů odehrajeme dost a soupeři na ME se na náš styl připraví.



Co také vyniklo ve druhém zápase v Gruzii, byla koncovka, kterou nebývale vzali do ruky sudí. I když v přípravě bývá běžné, že domácí sudí svému týmu něco přidávají, tady už to přesáhlo veškeré meze. Kouč Ginzburg byl dokonce za protesty vyloučen. Viděl jste ho už někdy tak vytočeného?
To jsem asi viděl, ale musím říct, že tentokrát už to bylo za hranicí. Padlo tam několik výroků, které byly překvapující, nelogické, až by si člověk řekl, že to nemůžou myslet vážně. Na konci otočili několik jasných autů pro soupeře, pominuli jasné kroky Mikea Dixona, který pak i jasně fauloval při střele, navíc to sám přiznal. Já jsem pak obešel všechny rozhodčí a všichni mi řekli, že to nebyl jejich prostor, aby to zapískali. Ta jedna situace na konci pak celý zápas zlomila. Po nepísknutém faulu na nás měli domácí protiútok, koš s faulem a ještě dvě šestky za technické chyby. Asi se s tím ale venku v přípravě musí počítat. V Polsku domácí oba zápasy stříleli 40 šestek, když to ve Slovinsku proti domácím byla na konci remíza, dostali Slovinci dva útoky po sobě tři šestky za fauly na trojce. Je tedy snaha, aby domácí týmy vyhrávaly a pak je potřeba brát výsledky z přípravy trochu s rezervou.

A ještě jedna okolnost druhého zápasu v Gruzii byla poměrně nestandardní. Řada z vás prý hrála s nemalými střevními potížemi…
I v tomhle ohledu to nebylo snadné utkání a o to byl výsledek i předvedená hra cennější. Jasně nejhůř na tom byl Patrik Auda, ten pořádně ani nemohl hrát. A pak se to týkalo, tuším, ještě asi třech dalších kluků. 

A na závěr ještě váš tip pro sobotní slavnostní večer v Mariánských Lázních - kdo se podle vás stane Basketbalistou roku?
Předpokládám, že by to měl být „Saty“. Nejlepší ligu světa hraje jen on, přestože neodehrál tolik minut a „Veselka“ v Eurolize hrál dost. Pořád je těžší hrát trochu v NBA než hrát hodně v Eurolize. Tak to, myslím, funguje. Pokud by „Saty“ hrál v Eurolize, hrál by super a hodně. I když ale v NBA nehrál tolik, myslím, že by měl být jedničkou, byť Veselka má to vítězství v Eurolize. Samozřejmě on je pak dvojka a až třetí místo je letos hodně otevřené.